16 C 274/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14.954,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.141 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1503,15 Kč a úrok z prodlení z částky 8.844,96 Kč ve výši 8,05% ročně od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5.813,23 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3.192,05 Kč a ohledně úroku 29% ročně z částky 8.844,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 7. 2020 doplněnou dne 31. 12. 2020 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14.954,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.503,15 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3.192,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8.844,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a úrok 29 % ročně z částky 8.844,96 KČ od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil následovně. Mezi společností [právnická osoba], IČO: [anonymizována dvě slova], a žalovaným došlo dne 6. 2. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla uvedená společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce vyjma jistiny též poplatek 8.917 Kč, z čehož 1.789 Kč činil kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměna za administrativní činnost činila 4.408 Kč a odměna za zpracování a doručení činila 2.720 Kč. Uvedené se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 4. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 18. 5. 2017. Celkově žalovaný zaplatil částku 2.648 Kč. Jmenovaná společnost měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany jmenované společnosti postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 14.954,23 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8.844,96 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6.109,27 Kč, kapitalizované úroky ve výši 3.192,05 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1.503,15 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.844,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8.844,96 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3.192,05 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.844,96 Kč od 3. 4. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 24. 6. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.503,15 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8.844,96 Kč od 26. 5. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení 24. 6. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] datované dnem 6. 2. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný jako zákazník, což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku 10.000 Kč jako zápůjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem ve výši 8.917 Kč (z toho částka za administrativní činnost 4.408 Kč, úrok 1.789 Kč a částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení 2.720 Kč), a to v 59 týdenních splátkách po 316 Kč a jednou splátkou ve výši 273 Kč Smlouva je sepsána formulářovou formou. Zároveň je na druhé straně smlouvy uvedeno, že zápůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba, přičemž jsou vyjmenované různé druhy splácení, a u každého z nich je uvedena úroková sazba 29% ročně. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které nejsou nikým podepsány. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 4. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobce eviduje na uvedenou smlouvu platby v celkové výši 2.648 Kč a že k poslední platbě žalovaného došlo dne 18. 5. 2017. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku od [datum], přičemž do předmětu jejího podnikání patří od [datum] i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, z oznámení o postoupení z téhož dne adresovaného žalovanému a z podacího lístku ze dne 17. 7. 2019 soud zjistil, že pohledávka [právnická osoba] z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci, a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z výzvy k plnění datované dnem 12. 3. 2020 a poštovního podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky.

4. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok zapůjčitele vůči vydlužiteli vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“). Podle § 2390 OZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst.1 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle §1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 551 až § 554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 104 spotřebitelského zákona smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle §106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

5. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce coby spotřebitelského úvěru [číslo] poskytla žalovanému dne 6. 2. 2017 částku 10.000 Kč za úrok 1.789 Kč, a žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 11.789 Kč, zapůjčiteli vrátit do 12. 4. 2018. Jelikož žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu pouze částku 2.648 Kč, je s nesplacenou částkou 9.141 Kč v prodlení, a to nejpozději od 13. 4. 2018, a je ji tak povinen žalobci zaplatit včetně žalobcem požadovaného úroku z prodlení z částky 8.844,96 Kč v sazbě 8,05 % ročně od 26. 5. 2017 (datum, od něhož žalobce úrok z prodlení požadoval) do zaplacení, přičemž za období od 26. 5. 2017 do 24. 6. 2019 činí kapitalizovaná výše tohoto úroku z prodlení 1.503,15 Kč. Proto soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Ve zbývající části, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II., a to z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednané„ částky“ za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2.720 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč, pak tuto povinnost žalovaného soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 odst. 1 OZ při peněžité zápůjčce lze sjednat pouze úroky. S ohledem na výši těchto částek, která činí 71,28% z poskytnuté částky, a na skutečnost, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto zapůjčitel pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, kterou by měl být úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud proto ujednání o těchto povinnostech žalovaného považuje za neplatná. Požadovaný roční úrok ve výši 29 % ze zapůjčené částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smlouvě, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 OZ, jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy je jasně sjednán úrok pevnou částkou 1.789 Kč a nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být zápůjčka splacena, a že poté bude zapůjčená a nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Další úprava úroku je obsažena až na druhé straně v ujednání týkajícím se různých způsobů splácení zápůjčky (byť u každého je v tomto formuláři vždy uvedená stejná sazba). Takovýto způsob sjednání výše úroku soud považuje za nepřehledný a matoucí a v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutou zápůjčku, základním ujednáním smlouvy o zápůjčce, a mělo by proto být obsaženo ve smlouvě jasně a srozumitelně. Pokud tomu tak není a smlouvě ve formulářové podobě celou připravil právě poskytovatel zápůjčky, musí právě on nést následek takovéhoto porušení zákona, a to, že k tomuto zdánlivému ujednání soud nepřihlíží.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.