16 C 266/2018

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky 15.060 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.460 Kč s úrokem z prodlení z částky 3.919 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s úrokem z prodlení z částky 5.541 Kč od 11. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, částku 5.600 Kč s úrokem z prodlení z částky 800 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s úrokem z prodlení z částky 4.800 Kč od 17. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05% ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.673,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 4. 2018 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9.460 Kč s úrokem z prodlení z částky 3.919 Kč od 11. 9. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s úrokem z prodlení z částky 5.541 Kč od 11. 10. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, částku 5.600 Kč s úrokem z prodlení z částky 800 Kč od 7. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, s úrokem z prodlení z částky 4.800 Kč od 17. 1. 2018 do zaplacení ve výši 8,05% ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, přičemž částku 5.541 Kč požadoval jako dlužné nájemné a dlužnou úhradu za služby spojené s užíváním prostor sloužících k podnikání - kanceláře [číslo] kanceláře [číslo] v budově [adresa] na adrese [anonymizováno], na pozemku p. č. st. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], za říjen 2017, a částku 3.919 Kč jako nedoplatek na nájemném a úhradě za služby spojené s užíváním stejných prostor za září 2017, a to na základě smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 8. 2. 2016, částku 1.200 Kč požadoval jako náhradu nákladů souvisejících s vymáháním této pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o vztah mezi podnikateli, a dále částku 5.600 Kč požadoval jako nájemné za období prosinec 2017 až červen 2018 za užívání prostor o ploše max . 0,12 m2 s instalovanou doručovací schránkou v přízemí uvedené budovy, a to na základě nájemní smlouvy ze dne 22. 11. 2017, a další částku 1.200 Kč jako náhradu nákladů souvisejících s vymáháním této druhé pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jelikož se jedná o vztah mezi podnikateli.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Uvedl, že žalobci zaplatil nájemné za celou dobu užívání kanceláří, tedy i za září a říjen 2017. Prostor o ploše 0,12 m2 neužíval. Užíval pouze doručovací schránku, a to jen občas, když se do budovy dostal., protože od konce října 2017 neměl od budovy ani klíče. Cenu 800 Kč za půjčení doručovací schránky považuje za nepřiměřenou, tedy neplatnou. Za půjčení doručovací schránky žalobci dost zaplatil, i když asi ne to, co žalobce chce. Zároveň uvedl, že doklady o placení nájemného za září a říjen 2017 a o placení zapůjčení doručovací schránky předá soudu u jednání.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 28. 4. 2021, k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost omluvil pracovní neschopností a o odročení jednání nepožádal. Podle § 101 odst.3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

4. Dne 8. 2. 2016 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byl nájem kanceláře [číslo] a kanceláře [číslo] ve [anonymizováno] patře budovy [adresa] na adrese [adresa] [anonymizována dvě slova] [číslo], s tím, že je žalovaný bude užívat jako kancelářské prostory. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 3. 2016 s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3.000 Kč za měsíc a úhrada za služby byla sjednána ve výši 2.100 Kč za měsíc + příslušná sazba DPH a splatnost těchto částek byla sjednána do 10. dne v měsíci, za který se nájem platí, na účet pronajímatele uvedený ve smlouvě. Zároveň ve smlouvě bylo ujednáno, jaké služby za uvedenou úhradu žalobce pro žalovaného zajistí, a že prodlení s placením nájemného a služeb o více než 2 týdny je důvodem okamžitého ukončení nájemního poměru ze strany pronajímatele. (zjištěno z uvedené nájemní smlouvy) Soud považuje na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že takto sjednaný nájem trval do 31. 10. 2017. Dokladem, který je označen IČ žalovaného - [číslo], ze dne 27. 3. 2018 žalobce požádal žalovaného o odsouhlasení dlužných částek ke dni 27. 3. 2018, a to konkrétně částky 9.460 Kč, kdy částka 5.541 Kč je dlužným nájemným a dlužnou úhradou za služby za měsíc říjen 2017 včetně DPH splatnými ke dni 10. 10. 2017 a částka 3.919 Kč je nedoplatkem na nájemném a na úhradách za služby za měsíc září 2017 včetně DPH splatným k 10. 9. 2017 (zjištěno z uvedeného dokladu, z platebního kalendáře a z nájemní smlouvy) Dne 22. 11. 2017 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem prostor v přízemí téže budovy o ploše max . 0,12 m2 s instalovanou doručovací schránkou a současně závazek žalobce umožnit nájemci umístit na uvedené adrese sídlo fyzické osoby pro podnikání na území ČR. Nájemné bylo sjednáno ve výši 800 Kč za měsíc (bez DPH). Nájem byl sjednán na dobu neurčitou. Byť jako datum počátku nájmu je ve smlouvě uvedeno„ 1. 12. 2018, soud má za prokázané, že nájem schránky včetně možnosti užívat uvedenou adresu žalovaným jako své sídlo, coby fyzické podnikající osoby, byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 12. 2017, tedy nikoli od 1. 12. 2018, jak je chybně uvedeno ve smlouvě. Tuto skutečnost má soud za evidentní z tvrzení žalobce, z data uzavření uvedené smlouvy, z dopisu žalovaného datovaného dnem 4. 5. 2018 adresovaného zástupci žalobce, v němž žalovaný uvádí, že ví o pohledávce za pronájem schránky v budově na adrese [ulice a číslo] v [obec], a z odporu žalovaného proti platebnímu rozkazu vydanému v této věci, který podal žalovaný dne 21. 9. 2018, v němž uvádí jako své sídlo uvedenou adresu. Splatnost nájemného byla ujednána vždy do 15. dne před začátkem nového kalendářního pololetí, tj. do 15. 6. a 15. 12 aktuálního kalendářního roku na účet pronajímatele uvedený ve smlouvě. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne 22. 11. 2017 žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné za prosinec 2017 ve výši 800 Kč za umístění sídla v uvedené budově a jeho splatnost stanovil na 6. 12. 2017. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne 2. 1.2018 vyúčtoval žalovanému nájemné za 1. pololetí roku 2018 ve výši 4.800 Kč a jeho splatnost stanovil na den 16. 1. 2018. Dokladem ze dne 26. 3. 2018 požádal žalobce žalovaného o odsouhlasení neuhrazených pohledávek ke dni 26. 3. 2018 ve výši 5.600 Kč, kdy se jednalo o nájemné 800 Kč a 4.800 Kč vyúčtované posledně zmíněnými fakturami. Upomínkami ze dne 21. 3. 2018 a ze dne 10. 4.2018 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě žalovaných částek. Žalobce zároveň žalovanému v upomínce z 21. 3. 2018 sdělil, že odstupuje od smlouvy ze dne 22. 11. 2017 ke dni doručení tohoto dopisu žalovanému, k čemuž došlo 9. 4. 2018, a vyzval jej, aby provedl veškeré kroky směřující k nahlášení změny svého místa podnikání. (zjištěno z označených upomínek, informacemi pošty o dodání zásilky) Žalovaný na tyto upomínky reagoval dopisem ze dne 4. 5. 2018 tak, že zástupkyni žalobce sdělil, že o pohledávce ví, že je to pohledávka za pronájem schránky v budově na adrese [anonymizováno], a jelikož skončil s podnikáním, pobírá jen částečný důchod ve výši 5.650 Kč, je nemajetný, hlášený na obci [obec], tak je schopen zmíněný dluh splácet maximálně po částce 1.000 Kč měsíčně. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je zapsán v obchodním rejstříku od [datum] doposud. Z usnesení Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl podnikatelem podnikajícím pod IČO: [číslo] že soud neschválil oddlužení žalovaného z důvodu, že z dosavadních výsledků řízení lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení. Budova č. or. [anonymizováno] na [ulice] v [obec] je administrativní budovou, ve které sídlí [anonymizována tři slova], což je soudu obecně známo a je i doloženo mapkou zachycující polohu [anonymizována tři slova] [anonymizováno] v [obec]. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že ke dni [datum] žalovaný ukončil podnikání.

5. Žalovaný soudu žádné listinné důkazy o placení jím uvedených plateb nepředložil, rovněž nepředložil soudu ani důkazy na prokázání tvrzení, že v období od prosince 2017 do 30. 6. 2018 by mu nebyl umožněn přístup k pronajaté schránce, a ani žádné další důkazy nenavrhl a žádné ze svých tvrzení neprokázal.

6. Podle § 101 odst.1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst.2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.

7. Předmětem tohoto řízení jsou nároky pronajímatele vůči nájemci na dlužné nájemné za užívání prostor sloužících k podnikání a na úhrady za služby spojené s tímto užíváním podle ustanovení §2021 a následujících zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) a speciálně podle ustanovení § 2302 a následujících OZ upravujících nájem prostor sloužících k podnikání. Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2302 odst. 1 OZ ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2303 OZ, je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Podle § 2246 odst.1 OZ strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst.1 OZ strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

8. Podle § 1746 odst.1 OZ zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odst.2 strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

9. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 3, jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč.

11. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že mezi účastníky coby podnikateli byla dne 8. 2. 2016 uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících podnikání, žalovaný byl povinen na základě této smlouvy hradit žalobci měsíčně částku 5.541 Kč jako dlužné nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním prostor včetně DPH vždy k 10. dni příslušného měsíce, a tento nájem trval až do 31. 10. 2017. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že žalovaný mu dluží na uvedeném nájemném a na úhradách za září 2017 částku 3.919 Kč a za říjen 2017 částku 5.541 Kč a žalovaný neprokázal, že by tyto částky žalobci zaplatil, soud považuje tento nárok žalobce za oprávněný, proto jej žalobci přiznal zároveň s požadovaným úrokem z prodlení vždy od následujícího dne po splatnosti jednotlivých částek, a to podle § 1970 OZ a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud zároveň žalobci přiznal i náhradu nákladů ve výši 1.200 Kč podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za mimosoudní uplatnění tohoto nároku žalobcem u žalovaného, kdy nejprve sám žalobce písemně požádal žalovaného o to, aby se k těmto pohledávkám vyjádřil, a poté ještě zástupce žalobce dopisem ze dne 21. 3. 2018 žalovaného vyzval k úhradám dlužných částek.

12. Soud má rovněž za prokázané, že mezi účastníky coby podnikateli byla dne 22. 11. 2017 uzavřena smlouva o nájmu prostoru, konkrétně doručovací schránky, a o tom, že žalobce umožní žalovanému používat jako sídlo fyzické osoby adresu v uvedené budově, což není typ smlouvy speciálně upravený v občanském zákoníku, žalobce splnil svůj závazek z této smlouvy, umožnil žalovanému používat jako své sídlo adresu v uvedené budově i schránku v této budově. Žalovaný své tvrzení o tom, že mu ke schránce nebyl umožněn přístup, neprokázal. Pokud se týká přiměřenosti výše sjednaného nájemného 800 Kč měsíčně, pak soud konstatuje, že tuto částku nepřiměřenou neshledává, jelikož se jednalo o výsledek ujednání dvou podnikatelů a zároveň tato částka nebyla placena pouze za nájem doručovací schránky, ale i za užívání adresy v uvedené budově jako adresy sídla žalovaného coby podnikající osoby. V řízení pak nebylo prokázáno, že by v předmětném období o prosince 2017 do konce června 2018 žalovaný k doručovací schránce neměl přístup nebo že by nemohl adresu uvedené budovy používat jako své sídlo. Soud proto i tento nárok žalobce považuje za oprávněný a proto jej rovněž žalobci přiznal zároveň s požadovaným úrokem z prodlení vždy od následujícího dne po splatnosti jednotlivých částek, a to podle § 1970 OZ a podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud zároveň žalobci přiznal i náhradu nákladů ve výši 1.200 Kč podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za mimosoudní uplatnění tohoto nároku žalobcem u žalovaného, kdy nejprve sám žalobce požádal žalovaného o to, aby se k těmto pohledávkám vyjádřil, a poté ještě žalovaného zástupce žalobce dopisem ze dne 21. 3. 2018 vyzval k úhradám dlužných částek.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §142 odst.1 o.s.ř., podle něhož má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ten z účastníků, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě byl plně úspěšný žalobce, proto má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady činily 10.673,60 Kč a spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v nákladech na zastoupení advokátem ve výši 9.873,60 Kč, z čehož odměna advokáta činila 6.960 Kč za 4 úkony právní služby po 1.740 Kč (převzetí zastoupení a příprava, předžalobní upomínka ze dne 10. 4. 2018, podání žaloby a účast u jednání dne 28. 4. 2021) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhrada hotových výdajů advokáta za uvedené 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činila 1.200 Kč a náhrada DPH ve výši 21% z odměny a náhrad výdajů advokáta, tj. 21% z částky 8.160 Kč, činila 1.713,60 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že soud již přiznal žalobci náhradu nákladů na zastoupení advokátem souvisejících s předžalobní výzvou ze dne 10. 4. 2018, nelze přiznat náhradu nákladů na zastoupení advokátem za předchozí výzvu ze dne 21. 3. 2018 spojenou s odstoupením žalobce od jedné ze smluv, a to už vůbec ne v situaci, kdy uvedenou výzvu považuje za součást mimosoudního uplatnění obou uvedených nároků žalobce vůči žalovanému, za které již žalobci přiznal náhradu podle nařízení vlády č. 351/2023 Sb.