16 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky Anonymizováno . Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky , částka, , ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , ohledně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % ročně a ohledně úroku 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, na základě které měla jmenovaná společnost poskytnout žalované částku , částka, . Žalobce uvedl, že žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila celkem částku , částka, . Pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaná smlouvu o zápůjčce č. , tel. číslo, . Smlouva je označena jako „Smlouva o zápůjčce - zelená v hotovosti“ a je v ní uvedeno, že výše zápůjčky činí , částka, a je poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy, nejde-li o případ refinancování zápůjčky podle následujícího odstavce, a že zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že obdržel v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, případně sníženou o částku odpovídající dluhu zákazníka z předchozí smlouvy o zápůjčce, bylo-li se zákazníkem sjednáno refinancování zápůjčky. V křížkem zaškrtnutém následujícím odstavci označeném jako refinancování zápůjčky, je uvedeno, že v případě zaškrtnutí tohoto pole bude zápůjčka, resp. část zápůjčky, podle smlouvy použita na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky zákazníka z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, , který činí celkem , částka, . A že zákazníkovi je tak vyplacena částka snížená o zůstatek celkové dlužné částky zákazníka podle předchozí věty, tedy částka , částka, . Dále je uvedeno, že za poskytnutí zápůjčky náleží Providentu poplatek za zápůjčku ve výši , částka, , který je vypočten jako součet úroku ve výši , částka, , částky , částka, za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a částky , částka, za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celkovou částku , částka, se žalovaná zavázala zaplatit v 44 týdenních splátkách po , částka, a jednou splátkou ve výši , částka, , přičemž 1. splátka byla splatná do týdne od uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně (zjištěno z uvedené smlouvy).

4. Soudu nebyla předložena smlouva č. , tel. číslo, , na jejíž refinancování měla být použita částka , částka, , ani žádné jiné důkazy týkající se takové smlouvy.

5. Žalovaná tehdy jmenované společnosti sdělila, že její pravidelný čistý měsíční příjem činí , částka, a že její běžné měsíční výdaje činí , částka, , z čehož , právnická osoba, Kč činí interní splátky PF, což soud zjistil z karty zákazníka ze dne , datum, . V této kartě je dále uvedeno, že k ověření finanční situace žadatele byla předložena pracovní smlouva a 2 výplatní pásky. Soudu nebyly předloženy žádné doklady, kterými by poskytovatel úvěru informace žalované o příjmech a výdajích žalované ověřoval.

6. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost , právnická osoba, existuje od , datum, a že žalobce existuje od , datum, . Jmenovaná společnost postoupila pohledávky vůči žalované z výše uvedené smlouvy žalobci dne , datum, a oznámila to žalované (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, ). Z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

7. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.

8. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok zapůjčitele vůči vypůjčiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2300 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

12. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec ověřoval výdaje žalované a z žádného z předložených důkazů takové příjmy a výdaje žalované nevyplývají. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně.

13. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v , adresa, vyjádřený dne , datum, v jeho rozsudku č.j. , spisová značka, o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr, má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud zákaznickou kartu samotnou o sobě nepovažuje. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18.

14. S ohledem na výše uvedené závěry o neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce byla žalovaná dle názoru soudu povinna v souladu s § 86 a § 87 ZSÚ předchůdci žalobce společnosti , právnická osoba, vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud má v tomto případě za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované na základě uvedené smlouvy pouze částku , částka, , kterou jí poskytl v hotovosti. Pokud se totiž týká částky , částka, , která měla být údajně použita na splacení smlouvy č. , tel. číslo, , tak z provedeného dokazování soud vůbec nezjistil existenci takové smlouvy, a tedy ani nezjistil, že skutečně byla částka , částka, na úhradu označené smlouvy předchůdcem žalobce použita a že tak došlo k „zapůjčení“ částky , částka, žalované. Smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt a k jejímu uzavření dojde až přenecháním zapůjčených věcí, v tomto případě peněz, vypůjčiteli. Soud proto nemohl dospět k závěru, že částka , částka, byla předchůdcem žalobce žalované na základě uvedené smlouvy zapůjčena. Žalovaná tak byla povinna z titulu uvedené smlouvy zaplatit zapůjčiteli , částka, . Jelikož žalobce prokázal, že tento nárok zapůjčitele z předmětné smlouvy mu byl postoupen, a tvrdí, že žalovaná zaplatila na uvedenou smlouvu částku , částka, , přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná zaplatila více, soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, , což je rozdíl mezi prokazatelně žalované zapůjčenou částkou a částkou, která dle tvrzení žalobce byla již žalovanou uhrazena. Vzhledem k tomu, že soud nezjistil ničeho o poměrech žalované, uložil žalované povinnost uhradit částku , částka, ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy má za to, že tato lhůta je přiměřená možnostem žalované ve smyslu § 87 ZSÚ. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný. V tomto případě byla úspěšnější žalovaná, a proto by měla podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.