16 C 221/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 50.780 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26.508 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.163,53 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26.508 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně a) částky 18.000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.705,43 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 466,47 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši sazby 9 % ročně z částky 3.492 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, b) částky 6.272 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 816,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.428,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši sazby 8,05 % ročně z částky 4.830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4.860,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 doplněnou v průběhu řízení, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku: a) 44.508 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.630 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.705,43 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 23,72 % ročně z částky 30.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a b) částku 6.272 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 816,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.428,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 4.830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, přičemž se jednalo o dva nároky.

2. K prvnímu nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 15. 6. 2017 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4.200 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 6.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 900 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 7. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 9. 2019. Celkově žalovaná zaplatila částku 7.692 Kč. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení 30.000 Kč na jistině, 4.370,10 Kč na administrativním poplatku, 10.137,90 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, kapitalizovaných úroků ve výši 9.705,43 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.630 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z jistiny 30.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z jistiny 30.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 9.705,43 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč od 27. 7. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.630 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 30.000 Kč od 3. 8. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019.

3. K druhému nároku žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 16. 9. 2016 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně předmětné smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 10. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10. 9. 2019. Celkově žalovaná zaplatila částku 28.528 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy ze dne 16. 9. 2016, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení 4.830,11 Kč na jistině, 1.441,89 Kč na dlužných úhradách, kapitalizovaných úroků ve výši 2.428,25 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 816,53 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.830,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.428,25 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.830,11 Kč od 28. 10. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 816,53 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.830,11 Kč od 4. 11. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11. 2019.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem 15. 6. 2017, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako věřitel a žalovaná (v té době jako [jméno] [příjmení]) jako zákazník, že jmenovaná společnost poskytla žalované částku 30.000 Kč jako úvěr, a to tak, že částku 5.674 Kč poukázala na splacení dosud nezaplacené dlužné částky žalované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] a částku 24.326 Kč vyplatila žalované v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku uvedené společnosti společně s poplatkem ve výši 6.000 Kč, úrokem ve výši 4.200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 900 Kč, se splatností 1. splátky 7. kalendářní den po uzavření smlouvy, formou hotovostního splácení. Pro případ hotovostního splácení je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi předány při podpisu smlouvy. Pro případ splácení bezhotovostním převodem je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 7 kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Celá smlouva je sepsána formulářovou formou a na první straně je ručně velkým písmem vepsán úrok pevnou částkou 4.200 Kč, přičemž na téže straně je současně malým předtištěným písmem uvedena informace k zápůjční úrokové sazbě, že zákazník uhradí za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, kdy v případě smlouvy uzavřené na 43 týdnů (43 splátek) tato činí 20,98 % p.a. a v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnů (58 splátek) tato činí 23,72 % p.a.

6. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 16. 9. 2016, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaná jako zákazník, že jmenovaná společnost poskytla žalované částku 20.000 Kč, jako úvěr, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, že žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, s úrokem ve výši 2.800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč, se splatností 1. splátky 7 den po uzavření smlouvy, v hotovosti. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi předány při podpisu smlouvy. Pro případ bezhotovostního režimu je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13. kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky.

7. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], existovala od [datum] do [datum], že předmětem jejího podnikání bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a že v důsledku fúze sloučením přešlo jmění této společnosti na společnost [právnická osoba], podnikající od [datum] pod obchodní firmou [právnická osoba], [IČO], že tato společnost existuje od [datum] a že předmětem jejího podnikání je od [datum] také poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsaná v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne 13. 12. 2019, soud zjistil, že pohledávky věřitelů z výše uvedených smluv byly postoupeny žalobci a o této skutečnosti byla žalovaná informována.

9. Z výzvy datované dnem 30. 4. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalované pohledávky.

10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je v obou případech žalobci postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „ o. z.“) jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, u druhého nároku, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ z. č. 257/2016 Sb.“), u prvního nároku. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1880 odst. 1 o. z. platí, že s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 6 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že v prvním případě úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytla žalované dne 15. 6. 2017 částku 30.000 Kč za úrok 4.200 Kč a žalovaná měla půjčenou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 34.200 Kč, úvěrujícímu zaplatit do 26. 7. 2018. Jelikož dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 7.692 Kč, je s nesplacenou částkou 26.508 Kč v prodlení od 27. 7. 2018 a je jí tak povinna žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 3.163,53 Kč vypočteného z jistiny 26.508 Kč od 3. 8. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26.508 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Proto soud v nároku 1 žaloby v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

12. Dále má soud za prokázané, že ve druhém případě úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytla žalované dne 16. 9. 2016 částku 20.000 Kč za úrok 2.800 Kč a žalovaná měla půjčenou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 22.800 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož dle tvrzení žalobce žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku 28.528 Kč, která tak zcela pokrývá poskytnutou jistinu i uvedený úrok a případně i úrok z prodlení, rozhodl soud o 2. nároku tak, že žalobu ohledně tohoto nároku v celém rozsahu zamítl. (výrok II.)

13. Pokud se jedná o sjednané„ poplatky“ za administrativní činnost, pak v obou případech tento poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky a s ohledem na jeho výši, která vždy činí 20 % z poskytnuté částky a kdy není jasné, za co má být hrazena, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Co se týká poplatku za inkaso splátek v hotovosti, pak soud má v obou případech za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí úvěru je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z těchto smluv, kdy žalovaná zvolila variantu, kdy jí byly zapůjčované částky poskytnuty ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedených smluv, pokud by žalovaná chtěla splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržela do 7 dnů či 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou), přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalované nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze netransparentně navyšuje svou odměnu za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatná. Požadovaný roční úrok 23,72 % ročně z poskytnutých částek soud považuje v obou případech za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že je uveden drobným a formulářově předtištěným mimo podstatná ujednání, zároveň jsou ve smlouvách uvedeny různé úrokové sazby pro různé způsoby splácení úvěru, a oproti tomu ve smlouvách jasně, velkým a ručně vepsaným písmem sjednán úrok pevnou částkou, což činí ujednání o úroku nepřehlednými a matoucími a je to v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, nejsou přípustné, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým, ručně vepsaným písmem uvedena pevná částka, a další úrok uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení je v této obsažen pouze okrajově, malým písmem v rámci předtištěného formuláře, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.