16 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, se splatností 1. splátky do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně úroku ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů na účet Okresního soudu v Břeclavi.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení se původní žalobce [právnická osoba] s.r.o., podnikající dříve pod názvem [právnická osoba], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s žalovaným dne [datum] a na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil celkem [částka], které původní žalobce započítal na jistinu, úrok a smluvní pokutu. Žalovaný tak nadále dluží z titulu uvedené smlouvy jistinu [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], neuhrazené úroky ke dni zesplatnění [částka]. V průběhu řízení došlo k fúzi původního žalobce se současným žalobcem, na základě čehož původní žalobce zanikl a do jeho práv a povinností nastoupil současný žalobce, na jehož návrh soud rozhodl o procesním nástupnictví na místě žalobce usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí].

2. Žalovaný učinil nesporným, že mu [datum] byla poskytnuta částka [částka] [právnická osoba] a že na uvedenou úvěrovou smlouvu zaplatil celkovou částku [částka]. Uvedl, že když uzavíral smlouvu, tak musel zaslat potvrzení o svém příjmu od zaměstnavatele a kopii občanky, na nájem nebo inkaso se ho nikdo neptal a žádný výpis z běžného účtu při sjednávání úvěru nezasílal. Dále uvedl, že celý žalobou uplatněný nárok uznává a že ponechává na úvaze soudu, jak ve věci rozhodne, ale platit může pouze [částka] až [částka] měsíčně. Za nájem platí [částka] měsíčně, příjem má [částka] měsíčně, jak kdy. Vyživovací povinnost k dětem nemá, exekuci v současné době nemá.

3. Podle § 153a odst. 1 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír.

4. Podle § 99 odst. 1 věta první o.s.ř., připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

5. V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku a smluvních pokut na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Byť v citovaných ustanoveních je až do 28. 5. 2022 neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Přestože žalovaný, coby spotřebitel, žalovaný nárok uznal, soud se zabýval tím, zda lze v tomto případě rozhodnout ve věci rozsudkem pro uznání a zda by takový rozsudek nebyl v rozporu s právními předpisy, když sám žalovaný uvedl, že po něm při sjednávání úvěru žádné doklady o jeho výdajích úvěrující nechtěl a on takové doklady nikomu nezasílal. Povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je totiž stanovena na ochranu spotřebitele jako slabší a méně znalé strany, tudíž se s ohledem na to, že tvrzení žalobce o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného zůstalo sporné, soud touto podmínkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy zabýval z úřední povinnosti.

8. Soud ve věci provedl u nařízeného jednání dne [datum], k němuž se dostavil pouze žalovaný, dokazování všemi žalující stranou předloženými důkazy, a to dokladem označeným jako smlouva o hotovostním úvěru z [datum], úvěrovými podmínkami, poučením spotřebitele o spotřebitelském úvěru, splátkovým kalendářem, kopií občanského průkazu a průkazu zdravotního pojištění, potvrzením o příjmu žalovaného, výpisem z účtu [právnická osoba] vedeného u [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], smlouvou o bankovních službách uzavřenou žalovaným a [právnická osoba], splátkový kalendář s přehledem úhrad, výzvou před zesplatněním, dokladem o doručování zásilky, dopisem původního žalobce z [datum], předžalobní výzvou, podacím archem, úplným výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se [právnická osoba] s.r.o., sdělení [právnická osoba] ze dne [datum], úplným výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se společnosti současného žalobce, notářským zápisem týkajícím se fúze původního a současného žalobce. Těmito důkazy pak soud nemá za prokázané tvrzení žalobce, že by úvěrující řádně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, jelikož z žádného z těchto důkazů nevyplynulo, že by žalovaný úvěrujícímu předložil nějaký doklad týkající se jeho pravidelných výdajů. V žalobě zmiňovaný výpis z účtu žalovaného za poslední tři měsíce soudu předložen nebyl, byť byl původním žalobcem uveden mezi důkazy.

9. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání.

10. Soud po provedeném dokazování nemá za prokázané, že se úvěrující řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož žalobce neprokázal, že by posuzoval výdaje žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jelikož prohlášení samotného žalovaného soud za takové spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace nepovažuje. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně. Soud proto v této věci nerozhodl rozsudkem pro uznání, jelikož by byl v rozporu s právními předpisy.

11. Soud však má na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování za prokázané, že dne [datum] původní žalobce poskytl žalovanému částku [částka]. Jelikož soud dospěl k závěru, že tak bylo učiněno na základě neplatně uzavřené spotřebitelské smlouvy o úvěru, jednalo se o plnění bez platného právního důvodu a žalovaný je povinen žalobci, coby nástupci poskytovatele této částky, tuto částku vrátit. Vzhledem k tomu, že soud považuje na základě shodných tvrzení účastníků za nesporné, že žalovaný doposud uhradil pouze [částka], je povinen žalobci zaplatit zbytek z poskytnuté jistiny, a to [částka] dle § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ. Žalovaný je rovněž povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobci úrok z prodlení. Dle názoru soudu se žalovaný dostal do prodlení s vrácením uvedené částky nejpozději dnem následujícím po doručení žaloby, což bylo [datum], a je tedy povinen žalobci zaplatit i úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně. S ohledem na tvrzení žalovaného, že jeho příjem se pohybuje kolem částky [částka] měsíčně a že za nájem platí [částka] měsíčně, a s ohledem na současnou situaci na trhu s energiemi soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ umožnil žalovanému vrátit zbývající část poskytnuté částky žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, se splatností 1. splátky do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, jelikož soud tuto dobu považuje za přiměřenou možnostem žalovaného. Zároveň tuto možnost splácení uložené povinnosti soud poskytl žalovanému s výhradou ztráty splátek, což znamená, že i v případě prodlení s jedinou splátkou se stává splatnou celá uložená povinnost a žalobce se může domáhat zaplacení celé částky i jejího příslušenství prostřednictvím exekuce (výrok I. tohoto rozsudku).

12. Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.).

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný (výrok III.).

14. V průběhu jednání dne [datum] soud zjistil, že doposud nebyl zaplacen poplatek za řízení. Jelikož poplatníkem soudního poplatku je v tomto řízení žalobce podle § 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je povinen tento poplatek soudu zaplatit dodatečně a soud proto o této jeho povinnosti rozhodl ve výroku IV. tohoto rozsudku.