16 C 248/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15.320 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu s úroky z prodlení od 27. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně z částky 6.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 9.320 Kč, ohledně úroku 21,55 % ročně z částky 8.454 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 8.454 Kč od 1. 7. 2021 do 26. 11. 2021 ve výši 8,25 % ročně a ohledně úroku z prodlení z částky 2.454 Kč od 27. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 8. 2021, doplněnou dne 30. 5. 2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.320 Kč, úrok 21,55 % ročně z částky 8.454 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 8.454 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému dne 25. 11. 2019 poskytl částku 30.000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 22. 11. 2019. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci splatit celkovou částkou 37.500 Kč ve 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje 20. 12. 2019. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, čestnými prohlášeními žalovaného o jeho závazcích, příjmech a výdajích, a na základě statistických údajů o nákladech na bydlení a o průměrných výdajích obyvatelstva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil, ale o odročení jednání nepožádal. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Žalobce je právnická osoba existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku a z úplného výpisu ze seznamu ČNB regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Dne 22. 11. 2019 uzavřel žalobce prostřednictvím zprostředkovatele s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč, přičemž bylo zároveň sjednáno, že provize zprostředkovatele hrazená poskytovatelem na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli činí 2.500 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 21,55 % ročně v 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč se splatností první splátky 20. 12. 2019. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalovaného (zjištěno z označené smlouvy a ze splátkového kalendáře). Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobce na základě uvedené smlouvy vyplatil dne 25. 11. 2019 žalovanému částku 30.000 Kč, a to tak, že 27.500 Kč zaslal na účet určený ve smlouvě žalovaným k výplatě úvěru, a částku 2.500 Kč na účet zprostředkovatele uvedený ve smlouvě. Z dokladu označeného jako„ bonita smlouvy [číslo]“ soud zjistil, že žalobce vede na uvedenou smlouvu úhrady v celkové výši 24.000 Kč.

4. Soudu byl předložen doklad označený jako„ posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne 25. 11. 2019, v němž je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán, a název zaměstnavatele, že jeho příjmy jako spotřebitele činí 19.000 Kč a jeho příjmy na domácnost také činí 19.000 Kč a že jeho výdaje, činí 3.300 Kč, přičemž je příkladmo uvedeno, že se tím rozumí jeho výdaje na bydlení, splátky úvěrů, pravidelné platby, výživné. Žalobce soudu předložil výplatní lístky žalovaného za měsíce září 2019 a říjen 2019, z nichž vyplývá, že průměrná čistá mzda žalovaného činila v těchto měsících 19.754 Kč, že žalovaný na tuto mzdu čerpal ještě před jejím vyúčtováním zálohu, a to v září 7.000 Kč a v říjnu 8.000 Kč. Žalobce dále předložil výpis z účtu žalovaného týkající se pouze 3 přijatých plateb od uvedeného zaměstnavatele za měsíce září, říjen a listopad 2019, v průměrné výši 11.000 Kč měsíčně. Žalobce dále soudu předložil doklady se statistikou rodinných účtů, výdajů na spotřebu domácností, životního minima a výše normativních nákladů na bydlení 2019, ale žádné konkrétní doklady o skutečných výdajích žalovaného. Dle kopie výpisu z registru exekucí neměl žalovaný ke dni 22. 11. 2019 žádnou exekuci, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebyl žalovaný ke dni 22. 11. 2019 v insolvenčním řízení. Soudu byla předložena čestná prohlášení žalovaného ze dne 22. 11. 2019 o jeho měsíčních výdajích a závazcích a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce zaslal žalovanému dne 30. 6. 2021 předžalobní výzvu, obsahující rovněž sdělení o zesplatnění úvěru (zjištěno z uvedené výzvy a podacího archu). Doklad o doručení této výzvy žalovanému soudu nepředložil. Žalobce soudu předložil i upomínky a doklady o odeslání upomínek žalovanému, ale žádné doklady o jejich doručení žalovanému.

5. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

9. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání.

10. Na základě zjištěných skutečností soud nemá za prokázané, že se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož vůbec neověřoval výdaje žalovaného na základě dokladů týkajících se přímo žalovaného, soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně.

11. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy [číslo] poskytl částku 30.000 Kč, a že na základě žalobcem předloženého dokladu o provedených úhradách na uvedenou smlouvu má soud za prokázané, že žalovaný žalobci z této částky vrátil pouze 24.000 Kč, je žalovaný povinen doposud nevrácenou částku 6.000 Kč žalobci vrátit, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a § 2993 OZ. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň uložil žalovanému v souladu s §1970 OZ zaplatit žalobci úrok z prodlení z této částky ode dne 27. 11. 2021 do zaplacení v žalobcem požadované sazbě 8,25% ročně, když od tohoto dne byl žalovaný prokazatelně v prodlení, jelikož nejpozději předchozí den 26. 11. 2021 mu byla doručena žaloba, z níž se dozvěděl, že žalobce po něm požaduje vrácení poskytnuté částky, přičemž uvedená sazba odpovídá zákonné sazbě úroku z prodlení. Žádné dřívější doručení výzvy, kterou by žalobce vyzval žalovanou k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, totiž prokázáno nebylo.

13. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl, jelikož nemůže přiznat žalobci nároky vyplývající z neplatné smlouvy.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.