16 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5.460 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.460 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 537,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.432,92 Kč, úroku z prodlení z částky 4.523,35 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9% ročně a úroku 23,66% ročně z částky 4.523,35 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu - podanou u zdejšího soudu dne 25. 9. 2020 a doplněnou dne 14. 4. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 5.460 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 537,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.432,92 Kč, úroku z prodlení z částky 4.523,35 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9% ročně a úroku 23,66% ročně z částky 4.523,35 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2017, kterou uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný. Žalobce uvedl, že na základě uvedené smlouvy poskytla jmenovaná společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a že žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok ve výši 3.500 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 638 Kč, a to v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 8. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný na pohledávku před jejím postoupením žalobci uhradil celkem částku 38.178 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Po postoupení pohledávky, a to dne 1. 12. 2019, žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil ještě částku 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem již při podání žaloby souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Z předložené kopie smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] datované dnem 26. 6. 2017 soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný, že jmenovaná společnost poskytla žalovanému tentýž den částku 25.000 Kč v hotovosti jako spotřebitelský úvěr, a žalovaný se zavázal vrátit jmenované společnosti tuto částku a zároveň zaplatit úrok ve výši 3.500 Kč za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.000 Kč, administrativní poplatek 5.000 Kč, a 638 Kč za pojištění [anonymizována dvě slova], v 58 týdenních splátkách po 761 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněného zástupce jmenované společnosti. Ve smlouvě je uvedeno, že v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnů (58 splátek) činí úroková sazba 23,72% ročně. Dále je uvedeno, že v případě, že si zákazník zvolí čerpání spotřebitelského úvěru hotovosti, jsou peněžní prostředky předány zákazníkovi v hotovosti při podpisu smlouvy, a v případě, že si zákazník zvolí čerpání spotřebitelského úvěru bezhotovostním převodem na svůj účet, jmenovaná společnost poukáže zákazníkovi peněžní prostředky převodem na bankovní účet do 7 kalendářních dnů. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], existuje od [datum] a předmětem její činnosti je od [datum] mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost není bankou. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne 16. 5. 2005. Z kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, z oznámení o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaného žalovanému a z poštovního podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka jmenované společnosti z uvedené smlouvy o zápůjčce byla postoupena žalobci. Z výzvy datované dnem 30. 4. 2020 a z podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky. Z přehledu zaplacených splátek (tabulka umoření) předloženého žalobcem soud zjistil, že žalobce k 6. 8. 2018 eviduje na uvedenou smlouvu platby v celkové výši 25.378 Kč, a poté do dne 5. 11. 2019 platby v celkové výši 12.800 Kč.

4. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení §2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a to jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle OZ. Podle § 1879 OZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. Podle § 1880 odst. 1, s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 551 až § 554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

5. Na základě zjištěných skutečností a citovaných ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] poskytla žalovanému dne 26. 6. 2017 částku 25.000 Kč za úrok ve výši 3.500 Kč, a žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem (celkem tedy 28.500 Kč) jmenované společnosti zaplatit v 58 týdenních splátkách do 6. 8. 2018. Dle žalobcem předloženého přehledu splátek žalovaný k poslednímu dni splatnosti uvedeného úvěru, tj. 6. 8. 2018, zaplatil žalobci částku 25.378 Kč. Od následujícího dne byl tedy žalovaný v prodlení s částkou 3.122 Kč. Ke dni 5. 11. 2019 celková zaplacená částka na uvedenou smlouvu dle tvrzení žalobce a předloženého přehledu splátek činila 38.178 Kč, z čehož vyplývá, že po splatnosti úvěru žalovaný zaplatil částku 12.800 Kč. I v případě, že by celý zbývající nedoplatek ve výši 3.122 Kč byl uhrazen najednou až dne 5. 11. 2019, měl by žalobce nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 3.122 Kč za dobu od 7. 8. 2018 do 5. 11. 2019, vypočtený sazbou 9 % ročně, v kapitalizované výši maximálně 351,03 Kč, a na úrok v sazbě 23,72% ročně z částky 3.122 Kč za stejné období, který by činil maximálně 925,16 Kč, a tyto částky by tak byly plně uhrazeny z částky 9.678 Kč, což je rozdíl mezi částkou 38.178 Kč, kterou žalovaný celkově na uvedenou smlouvu uhradil, a částkou 28.500 Kč, kterou měl uhradit ke dni 6. 8. 2018. Dle tvrzení žalobce pak ještě žalovaný uhradil dne 1. 12. 2019 částku 500 Kč. Soud má tedy za to, že žalovaný veškeré své platné závazky z uvedené smlouvy zaplatil, neboť vrátil celou půjčenou částku, zaplatil sjednaný úrok a rovněž vzniklý úrok z prodlení.

6. Pokud se jedná o sjednaný poplatek za administrativní činnost ve výši 5.000 Kč odpovídající 20% půjčené částky, pak ten soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 ve smlouvě o úvěru jako cenu, resp. odměnu, za půjčení peněz lze sjednat pouze úroky. Ze smlouvy není zřejmé, jaké náklady ve výši 5.000 Kč úvěrujícímu uzavřením smlouvy a poskytnutím částky vznikly, přičemž tento poplatek je vyšší než sjednaný úrok. Soud tedy nenachází jiné vysvětlení, než to, že tímto poplatkem úvěrující netransparentně navyšuje svou odměnu za poskytnutí peněz, kterou by měl být úrok. Soud tedy toto ujednání považuje za neplatné.

7. Co se týká poplatku za inkaso splátek v hotovosti, který by bylo možno považovat za náhradu nákladů úvěrujícího souvisejících s tímto inkasem, pak soud má za to, že tento poplatek byl sjednán v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaný chtěl obdržet půjčovanou částku ihned, přičemž právě okamžité poskytnutí půjčky je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z této smlouvy, kdy žalovaný zvolil variantu, kdy mu byla půjčovaná částka poskytnuta ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu smlouvy, pokud by žalovaný chtěl splácet zápůjčku formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku v obou případech obdržel do 7 dnů od podepsání smlouvy (tedy s celkem velkou časovou prodlevou) na svůj účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalovanému nemohla být půjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel opět pouze navyšuje svou odměnu za poskytnutí peněz, ačkoli to tak neoznačuje. Z těchto důvodů ujednání o uvedeném poplatku soud považuje za neplatné.

8. S ohledem na uvedené závěry soud považuje uplatněný nárok žalobce za neoprávněný a tedy žalobu za nedůvodnou, proto ji v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.1 o.s.ř., podle něhož soud přizná právo na náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalovaný, jelikož mu však žádné náklady řízení nevznikly, soud je nepřiznal žádnému z účastníků řízení.