16 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12.842 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.842 Kč a úrok z prodlení z částky 3.842 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 8. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 5.000 Kč ve výši 8,25% ročně od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 4.000 Kč, ohledně úroku z prodlení ve výši 64,75% ročně z částky 3.842 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 64,75% ročně z částky 5.000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 8. 2020, doplněnou 6. 2. 2021, 7. 3. 2021 a 12. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.842 Kč, smluvní úrok z prodlení 0,2% denně z částky 3.842 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, částku 4.000 Kč, částku 5.000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 5.000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to jako dlužné nájemné a smluvní pokutu na základě podnájemní smlouvy ze dne 24. 2. 2020 o pronájmu bytu [číslo] v bytovém domě [číslo] na ulici [ulice] v [obec]. Žalobce dále uvedl, že dne 22. 5. 2020 byla účastníky uzavřena dohoda o ukončení nájmu a dne 28. 5. 2020 dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, na základě které měla žalovaná uhradit žalobci částku 15.000 Kč, ale na tuto částku bylo započítáno žalobcem pouze 6.158 Kč po vyúčtování medií, služeb a kauce. Dle podnájemní smlouvy je žalobce oprávněn požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 2.000 Kč za prodlení s úhradou a žalobce tak požaduje smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč za to, že žalovaná neuhradila první 2 splátky dle dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a žalobcem předložených důkazů.

3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. Dne 24. 2. 2020 uzavřel žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako podnájemce podnájemní smlouvu, podle níž žalobce jako nájemce bytu [číslo] nacházející se ve [anonymizováno] NP v bytovém domě na ulici [ulice a číslo] stojící na pozemku p. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], přenechal tento pronajatý byt k užívání žalované na dobu od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2021 za nájemné 12.000 Kč měsíčně splatné vždy k 20. dni předchozího měsíce, přičemž žalovaná byla zároveň povinna platit zálohy na služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu a na elektřinu ve výši 2.000 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala složit tentýž den kauci ve výši 12.000 Kč. V bodě [anonymizováno] této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2.000 Kč za prodlení s úhradou kterékoliv nepeněžité částky dle této smlouvy a vedle toho smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou. Tentýž den žalovaná uvedený byt převzala a zjištěné stavy měřidel byly uvedeny v předávacím protokolu. (zjištěno z označené podnájemní smlouvy a z předávacího protokolu) Dne 22. 5. 2020 se účastníci dohodli na ukončení uvedeného podnájmu ke dni 31. 5. 2020 a žalovaná se zavázala tento byt do uvedeného data vyklidit a uhradit veškeré své závazky z uvedené smlouvy. (zjištěno z dohody o ukončení nájmu ze dne 22. 5. 2020) Dne 28. 5. 2020 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, v níž žalovaná jako dlužník výslovně uznala co do důvodu i výše svůj závazek vůči věřiteli ve výši 15.000 Kč z titulu neuhrazeného nájemného dle nájemní smlouvy ze dne 24. 2. 2020, a zavázala se tuto částku žalobci zaplatit ve třech splátkách po 5.000 Kč splatných následovně: 5.000 Kč do 30. 6. 2020, 5.000 Kč do 31. 7. 2020 a 5.000 Kč do 30. 8. 2020 (zjištěno z uvedené dohody o uznání dluhu a splátkovém kalendáři) Žalobce uvedl, že na tuto částku byla započítána pouze částka 6.158 Kč dle vyúčtování medií, služeb a kauce. Dne 29. 5. 2020 žalovaná předala byt žalobci i se zjištěnými stavy měřidel. (zjištěno z předávacího protokolu). Z dokladu datovaného dnem 28. 7. 2020 označeného jako vyúčtování medií a služeb soud zjistil, že za období od 24. 2. 2020 do 29. 5. 2020 žalobce žalované vyúčtoval na přeplatku celkově částku 6.158 Kč, přičemž na úhradu zjištěných povinností použil žalovanou složenou kauci ve výši 12.000 Kč.

4. Předmětem řízení jsou nároky pronajímatele (nájemce bytu) vůči podnájemci na úhradu dlužného nájemného, na smluvní pokuty za prodlení s úhradou sjednaných plnění a na smluvní úrok z prodlení, a to na základě podnájemní smlouvy o podnájmu bytu, uzavřené dle ustanovení § 2275 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“). Vzhledem k tomu, že OZ neobsahuje podrobnější úpravu podnájmu bytu, soud při posouzení oprávněnosti uplatněných nároků postupoval podle předložené podnájemní smlouvy a ustanovení OZ upravujících nájem bytu. Dle § 2201 OZ se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2235 odst.1 OZ zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemci a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Podle § 2247 odst.1 první věta OZ strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Podle § 2239 OZ nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

5. Podle § 2048 odst.1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

6. Podle §1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ve sjednané výši nebo výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (zákonný úrok z prodlení).

7. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. S ohledem na zjištěné skutečnosti a citovaná ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žalobce prokázal, že jako nájemce uzavřel dne 24. 2. 2020 s žalovanou podnájemní smlouvu k předmětnému bytu na dobu od 1. 3. 2020 do 28. 2. 2021 za nájemné 12.000 Kč měsíčně, že jí tento byt tentýž den předal k užívání, že tato mu jej dne 29. 5. 2020 předala zpátky a že ke dni 28. 5. 2020 činil dluh žalované vůči žalobci z titulu neuhrazeného nájemného na základě předmětné podnájemní smlouvy 15.000 Kč. Žalobce pak na tento dluh započítal přeplatek po vyúčtování zaplacené kauce a plnění na služby spojené s užíváním bytu v celkové výši 6.158 Kč. Jelikož žádná další platba ze strany žalované na toto dlužné nájemné zjištěna nebyla, považuje soud nárok žalobce na částku 8.842 Kč, coby dlužné nájemné, za oprávněný, a proto žalobě v této části vyhověl. Zároveň žalobci přiznal úrok z prodlení z této částky v zákonné sazbě 8,25% ročně, a to z částky 3.842 Kč od 1. 8. 2020 a z částky 5.000 Kč od 1. 9. 2020, jelikož od uvedených dat je žalovaná s platbou těchto jednotlivých částek v prodlení, a to podle dohody o uznání dluhu. V zákonné sazbě soud tento úrok z prodlení žalobci přiznal z důvodu, že smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné částky denně, kterážto sazba odpovídá 73% ročně, považuje za sjednaný neplatně, neboť takto sjednaná výše smluvního úroku z prodlení se příčí dobrým mravům dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., totiž činila ke dni 1. 8. 2020 i ke dni 1. 9. 2020 8,25 % ročně, tudíž sjednaný smluvní úrok z prodlení činí 8,8 násobek zákonného úroku z prodlení, přičemž okolnosti tohoto případu, kdy je sjednávána podnájemní smlouva k bytu a kdy k úhradě tak vysokého úroku z prodlení by byl zavázán pro případ porušení povinností pouze podnájemce, kdy zároveň podnájemce složil kauci ve výši jednoho nájmu, sjednání takové výše úroku z prodlení nijak neodůvodňují. Soud si zároveň dovoluje poukázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek ze dne 5. 6. 2019 sp. zn. 26 Cdo 2059/2018, podle něhož při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. Byť se toto rozhodnutí Nejvyššího soudu týká nájmu bytu a nikoli podnájmu bytu, pak soud, jak uvedl výše, má za to, že je třeba přiměřeně i na poměry z podnájmu bytu použít ustanovení OZ upravující nájem bytu, a to zejména co se týká výše sankcí postihujících podnájemce. Opačný přístup by mohl vést k obcházení zákona a nájemci bytu, sami chráněni zákonem vůči vlastníkovi bytu, by mohli vůči podnájemníkům uplatňovat neomezené sankce. Pokud se týká sjednané smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč za prodlení podnájemce s jakoukoli úhradou nájemného, zálohy či kauce, pak toto ujednání rovněž soud považuje za neplatné, jelikož vedle sebe byly fakticky ujednány kumulativně dvě sankce za porušení téže povinnosti, a to smluvní pokuta i smluvní úrok z prodlení. Zároveň i na toto ujednání je třeba pohlížet podle § 2239 OZ jako na ujednání neplatné, neboť takto sjednaná smluvní pokuta je vzhledem k výše uvedeným okolnostem zjevně nepřiměřená, tedy k tomu, že žalovaná složila kauci odpovídající měsíčnímu nájemnému a žádná smluvní pokuta nebo jiná odpovídající sankce pro případ porušení smluvní povinnosti žalobce coby druhé strany ujednána nebyla. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 o.s.ř. podle něhož soud vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud mají účastníci úspěch jen částečný. V tomto případě byl úspěch, a tedy i neúspěch každého z účastníků částečný, přičemž soud přihlédl k tomu, že žalobce byl neúspěšný i ohledně příslušenství, které by v kapitalizované výši činilo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku 4.634,58 Kč, a tudíž soud neshledal důvod pro postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř., tedy pro přiznání poměrné náhrady nákladů řízení kterémukoliv z účastníků.