16 C 268/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 13.170 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.880 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.594,75 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.880 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 6.290 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.925,42 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9.934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 740,02 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši sazby 8,05 % ročně z částky 3.054,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13.170 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.334,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6.925,42 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9.934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úrok 23,72 % ročně z částky 9.934,55 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V žalobě uvedl, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným došlo dne 3. 12. 2015 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit jmenované společnosti úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč Součástí smlouvy byla taktéž doplňková služba životního pojištění, za kterou byl sjednán poplatek ve výši 290 Kč. Uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 12. 1. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 3. 2016. Celkově žalovaný zaplatil částku 4.520 Kč. Jmenovaná společnost měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky až do úplného zaplacení dlužné částky. V důsledku fúze sloučením se ke dni 30. 9. 2016 stala právním nástupcem jmenované společnosti společnost [právnická osoba] (dnes pod názvem [právnická osoba]), [IČO]. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany této společnosti postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 6.925,42 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 13. 1. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 2.234,77 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.934,55 Kč od 20. 1. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] datované dnem 3. 12. 2015, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako zákazník. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 10.000 Kč jako půjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem v celkové výši 7.400 Kč (z toho poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, úrok ve výši 1.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč), a dále částku 290 Kč za zařazení do pojišťovacího programu [anonymizována dvě slova] (životní pojištění), a to v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního režimu. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi vyplaceny v hotovosti při uzavření smlouvy. Pro případ bezhotovostního režimu je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13 dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Ve smluvních podmínkách je přitom malým písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky. Dle předložené tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 6. 12. 2019 je žalobcem evidovaná poslední platba od žalovaného ze dne 20. 3. 2016 a celková výše plateb žalovaného 4.520 Kč.

4. Tvrzenou fúzi úvěrujícího, kdy se jeho nástupcem stala společnost v současné době podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba], [IČO], soud zjistil z obchodního rejstříku. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], existovala od [datum] do [datum] a předmětem její činnosti bylo mimo jiné i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost nebyla bankou. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005, přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy této smlouvy, z oznámení o postoupení z téhož dne adresovaného žalovanému a z podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že pohledávka věřitele z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena žalobci, a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z výzvy k plnění datované dnem 7. 5. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

5. Předmětem řízení je žalobci postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle §1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 6 odst. 1 ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Podle § 551 až § 554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba], jako zapůjčitel na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] poskytl žalovanému dne 3. 12. 2015 částku 10.000 Kč za úrok 1.400 Kč, a žalovaný měl úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 11.400 Kč, úvěrujícímu ve stanovené lhůtě vrátit. Jelikož žalovaný zaplatil pouze částku 4.520 Kč, je s nesplacenou částkou 6.880 Kč v prodlení, a to nejpozději od 20. 1. 2017, a je jí tak povinen zaplatit žalobci, kterému byl nárok zapůjčitele vůči žalovanému postoupen, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.880 Kč od 20. 1. 2017 do zaplacení, kdy soud tento úrok kapitalizoval za období od 20. 1. 2017 do data postoupení 6. 12. 2019 částkou 1.594,75 Kč. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

7. Ve zbývající části, jak je uvedeno ve výroku II., soud žalobu zamítl z následujících důvodů.

8. Pokud se jedná o sjednaný poplatek za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč, pak tuto povinnost žalovaného soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle §2392 odst.1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat pouze úroky, a s ohledem na výši tohoto poplatku, která činí 20 % z poskytnuté částky, a není jasné, za co konkrétně má být hrazen, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být toliko úrok. Co se týče poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 4.000 Kč, pak soud má za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaný chtěl obdržet půjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí peněžních prostředků je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z této smlouvy, kdy žalovaný zvolil variantu, kdy mu byla půjčovaná částka poskytnuta ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu smlouvy, pokud by žalovaný chtěl splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržel do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalovanému nemohla být půjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. Požadovaný roční úrok ve výši 23,72 % z poskytnuté částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smluvních podmínkách, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 OZ, jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy je jasně sjednán úrok pevnou částkou 1.400 Kč, přičemž nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení zápůjčky (spotřebitelského úvěru), je uvedeno až ve smluvních podmínkách, což činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednou a matoucí, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnuté peněžní prostředky, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, je nejprve na první straně v základních ujednáních uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až ve smluvních podmínkách uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlížel. Pokud se týká sjednaného poplatku 290 Kč za zařazení žalovaného do pojišťovacího programu životního pojištění, pak ze smlouvy není zřejmé, jaké benefity žalovanému takové zařazení do uvedeného programu přinese, a ani ve smlouvě není uveden závazek úvěrujícího žalovaného do uvedeného programu zařadit a do kdy a ani případná sankce, pokud to úvěrující neučiní. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, a to s cílem účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí zápůjčky, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží § 551 až 557 OZ.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.