16 C 264/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 10.900 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 10.900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2.325,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.891,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8.394,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku 23,72 % ročně z částky 8.394,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.325,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.891,44 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8.394,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 23,72 % ročně z částky 8.394,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o půjčce [číslo] která měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou dne 29. 5. 2015 jako spotřebitelský úvěr a na základě níž měla jmenovaná společnost poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který měla žalovaná splatit zároveň s úrokem ve výši 2.800 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč se splatností první splátky k 5. 6. 2015. Žalobce uvedl, že žalovaná na uvedenou smlouvu uhradila pouze 23.900 Kč, zbývá tedy k úhradě jistina 8.394,21 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 2.505,79 Kč, uvedený úrok a úrok z prodlení, a že tato pohledávka byla žalobci postoupena.

2. Návrhem datovaným dnem 27. 4. 2021 doručeným zdejšímu soudu dne 17. 6. 2021, se žalobce a žalovaná domáhali schválení jejich smíru soudem v této věci, kdy jeho předmětem měl být identický nárok, jako v žalobě. Soud tento smír účastníků neschválil, o čemž rozhodl usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jelikož poplatek za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, což je 20 % z půjčené částky, považuje za sjednaný v rozporu se zákonem i s dobrými mravy, když má za to, že jeho smyslem bylo pouze zastřít zvýšenou cenu za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být pouze úrok. A byť již předmětem žaloby a tedy ani smíru uvedený administrativní poplatek není, tak z tvrzení žalobce vyplývá, že na jeho úhradu byla použita již žalovanou uhrazena částka 23.900 Kč. Žádný z účastníků se proti usnesení soudu o neschválení smíru neodvolal a toto usnesení tak nabylo právní moci. Soud proto pokračoval v řízení a ve věci nařídil jednání na den 23. 3. 2022, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce omluvil svou nepřítomnost. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutkový stav.

3. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 29. 5. 2015, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaná jako zákazník, že jmenovaná společnost poskytla tentýž den žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, že žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, s úrokem ve výši 2.800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč formou hotovostního splácení, s první splátkou 7. den od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsaná formulářovou formou a na tiskopisu smlouvy je předepsáno, že pro případ hotovostního splácení jsou peněžní prostředky zákazníkovi předány v hotovosti při podpisu smlouvy a že pro případ splácení bezhotovostním převodem zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13 kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Žádné jiné varianty poskytnutí půjčky a jejího splácení uvedeny v tiskopisu nejsou. Na první straně tiskopisu jsou uvedeny základní informace o výši půjčky, uvedeném úroku a poplatcích rukou psaným písmem, přičemž žádná informace o úrokové sazbě tam uvedena není. Úrokové sazby jsou uvedeny v nikým nepodepsaných smluvních podmínkách, přičemž jejich výše je různá podle způsobu splácení.

4. Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], existovala od [datum] do [datum] a předmětem jejího podnikání bylo po celou dobu poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Tato společnost zanikla v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], [IČO], která od [datum] podniká pod obchodní firmou [právnická osoba], tj. jako původní úvěrující.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020, soud zjistil, že pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci a o této skutečnosti byla žalovaná informována.

7. Z výzvy datované dnem 7. 5. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení žalovaných pohledávek.

8. Na základě nezpochybněného tvrzení žalobce má soud za nesporné, že žalovaná na uvedenou smlouvu zaplatila částku 23.900 Kč. Žalobce zároveň předložil soudu doklad, který není nikým podepsaný a ani z něho není patrno, kdo, kdy a pro jaké účely jej vyhotovil, v němž jsou uvedeny platby na uvedenou smlouvu, a podle tohoto přehledu do 8. 7. 2016 bylo uhrazeno 7.700 Kč. Po tomto datu byly provedeny další platby a poslední dvě platby po 1.000 Kč byly uhrazeny dne 16. 5. 2019 a dne 21. 6. 2019. Soud tak považuje tento doklad za součást skutkových tvrzení žalobce.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). Podle § 2392 odst. 1 OZ lze při peněžité půjčce ujednat úroky.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku.

11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

12. Podle § 104 z. č. 257/2016 Sb. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že úvěrující společnost [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy o zápůjčce označené jako smlouva o půjčce [číslo] poskytla žalované při podpisu této smlouvy dne 29. 5. 2015 peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč za úrok 2.800 Kč a žalovaná měla částku 20.000 Kč i s uvedeným úrokem, celkem tedy 22.800 Kč, úvěrujícímu zaplatit do 8. 7. 2016. Pokud se totiž jedná o sjednaný„ poplatek“ za administrativní činnost, pak tento soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 o. z. při smlouvě o zápůjčce lze sjednat pouze úroky. S ohledem na výši této částky – 4.000 Kč, která činí 20 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně má být hrazena, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnuté peníze, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy, tak se zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž soud tento poplatek považuje za sjednaný neplatně. Co se týká sjednaného poplatku za inkaso splátek v hotovosti, pak soud má za to, že ten je sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí peněžních prostředků je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z této smlouvy, kdy žalovaná zvolila variantu, kdy jí byly zapůjčované prostředky poskytnuty ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedené smlouvy, pokud by žalovaná chtěla splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr) formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržela do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj bankovní účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalované nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze netransparentně navyšuje svou odměnu za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o tomto poplatku považuje za neplatné. Úrok ve výši 23,72 % soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že ve smlouvě je v základních ujednáních jasně, velkým a ručně vepsaným písmem sjednán úrok pevnou částkou a žádný odkaz na jeho výpočet tam uveden není. Uvedené tak činí smlouvy a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel úvěru, je jako úrok jasně, zřetelně, velkým, ručně vepsaným písmem uvedena pevná částka, a další úrok, navíc pro různé způsoby splácení s různou výší sazeb, je v této obsažen pouze okrajově, malým písmem v rámci předtištěného formuláře, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

14. Vzhledem k výše uvedeným závěrům soudu a k tomu, že žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr částku 23.900 Kč, tedy o 1.100 Kč víc než činily dohromady poskytnutá částka a sjednaný úrok, dle názoru soudu již žalovaná není povinna platit nic dalšího. Částku 1.100 Kč, zaplacenou navíc, pak mohl věřitel započítat na případný úrok z prodlení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byla plně úspěšná žalovaná, proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.