16 C 240/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnila následovně. Žalobkyně se s paní [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně bytem [adresa] [anonymizováno] [obec], zemřelou dne [datum], (dále jen„ zůstavitelka“), za jejího života ústně dohodla, že se žalobkyně o zůstavitelku bude starat a poskytovat jí pomoc ve stáří, což žalobkyně až do smrti zůstavitelky řádně činila. Jako protiplnění za tyto služby zůstavitelka darovala žalobkyni prostředky naspořené na vkladní knížce vedené u [anonymizováno] spořitelny, č. vkladového účtu [číslo]. Zůstavitelka zvolila formu takovou, že žalobkyně byla ustanovena druhým vkladatelem na této vkladní knížce, který má dle obchodních podmínek [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) stejná práva a povinnosti jako první vkladatel, tedy jako zůstavitelka. Žalobkyně po smrti zůstavitelky vkladní knížku zrušila a vybrala naspořenou částku [částka], čímž pouze v dobré víře realizovala své oprávnění jako druhý vkladatel. Částka byla poukázána na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Ze strany žalobkyni neznámé osoby pak bylo podáno na žalobkyni trestní oznámení pro zpronevěru. Věc byla vedena u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], Obvodní oddělení policie [obec] pod sp. zn. KRPB [číslo]. Z důvodu tlaku ze strany policie pod domnělou hrozbou trestního stíhání žalobkyně kontaktovala žalovanou jako dědice pohledávky z vkladní knížky a z opatrnosti dne [datum] zaslala na bankovní účet sdělený ze strany žalované č. [bankovní účet] částku [částka]. Jednalo se o částku odpovídající vkladu na předmětné vkladní knížce. Posléze však policie dospěla na základě sdělení [anonymizováno] k závěru, že se žalobkyně žádného protiprávního jednání nedopustila, a věc byla pravomocně odložena. Dle ustanovení čl. 110 obchodních podmínek [anonymizováno] platí, že úmrtím vkladatele smluvní vztah nezaniká. V průběhu dědického řízení ani po jeho skončení [anonymizováno] nezasahuje do práv druhého vkladatele, nestanoví-li tak výslovně rozhodnutí soudu. Po skončení dědického řízení předkládá dědic [příjmení] doklady prokazující pravomocné ukončení dědického řízení a nabytí jeho dědického podílu. [anonymizováno] postupuje v souladu s příslušným usnesením soudu (soudního komisaře) o dědictví a dle dispozice dědice provede změnu vkladatele, popř. vkladní knížku zruší a vystaví novou, nebo vkladní knížku zruší a vyplatí zůstatek. Na základě usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná zdědila mimo jiné práva a povinnosti k účtu [číslo] u [právnická osoba], kdy tento účet byl u banky veden pro předmětnou vkladní knížku. Žalovaná však nebyla ze strany notářky jako soudního komisaře informována, že je ke vkladní knížce veden druhý vkladatel s tím, že banka upozornila notářku, že v případě dvou vkladatelů na vkladní knížce mají oba vkladatelé podle Podmínek pro vkladní knížky [anonymizováno] spořitelny stejná práva a povinnosti ke vkladu a vkladní knížce, vč. možnosti dispozice s peněžními prostředky až do výše vkladu, případně i zrušení vkladní knížky. Po úmrtí jednoho z vkladatelů není druhý vkladatel omezen v nakládání s vkladem a vkladní knížkou. Banka vypořádá dědický podíl na vkladu a vkladní knížce po skončení dědického řízení na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Z uvedeného vyplývá, že na rozdíl od pouhého dispozičního oprávnění by v případě úmrtí žalobkyně před úmrtím zůstavitelky byla práva a povinnosti k vkladní knížce (vkladovému účtu) projednávána v dědickém řízení po žalobkyni. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce také oslovila [anonymizováno] s dotazem ohledně vztahu vkladatelů ke vkladům na vkladních knížkách. Ze strany banky bylo sděleno, že oba vkladatelé jsou spoluvlastníky prostředků na vkladní knížce bez ohledu na to, kdo peníze na knížku uložil. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyni nenáleželo pouhé dispoziční oprávnění, ale že byla plnohodnotným spolumajitelem pohledávky na vkladovém účtu. Při zrušení vkladového účtu by mělo proběhnout vypořádání mezi vkladateli, přičemž každému z vkladatelů náleží částka odpovídající jedné polovině vkladu. Pokud žalobkyně vybrala celou částku, činila tak v souladu s ústní darovací smlouvou a v souladu s obchodními podmínkami [anonymizováno]. Žalobkyně si však je vědoma důkazní nouze stran uzavření ústní darovací smlouvy na celou částku [částka] a absence písemné smlouvy o postoupení pohledávky. Žalobkyně však má za to, že zde v každém případě byl právní titul (právo 2. vkladatele na vypořádání vyplaceného vkladu na zrušené vkladní knížce) pro ponechání si částky ve výši odpovídající podílu žalobkyně na vkladu, tedy na částku [částka]. Jak bylo výše uvedeno, z důvodu obav, opatrnosti a omylu ohledně obsahu a rozsahu svých práv žalobkyně zaslala celou částku [částka] na bankovní účet určený žalovanou. Z výše uvedeného však vyplývá, že k odeslání částky v této výši neexistoval právní důvod. Právní důvod existoval pouze pro úhradu ve výši jedné poloviny této částky, druhá polovina této částky představuje bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované a které je žalovaná povinna vydat. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k vrácení částky [částka] zaslané na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně v dopise požadovala celou částku s ohledem na ústní darovací smlouvu uzavřenou se zůstavitelkou, jedná se však o předžalobní výzvu ve smyslu ustanoví § 142a o.s.ř. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalované doručena dne [datum], přičemž v souladu s výzvou nastala splatnost pohledávky 14. den od doručení, tedy dne [datum]. Příslušenstvím pohledávky tak jsou zákonné úroky z prodlení ze žalované částky od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala ani částečně a uvedla, že sdělila žalobkyni číslo bankovního účtu svého bratra [jméno] [příjmení] na výslovnou žádost žalobkyně s odkazem na obsah dědického usnesení. Bratr žalobkyně pak peníze rozdělil podle podílů mezi dědice po zůstavitelce. Žaloba je nedůvodná z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované. Žalovaná nikdy žádné finanční prostředky od žalobkyně ve své dispozici neměla a sdělení čísla bankovního účtu nenahrazuje oprávnění disponovat s finančními prostředky. Protože žádné plnění od žalobkyně nepřijala, žádné bezdůvodné obohacení na straně žalované tedy nikdy nemohlo vzniknout. Žalovaná není s žalobkyní v žádném poměru solidárních věřitelů a v tomto postavení není ani žádný z dědiců. Dispoziční oprávnění vůči bance se nerovná hodnotě pohledávky oprávněného vkladatele za bankou jedná se pouze o právo dispozice s finančními prostředky nikoliv právo vlastnické. Protože žalovaná plnila, jak sama uvedla, dobrovolně z obavy nebo v údajném omylu, jednalo se o plnění v jejím výlučném osobním zájmu a na vlastní nebezpečí, a tedy i pokud by k bezdůvodném u obohacení došlo, žalované nevzniká povinnost toto obohacení vydat. Pokud žalobkyně jednala v omylu, pak se jedná o omyl právní, tento jde k tíži žalobkyně, protože neznalost zákona neomlouvá. I pokud by byla žalobkyně s dědici v režimu věřitelské solidarity, pro absenci právního poměru mezi nimi, platí § 1870 OZ, dle kterého v případě absence vnitřního poměru mezi věřiteli, platí, že věřitel, který plnění drží, není vůči ostatním povinen ničím. Po provedení dokazování žalobkyně uvedla, že v řízení byl prokázán právní důvod pro dispozici s předmětnou částkou [částka], a to je právě usnesení o dědictví a dědické právo po zůstavitelce. Pro právní posouzení jsou rozhodující následující data: datum [datum], kdy zůstavitelka zemřela, kdy k tomuto okamžiku je posuzována masa dědictví včetně zůstatku na předmětné vkladní knížce u [anonymizováno] [číslo] v tomto okamžiku na této vkladní knížce nebyly žádné hotové peníze, ale byla zde pohledávka za bankou, kterou skutečně do tohoto okamžiku mohly uplatnit obě majitelky předmětné vkladní knížky. Od tohoto okamžiku ovšem se tato pohledávka stává předmětem dědického řízení a nakládání s ní není možné bez toho, aniž by bylo rozhodnuto o tom, kdo je dědicem této pohledávky. Bylo již judikováno, že není možné darovat peníze na účtu tím, že osobou, která s nimi může manipulovat za života oprávněného a majitele účtu, učiní disponent či spolumajitel do budoucna. Vzájemný vztah žalobkyně a zůstavitelky nemůže být k tíži dědiců. Na straně žalované není žádný důvod pro vydání bezdůvodného obohacení, protože předmětnou částku vůbec nepřijala, tedy nedostala se do její dispozice, a za druhé pokyn k nakládání s předmětnou částkou učinila důvodně a žádný z důvodů, pro který by jí bezdůvodné obohacení mohlo vzniknout, neexistuje.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

4. Z potvrzení o převzetí vkladní knížky soud zjistil, že dne [datum] předložila žalobkyně coby druhý vkladatel [právnická osoba], žádost o zrušení vkladní knížky [číslo] že na této vkladní knížce byli zapsaní 2 vkladatelé, a to zůstavitelka jako 1. vkladatel a žalobkyně jako 2. vkladatel, že zůstatek na vkladní knížce ke dni [datum] činil [částka] a že žalobkyně požádala o převod této částky na účet číslo [bankovní účet].

5. Z dědického spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. [spisová značka], vedeného v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce soud zjistil, že zůstavitelka zemřela bez zanechání závěti, že dědického řízení se účastnilo 13 dědiců, mezi nimi i žalovaná, a že [anonymizováno] dne [datum] notářce [příjmení] [příjmení], coby soudní komisařce, sdělila, že zůstavitelka měla u této banky mimo jiné i vkladní knížku [právnická osoba] [číslo] (dále jen„ předmětná vkladní knížka“), že tato knížka byla zrušena ke dni [datum], že zůstatek na této vkladní knížce k datu úmrtí zůstavitelky činil [částka], že ke dni smrti zůstavitelky byli na této vkladní knížce vedeni 2 vkladatelé, a to zůstavitelka a žalobkyně, a upozornila notářku, že v případě dvou vkladatelů na vkladní knížce mají oba vkladatelé podle podmínek pro vkladní knížky [anonymizováno] spořitelny stejná práva a povinnosti ke vkladu a vkladní knížce, včetně možnosti dispozice s peněžními prostředky až do výše vkladu, případně i zrušení vkladní knížky, že po úmrtí jednoho z vkladatelů není druhý vkladatel omezen v nakládání s vkladem a vkladní knížkou a že banka vypořádá dědický podíl na vkladu a vkladní knížce po skončení dědického řízení na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Řízení o pozůstalosti zůstavitelky bylo skončeno usnesením Okresního soudu v Hodoníně č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci [datum], v němž soud potvrdil dohodu všech dědiců o nabytí konkrétní pozůstalosti třemi z těchto dědiců, kdy jedním z nich byla i žalovaná. Žalovaná nabyla práva a povinnosti k účtu [číslo] u [anonymizována dvě slova] spořitelny, což je účet předmětné vkladní knížky, přičemž žalovaná se zároveň zavázala uhradit z této hotovosti ostatním dědicům částky rovnající se jejich dědickým podílům, ale žádná konkrétní částka zmíněné hotovosti v usnesení uvedená není. Nicméně v protokolu o projednání pozůstalosti po zůstavitelce ze dne [datum] sepsaného v notářské kanceláři soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení], notářky v [obec], jsou tato práva a povinnosti uvedeny v aktivech pozůstalosti a vyčísleny částkou [částka] a jsou zahrnuty do celkové obvyklé ceny majetku pozůstalosti tak, jak je uváděna i v usnesení o pozůstalosti č.j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] k dotazu notářky [jméno] [příjmení] sdělila, že předmětná vkladní knížka byla zrušena ke dni [datum] a při výběru částky [částka] dne [datum] byla identifikována druhá vkladatelka, tj. žalobkyně.

6. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor [obec], Oddělení obecné kriminality, [číslo jednací] - [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě trestního oznámení, které za rodinu zůstavitelky podala [jméno] [příjmení], byla žalobkyně podezřelá ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, a to z důvodu, že vybrala v postavení druhého vkladatele finanční hotovost v celkové výši [částka] z vkladní knížky [anonymizována dvě slova] spořitelny [číslo] dne [datum] a vkladní knížka byla k datu [datum] zrušena. Dále bylo v tomto usnesení uvedeno, že žalobkyně pozůstalé rodině vybrané finanční prostředky včetně úroků vrátila, a to poukázáním částky [částka] dne [datum] na účet žalované č. [bankovní účet], a že z tohoto důvodu a také proto, že byla osobou s dispozičním právem k vkladu i k vkladní knížce jako zůstavitelka, nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přečinu krádeže. Soud z uvedeného usnesení také zjistil, že žalobkyně se se svým manželem o zůstavitelku několik let před její smrtí pravidelně starali, kdy za ní pravidelně docházeli do jejího domu a pomáhali jí se vším, co bylo potřeba, a policie nezjistila, že by zůstavitelka byla nějak žalobkyní zmanipulována k tomu, aby jí učinila 2. vkladatelem předmětné vkladní knížky. Dále soud z tohoto usnesení zjistil, že žalovaná byla ostatními dědici zvolena k vyrovnání práv a povinností po zůstavitelce včetně práv a povinností k předmětné vkladní knížce.

7. Na základě shodných tvrzení účastníků, výše zmíněného usnesení Policie ČR a potvrzení [anonymizována dvě slova] spořitelna o transakcích zadaných platební kartou má soud za prokázané, že žalobkyně po zahájení uvedeného trestního řízení kontaktovala žalovanou, požádala jí o sdělení čísla účtu, na který má zaslat peníze ve výši odpovídající vkladu na předmětné vkladní knížce ke dni smrti zůstavitelky, žalovaná žalobkyni číslo účtu sdělila a na tento účet č. [bankovní účet] žalobkyně dne [datum] částku [částka] poukázala, přičemž k připsání částky na tento účet došlo [datum].

8. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] do 14 dnů z důvodu, že tuto částku žalobkyně dne [datum] zaslala na žalovanou uvedený bankoví účet č. [bankovní účet], přičemž k odeslání peněz neexistoval právní důvod a žalobkyně tak neměla žádnou povinnost částku odeslat (zjištěno z uvedené výzvy a z podací stvrzenky). Na základě tvrzení žalované má soud za prokázané, že tato výzva jí byla doručena. Následně žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka], což odůvodnila tím, že žalobkyně od zůstavitelky obdržela částku [částka] darem, ale v rámci smíru jí stačí pouze polovina (zjištěno z uvedené výzvy a z podací stvrzenky). Na základě tvrzení žalované má soud za prokázané, že tato výzva jí byla doručena.

9. Dle obchodních podmínek [právnická osoba] pro vkladní knížky, účinných od [datum], je vkladní knížka potvrzením o výši peněžních prostředků na vkladovém účtu a jeho změnách, s vkladem lze nakládat pouze po předložení vkladní knížky, že nakládáním s účtem ke vkladní knížce se rozumí právní jednání, které směřuje ke vzniku, změně nebo zániku vkladového vztahu, že nakládáním s vkladem se rozumí vklady na vkladový účet a výběry z vkladového účtu a že na žádost vkladatele zapsaného ve vkladní knížce doplní pobočka České pošty nového vkladatele za jeho fyzické přítomnosti nutné k podpisu žádosti a provedení identifikace ve smyslu příslušných právních předpisů nebo a základě zvláštní plné moci s úředně ověřeným podpisem, popřípadě pravomocného soudního rozhodnutí (zjištěno z uvedených obchodních podmínek).

10. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně, coby ochuzeného, vůči žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“). Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 583 OZ, jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné.

12. Podle § 1872 odst. 1 OZ, je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých nebo na kterémkoli ze spoludlužníků. Podle § 1876 odst.1 OZ, uplatní-li věřitel proti některému ze spoludlužníků více, než odpovídá jeho podílu, vyrozumí o tom tento spoludlužník ostatní a dá jim příležitost, aby uplatili proti pohledávce své námitky. Má právo požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili. Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

13. Dle § 489 OZ věc v právním smyslu (dále jen„ věc“) je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Dle § 496 odst. 1 OZ hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu. Podle odst. 2 nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. Dle § 513 OZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

14. Podle ustanovení § 1115 OZ osoby, jimž náleží vlastnické právo věci společně, jsou spoluvlastníky. Podle § 1122 odst. 3 OZ se má za to, že podíly spoluvlastníků jsou stejné. Podle § 1148 odst.1 OZ při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

15. Podle § 2676 odst. 1 OZ vkladní knížkou potvrzuje výstavce vkladní knížky vložení hotovosti na účet a výběr hotovosti z účtu. Účet, k němuž byla vystavena vkladní knížka, neslouží k provádění převodů peněžních prostředků. Vkladní knížka může být vystavena pouze na jméno majitele vkladní knížky. Z vkladní knížky musí být zřejmá výše peněžních prostředků na účtu a její změny. Podle odst. 2 se má za to, že výše peněžních prostředků na účtu odpovídá záznamům ve vkladní knížce. Podle § 2677 OZ s peněžními prostředky na účtu nakládá majitel vkladní knížky. Bez předložení vkladní knížky nelze s peněžními prostředky na účtu nakládat.

16. Z citovaných ustanovení §§ 2676 až 2677 OZ je majitelem vkladní knížky ten, jehož jméno je ve vkladní knížce uvedeno, v tomto případě to tedy ke dni smrti zůstavitelky byly obě ve vkladní knížce uvedené vkladatelky, tj. zůstavitelka i žalobkyně. Obě tyto majitelky vkladní knížky tak byly vůči bance i vůči sobě navzájem v postavení spoluvlastníků pohledávky odpovídající vkladu na této vkladní knížce, kdy každá z nich měla stejná práva k této vkladní knížce i k pohledávce vůči bance z této vkladní knížky vyplývající. Nelze tedy dovodit, že by jedna z nich byl majitelkou vkladní knížky a výlučným vlastníkem pohledávky vůči bance na výplatu naspořených peněžních prostředků, a druhý vkladatel pouze osobou s dispozičními právy, jako je tomu například u běžného bankovního účtu. Jedná se tak o zcela rovnoprávné postavení těchto vkladatelů. S těmito závěry soudu korespondují i sdělení samotné banky [anonymizováno], její obchodní podmínky i potvrzení o převzetí vkladní knížky bankou. Všichni ve vkladní knížce uvedení vkladatelé mají veškerá práva nakládat s touto vkladní knížkou, zakládat ji, rušit ji, činit jiná právní jednání v souvislosti s ní, taktéž mají úplně stejná práva k pohledávce vůči bance odpovídající vkladu na vkladní knížce a jsou spoluvlastníky této pohledávky, která je ve smyslu ustanovení § 496 OZ věcí. Podle § 496 odst. 2 OZ jsou totiž nehmotnými věcmi práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty. To, že takovým právem je i pohledávka vyplývá také z ustanovení § 513 OZ, které je zařazeno ve stejné IV. hlavě OZ upravující věci a jejich rozdělení, v němž je uvedeno, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejich uplatněním. Ke dni úmrtí zůstavitelky tak zaniklo spoluvlastnictví vkladatelů uvedené vkladní knížky, tedy jejich spoluvlastnictví pohledávky vůči bance vyplývající z uvedené vkladní knížky, a mělo dojít k vypořádání tohoto spoluvlastnictví na základě zásady uvedené v § 1122 odst. 3 OZ, podle níž podíly spoluvlastníků jsou stejné. Předmětem dědického řízení tak mohl být pouze spoluvlastnický podíl zůstavitelky o velikosti ½ k uvedené pohledávce vůči bance na vyplacení peněžních prostředků na účtu předmětné vkladní knížky ke dni smrti zůstavitelky. V dědickém usnesení je uvedeno, že žalovaná dědí práva a povinnosti (zůstavitelky) k účtu [číslo] u [právnická osoba], přičemž jejich hodnota byla vyčíslena v dědickém řízení částkou odpovídající všem prostředkům na účtu předmětné vkladní knížky ke dni smrti zůstavitelky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně po smrti zůstavitelky vybrala veškeré peněžní prostředky vložené na předmětné vkladní knížce a vkladní knížka byla zrušena před uvedeným rozhodnutím o pozůstalosti zůstavitelky, banka nemohla žalované vyplatit z titulu uvedené vkladní knížky ničeho, a žalobkyně tak byla povinna z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplatit polovinu peněžních prostředků nacházejících se na účtu předmětné vkladní knížky ke dni smrti zůstavitelky žalované, coby ustanovenému dědici zůstavitelky právě práv a povinnosti k předmětné vkladní knížce. Žalobkyně však v obavě z trestního stíhání vyplatila na pokyn žalované, coby osobě pověřené ostatními dědici k vyrovnání práv a povinností po zůstavitelce k předmětné vkladní knížce, částku odpovídající veškerým peněžním prostředkům nacházejícím se ke dni smrti zůstavitelky na účtu předmětné vkladní knížky. Dle názoru soudu je pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované a dalších dědiců zůstavitelky nevýznamné, že žalobkyně sama žalovanou o sdělení účtu požádala a že byla v omylu o tom, že je povinna vyplatit dědicům zůstavitelky celou částku, a nikoli pouze její polovinu. V tomto případě totiž neexistuje právní důvod pro to, aby součástí masy pozůstalosti po zůstavitelce byl i podíl žalobkyně k pohledávce vůči bance ve výši poloviny peněžních prostředků na účtu předmětné vkladní knížky ke dni smrti zůstavitelky. Zároveň v tento omyl byla žalobkyně uvedena jednáním dědiců, kteří podali trestní oznámení pro podezření z krádeže týkající se celé částky, která se ke dni smrti zůstavitelky nacházela na účtu předmětné vkladní knížky, a kteří požadovali vydání celé částky s odvoláním na usnesení o dědictví.

17. Dle názoru soudu nemá význam důvod, pro který zůstavitelka učinila žalobkyni druhou vkladatelkou, tj., zda šlo například o darování nebo nějakou formu úplaty za poskytnuté služby. Rozhodnou skutečností je, že se tak stalo a že žalobkyně se stala vedle tehdy ještě žijící zůstavitelky osobou se stejnými právy a povinnostmi k pohledávce odpovídající vkladu na vkladní knížce vůči [anonymizováno], tak k samotné vkladní knížce, kterou žalobkyně mohla zrušit. Jakmile zůstavitelka zemřela, došlo k tomu, že nastal stav, kdy bylo potřeba tyto podíly vypořádat pro účely dědictví, což se nestalo, přestože na tuto skutečnost [anonymizováno] notářku upozornila. Došlo tedy nesprávnému zahrnutí částky [částka] odpovídající podílu žalobkyně k pohledávce vůči bance z titulu předmětné vkladní knížky do masy pozůstalosti po zůstavitelce. Z důvodu různých názorů zúčastněných osob o právech k pohledávce pojící se k předmětné vkladní knížce došlo nejprve k tomu, že žalobkyně vybrala celou částku z účtu vkladní knížky, i když měla právo pouze na polovinu částky podle § 1122 OZ. Poté bylo zahájeno trestní řízení, ona, v obavě a nejistotě o svých právech, celou vybranou částku, odpovídající výši finančních prostředků na účtu vkladní knížky ke dni smrti zůstavitelky, zaslala na základě pokynu žalované, coby osoby pověřené v rámci dědického řízení ostatními dědici, na žalovanou sdělený účet. Tímto vzniklo bezdůvodné obohacení na straně všech dědiců po zůstavitelce ve výši ½ částky, která se ke dni smrti zůstavitelky nacházela na účtu předmětné vkladní knížky, a žalobkyni tak vzniklo právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení. Žalovaná má podle § 1872 odst.1 OZ právo na vydání této částky vůči všem dědicům po zůstavitelce, kteří jsou vůči ní všichni společně a nerozdílně zavázaní vrátit jí tento její podíl, protože u všech z nich došlo k bezdůvodnému obohacení touto částkou v rámci dědického řízení, ať už ty jejich podíly byly jakékoliv. Soud tyto jejich podíly nezjišťoval, protože nejsou odpovědni z titulu dědění, ale z titulu bezdůvodného obohacení, protože se do toho masy pozůstalosti dostala jako aktivum předmětná částka [částka], která tam být neměla. Oni všichni z toho měli prospěch, protože ta částka se stala součástí masy dědictví, která jim byla podle podílů rozdělena, a oni jsou proto společně a nerozdílně zavázáni tu částku vrátit žalobkyni z té masy dědictví. Žalobkyně se tak může domáhat v rámci takového společného a nerozdílného zavázání dědiců - dlužníků vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení po kterémkoliv z nich, a není její povinností zjišťovat, jaký podíl a kdo v rámci tohoto dědického řízení měl a kdo skutečně nakonec něco dědil. Těch dědiců, kteří ze zákona vstoupili do dědického řízení, je 13, a nelze po žalobkyni požadovat, aby je vůbec znala, vzhledem k tomu, že nebyla účastníkem dědického řízení. Žalobkyně tak logicky žalovala osobu, se kterou komunikovala a která jí sdělila číslo účtu pro výplatu té částky, na který pak žalobkyně předmětnou částku poukázala, a žalobkyně nebyla povinna zjišťovat, komu ten účet patří. Jde pak plně k tíži žalované, jaký účet pro účely zaplacení předmětné částky žalobkyni sdělila. Na závěry soudu o bezdůvodném obohacení všech dědiců to však žádný vliv nemá. Žalobkyně se tak podle § 1872 OZ může domáhat po kterémkoliv z těchto společně zavázaných dědiců vrácení předmětné částky nesprávně zahrnuté do masy pozůstalosti. Ten dlužník, který splní společný závazek, pak má podle § 1876 odst. 2 OZ, má právo, aby mu to ostatní společně zavázaní spoludlužníci nahradili, co uhradil za jejich podíl. Soud má tedy za to, že aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení byla prokázána, neboť bylo prokázáno, že byla ochuzena o předmětnou částku, a stejně tak byla prokázána pasivní věcná legitimace žalované, neboť bylo prokázáno, že je jednou ze společně a nerozdílně zavázaných osob k vrácení této částky žalobkyni z důvodu, že do masy pozůstalosti, kterou dědily, byla bezdůvodně zahrnuta předmětná částka. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soud považuje žalovaný nárok žalobkyně za oprávněný v celém rozsahu, proto žalobě vyhověl. (výrok I.)

18. Co se týká toho úroku z prodlení z přiznané částky, ten soud žalobkyni přiznal v jí požadované sazbě za požadované období, protože žalobkyně prokázala, že nejpozději od [datum] je žalovaná s vrácením žalované částky v prodlení. Žalobkyně totiž zaslala dne [datum] výzvu žalované k vydání celé zaslané částky [částka] s lhůtou do 14 dnů od doručení uvedené výzvy, v níž žalobkyně uvedla, že k odeslání peněz neexistoval právní důvod. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že tuto výzvu obdržela. Podle § 573 OZ se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Soud proto považuje uvedenou výzvu za došlou žalované dne [datum], a vzhledem k tomu, že požadovaná částka ani žádná její část nebyla žalobkyni ve lhůtě 14 dnů uhrazena, je žalovaná od [datum] v prodlení. Přiznaná sazba tohoto úroku odpovídá zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.)

19. Soud uložil žalované povinnost uhradit celou částku [částka] včetně úroku z prodlení do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, neboť má za to, že tato lhůta je přiměřenější pro zaplacení tak vysoké částky, než zákonná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku stanovená v § 160 odst.1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka] Tyto náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a v nákladech na zastoupení advokátem ve výši [částka], z čehož odměna advokáta činila [částka] za 5 úkonů právní služby po [částka] (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní výzva, podání žaloby, replika k vyjádření žalované a účast u jednání dne [datum]) dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů advokáta činila [částka] za uvedených 5 úkonů po [částka] dle § 13 odst.4 advokátního tarifu, náhrada cestovného za cestu [značka automobilu] z [obec] do [obec] a zpět v souvislosti s jednáním dne [datum] činila [částka] (ujetých 96 km při průměrné spotřebě motorové nafty 4,9 l [číslo] km při ceně motorové nafty [částka] /l dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., a při sazbě základní náhrady [částka] na jeden km jízdy), a náhrada za ztrátu času v délce 4 půlhodin po [částka] stráveného uvedenou cestou dle § 14 odst. 3 činila [částka]. Soud stanovil lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení rovněž v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku z důvodu jednotnosti lhůt k plnění uložených v tomto rozsudku a z důvodu výše této náhrady, kdy má za to, že tato lhůta je přiměřenější k zajištění prostředků k úhradě uložené povinnosti.