16 C 253/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce o určení dědického práva I. Určuje se, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, , je závětním dědicem po zůstaviteli panu , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , posledně bytem , adresa, .II. Oba žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky.III. Oba žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v , adresa, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , VS: , RČ, .IV. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , která jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v , adresa, po právní moci tohoto výroku rozsudku.V. Žalobkyně se vyzývá, aby do 15 dnů soudu sdělila číslo účtu, na který jí má být vyplacena vrácená část soudního poplatku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, ve znění po jejím částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně je závětní dědičkou po zůstaviteli panu , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , posledně bytem , adresa, , (dále v textu jen „zůstavitel“). Žalobu odůvodnila následovně. Dne , datum, bylo žalobkyni doručeno usnesení zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , v němž soud prostřednictvím , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , notáře se sídlem v , adresa, , jako soudního komisaře, ve věci řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, se zanecháním právních jednání pro případ smrti, žalobkyni coby pozůstalé dceři nařídil, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u zdejšího soudu žalobu na určení, že je závětním dědicem po zůstaviteli, a to proti 1. žalovanému, coby pozůstalému synovi, a proti 2. žalované, coby pozůstalé dceři, s poučením, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude v řízení pokračováno s tím, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch žalobkyně. Usnesení bylo odůvodněno tak, že v případě závěti zanechané zůstavitelem nebylo na základě svědeckých výpovědi paní , jméno FO, („svědkyně 1“) a paní , jméno FO, („svědkyně 2“) ze dne , datum, prokázáno splnění formálních náležitostí závěti, tj. že by zůstavitel před svědkyní 1 a svědkyní 2 závěť podepsal nebo zda již listiny byly podepsané a zda zůstavitel výslovně projevil, že listiny obsahují jeho poslední vůli. Dle žalobkyně, přestože soud použil správnou právní normu, zcela nesprávně a v rozporu s aktuální judikaturou nepřesně zjistil a zhodnotil skutkový stav a dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „OZ“) v ustanovení § 476b stanovuje formální požadavek u závěti nepsané vlastní rukou zůstavitele, a to, že tuto musí zůstavitel vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Uvedené pak blíže upřesňuje Nejvyšší soud ve své rozsáhlé judikatuře ke způsobu zákonem stanoveného výslovného prohlášení před dvěma svědky, že jde o poslední vůli zůstavitele. Například v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud dospěl k závěru, že požadavku ustanovení § 476b OZ odpovídá použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně vůli. Je tedy podstatné, aby povolaní svědci neměli žádné pochybnosti – bez zřetele na skutečný obsah listiny a případné vlastní poznatky svědků a názory o obsahu listiny nebo na to, zda byli seznámeni s obsahem závěti – o tom, že zůstavitel v listině uvedl poslední vůli (tedy, že jde o závěť), a aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy že jde o jeho závět a že ji činí svobodně a vážně). Stejnou argumentaci Nejvyšší soud použil také např. v rozhodnutí ze dne , datum, ., sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Vzhledem k tomu, že současná judikatura nadále pracuje s pojmem „obvyklých znamení“, je nadále platná i starší judikatura, z níž odkazujeme například na rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v němž je uvedeno: „že zůstavitelka poslední pořízení podepsala před svědkem , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , o kterého tu jde, a pak že je podala svědkům, kteří je rovněž podepsali a že toto poměrně krátké, na stroji psané poslední pořízení bylo nadepsáno »Poslední vůle«. Za tohoto stavu věcí nemělo by bývalo smyslu, aby zůstavitelka ještě zvlášť prohlašovala, že listina obsahuje její poslední vůli a svědek K. nemohl míti o tom pochybností právě tak, jako kdyby to zůstavitelka byla prohlásila hlasitě a srozumitelně vůči němu a musil tudíž tento svědek a rovněž i ostatní svědci z toho všeho také subjektivně seznati, že listina je poslední vůlí.“ Nejvyšší soud svou judikaturou navazuje na judikaturu dřívější a stanovuje, že prohlášení zůstavitele před dvěma svědky o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, nemusí být ve formě určité formulace, například „Výslovně prohlašuji, že tato listina je mojí poslední vůlí“. Naopak Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvádí, že projevení vůle zůstavitele může být za použití jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě též i obvyklých znamení, jimiž zůstavitel před dvěma svědky současně jednoznačně a nezpochybnitelně projeví, že jde o jeho poslední vůli. S odkazem na shora uvedené poukazujeme na to, že Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zdůrazňuje, že je nezbytné, aby přítomný svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli – tedy zejména že jde o zůstavitelovu závěť a že tak činí svobodně a vážně. Jak vyplývá z listinných důkazů, které již byly přezkoumány soudním komisařem v původním dědickém řízení, k sepsání závěti a listiny o vydědění došlo za přítomnosti svědkyně 1 a svědkyně 2 dne , datum, . Svědkyně 1 a svědkyně 2 dosvědčily učinění těchto právních jednání ze strany zůstavitele a na důkaz toho připojily vlastnoručně své podpisy, a to jak na závěť, tak i na Listinu o vydědění potomků. Na prvním z podepsaných dokumentů je nad podpisy svědkyně 1 a svědkyně 2 uvedeno: Potvrzujeme svými podpisy, že dnes pan , tituly před jménem, , jméno FO, , před námi svědky, vlastní rukou podepsal výše uvedenou závěť, a že jeho listina závěti obsahuje jeho poslední vůli“. Společně s podpisem závěti došlo k podpisu i druhé listiny - Listiny o vydědění potomků podle § 469a OZ. V této listině zůstavitel uvedl zcela konkrétně, relevantní a zákonné důvody, které ho vedou k vydědění jeho potomků (žalovaného 1) a žalované 2). Zároveň zde potvrzuje svou vůli ustanovit žalobkyni jediným dědicem veškerého svého majetku. Obdobně jako v samotné závěti předchází podpisům svědkyně 1 a svědkyně 2 text stvrzující vzetí na vědomí důsledků takového právního jednání. Konkrétně se zde píše „Dnešního dne před námi, současně přítomnými svědky, , tituly před jménem, , jméno FO, vlastní rukou podepsal výše uvedenou listinu o vydědění svého syna a dcery a zároveň se výslovně projevil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli. Tuto svoji poslední vůli potvrzuje ve své závěti, sepsané rovněž dnes. Svými podpisy tuto skutečnost potvrzujeme“. Z protokolu z jednání, který byl sepsán v kanceláři , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, , dále vyplývá, že byl proveden výslech svědkyně 1 a svědkyně 2. Svědkyně 1 uvedla k okolnostem podpisu následující: „Byla jsem zaměstnaná jako pečovatelka na , právnická osoba, , Anonymizováno, , kde v tu dobu zůstavitel bydlel a jednoho dne, bylo to pár měsíců před mým nástupem do důchodu roku , Anonymizováno, , mě a paní , jméno FO, , která v penzionu byla taky jako pečovatelka, požádal zůstavitel o podpis předložených listin. Obě jsme šly k němu na pokoj společně, tam nám sdělil, že si dává nějaké papíry do pořádku, že dům dostal nebo si koupil , tituly před jménem, , jméno FO, a nic víc k tomu neřekl, jenom nám řekl, že potřebuje dva svědky, tak jestli bychom mu předložené listiny podepsaly jako svědkyně. S tímto jsme souhlasily, listiny podepsaly, nic víc už si nepamatuji… Do důchodu jsem šla v prosinci roku , Anonymizováno, . Nevím, zda listiny již byly zůstavitelem podepsány nebo ne. Tyto listiny jsem si nečetla“. Svědkyně 2 následně uvedla: „V tu dobu jsem působila jako vedoucí na penzionu v , adresa, . Jednoho dne nás požádal zůstavitel, mě a paní , jméno FO, , abychom u něj podepsaly předložené listiny, říkal, že nevychází dobře s osvojenými dětmi a že chce pozůstalost přenechat své dceři , Jméno žalobkyně, . Podepsaly jsme to s paní , jméno FO, současně. Už nevím, zda na předložených listinách byl podpis pana , jméno FO, nebo ne, když jsme listiny já a paní , jméno FO, . Podpis se uskutečnil v době uvedené na listinách“. S ohledem na výše uvedené výpovědi svědkyň a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu je nutné uzavřít, že závěť i listina o vydědění jsou platné. Závěť a prohlášení o vydědění sice nebyly sepsány v přítomnosti svědkyně 1 a svědkyně 2, nicméně toto u alografní závěti ani vydědění není zákonem vyžadováno. Již ze samotného textu závěti, konkrétně dle výše citovaného obsahu textu před podpisovými řádky, nemůže být pochyb o tom, že obě svědkyně musely vědět, že zůstavitel tímto výslovně vyjadřuje jeho poslední vůli a žádá je tímto o svědectví při jejím pořízení. Tato skutečnost je navíc podpořena výpovědí svědkyně 2, která uvedla, že zůstavitel před ní i svědkyní 1 hovořil o špatném vztahu se svými dětmi a o úmyslu přenechání pozůstalosti žalobkyni. Vzhledem k tomu, že svědkyně 2 uvádí, že k podpisu listin oběma svědkyněmi došlo ve stejnou chvíli, nelze brát v potaz neurčité informace, obsažené ve výpovědi svědkyně 1, z níž samotné by při odhlédnutí všech okolností mohl nezúčastněný možná nabýt dojmu, že svědkyně nevěděly, jaké dokumenty podepisují. Máme za to, že ze strany soudního komisaře došlo k pochybení, když neprovedl detailnější výslech svědkyně 1. Zde odkazujeme na názor Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.“ Poukazujeme na to, že je nezbytné brát v potaz, že svědkové alografních závětí jsou převážně laikové, neznalí práva, kteří nemusí nutně znát zákonem požadované formální požadavky. Je proto v případě pokládání dotazů se strany notáře potřeba postupovat co nejsrozumitelněji a nejpřesněji tak, aby bylo svědkům co nejvíce zřejmé, na co se soudní komisař svědka táže, tj. zejména kam svým dotazem míří. Rozhodně ale nelze z výpovědí dovodit, že Svědkyně 1 nemohla vědět, že podepisuje listiny obsahující poslední vůli zůstavitele. Lze naopak presumovat že svědkyně 1 a svědkyně 2, jako osoby zletilé, plně svéprávné, nestižené duševní chorobou či zmatením způsobeným rozrušením nebo nátlakem, musely i při vynechání detailního čtení obsahu textu listin z okolností situace usoudit, že své podpisy připojují jako svědkyně zůstavitelovy poslední vůle. Uvedené skutečnosti zcela splňují požadavky stanovené výše uvedenou judikaturou, a to, aby svědek z projevu zůstavitele nepochybně věděl, že zůstavitel v závěti skutečně vyjadřuje svoji poslední vůli (tedy že jde o jeho závět a že ji činí svobodně a vážně). K vágnímu argumentu soudu, který je postaven na tom, že ani jedna ze svědkyň nepotvrdila, že zůstavitel před nimi listiny podepsal nebo zda již listiny byly podepsané, lze dodat pouze to, že i v této věci se soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která tyto situace již dávno překonala. Viz. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , na které odkazuje i komentářová literatura, konkrétně text , tituly před jménem, , jméno FO, z roku , Anonymizováno, v rámci příspěvku do komentáře Občanský zákoník, 2. vydání (1. aktualizace, , Anonymizováno, ) k § 1534 OZ. Tento paragraf je v aktuální právní úpravě obdobou v tomto případě dotčeného §476b starého Občanského zákoníku. V textu komentáře se doslovně píše: „Při pořizování závěti je doporučeníhodné, aby nejprve listinu podepsal zůstavitel, poté výslovně prohlásil před dvěma současně přítomnými svědky, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a konečně listinu podepsali oba svědci. Jednotlivé kroky je nejlépe učinit v krátkém časovém odstupu, ideálně při jednom „jednání“. Tyto kroky však nemusí být nezbytně provedeny v tomto pořadí (NS , spisová značka, ) ani bezprostředně po sobě.“ Z uvedeného tedy plyne, že i v případě, kdyby byl připojen podpis zůstavitele až posléze, neznamená to neplatnost závěti. S ohledem na výše uvedené shrnujeme, že z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že formální požadavek obsažený v § 476b OZ spočívá v tom, aby povolaní svědci neměli žádné pochybnosti o tom, že zůstavitel v listině uvedl svou poslední vůli, tedy, že jde o závěť, což v daném případě bylo beze zbytku splněno, z výpovědi svědkyně 2 je zřejmé, že si byla bezpochyby vědoma, že závěť je poslední vůlí zůstavitele, s přihlédnutím k celému kontextu, k obsahu textu závěti a listiny o vydědění a výpovědi svědkyně 2 lze uzavřít, že i svědkyně 1 si byla bezpochyby vědoma, že závěť je poslední vůlí zůstavitele, na platnost právních jednání nemá vliv, v jakém pořadí byly připojeny podpisy na závěti a na listině o vydědění, při posuzování platnosti právních jednání zůstavitele je nutné preferovat platnost před neplatností, s cílem co nejvíce respektovat poslední vůli zůstavitele, obě listiny sepsané ze strany zůstavitele s cílem učinit pořízení pro případ smrti, tedy závěť i listina o vydědění potomků, jsou platnými právními jednáními.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili a uvedli, že ji považují za nedůvodnou, že na základě výslechu svědkyň závěti dospěli k závěru, že se jedná o neplatnou závět zůstavitele podle § 469 OZ, protože ani jedna ze svědkyň závěti v rámci své výpovědi nepotvrdila, zda listiny zůstavitel před nimi podepsal nebo zda tyto listiny již byly podepsány vlastní rukou zůstavitele, a že dále z výpovědi svědkyň nemají za prokázané, že zůstavitel výslovně před svědkyněmi projevil, že listiny obsahují jeho poslední vůli. Svědkyně, které jsou podepsány na závěti i na listině o vydědění uvedly, že nevěděly, co podepisují, a že nevědí, jestli to je podpis zůstavitele a jestli tam podpis zůstavitele vůbec byl. Nepravdivé údaje jsou ty, co zůstavitel uváděl v listině o vydědění. Není to pravda, že 1. žalovaný se o zůstavitele nezajímal. Je pravda, že zůstavitel na 1. žalovaného podal trestní oznámení, šetřila to policie v , adresa, , ale bylo to odloženo, protože ta tvrzení byla vyvrácena. Žalovaní zůstaviteli posílali peníze na dům - ročně , částka, dohromady. Pak zjistili, že zůstavitel ten dům vybydlel, vystěhoval, prodal všechny věci, i ty po matce žalovaných, nebo ty věci odvezl ke své tehdejší přítelkyni, která ty věci měla i před domem, a potom s tou 25letou přítelkyní cestoval po světě, asi za ty peníze. Zůstavitel se ani s žalobkyní nestýkal. 1. žalovaný ji viděl jedenkrát v životě a myslí si, že zůstavitel se s ní začal stýkat až poté, co se rozešel s tou přítelkyní. Odstěhoval se od ní do penzionu, kdy žalovaní se přestali se zůstavitelem stýkat, protože to nemělo smysl, to mohlo být v roce , Anonymizováno, nebo , Anonymizováno, . 1. žalovaný, protože v , adresa, bydlel, zůstavitele potkával, ale zřídka. Mohlo to být tak jednou za rok, ale se zůstavitelem se nebavili ani nezdravili. 1. žalovaný se o zdravotní stav zůstavitele nezajímal. Zůstavitel měl stejnou možnost jako 1. žalovaný. 1. žalovaný a zůstavitel od sebe nebydleli daleko. Bylo to proto, jak se zůstavitel k žalovaným a k jejich matce celý život choval. To, že se zůstavitel měl stýkat s žalobkyní v době, kdy byl v penzionu, 1. žalovaný nevěděl. To zjistil, až byli u toho notáře. 1 žalovaný zpochybňuje pravost podpisu zůstavitele na závěti, protože si nepamatuje, že by podpis zůstavitele takto vypadal.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

4. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že je veden ve věci řízení o pozůstalosti zůstavitele, že zůstavitel zemřel jako vdovec, že vypravitelem pohřbu byla žalobkyně (zjištěno z úmrtního listu), že účastníky řízení o pozůstalosti zůstavitele jsou žalobkyně a oba žalovaní, všichni tři coby potomci zůstavitele, a to jak zákonní dědici v první dědické třídě. V protokolu o předběžném šetření ze dne , datum, je uvedeno, že k jednání se dostavila pouze žalobkyně, že vypravila zůstaviteli pohřeb a hradila jeho náklady ve výši , částka, , že bylo zjištěno, že existuje pořízení pro případ smrti zůstavitele, a to alografní závěť ze dne , datum, a alografní listina o vydědění ze dne , datum, . V protokolu je dále uvedeno, že zůstavitel měl účet u , Anonymizováno, , a.s., motorové vozidlo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , pohledávku vůči , právnická osoba, . elektřina, dluh za vyklizení bytu v penzionu , částka, , a že žalobkyně byla seznámena s tím, že bude vydáno usnesení, podle kterého bude řízení zastaveno, a) protože zemřelý nezanechal žádný majetek, b) protože majetek bez hodnoty – majetek nepatrné hodnoty – zemřelým zanechaný soud vydá žalobkyni, která se postarala o pohřeb zůstavitele, která s tímto souhlasí.

5. Z protokolů o zjištění stavu obsahu listiny o pořízení pro případ smrti ze dne , datum, soud zjistil, že pracovníku soudního komisaře byla žalobkyní předložena alografní listina označená jako listina o vydědění potomků podle § 469a občanského zákoníku z , datum, a že nebyly shledány závady zeslabující její věrohodnost, a dále že byla předložena alografní listina ze dne , datum, označená jako závěť a nebyly shledány závady zeslabující její věrohodnost. Z protokolu o jednání ze dne , datum, soud zjistil, že u tohoto jednání žalovaní neuznali uvedenou závěť a listinu o vydědění. Z protokolu o jednání před soudním komisařem dne , datum, soud zjistil, že paní , jméno FO, byla vyslechnuta jako svědek a po předložení uvedené závěti a listiny o vydědění uvedla, že není v žádném příbuzenském či obdobném vztahu k ostatním přítomným účastníkům řízení ani k zůstaviteli, že byla zaměstnaná jako pečovatelka na , právnická osoba, , Anonymizováno, , kde v tu dobu zůstavitel bydlel, že jednoho dne, pár měsíců před jejím nástupem do důchodu roku , Anonymizováno, , jí a paní , jméno FO, , která v penzionu byla taky jako pečovatelka, požádal zůstavitel o podpis předložených listin. Obě šly k němu na pokoj společně, tam jim zůstavitel sdělil, že si dává nějaké papíry do pořádku, že dům dostal nebo si koupil , tituly před jménem, , jméno FO, . Zůstavitel nic víc k tomu neřekl, jenom jim řekl, že potřebuje dva svědky, tak jestli by mu předložené listiny podepsaly jako svědkyně. S tímto souhlasily, listiny podepsaly, a nic víc už si svědkyně nepamatuje. Do důchodu šla v prosinci roku , Anonymizováno, . Neví, zda listiny již byly zůstavitelem podepsány nebo ne. Tyto listiny si nečetla. Dále byla vyslechnuta jako svědek paní , jméno FO, , která uvedla že není v žádném příbuzenském či obdobném vztahu s k ostatním přítomným účastníkům ani k zůstaviteli. K uvedené listině o vydědění a k závěti uvedla, že v tu dobu působila jako vedoucí na penzionu v , adresa, , že jednoho dne jí a paní , jméno FO, požádal zůstavitel, aby u něj podepsaly předložené listiny, říkal, že nevychází dobře s osvojenými dětmi a že chce pozůstalost přenechat své dceři , Jméno žalobkyně, . Podepsaly to s paní , jméno FO, současně. Už neví, zda na předložených listinách byl podpis zůstavitel nebo ne, když listiny podepisovaly. Podpis se uskutečnil v době uvedené na listinách.

6. Usnesením zdejšího soudu vydaném soudním komisařem JUDr. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , notářem v , adresa, , dne pod č.j. , spisová značka, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, bylo žalobkyni uloženo, aby do , Anonymizováno, měsíců od právní moci uvedeného usnesení podala u zdejšího soudu návrh na určení, že je závětním dědicem po zůstaviteli, a to proti žalovaným, coby pozůstalému synovi a pozůstalé dceři, s poučením, že nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě podána, bude v řízení pokračováno s tím, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch žalobkyně. Toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, . V odůvodnění tohoto usnesení soudní komisař uvedl, že na základě výslechu svědkyň závěti a listiny o vydědění dospěl k závěru, že se jedná o neplatnou závět zůstavitele ze dne , datum, a o neplatnou listinu o vydědění potomků dle § 469a občanského zákoníku ze dne , datum, , neboť ani jedna ze svědkyň závěti v rámci své výpovědi nepotvrdila, zda listiny zůstavitel před nimi podepsal nebo zda již podepsané tyto listiny byly (zda tedy listiny byly podepsány vlastní rukou zůstavitele) a dále z výpovědi svědkyň nemá soud za prokázané, že by před nimi zůstavitel výslovně projevil, že listiny obsahují jeho poslední vůli.

7. Z originálu listiny označené jako „Závěť“ a datované dnem , datum, soud zjistil, že listina je nadepsaná nahoře uprostřed velkým hůlkovým a podtrženým písmem ZÁVĚŤ, dále je uvedeno: „Zůstavitel: , tituly před jménem, , jméno FO, , , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , r.č. , RČ, , Svědek: , jméno FO, , , adresa, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , r.č. , RČ, , Svědek: , jméno FO, , , adresa, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , r.č. , RČ, , a text: „Já níže podepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , rodné číslo , RČ, , , adresa, na , Anonymizováno, , pořizuji pro případ své smrti a po zralé úvaze tuto závěť: Dědicem veškerého svého majetku stanovuji svoji dceru , Jméno žalobkyně, , rozenou , jméno FO, , rodné číslo , RČ, , bytem , adresa, . V , adresa, na , Anonymizováno, , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, “, a u tohoto jména je podpis. Dále na téže straně následuje text: „Potvrzujeme svými podpisy, že dnes pan , tituly před jménem, , jméno FO, před námi svědky, vlastní rukou podepsal výše uvedenou závěť a že jeho listina závěti obsahuje jeho poslední vůli. V , adresa, na , Anonymizováno, dne , datum, . , jméno FO, , , jméno FO, “ a u těchto jmen jsou podpisy.

8. Dále byla soudu předložena listina označená jako Listina o vydědění potomků podle §469a občanského zákoníku a datovaná dnem , datum, , v níž je jako zůstavitel označen , tituly před jménem, , jméno FO, , na závěr je uvedeno, že: „Dnešního dne před námi, současně přítomnými svědky, , tituly před jménem, , jméno FO, , vlastní rukou podepsal výše uvedenou listinu o vydědění svého syna a dcery a zároveň výslovně projevil, že tato listina obsahuje jeho poslední vůli. Tuto svoji poslední vůli potvrzuje ve své závěti, sepsané rovněž dnes. Svými podpisy tuto skutečnost potvrzujeme. V , adresa, na , Anonymizováno, dne , datum, , jméno FO, a , jméno FO, .“ a těchto jmen jsou uvedeny podpisy. Vzhledem k tomu, že vydědění žalovaných není předmětem tohoto řízení, soud z uvedené listiny již žádná další významná zjištění neučinil.9. , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi před soudem dne , datum, uvedla, že zůstavitele znala z penzionu - domu s pečovatelskou službou v , adresa, , kde pracovala jako vedoucí , Anonymizováno, let od roku , Anonymizováno, . Do důchodu šla před , Anonymizováno, lety. Zůstavitel v tom penzionu byl, než svědkyně šla do důchodu. Svědkyně zná 1. žalovaného. Je to syn manželky zůstavitele. Zůstavitel měl z prvního vztahu dceru – žalobkyni. Manželka zůstavitele měla dvě děti, 1. žalovaného a 2. žalovanou. K předmětné závěti svědkyně uvedla, že podpis na této listině je její. Dále uvedla, že listinu si nepřečetla a ani prohlášení, které je nad jejím podpisem, protože spěchala a zůstavitel říkal, že potřebuje něco podepsat, že si chce dát věci do pořádku. Tu závěť podepsala svědkyně a kolegyně proto, že zůstavitel řekl, že potřebuje dva svědky, a nikdo jiný tam už nebyl, tak mu to podepsaly a na nic se neptaly. Ona si vůbec nevybavuje, že by podepsala listinu o vydědění, podpis na této listině je její. Nevybavuje si, že by najednou podepisovala dvě listiny, když podepisovala tu závěť. Pamatuje si, že zůstaviteli podepsali nějakou listinu, ona první, potom , Anonymizováno, , ale jestli podepsali dvě, to už si nepamatuje. 1. žalovaný zůstavitele nenavštěvoval, ani 2. žalovaná. Nikdy ji tam neviděli. Někdy tam chodil , jméno FO, , to je vnuk zůstavitele, ale to bylo obyčejně o víkendu a ona tam o víkendu nebyla a ani jiní zaměstnanci tam o víkendu nebyli, protože to byl dům pro soběstačné občany. Zůstavitel se svědkyní o rodinných vztazích nemluvil, a ona to ani nechtěla vědět. Tehdy, když zůstavitel požádal o ten podpis, tak říkal, že si chce dát svoje věci do pořádku. Ona spěchala, on to potřeboval podepsat, tak mu to podepsala, nezajímalo jí, co tam je, ale kupní smlouva to určitě nebyla, týkalo se to jeho věcí. On řekl, že si svoje věci chce dát do pořádku a svědkyně už neví, jestli tehdy vnímala, že to je závěť. Prostě to chápala tak, že si chce dát věci do pořádku, protože už byl starý a nemocný. Tím do pořádku chápala, že třeba když má nějaké věci, tak co s nimi má být, nebo když zemře, jestli ho mají zpopelnit nebo pohřbít. K dotazu, zda se dá říct, že svědkyně to chápala tak, co bude po jeho smrti, uvedla, že „asi jo“.10. , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi před soudem dne , datum, uvedla, že zůstavitel bydlel v penzionu v , adresa, , ve kterém pracovala jako pečovatelka. Byly tam jen dvě, paní , jméno FO, jako vedoucí a ona jako pečovatelka, protože tam bylo pouze , Anonymizováno, klientů. Svědkyně šla v prosinci v roce , Anonymizováno, do důchodu. Do té doby tam asi , Anonymizováno, let pracovala jako pečovatelka. K předmětné závěti uvedla, že tu listinu si nepamatuje, ale ten podpis na té listině je její. Podepisovala ji po paní , jméno FO, . Jednou, když šla domů, na ní zůstavitel zavolal z jeho pokoje a poprosil ji, jestli by mu to nepodepsala, že dělá pořádek se svými věcmi a potřebuje k tomu dva svědky. , jméno FO, už to podepsala, ta odcházela z pokoje, a pak to podepsala ona. Byla to jeho věc, jak si bude co dělit. On řekl, že si rozděluje svoje věci a potřebuje dva svědky, aby mu to podepsali. K listině o vydědění uvedla, že toto nikdy nečetla, podpis na této listině je její. Nepamatuje si, že by podepisovala dvě listiny najednou, ale nikdy jindy už nic dalšího nepodepisovala, ani se zůstavitelem o ničem jiném nemluvili. Takže je možné, že ty dvě listiny podepsala ve stejný den. Žalovaného tam neviděla. Svědkyně neví, že by za zůstavitelem, na návštěvy chodil někdo jiný. On se tam kamarádil s těmi spolubydlícími, chodili za ním i sousedky z penzionu, ale jestli za ním chodil někdo mimo penzion, to svědkyně neví. Jezdíval do , Anonymizováno, za kamarády, se kterými hrál nějaký sport. To vždycky říkal že jede do , Anonymizováno, . Zůstavitel s ní nikdy nemluvil o svých rodinných vztazích ani o dětech. Ona ani nevěděla, že má dceru , jméno FO, . Věděla, že byl poprvé ženatý v , Anonymizováno, a že potom si vzal v , adresa, doktorovu dceru, která měla dvě děti , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Nepřemýšlela o tom, co tím zůstavitel myslí, když si chce dát do pořádku své věci. Důvěřovala mu, tu listinu nečetla, vždycky se k ní choval hezky, takže nepředpokládala, že by se k ní choval jinak a podepsala to, když tam byl jeden svědek a potřeboval druhého, tak aby nemusel nikam chodit. Nevšimla si, jestli je ta listina nadepsaná jako závěť.

11. Z dalších provedených důkazů soud žádná významná zjištění pro rozhodnutí v této věci neučinil.

12. Žalobkyně, která je jednou ze tří zákonných dědiců po zůstaviteli, se žalobou domáhá určení, že je závětní dědičkou po zůstaviteli na základě závěti z , datum, , jejíž platnost žalovaní jako další zákonní dědici v řízení o pozůstalosti zůstavitele zpochybnili. Podle přechodného ustanovení § 3028 odst. 2 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od , datum, , (dále jen „NOZ“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že posuzovaná závěť byla sepsána za účinnosti předchozího občanského zákoníku, což byl zákon č. 40/1964 Sb., soud při posuzování platnosti této závěti postupoval podle tohoto zákona, ve znění platném do , datum, (dále jen „OZ“).

13. Podle § 476 odst.1 OZ zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. Podle §476 odst. 1 OZ v každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

14. Podle § 476b OZ závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

15. Podle § 476e OZ svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.

16. Jak vyplývá z výše uvedených ustanovení, závěť je právní úkon fyzické osoby pro případ její smrti a pro její platnost v době před účinnosti NOZ tedy musely být splněny kromě formálních náležitostí uvedených ve výše citovaných ustanoveních i další podmínky, které byly uvedeny v ustanoveních § 34 až 49a OZ.

17. Podle § 34 OZ právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

18. Podle § 35 odst.1 OZ projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

19. Podle § 37 odst.1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

20. Na základě skutečností zjištěných z provedeného dokazování a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žaloba byla podána včas, a že předložená závěť, splňuje všechny náležitosti dle ustanovení § 476 OZ a §476b OZ, jelikož tato listina je řádně označena jako závěť, zůstavitel je v ní jasně a srozumitelně označen, je v ní jasně a stručně uvedeno, že se jedná o jeho poslední vůli, sám zůstavitel tuto závěť předložil dvěma současně přítomným svědkyním k podpisu, kdy prohlášení o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli je vtěleno do samotné listiny, a svědkyně v listině písemně prohlásily, že zůstavitel před nimi tuto závěť vlastnoručně podepsal a že listina obsahuje jeho poslední vůli, a toto prohlášení podepsaly. V řízení nebylo zjištěno, že by některá ze svědkyň nebyla způsobilá k právním úkonům, nebo že by byla nevidomá, neslyšící či neznala jazyk, v němž byla závěť sepsaná. Soud má za prokázané, že zůstavitel zároveň prohlásil před oběma současně přítomnými svědkyněmi i ústně, že se jedná o jeho vůli pro případ smrti, když svědkyně uvedly, že listinu podepisovaly společně a že zůstavitel jim řekl, že chce uspořádat své věci (svědkyně , jméno FO, ) a nechat pozůstalost své dceři , Jméno žalobkyně, (svědkyně , jméno FO, ), a že potřebuje 2 svědky. Svědkyně neuvedly, že by tuto konkrétní listinu nepodepsaly. Svědkyně pouze uvedly, že si listinu nepřečetly, přičemž neuvedly, že by jim v přečtení listiny někdo nebo něco bránilo, a že si nepamatují, co obsahovala, a jestli byla podepsaná zůstavitelem. Pokud si svědkyně podepisovanou listinu nepřečetly nebo si nepamatují, co bylo v té jimi podepsané listině (uvedeno u jednání dne , datum, ) či listinách (u jednání dne , datum, ), pak žádná z těchto skutečností nemůže jít k tíži osoby, v jejíž prospěch je závěť sepsaná, a samo o sobě nemůže popřít vůli zůstavitele vyjádřenou písemně. Významné tedy není, že podepsaní svědci si nepamatují, jak jimi podepisovaná závěť v době podpisu vypadala, ale to, že zůstavitel uvedl přímo v listině výslovně před tím, než svědkyně listinu podepsaly, že listina, kterou podepisují, je jeho projevem poslední vůle pro případ smrti, a že tu listinu podepsal, přičemž svědkyně nepopřely, že tam to prohlášení uvedeno bylo. V případě, že žalovaní zpochybňují podpis zůstavitele na listině, přesto, že v této listině je písemné prohlášení dvou svědkyň, které své podpisy na této listině nezpochybňují, že zůstavitel před nimi tuto listinu vlastnoručně podepsal, a v současné době netvrdí opak, měli by žalovaní navrhnout důkaz na prokázání tohoto tvrzení. Přestože je soud o tomto poučil, žalovaní nenavrhli žádný důkaz na prokázání tvrzení, že podpis zůstavitele v předložené závěti není pravým podpisem zůstavitele. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobě vyhověl. (výrok I.)

21. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovaným zavázaným společně a nerozdílně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce , částka, , které jsou tvořeny zaplaceným a nevráceným soudním poplatkem za řízení ve výši , částka, a náklady na právní zastoupení advokátem ve výši , částka, , z čehož odměna advokáta činí , částka, za 5 úkonů právní služby po , částka, (převzetí zastoupení a příprava, podání žaloby, účast u jednání před soudem dne , datum, přesahující 2 hodiny a účast u jednání před soudem dne , datum, ) podle § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí , částka, za uvedených 5 úkonů po , částka, dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovní náklady na jízdu osobním automobilem , Anonymizováno, z , adresa, a zpět v souvislosti s jednáními před soudem dne , datum, a dne , datum, činí , částka, (ujetých , Anonymizováno, km při průměrné spotřebě motorové nafty 4,6 l/100 km při ceně motorové nafty , částka, /l dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a při sazbě základní náhrady na 1 km jízdy , částka, ) a náhrada za promeškaný čas strávený uvedenými cestami činí , částka, za 8 půlhodin po , částka, dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. (výrok II.)

22. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V tomto řízení stát platil odměnu překladateli za překlad plné moci udělené 1. žalovanou 2. žalovanému a úředního ověření této plné moci z německého jazyka do češtiny, ve výši , částka, . Jelikož neúspěšnými účastníky v tomto řízení byli žalovaní, soud jim v souladu s citovaným ustanovením uložil povinnost nahradit státu uvedené náklady. (výrok III.)

23. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o , částka, , bylo řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku odpovídající část poplatku vzniklý podle § 6a odst. 3 bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. V tomto řízení byly původně žalovány 3 nároky, a to 1) na určení, že žalobkyně je závětním dědicem po zůstaviteli, 2) na určení, že 1. žalovaný není dědicem po zůstaviteli, a 3) na určení, že 2.žalovaná není dědicem po zůstaviteli, za každý z nich byl zaplacen soudní poplatek , právnická osoba, Kč dle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Ohledně dvou nároků, a to na určení, že oba žalovaní nejsou dědici po zůstaviteli, vzala žalobkyně žalobu zpět ještě před zahájením prvního jednání. Vzhledem k tomuto částečnému zpětvzetí žaloby, k tomu, že za část řízení týkající se těchto dvou nároku byl žalobkyní uhrazen soudní poplatek ve výši , částka, a minimální nevratná částka činí , částka, , soud rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši , částka, žalobkyni. (výrok IV.)