16 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 15.350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.450 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 462,14 Kč a s úrokem z prodlení z částky 2.450 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 12.900 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.184,71 Kč, ohledně úroku z prodlení z částky 3.900 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a ohledně úroku 12,7 % ročně z částky 6.350 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou [název soudu] dne 5. 1. 2021, postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému a doplněnou dne 12. 4. 2022, domáhal po žalované zaplacení částky 15.350 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.646,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 6.350 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 12,17 % ročně z částky 6.350 KČ od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 3. 2. 2017 byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovanou činily 10.950 Kč. Celkovou dlužnou částku 25.950 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 13 měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto původní věřitel úvěr ke dni 3. 3. 2018 zesplatnil. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dne 24. 6. 2020 žalobce, coby postupník, uzavřel se společností [právnická osoba], coby postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byla i pohledávka z uvedené smlouvy vůči žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkově částku 19.600 Kč. Žalobce žalobou požaduje částku 6.350 Kč jako dlužnou jistinu, částku 9.000 Kč jako smluvní pokutu za porušení smluvní povinnosti žalované hradit splátky řádně a včas, zákonný úrok z prodlení od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1.646,85 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 6.350 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a úrok 12,7 % ročně z dlužné jistiny 6.350 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 8. 6. 2022, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce, a žalovaná svou nepřítomnost neomluvila. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Dle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřenou dne 3. 2. 2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, se jmenovaná společnost zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15.000 Kč na 13 měsíců a žalovaná se zavázala uhradit úvěr spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.950 Kč, z čehož úrok za 13 měsíců činil 4.200 Kč, 600 Kč činil poplatek za uzavření smlouvy, 3.300 Kč poplatek za správu úvěru a 2.850 Kč činil poplatek za hotovostní výběr splátek, a to v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1.950 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná převzala poskytnutou jistinu v hotovosti při podpisu smlouvy. V části smlouvy čl. V, označeném jako„ důsledky prodlení“, je v bodě 4. uvedeno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a zároveň v bodě 5. je uvedeno, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli úroky z prodlení ve výši stanovené právními předpisy ČR.

4. Z předložených důkazů, a to z žádosti žalované o poskytnutí úvěru, z dokladu označeného jako„ finanční analýza“, ze mzdového výměru žalované, z pracovní smlouvy žalované, z rozsudku [název soudu] [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], z dokladu označeného jako„ credit scoring“ a z nájemní smlouvy soud zjistil, že výše jmenovaná společnost jako poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru řádně posuzovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházela především z informací získaných od žalované ohledně jejich poměrů, příjmů a výdajů, a z jí předložených dokladů. Na základě notářského zápisu ze dne [datum] dokládajícího uzavření smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 má soud za zjištěné, že touto smlouvou byla část závodu společnosti [právnická osoba], zahrnující i pohledávku za žalovanou, převedena na společnost [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, podepsané [právnická osoba] dne 18. 6. 2020, dodatku k této smlouvě ze dne 13. 7. 2020 a z přílohy - seznam postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel postoupil mimo jiné i pohledávku za žalovanou na žalobce jako postupníka a tuto skutečnost žalované oznámil. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020 a z podacího lístku z téhož dne, soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky a upozornil jí na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

5. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na sjednaný úrok, sjednané poplatky, úrok z prodlení a smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle názoru soudu lze tak uvedeného ustanovení vyplývá, že pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu sjednat vždy pouze jednu sankci, čemuž nasvědčuje spojka„ nebo“. Takže je možné sjednat buď smluvní pokutu, nebo úrok z prodlení. Pokud je sjednáno obojí, jedná se o kumulaci sankcí za totéž porušení povinnosti, a to by bylo v rozporu s účelem citovaného ustanovení, kterým podle jeho označení je„ omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele“. Soud proto považuje ujednání o smluvní pokutě a o smluvním úroku z prodlení, i když jeho výše měla odpovídat zákonné sazbě, v uvedené ve smlouvě za neplatná. Nicméně soud má za to, že v případě neplatnosti ujednání o smluvním úroku z prodlení, lze postupovat podle § 1970 OZ, podle něhož věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 551 až §554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 2. 2017 poskytl žalované při podpisu uvedené smlouvy částku 15.000 Kč v hotovosti na 13 měsíců za úrok 4.200 Kč a za inkasní poplatek 2.850 Kč, který je možné považovat za náklady na hotovostní výběr splátek, a žalovaná byla povinna tuto částku, tj. 22.050 Kč, jmenované společnosti zaplatit do 13 měsíců, tj. do 3. 3. 2018. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr více než 19.600 Kč, jak tvrdí žalobce, je žalovaná s nesplacenou částkou 2.450 Kč v prodlení od 4. 3. 2018. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy přešla na žalobce, je žalovaná povinna žalobci tuto částku zaplatit včetně zákonného úroku z prodlení z ní jdoucího od 4. 3. 2018 do zaplacení, v sazbě 8,5 % ročně, jehož část za období od 4. 3. 2018 do 20. 5. 2020 v kapitalizované výši činí 462,14 Kč. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

9. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.) z následujících důvodů. Pokud se jedná o zbylou část celkových sjednaných nákladů úvěru, které vyjma smluvního úroku a inkasního poplatku představovaly poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za správu úvěru, pak uvedené„ poplatky“ soud považuje v tomto případě za sjednané v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 OZ při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky. S ohledem na celkovou výši těchto„ poplatků“, která činí 26 % z částky, která měla být spotřebiteli poskytnuta, není zcela jasné, za co konkrétně měly být poplatky hrazeny. Soud má za to, že těmito„ poplatky“ úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 OZ, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto poplatky považuje za neplatné a nárok žalobce na ně za neoprávněný. Pokud se týká smluvní pokuty, pak soud odkazuje na svůj výše uvedený závěr o neplatnosti jejího sjednání z důvodu kumulace sankcí pro případ prodlení s úhradou dluhu spotřebitelem. Pokud se týká úroku, pak ten byl ve smlouvě sjednán pouze na dobu trvání úvěru, tj. na dobu 13 měsíců, sazbou 28 % z poskytnuté částky za celé období trvání úvěru, který po kapitalizaci činil 4.200 Kč, a takto sjednaný úrok soud při svém rozhodnutí zohlednil. Soud proto žalobu i ohledně požadovaného úroku za dobu po uplynutí doby, na kterou byl úvěr poskytnut, zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že v tomto případě byla úspěšnější žalovaná, kdy její úspěch činí 84 %, přičemž úspěch žalobce činí 16 %, měla by žalovaná právo na náhradu poměrné části 68 % nákladů řízení. Jelikož jí žádné náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.