16 C 75/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 34.881 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení a) částky 31.429 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.593,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.414,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19.748,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úroku 20,5 % ročně z částky 19.748,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, b) částky 3.452 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.464,3 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2.416,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a úroku 20,5 % ročně z částky 2.416,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 11. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení a) částky 31.429 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.593,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.414,57 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 19.748,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úroku 20,5 % ročně z částky 19.748,86 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, b) částky 3.452 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 195,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.464,3 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2.416,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a úroku 20,5 % ročně z částky 2.416,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, kdy se jednalo o dva nároky. Nárok a) na zaplacení částky 31.429 Kč a příslušenství žalobce opíral o smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 15. 2. 2016 mezi společností [právnická osoba], a žalovaným, na základě které měla uvedená společnost poskytnout žalovanému částku 34.000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný na tuto smlouvu uhradil pouze 30.997 Kč. Nárok b) na zaplacení částky 3.452 Kč a příslušenství žalobce opíral o smlouvu o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne 28. 12. 2015 mezi společností [právnická osoba], a žalovaným, na základě které měla uvedená společnost poskytnout žalovanému částku 16.000 Kč a dle tvrzení žalobce žalovaný na tuto smlouvu uhradil 25.925 Kč Žalovaný k žalobě uvedl, že je pravda, že uzavřel tvrzené smlouvy o zápůjčkách s [anonymizována dvě slova]. Ty peníze dostal na ruku v hotovosti. Neví, jakou celkovou částku na každou ze smluv zaplatil. Pokud má z uvedených smluv nějaký dluh, tak žádá o možnost jeho splácení po částkách maximálně ve výši 2.500 Kč, protože jeho příjmy mu neumožňují platit víc a v poslední době pomáhal bez nároku na odměnu v oblastech zasažených tornádem. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil pouze žalovaný a žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti žalobce a u jednání soud provedl dokazování žalobcem předloženými důkazy a zjistil následující skutečnosti. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15. 2. 2016, soud zjistil, že tuto mezi sebou uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný jakožto zákazník, že jmenovaná společnost při podpisu smlouvy vyplatila žalovanému v hotovosti částku 34.000 Kč, že žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s úrokem ve výši 4.476 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 6.987 Kč a s poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 16.963 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 1.041 Kč a jednou splátkou ve výši 1.007 Kč se splatností první splátky 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. V kolonce pro případ hotovostního režimu splátek je ve smlouvě uvedeno, že celá částka zápůjčky je převzata zákazníkem při podpisu smlouvy. V kolonce pro případ bezhotovostního režimu splátek je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13. kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem, nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení zápůjčky. Z předložené smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 28. 12. 2015, soud zjistil, že tuto mezi sebou uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaný jakožto zákazník, že jmenovaná společnost při podpisu smlouvy vyplatila v hotovosti žalovanému částku 16.000 Kč, že žalovaný se zavázal vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s úrokem ve výši 2.107 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3.288 Kč a s poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 7.982 Kč, a to v 59 týdenních splátkách po 490 Kč a jednou poslední splátkou ve výši 467 Kč, se splatností první splátky 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. V kolonce pro případ hotovostního režimu splátek je ve smlouvě uvedeno, že celá částka zápůjčky je převzata zákazníkem při podpisu smlouvy. V kolonce pro případ bezhotovostního režimu splátek je uvedeno, že zákazník peněžní prostředky obdrží na bankovní účet do 13. kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ve smluvních podmínkách je přitom drobným písmem, nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení zápůjčky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek (postoupené pohledávky), z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že pohledávky společnosti [právnická osoba] z titulu výše uvedených smluv o zápůjčce byly postoupeny žalobci. Z výzvy datované dnem 23. 4. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 24. 4. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum] a jeho předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti bylo a je mimo jiné i poskytování zápůjček, a tato společnost není bankou. Z tabulky umoření vyhotovené dne 27. 1. 2020 ke smlouvě o zápůjčce ze dne 28. 12. 2015 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 28. 12. 2015 činila 16.000 Kč, že do 21. 3. 2019 bylo zaplaceno na tuto smlouvu celkem 25.925 Kč a že dne 21. 1. 2020 byla uhrazena částka 3.452 Kč, čímž byl dluh zcela uhrazen. Žalovaný k tomuto uvedl, že si myslí, že po 27. 1. 2020 již žalobci na uvedené půjčky ničeho neplatil. Z tabulky umoření vyhotovené dne 27. 1. 2020 ke smlouvě o zápůjčce ze dne 15. 2. 2016 bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným dne 15. 2. 2016 činila 34.000 Kč, že do 21. 3. 2019 bylo zaplaceno na tuto smlouvu celkem 30.997 Kč, a že dne 21. 1. 2020 byla uhrazena částka 31.429 Kč, čímž byl dluh zcela uhrazen. Žalovaný uvedl, že najednou částku 31.429 Kč nikdy neplatil. Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl, kdo poslední úhrady provedl, a žalovaný uvedl, že nikdy najednou celou částku 31.429 Kč neuhradil, není soudu jasné, kdo uvedené částky dne 21. 1. 2020 uhradil. Ze zákaznické karty ze dne 15. 2. 2016 soud zjistil, že při uzavírání smlouvy o zápůjčce dne 15. 2. 2016, žalobce do karty sice zaznamenal údaje týkající se osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného, nicméně soudu nebyly předloženy žádné doklady, z nichž byly uvedené údaje zjištěny. Zároveň je v této kartě uvedeno, že bylo předloženo„ SIPO“ označené čísly„ [anonymizována tři slova]“ a výpisy z bankovního účtu„ [anonymizována tři slova]“, kdy z uvedeného není vůbec zřejmé, jakého období se uvedené doklady měly týkat. Žalovaný přitom uvedl, že on dokládal, že je OSVČ a nějaké výpisy z účtu. Žádné důkazy prokazující ověřování úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele při uzavírání smlouvy dne 28. 12. 2015 žalobce soudu nepředložil, a zákaznickou kartu z 15. 2. 2016 rozhodně nelze považovat za doklad o ověřování úvěruschopnosti žalovaného v prosinci roku 2015, což je 2 měsíce předtím, i když ji žalobce jako důkaz k této skutečnosti navrhoval. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky zapůjčitele vůči vydlužiteli ze smluv o zápůjčce uzavřených podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „jen OZ“) jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2390 OZ, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 551 OZ o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 OZ o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 553 odst. 1 OZ o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. § 554 OZ k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu ČR a Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se zapůjčitel zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smluv o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o zápůjčce dne 28. 12. 2015 zapůjčitel vůbec ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., považuje tuto smlouvu o zápůjčce za sjednanou neplatně. Soud pak má za prokázané, že na základě této neplatné smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 28. 12. 2015 v hotovosti částka 16.000 Kč. Žalovaný tak byl povinen tuto částku zapůjčiteli vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 OZ. Jelikož žalovaný zaplatil z tohoto důvodu částku 25.925 Kč, což je o 9.925 Kč více, nemá již povinnost cokoli dalšího z uvedené smlouvy plnit. Pokud se týká smlouvy o zápůjčce z 15. 2. 2016, pak soud má za prokázané, že zapůjčitel se posuzováním úvěruschopnosti žalovaného zabýval, je však otázkou, zda s odbornou péčí, jelikož soudu nebyly předloženy žádné doklady, z nichž zapůjčitel vycházel. Soud má dále za prokázané, že na základě této smlouvy poskytl zapůjčitel [právnická osoba] žalovanému při podpisu této smlouvy částku 34.000 Kč v hotovosti za úrok 4.476 Kč, a žalovaný měl tuto částku i s uvedeným úrokem, celkem tedy 38.476 Kč, jmenované společnosti ve splátkách do 10. 4. 2017 vrátit. Pokud se týká sjednané částky 6.987 Kč„ za administrativní činnost“ soud ji považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 OZ při smlouvě o zápůjčce lze sjednat pouze úroky. S ohledem na výši poplatku, která činí 20,55 % z poskytnuté částky, a na skutečnost, že není zcela jasné, jaké konkrétní náklady a jaké konkrétní činnosti by v takové výši měly být hrazeny, má soud zároveň za to, že touto částkou zapůjčitel pouze netransparentně navýšil odměnu za poskytnuté peněžní prostředky, kterou by měl být toliko jasně sjednaný úrok, což je jak v rozporu s dobrými mravy tak v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pokud se týká poplatku ve výši 16.963 Kč za hotovostní inkaso, který činí 49,89 % z poskytnuté částky, pak rovněž tento poplatek soud považuje za netransparentní navýšení odměny za poskytnutí peněz sjednané v rozporu se zákonem a má za to, že zároveň je tento poplatek sjednán v rozporu s dobrými mravy z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaný chtěl obdržet zapůjčovanou částku ihned, přičemž právě okamžité poskytnutí částek je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z této smlouvy, kdy žalovaný zvolil variantu, kdy mu byla zapůjčovaná částka poskytnuta ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedené smlouvy, pokud by žalovaný chtěl splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržel do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj bankovní účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalovanému nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem zapůjčitel pouze skrytě navýšil svou odměnu za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalovaného platit tyto částky považuje za neplatné. Roční úrok ve výši 20,5 % z poskytnuté částky soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a je uveden až ve smluvních podmínkách, přičemž tam je dokonce stanoven různými sazbami pro různé případy smluv, což je v rozporu se zákonem č. 145/2010 Sb. Uvedené tak činí smluvní ujednání o dalším úroku stanoveném roční sazbou nepřehledným a matoucím. Pokud ve smlouvách ve formulářové podobě, které celé připravil právě poskytovatel zápůjčky, je jako úrok jasně a zřetelně uvedena pevná částka, a to na první straně smlouvy, a další úprava úroku, a to dokonce s různými sazbami u různých způsobů splácení, se nachází pouze v nepřehledných smluvních podmínkách, kdy navíc není zřejmé, že by se jednalo o následný úrok pro případ nikoli včasného a řádného splacení dluhu ze smlouvy, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží. Z uvedených důvodů měl žalovaný na tuto smlouvu zaplatit pouze částku 38.476 Kč a dle nesporného tvrzení žalobce žalovaný na tuto smlouvu zaplatil částku 30.997 Kč, tudíž k úhradě by, pokud by zde nebyly další okolnosti, zbývala částka 7.479 Kč. Předmětem řízení jsou však dva nároky stejného původního zapůjčitele vůči témuž vydlužiteli, kdy soud dospěl k závěru, že žalovaný měl dohromady na oba tyto nároky uhradit částku 54.476 Kč. Jelikož žalovaný zaplatil na oba nároky dohromady celkem 56.922 Kč, zaplatil tudíž o částku 2.446 Kč více, než měl, a z této částky mohly být uhrazeny i případné úroky z prodlení. Soud tak považuje žalobu za nedůvodnou, proto jí v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který byl ve věci plně úspěšný proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by tedy podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, soud tuto náhradu nepřiznal žádnému z účastníků řízení.