16 C 46/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o stanovení výživného pro zletilé dítě, které pobírá dávku pěstounské péče příspěvek na úhradu potřeb dítěte

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce po 2. žalovaném [celé jméno žalovaného] domáhá zaplacení částky 21.738 Kč, zamítá. II. 1. žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 15.238 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce po 1. žalované domáhá zaplacení částky 6.500 Kč, zamítá.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

V. Ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 2. 2020 a upravenou dne 18. 5. 2020 se žalobce domáhal po 1. žalované zaplacení částky 21.738 Kč coby výživného na její dceru [celé jméno], [datum narození], (dále jen„ [jméno]“), na kterou v období od [datum] do [datum] platil žalobce z důvodu, že tato byla svěřena do pěstounské péče, příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Výživné požadoval ve výši odpovídající vyplacenému příspěvku na úhradu potřeb dítěte v uvedeném období. Žalobou podanou u [název soudu] dne [datum] a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému žalobce tentýž nárok uplatňoval vůči 2. žalovanému, a to coby otci [jméno]. Následně žalobce sdělil, že úhradu žalované částky požaduje po obou žalovaných společně a nerozdílně. Soud proto obě uvedené věci spojil do jednoho řízení usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a toto řízení je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. 2. 1. žalovaná k žalobě uvedla, že rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo stanoveno, že na [jméno] dluží výživné ve výši 500 Kč měsíčně za období od dubna 2015 do září 2017. Dlužné výživné za toto období bylo vyčísleno částkou 14.500 Kč. Ona od února 2018 pravidelně hradí běžné výživné ve výši 500 Kč měsíčně a taktéž pravidelně doplácí dlužné výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Za toto období zaplatila celkem 26.000 Kč, z toho 13.000 Kč na běžné výživné a 13.000 Kč na dlužné výživné. Neuhrazené dlužné výživné tedy podle 1. žalované činí 1.500 Kč, které tato doplatí do 3 měsíců, tj. do června 2020. Běžné výživné pak 1. žalovaná běžně hradí. Zároveň uvedla, že uznává uplatněný nárok ve výši 8.303 Kč. 3. 2. žalovaný s žalobou nesouhlasil, žalobcem uplatněný nárok neuznal a uvedl, že on na [jméno] platí výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně, které mu byly vyměřeny v roce 2007. Dále uvedl, že od roku 2015 byl v insolvenčním řízení a v průběhu tohoto insolvenčního řízení platil toto výživné [jméno] jeho insolvenční správce.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

5. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že [jméno] je dcerou obou žalovaných, že manželství žalovaných bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] ke dni [datum], že rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla [jméno] svěřena do výchovy prarodičů [jméno] a [jméno] [příjmení], že 2. žalovanému byla uložena povinnost přispívat na její výživu od [datum] do budoucna částkou 2.000 Kč měsíčně k rukám prarodičů do každého 20. dne v měsíci předem a že 1. žalované žádné výživné pro [jméno] stanoveno nebylo. Dále soud z uvedeného spisu zjistil, že rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla tehdy nezletilá [jméno] svěřena do pěstounské péče svého dědečka [jméno] [příjmení], jelikož dne [datum] [jméno] [příjmení], babička [jméno], zemřela. Žádné další rozhodnutí o vyživovací povinnosti žalovaných ke [jméno] se již v uvedeném spise nenachází. [jméno] žila po smrti své babičky ve společné domácnosti se svým dědečkem [jméno] [příjmení], a to i v žalovaném období od [datum] do [datum], což soud zjistil z protokolů z ústního jednání sepsaných žalobcem dne [datum] s [jméno] a [jméno] [příjmení] a ze svědecké výpovědi [jméno] před soudem.

6. Rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] byl [jméno] přiznán od [datum] sirotčí důchod po její babičce ve výši 5.806 Kč měsíčně, což soud zjistil z uvedeného rozhodnutí. Od ledna 2017 tento sirotčí důchod činil 5.991 Kč měsíčně, od ledna 2018 činil 6.262 Kč měsíčně a od ledna 2019 činil 6.954 Kč měsíčně, což soud zjistil z oznámení jmenovaného úřadu.

7. Dle potvrzení [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova], [jméno] byla ve školních letech 2015 2016, 2016 2017 a 2017 2018 studentkou této školy. Od školního roku 2018 2019 je studentkou [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], což soud zjistil z potvrzení této školy, ze svědecké výpovědi [jméno] a z tvrzení 1. žalované.

8. Rozhodnutím žalobce, kontaktní pracoviště [obec], ze dne [datum] spis. zn. [číslo], [číslo jednací] byl [jméno] přiznán příspěvek na úhradu potřeb dítěte ve výši 794 Kč měsíčně od [datum]. Rozhodnutím žalobce, kontaktní pracoviště [obec], ze dne [datum rozhodnutí] spis. zn. [číslo] [číslo jednací] byl tento příspěvek snížen od [datum] na částku 609 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalobce, kontaktní pracoviště [obec], ze dne [datum rozhodnutí] spis. zn. [číslo] [číslo jednací] byl tento příspěvek zvýšen od [datum] na částku 998 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalobce, kontaktní pracoviště [obec], ze dne [datum rozhodnutí] spis. zn. [číslo] [číslo jednací] byl tento příspěvek snížen od [datum] na částku 306 Kč měsíčně (zjištěno z označených rozhodnutí). Tyto příspěvky byly žalobcem [jméno] řádně vypláceny, což soud zjistil z přehledu vyplacených dávek.

9. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že 1. žalované byla uložena povinnost platit sestře [jméno] s účinností od [datum] výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně.

10. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla 1. žalovaná shledána vinnou, že v době od dubna 2015 do září 2017 včetně v [obec], [obec] a jinde neplnila vůbec svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči své dceři [jméno] v částce 500 Kč měsíčně splatné nejprve k rukám prarodičů, jímž byla svěřena do výchovy, a následně k rukám [jméno] [příjmení], jemuž byla svěřena do pěstounské péče a jež jí vyplývala z občanského zákoníku a byla stanovena předběžnou otázkou dle § 9 odst. 1 trestního řádu, čímž na výživném za shora uvedené období ke dni vydání uvedeného rozsudku dlužila částku 14.500 Kč (zjištěno z uvedeného rozsudku).

11. Z výplatních lístků 1. žalované, z přehledu srážek ze mzdy ve spojení s tvrzením 1. žalované a svědeckou výpovědí [jméno] soud zjistil, že za období od února 2018 do května 2019 včetně bylo 1. žalované sraženo ze mzdy celkem 13.000 Kč na výživné na [jméno], přičemž polovina z této částky byla určena na dluh na výživném dle výše zmíněného trestního rozsudku a druhá polovina byla určena na běžné výživné [jméno]. Z uvedeného vyplývá, že na běžné výživné v žalovaném období tak bylo uhrazeno 6.500 Kč. 12. 1. žalovaná soudu předložila kopie pokladních dokladů, kterými prokazovala, že dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] zaplatila k rukám [jméno] celkově částku 11.000 Kč jako výživné za měsíce duben 2019 až březen 2020. [jméno] však v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že jí 1. žalovaná v dubnu předala částku 2.000 Kč a pak, neví kdy, ještě částku 1.000 Kč a že žádné další částky jí 1. žalovaná nedala. Zároveň popřela pravost podpisů, které měly být na předložených dokladech jejími podpisy a podpis na dokladu z [datum] zpochybnila. Vzhledem k tomu, že 1. žalovaná soudu nepředložila originály (prvopisy) těchto dokladů, nebylo možno provést důkaz k ověření pravosti podpisů [jméno] na těchto dokladech. 13. 1. žalovaná vůči své dceři [jméno] dne [datum] prohlásila, že uznává dlužné výživné ve výši 8.000 Kč, které jí zaplatí ve splátkách na její osobní účet, což soud zjistil z čestného prohlášení a ze svědecké výpovědi [jméno]

14. Na základě návrhu 1. žalované a jejího manžela jim bylo povoleno oddlužení manželů, a to usnesením [název soudu] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum], což soud zjistil z uvedeného usnesení. 1. žalovaná a její manžel v návrhu ze dne [datum] na oddlužení uvedli, že v roce 2018 měla 1. žalovaná příjem ze mzdy u zaměstnavatele [právnická osoba] v celkové výši 115.341 Kč, v období od ledna do května 2019 včetně činil její příjem ze mzdy 29.012 Kč, od května do září 2019 pobírala podporu v nezaměstnanosti v celkové výši 18.718 Kč a příjem ze mzdy za září a říjen 2019 činil 23.272 Kč 1. žalovaná v návrhu uvedla, že vůči [jméno] má vyživovací povinnost ve výši 500 Kč měsíčně. Zároveň v tomto návrhu bylo uvedeno, že měsíční postižitelná částka z příjmů 1. žalované ve výši 14.048 Kč může činit 4.008 Kč a z příjmů manžela ve výši 26.494 Kč může činit 12.304 Kč (zjištěno z uvedeného návrhu).

15. Na základě návrhu 2. žalovaného bylo povoleno dne [datum] jeho oddlužení, jehož podmínky 2. žalovaný splnil, což soud zjistil z usnesení [název soudu] č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a z usnesení téhož soudu ze dne č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. V návrhu na povolení oddlužení 2. žalovaný uvedl, že má založenu vyživovací povinnost ke [jméno] ve výši 2.000 Kč měsíčně (zjištěno z uvedeného návrhu).

16. Podle § 47f odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů účinném do 30. 6. 2021, (dále jen„ ZPOD“) nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte má nezletilé nezaopatřené dítě svěřené do péče osoby pečující nebo do péče fyzické osoby podle § 953 občanského zákoníku. Podle odst. 2 nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte se zachovává i po dosažení zletilosti dítěte, nejdéle však do dvacátého šestého roku jeho věku, jde-li o nezaopatřené dítě podle zákona upravujícího státní sociální podporu, které trvale žije a společně uhrazuje náklady na své potřeby s osobou, která byla do dosažení jeho zletilosti osobou pečující. Příspěvek náležející dítěti podle věty první se vyplácí tomuto dítěti od splátky příspěvku na úhradu potřeb dítěte náležející za kalendářní měsíc následující po měsíci, v němž dovršilo zletilosti. Podle odst. 3 písm. d) výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte pro dítě ve věku od 18 do 26 let činila od v období od [datum] do [datum] 6.600 Kč za kalendářní měsíc a od [datum] do [datum] 7.260 Kč za kalendářní měsíc.

17. Podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 177/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje i dítě po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání.

18. Podle § 47g odst. 2 ZPOD, jestliže dítě požívá důchod z důchodového pojištění, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a důchodem.

19. Podle § 47t odst. 1 ZPOD příspěvek na úhradu potřeb dítěte se vyplácí měsíčně, a to po uplynutí kalendářního měsíce, za který náležel, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po tomto měsíci. Podle odst. 3 dávky pěstounské péče vyplácí krajská pobočka Úřadu práce, která je příslušná k rozhodování o dávkách.

20. Podle § 47y odst. 1 ZPOD příjemce dávky pěstounské péče nebo žadatel je povinen písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.

21. Od 1. 1. 2022 je účinná novela ZPOD, kdy do § 47g byl přidán odstavec 3 s následujícím zněním:„ Jde-li o nezaopatřené dítě svěřené do péče jiné osoby, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší než výživné stanovené soudem na toto dítě, a to ve výši rozdílu mezi tímto příspěvkem a výživným.“ 22. Podle §61 odst. 1 ZPOD místní příslušnost krajského úřadu, se řídí místem trvalého pobytu dítěte, není-li dále stanoveno jinak.

23. Podle §19 odst. 2 ZPOD, je-li svěřeno dítě do pěstounské péče nebo do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou péči, podává krajská pobočka Úřadu práce, která poskytuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte, návrh soudu na stanovení výživného na toto dítě, a pokud povinná fyzická osoba neplatí stanovené výživné, podává návrh na výkon rozhodnutí.

24. Podle § 961 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších přepisů, (dále jen„ OZ“) Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Podle odst. 2, náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.

25. Podle § 910 odst. 1 OZ předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 OZ výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 914 OZ, je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

26. Na základě zjištěných skutečností a citovaných ustanovení právních předpisů soud dospěl k následujícím závěrům. V řízení bylo prokázáno, že dcera obou žalovaných [jméno] byla v době své nezletilosti v roce 2016 rozhodnutím soudu svěřena do pěstounské péče svého dědečka, tehdy již byli její rodiče rozvedeni a nežili spolu a že 2. žalovanému coby otci byla stejným rozhodnutím soudu stanovena vyživovací povinnost vůči [jméno] ve výši 2.000 Kč měsíčně a že tato vyživovací povinnost od té doby nebyla soudem nikdy zrušena ani změněna. 1. žalované nebyla vyživovací povinnost vůči [jméno] rozhodnutím soudu upravena ve smyslu ustanovení § 910 a následujících OZ. Rozsudek vydaný v trestním řízení totiž takovým rozhodnutím není. Tímto rozsudkem je pouze konstatováno, že 1. žalovaná neplnila svou zákonnou (rozhodnutím soudu do té doby neupravenou) vyživovací povinnost vůči své dceři [jméno] a v uvedeném rozsudku soud pouze konstatoval, jakou částku 1. žalovaná mohla [jméno] v daném období platit a takto i vyčíslil dluh na výživném, ale neuložil 1. žalované povinnost platit [jméno] výživné v konkrétní výši do budoucna. Dne [datum] [jméno] dosáhla zletilosti. I po tomto dni se stále připravovala na budoucí povolání, a to nejprve studiem na střední škole a poté studiem na vysoké škole, a dle zákona o státní sociální podpoře tak byla v žalovaném období považovaná za nezaopatřené dítě. Zároveň bylo prokázáno, že [jméno] byl v žalovaném období vyplácen sirotčí důchod, a to od [datum] do [datum] ve výši 5.991 Kč měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši 6.262 Kč měsíčně a od [datum] do [datum] ve výši 6.954 Kč měsíčně. Žalobce pak vždy v souladu s ustanovením § 47g odst. 2 ZPOD vypočítal výši příspěvku na úhradu potřeb dítěte pro [jméno] jako rozdíl částky důchodu a částky podle § 47f odst. 3 ZPOD a tuto jí vyplatil, kdy v období od [datum] do [datum] to bylo 609 Kč měsíčně, v období od [datum] do [datum] 998 Kč měsíčně a v období od [datum] do [datum] 306 Kč měsíčně. Celkem jí tak za žalované období na uvedeném příspěvku vyplatil částku 21.738 Kč a je tak dle § 19 odst. 2 ZPOD oprávněn u soudu uplatňovat nárok na výživné [jméno] ve výši vypláceného příspěvku po osobách výživou povinných, které tuto svou povinnost neplní.

27. Vzhledem k tomu, že 2. žalovanému byla v roce 2013 soudem stanovena povinnost platit výživné na [jméno] ve výši 2.000 Kč měsíčně, která do dnešního dne nebyla zrušena ani změněna, uvedené rozhodnutí je vykonatelné a 2. žalovaný je povinen platit toto výživné přímo [jméno], nelze 2. žalovanému uložit povinnost platit další výživné na [jméno] ve prospěch žalobce, které má pokrýt příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který je nižší než soudem již dříve stanovené výživné. Soud si na tomto místě dovoluje odkázat i na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 1764/16 ze dne [datum]. Od [datum] takový závěr pak vyplývá přímo z ustanovení § 47g odst. 3 ZPOD. Soud proto žalobu ve vztahu vůči 2. žalovanému zamítl v celém rozsahu (výrok I.).

28. Pokud se týká 1. žalované, pak této žádná vyživovací povinnost vůči [jméno] doposud soudem uložena nebyla. Zjištěné příjmy 1. žalované dle názoru soudu jí umožňovaly platit [jméno] v žalovaném období výživné ve výši vyplaceného příspěvku na úhradu potřeb dítěte. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, 1. žalovaná v žalovaném období zaplatila [jméno] na běžném výživném celkem 6.500 Kč, a to pravidelnými platbami formou srážek ze mzdy, a tedy se fakticky na výživě [jméno] v žalovaném období uvedenou částkou podílela, soud ohledně této částky žalobu ve vztahu k 1. žalované zamítl (výrok III.). Bylo totiž povinností [jméno] podle § 47y ZPOD písemně žalobci oznámit, že od 1. žalované běžné výživné ve výši 500 Kč měsíčně pravidelně dostává formou srážek ze mzdy. Dále soud konstatuje, že nemá za prokázané, že částka 3.000 Kč měsíčně, kterou prokazatelně 1. žalovaná předala osobně [jméno] v dubnu a květnu 2019, by měla být částkou pokrývající pravidelné běžné výživné [jméno] v žalovaném období a že se nejednalo o úhradu dluhu na výživném za období předcházející, kdy sama 1. žalovaná uvedla, že dluh určený trestním rozsudkem [jméno] splácela jak formou srážek ze mzdy tak předáním [jméno] osobně. Soud proto k této částce nepřihlédl a žalobě ohledně zbývající částky 15.238 Kč vůči 1. žalované vyhověl. Zároveň umožnil 1. žalované plnit tuto povinnost ve splátkách po 500 Kč měsíčně s ohledem na probíhající insolvenční řízení 1. žalované a jejího manžela (výrok II.).

29. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že ve vztahu žalobce a 1. žalované byl úspěšnější žalobce, měl by právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, jelikož však náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud mu tuto náhradu nepřiznal (výrok IV.).

30. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve vztahu žalobce a 2. žalovaného byl plně úspěšný 2. žalovaný a měl by tak tedy právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud mu ji nepřiznal (výrok V.).