16 C 246/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 41.579 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 41.579 Kč a úroku z prodlení z částky 41.579 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 20. 7. 2021 a doplněnou dne 18. 5. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 41.579 Kč a úrok z prodlení z částky 41.579 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kterou žalovaný dne 18. 12. 2019 uzavřel prostřednictvím elektronických prostředků s žalobcem a na základě které žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 43.150 Kč. Dle tvrzení žalobce se žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 8.630 Kč, který byl sjednán jako 20% z čerpané jistiny úvěru, a úrok ve výši 20 % měsíčně, a to tak, že každý kalendářní měsíc zaplatí minimální splátku, která měla činit 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně 300 Kč. Žalobce uvedl, že ke dni podání žaloby eviduje úhrady žalovaného v celkové výši 57.574 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. U jednání soud provedl dokazování dokladem označeným jako smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] v níž je jako úvěrující označen žalobce a jako úvěrovaný žalovaný a je v ní obsažen závazek žalobce poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkového úvěrového limitu až 50.000 Kč, na tomto dokladu se nachází pouze kopie vlastnoručního podpisu osoby jednající za žalobce, smlouva je datována dnem 18. 12. 2019, ale nenachází se na ní ani vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného. Rovně provedl důkaz kopií této smlouvy s otiskem dodacího razítka ze dne 30. 12. 2019, na níž se nachází kopie vlastnoručního podpisu osoby jednající za žalobce i kopie údajného vlastnoručního podpisu žalovaného. Originál takové smlouvy však soudu předložen nebyl a vzhledem k tomu, že žalobce se k jednání nedostavil, nemohl být k jeho předložení ani vyzván, a soud má pochybnosti o to, že tato listina existuje v originálu (v prvopisu) v listinné podobě. Soud proto nemá za prokázané, že taková smlouva o úvěru, jak tvrdí žalobce, byla účastníky uzavřena.

4. Výpisy z účtu žalobce č. [bankovní účet] za období prosinec 2019 až srpen 2020 má soud za prokázané, že z uvedeného účtu bylo v tomto období na účet č. [bankovní účet] poukázáno celkem 43.150 Kč. Vzhledem k tomu, že však soud nemá za prokázané, že předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřel žalovaný a že tedy účet č. [bankovní účet], uvedený v této smlouvě jako účet žalovaného, skutečně patří žalovanému. Z předloženého výplatního lístku soud zjistil, že čistá mzda žalovaného v listopadu 2019 činila 38.597 Kč. Výpisy k revolvingovému úvěru [číslo] za prosinec 2019 až leden 2021 žalobce doložil, jakým způsobem vedl jednotlivá čerpání úvěru, jak stanovil poplatky, úrok a jak započítával platby uskutečněné žalovaným. Z předžalobní upomínky datované dnem 9. 3. 2021 a z podacího archu ze dne 9. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky do 10. 4. 2021. Dle obchodního rejstříku žalobce existuje od [datum] a do předmětu jeho podnikání patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Předmětem tohoto řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení poplatků za čerpání úvěru, úroku a smluvních pokut ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“), ve znění platném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

9. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání.

10. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

11. Soud tedy zhodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a nemá za prokázané, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, ani že žalobce poskytl žalovanému částku 43.150 Kč, a to z důvodů, které uvedl výše. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu 12. V případě, že by žalobce prokázal, že tvrzená (s tvrzeným obsahem) úvěrová smlouva byla účastníky uzavřena a že žalobce žalovanému na základě této smlouvy poskytl částku 43.150 Kč, musel by se soud zabývat z úřední povinnosti platností této smlouvy dle ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ a dle zmiňované judikatury Ústavního soudu ČR a Soudního dvora Evropské unie, a považoval by takovou úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou z důvodu porušení povinností úvěrujícího dle § 86 a 87 ZSÚ, jelikož žalobce vůbec netvrdil, že by jakkoli prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a ani z provedeného dokazování taková skutečnost nevyplývá. Žalobce sice předložil soudu 1 výplatní lístek žalovaného týkající se měsíce předcházejícího tvrzenému datu uzavření úvěrové smlouvy, avšak žádné další doklady o příjmech žalovaného nezmínil ani soudu nepředložil. Tímto jediným výplatním lístkem soud nemůže mít prokázáno, že by žalobce řádně ověřoval dlouhodobé pravidelné příjmy žalovaného. Soudu pak nebyly předloženy žádné doklady o pravidelných výdajích žalovaného a žalobce ani netvrdil, že by mu nějaké doklady o takových výdajích žalovaný předložil. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobce úvěruschopnost žalovaného posuzoval na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele o jeho příjmech a výdajích. Částku 43.150 Kč by pak soud považoval za bezdůvodné obohacení žalovaného.

13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že žalovaný žalobci na tvrzenou smlouvu zaplatil částku 57.574 Kč, je zjevné, že žalovaný by tak zaplatil víc, než mu mělo být poskytnuto. Soud by proto žalobě nemohl vyhovět ani v takovém případě, a to ani částečně.

15. Soud si rovněž dovoluje poukázat na to, že poplatky za čerpání spotřebitelského úvěru a úrok ve výši 20 % měsíčně, což odpovídá úroku 240 % ročně, by obecně považoval za neplatně sjednané i v jinak platně sjednané smlouvě o spotřebitelském úvěru, kdy sjednání takových poplatků soud považuje za netransparentní navyšování ceny úvěru obcházející zákon a sjednání úroku ve výši 240 % ročně za nemravné.

16. Podle §142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jelikož žaloba směřující proti němu byla v celém rozsahu zamítnuta, ale jelikož mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.