16 C 227/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 19.360 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.960 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.861,97 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.960 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 8.400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.986,31 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 844,61 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši sazby 8,05 % ročně z částky 3.040 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19.360 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3.706,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.986,31 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok 23,72 % ročně z částky 14.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 23. 7. 2015 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.960 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč. Uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 9. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 19. 9. 2015. Celkově žalovaný zaplatil částku 5.000 Kč. Jmenovaná společnost měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky. V důsledku fúze sloučením se ke dni 30. 9. 2016 stala právním nástupcem jmenované společnosti společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 19.360 Kč (z toho 14.000 Kč na jistině a 5.360 Kč na dlužných úhradách), kapitalizovaných úroků ve výši 10.986,31 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.706,58 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 10.986,31 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14.000 Kč od 2. 9. 2016, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.706,58 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 14.000 Kč od 9. 9. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 23. 7. 2015 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 14.000 Kč jako půjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem v celkové výši 10.360 Kč (z toho poplatek za administrativní činnost 2.800 Kč, úrok 1.960 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5.600 Kč), a to v 58 týdenních splátkách po 420 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že žalovaný se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního režimu. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi vyplaceny v hotovosti. Pro případ bezhotovostního režimu je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13 dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Ve smluvních podmínkách je přitom malým písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky.

4. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila 14.000 Kč, že souhrnný poplatek dosahoval výše 5.360 Kč, že k poslední platbě žalovaného došlo dne 19. 9. 2015 a že žalovaný zaplatil celkem částku 5.000 Kč.

5. Tvrzenou fúzi úvěrujícího, kdy se jeho nástupcem stala společnost v současné době podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba], [IČO], soud zjistil z obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], existovala od [datum] do [datum] a předmětem její činnosti bylo mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost nebyla bankou. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení z téhož dne adresovaného žalovanému a z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka věřitele z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci, a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z výzvy k plnění datované dnem 7. 5. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

6. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle §1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 6 odst. 1 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Podle § 551 až § 554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o zápůjčce coby spotřebitelského úvěru [číslo] poskytl žalovanému dne 23. 7. 2015 částku 14.000 Kč za úrok 1.960 Kč, a žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 15.960 Kč, zapůjčiteli vrátit do 1. 9. 2016. Jelikož žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu pouze částku 5.000 Kč, je s nesplacenou částkou 10.960 Kč v prodlení, a to nejpozději od 9. 9. 2016, a je ji tak povinen žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v sazbě 8,05 % ročně ve výši částky 2.861,97 Kč vypočteného z částky 10.960 Kč od 9. 9. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019, a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.960 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

8. Ve zbývající části, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II., z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednaný poplatek za administrativní činnost ve výši 2.800 Kč, pak tuto povinnost žalované zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle §2392 odst.1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat pouze úroky, a s ohledem na výši tohoto poplatku, která činí 20 % z poskytnuté částky, a není jasné, za co konkrétně má být hrazen, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být toliko úrok. Co se týče poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 5.600 Kč, pak soud má za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet půjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí peněžních prostředků je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z této smlouvy, kdy žalovaný zvolil variantu, kdy mu byla půjčovaná částka poskytnuta ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu smlouvy, pokud by žalovaný chtěl splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržel do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalovanému nemohla být půjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnuté částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smluvních podmínkách, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 OZ, jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy je jasně sjednán úrok pevnou částkou 1.960 Kč, přičemž nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení zápůjčky (spotřebitelského úvěru), je uvedeno až ve smluvních podmínkách, což činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednou a matoucí, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnuté peněžní prostředky, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je nejprve na první straně v základních ujednáních uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až ve smluvních podmínkách uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlížel.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.