16 C 236/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 24.506 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.100 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.778,90 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 9.406 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8.371,18 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 ve znění dle doplnění ze dne 22. 4. 2021 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 24.506 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.817,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8.371,18 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou došlo dne 1. 7. 2016 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně předmětné smlouvy, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč. Žalovaná při uzavření smlouvy zvolila rovněž doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit poplatek ve výši 406 Kč. Vše uvedené se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 8. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 4. 8. 2016. Celkově žalovaná zaplatila částku 2.000 Kč. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 24.506 Kč (z toho 15.000 Kč na jistině a 9.506 Kč na dlužných úhradách), kapitalizovaných úroků ve výši 8.371,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve 2.817,50 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.371,18 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 12. 8. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.817,50 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč od 19. 8. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 1. 7. 2016 soud zjistil, že ji uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující a žalovaná jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 15.000 Kč, jako půjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem v celkové výši 26.506 Kč (z toho jistina ve výši 15.000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč, úrok ve výši 2.100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč) a s poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč se splatností první splátky 7. den od uzavření smlouvy, přičemž je ve smlouvě dále uvedeno, že žalovaná se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet v hotovosti. Pro případ hotovostního režimu je ve smlouvě uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi předány při podpisu smlouvy. Pro případ čerpání bezhotovostním převodem na osobní účet zákazníka je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13. kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky. Dle tabulky přehledu plateb žalobce evidoval ke dni 6. 12. 2019 poslední platbu od žalované dne 4. 8. 2016, a že žalovaná zaplatila z titulu uvedené smlouvy částku celkem 2.000 Kč. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a tato společnost není bankou. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005, přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byla žalovaná informována. Z výzvy datované dnem 7. 5. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.

4. Předmětem řízení je žalobci postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „jen OZ“) jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

7. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

8. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě.

9. Podle § 551 až §554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

10. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

11. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že úvěrující společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] poskytl žalované při podpisu této smlouvy dne 1. 7. 2016 částku 15.000 Kč v hotovosti za úrok 2.100 Kč, a žalovaná měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 17.100 Kč, úvěrujícímu ve splátkách do 11. 8. 2017 vrátit. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 2.000 Kč, je s nesplacenou částkou 15.100 Kč v prodlení, a to nejpozději od 19. 8. 2017 a je jí tak povinna žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 2.778,90 Kč vypočteného z jistiny v uplatněné výši 15.000 Kč od 19. 8. 2017 (po uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019, a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z požadované částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Proto soud v nároku 1 žaloby v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

13. Ve zbývající části, jak je uvedeno ve výroku II., soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednaný„ poplatek“ za zpracování a doručení úvěru ve výši 3.000 Kč, pak tento poplatek soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 OZ při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky. S ohledem na výši poplatku, která činí 20 % z poskytnuté částky, a na skutečnost, že není zcela jasné, jaké konkrétní náklady na uvedené činnosti by v takové výši měly být hrazeny, má soud zároveň za to, že tímto poplatkem úvěrující pouze netransparentně navýšil odměnu za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko jasně sjednaný úrok, což je jak v rozporu s dobrými mravy tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud se týká poplatku ve výši 6.000 Kč za hotovostní inkaso, který činí 40% z poskytnuté částky, pak rovněž tento poplatek soud považuje za netransparentní navýšení odměny za úvěr sjednané v rozporu se zákonem. Zároveň má za to, že tento poplatek je sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí úvěru je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z těchto smluv, kdy žalovaná zvolila variantu, kdy jí byly zapůjčované částky poskytnuty ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedené smlouvy, pokud by žalovaná chtěla splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržela do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj bankovní účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalované nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze skrytě navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnutých částek soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a je uveden až ve smluvních podmínkách, které nejsou nikým podepsány, přičemž je stanoven různými sazbami pro různé případy smluv, což je v rozporu se zákonem č. 145/2010 Sb., a ze smlouvy nikterak nevyplývá, že budou úvěr a nesplacená částka nadále úročeny uvedenou sazbou. Uvedené tak činí smluvní ujednání o dalším úroku stanoveném úrokovou sazbou nepřehledným a matoucím, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, nejsou přípustné, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým písmem uvedena pevná částka, a to na první straně smlouvy, a další úprava úroku s různými sazbami a způsoby splácení se nachází pouze v nikým nepodepsaných smluvních podmínkách, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží. Pokud se týká sjednaného poplatku za zařazení žalované do pojišťovacího programu životního pojištění, pak ze smlouvy není zřejmé, jaké benefity žalované takové zařazení do uvedeného programu přinese, a ani ve smlouvě není uveden závazek úvěrujícího žalovanou do uvedeného programu zařadit a do kdy, a ani případná sankce, pokud toto úvěrující neučiní. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, do smlouvy implementované s cílem opět účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží v souladu s § 551 až 557 o. z 14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.