16 C 92/2019

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vypořádání společného jmění manželů,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92.545 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje ohledně částky 62.597 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 155.142 Kč, a to z titulu vypořádání zaniklého společného jmění účastníků, které vzniklo uzavřením manželství dne [datum] a zaniklo právní mocí rozsudku o rozvodu tohoto manželství ke dni [datum]. Částka, kterou žalobkyně požadovala, byla podle jejího tvrzení polovinou částky, která byla zaplacena v průběhu manželství ze společných prostředků účastníků na splácení úvěru, který byl poskytnut žalovanému na stavbu rodinného domu ve vlastnictví žalovaného [adresa] v obci a katastrálním území Strachotín, a to na základě smlouvy uzavřené žalovaným a společností [právnická osoba] ze dne [datum] [číslo].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že po dobu manželství byli účastníci ve finanční tíži a z tohoto důvodu nebyly účastníky hrazeny na úvěr splátky ve výši uvedené v žalobě. Za trvání manželství účastníci ze společných prostředků hradili dluhy manželky, které měla z přecházejícího manželství. Splátky žalovaného na uvedený úvěr byly ojedinělé. V průběhu manželství byl nucen půjčovat si peníze od fyzických osob, které používal na úhradu hypotéky a úhradu dluhů žalobkyně. Jednalo se o půjčku ve výši 95.000 Kč (nejprve žalobce uvedl 90.000 Kč), kterou účastníkům poskytla paní [jméno] [příjmení], a tuto jí žalovaný uhradil po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků. Další půjčku ve výši 110.000 Kč (žalovaný nejprve uvedl 150.000 Kč) jim poskytl pan [jméno] [příjmení], a tu uhradil po zániku manželství ze svých výlučných prostředků. Tuto půjčku použil žalovaný na úhradu zdravotního a sociálního pojištění v době trvání manželství účastníků. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně] mu poskytla půjčku na úhradu splátky hypotéky ve výši 60.000 Kč, kterou dosud neuhradil. Po rozvodu manželství dále uhradil nesplacené dluhy z manželství v celkové výši 247.000 Kč, úhrady prováděl jednotlivým exekutorům, kteří podávali exekuční příkazy na nemovitosti v jeho vlastnictví. Po zániku manželství zaplatil na společné dluhy manželů více než 185.090 Kč.

3. V průběhu řízení, a to v závěrečném návrhu dne [datum], vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 62.597 Kč, soud proto řízení ohledně této částky zastavil podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a pravomocně rozvedeno ke dni [datum], a to rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Vztah účastníků trval již 8 let před uzavřením manželství a účastníci mají spolu jedno dítě, které se narodilo [datum]. Žalovaný má kromě společného dítěte účastníků ještě syna narozeného v roce [rok], žalobkyně od února do července roku 2014 pobírala peněžitou pomoc v mateřství v průměrné měsíční výši 5.720 Kč a od února do prosince roku 2014 pobírala dávky státní sociální podpory v průměrné měsíční výši 4.598 Kč. Od ledna do dubna roku 2015 pobírala dávky státní sociální podpory v průměrné měsíční výši 8.700 Kč a od dubna roku 2015 pracovala brigádně s příjmem asi 1.000 Kč měsíčně. (zjištěno ze spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a z uvedeného rozsudku.)

6. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný od [datum] výlučným vlastníkem pozemků v [katastrální uzemí] a [územní celek] parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa] ve [obec], a to na základě kupní smlouvy, přičemž dne [datum] byla katastrálnímu úřadu ohlášena stavba uvedeného rodinného domu. Ke dni [datum] bylo k uvedeným pozemkům zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek včetně příslušenství ve výši [částka] pro [právnická osoba], na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum].

7. Ze sdělení společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] soud zjistil, že v průběhu trvání manželství účastníků, tj. v období od [datum] do [datum] bylo samotným žalovaným na úvěrový účet žalovaného [číslo] uhrazeno celkem 185.090 Kč. Další celkovou částku 117.600 Kč uhrazenou na tento úvěrový účet v průběhu trvání manželství účastníků uhradily matka žalovaného [jméno] [celé jméno žalobkyně], první manželka žalovaného [jméno] [příjmení] a sestra žalovaného [jméno] [příjmení], což soud zjistil z uvedeného sdělení [právnická osoba], ve spojení s upřesňujícím sdělením žalovaného. Od této smlouvy bylo odstoupeno. Pravidelné měsíční splátky hypotéky měly činit 8.619 Kč (zjištěno z uvedeného sdělení, z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet] za rok 2013, z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum]).

8. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že s žalobkyní se jednalo o jeho druhé manželství, že mají spolu pouze jedno dítě. Když se vzali, tak bydleli s žalobkyní u něj v rodinném domě ve [adresa]. [jméno] bydleli po celou dobu trvání jejich manželství a ona žalobkyně tam bydlela ještě i o po rozvodu asi 4 měsíce. Potom odjela i s jejich dcerou do [země]. Když uzavřeli manželství, žalobkyně pracovala v restauraci jako [anonymizováno] a měla čistý příjem asi 14.000 Kč měsíčně, on pracoval jako [anonymizováno] v [anonymizováno] [obec] za asi 20.000 Kč čistého měsíčně. Po mateřské dovolené žalobkyně už nikde nepracovala, byly to spíše pouze brigády. On ten svůj hypoteční úvěr byl schopen splácet v pohodě do manželství, ale po tom se zvýšily náklady, protože s nimi ve společné domácnosti žily i 2 dospívající dcery žalobkyně, které studovaly. Žalobkyně neměla žádný majetek. Pobírala nějaké dávky, kvůli tomu, že otec jejích dvou dcer neplatil alimenty, za což byl i zavřený, takže veškeré náklady hradil žalovaný ze svého příjmu a tak se stalo, že přestal splácet ten hypoteční úvěr. Žalovaný přišel o práci v prosinci roku 2014. Potom byl na úřadě práce, práci sehnat nemohl, má pouze základní vzdělání. Jeho bývalá žena paní [příjmení] si kvůli tomu, že už žalovaný nemohl splácet tu hypotéku a banka mu vypověděla smlouvu o úvěru, vzala nový hypoteční úvěr, aby zaplatila ten jeho hypoteční úvěr. Za to jí žalovaný připsal půlku domu a její hypotéku splácí on, protože už nemohla být psaná na jeho jméno. Tento svůj závazek vůči své bývalé první manželce nečiní předmětem tohoto vypořádání. S první ženou má žalovaný syna. Nyní chce žalovaný prodat tu zbývající půlku domu, aby tím mohl uhradit celý zbývající dluh, z té její hypotéky, aby ona si už mohla žít svůj život a nebyla vázána hypotékou. Pokud se týká dluhů z manželství, takto byly např. pokuty za dopravní přestupky žalobkyně, a protože to nezaplatila, tak se z 500 Kč v exekuci stal dluh přes 9.000 Kč. Dalším dluhem byly jeho dluhy na sociálním a zdravotním pojištění, kdy na úhradu těchto dluhů ještě za trvání manželství mu půjčil jeho kamarád pan [příjmení] [číslo] K a žalovaný mu tu částku vrátil po skončení manželství tak, že to splácel a splatil až minulý rok. Účastníci těch exekucí měli i v průběhu manželství několik. Výživné na svou dceru žalobkyni platil, je to 2.000 Kč měsíčně a bylo to z brigád. Nějaké dluhy z výživného měl, ale to všechno zaplatil. Jedna dcera žalobkyně odešla do [země] ještě před rozvodem účastníků a druhá s žalobkyní po rozvodu. Ten dům žalovaný začal stavět někdy v roce 2009, 2010, to už žalobkyni znal. Ten dům byl dostavěný asi v toce 2012 nebo 2013 ještě před uzavřením manželství. S žalobkyní tam bydleli už před svatbou. Žalobkyně se nikdy nepodílela na dostavbě toho domu, ještě před uzavřením manželství žalovaný za ni platil exekuci z jejího dřívějšího manželství. Dále v průběhu řízení uvedl, že v době, kdy bydleli v [obec], dával žalobkyni výlučně na inkaso 4.000 Kč a ona to inkaso měla platit ve výši 8.500 Kč měsíčně. Již v té době platil hypotéku a jídlo kupovali spolu, a to byly jiné peníze. V průběhu manželství s žalobkyní již pracoval brigádně, dělal [anonymizováno] práce a měsíčně si mohl vydělat těch 10.000 Kč někdy 15.000 Kč. Po dobu, kdy z těchto peněz neplatil hypotéku, tak ty peníze používal„ na bars co“, např., na neuhrazené inkaso, to bylo několikrát. Poté, když mu volali z plynáren, že mu jedou odpojit plyn, protože nebyl zaplacen za 5 měsíců., tak uhrazoval ten nedoplatek. Jídlo kupovali s žalobkyní pořád společně. Ty peníze dále používal na věci k běžnému životu. Ten dům byl dostavěný za tu dobu, co žalovaný dělal v [anonymizováno].

9. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že s žalovaným navázali vztah asi v roce 2003, v partnerství začali žít rok na to, od června 2004 v [obec], v pronajatém bytě. V tom bytě bydleli asi 3 roky. Ten předmětný dům, na [ulice a číslo], začali stavět v roce 2006, nebo 2007. Před tím tam byla vinice. Ten dům se postavil v průběhu partnerského vztahu účastníků a dostavěl se v roce 2009, a to se tam nastěhovali [datum]. Ona tam bydlela až do roku 2017. Vždy, když v tom domě bydleli spolu s žalovaným, tak žalobkyně platila inkaso a on platil hypotéku, tak si rozdělili spolu náklady na domácnost. Jídlo vesměs kupovala ona, sem tam žalovaný. O tom, že by ten dům byl v jejich podílovém spoluvlastnictví, se nedohodli. Žalobkyně sice chtěla, ale on nechtěl a ona mu tehdy věřila, protože ho milovala. V tom bytě v [obec] nejprve platila 8.000 Kč měsíčně za nájem a inkaso dohromady, potom 8.500 Kč měsíčně. V tom domě platila inkaso asi 3.000 - 3.500 Kč měsíčně. Do rozvodu manželství v tom domě bydlela a má pocit, že stále ty náklady na živobytí hradili spolu, ale přesně si to nepamatuje. Od prosince roku 2014 nastoupila do práce do [anonymizováno] a vydělávala těch 1.000 Kč měsíčně proto, že chodívala jenom na ráno a ne každý den. Na konci května 2015 už začala chodit na delší dobu do práce, ty směny byly různé a mohla si vydělat tak 4.000 Kč měsíčně. Mimo to chodila ještě do další práce [anonymizováno]. Za ten [anonymizováno] mohla mít tak 500 Kč za den a chodila vždy jeden den v týdnu, buď v sobotu, nebo v neděli. V tom domě ještě bydlela s dcerami [jméno] a [jméno]. [jméno] se v dubnu nebo květnu 2015 odstěhovala do [země], ale už před tím bydlela nějakou dobu s přítelem. Žalobkyně ji podporovala tím, že jí zajišťovala stravu, a když něco potřebovala. Jinak si vydělávala brigádami. Dostávala ještě peníze od svého otce. [ulice] bydlela po ¾ roku v [obec], poté se vrátila ze zdravotních důvodů a bydlela s účastníky. V [obec] bydlela na internátě, který žalobkyně platila. I [jméno] platil alimenty její otec. Dcerám žalobkyně jejich otec někdy poslal 800 Kč nebo 1.000 Kč každé z nich. Na stavbě uvedeného domu se žalobkyně podílela s žalovaným tak, že jej stavěli svépomocí s kamarády a se všema známýma, co měli, s rodinou. Pouze na okna a střechu měli firmu. Ona si žádný úvěr na ten dům nebrala a jako spoludlužník uvedená není. Úvěr si bral pouze žalovaný. Ona sama nikdy splátku úvěru neplatila, ani žalovanému žádné peníze vyloženě za účelem splácení toho úvěru nedala. Před mateřskou dovolenou s dcerou účastníků normálně chodila do práce, to bylo do června 2013. Pak musela zůstat doma kvůli rizikovému těhotenství až do porodu. Dávky nemocenské v souvislosti s mateřskou přicházely na účet žalovaného, jelikož byl v té době nezaměstnaný. Žalobkyně má za to, že žalovaný byl nezaměstnaný po celou dobu jejich manželství. Obě její starší dcery chodily v průběhu manželství s žalobkyní na brigády do stejné [anonymizováno]. V té době žalobkyni podporovala její matka [celé jméno svědkyně], a to každou chvíli, hlavně finančně, a také pomáhala i starším dcerám žalobkyně. Těmto starším dcerám žalobkyně zejména a převážně pomáhala jejich babička, paní [celé jméno svědkyně], která jim kupovala počítače, mobil, kredity do mobilů, a to každé z nich. Poté v řízení uvedla, že žalovaný žalobkyni nejprve přispíval na inkaso částkou 4.000 Kč měsíčně, ale jakmile začal platit hypotéku, tak už jí žádnou částku na inkaso nedával a ona platila celé inkaso sama. Žalobkyně si není vědoma, že by žalovaný někdy platil inkaso, nebo že by musel platit dlužné částky za plyn.

10. Dcera žalobkyně [celé jméno svědkyně] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že asi od roku 2004 nebo 2005 až asi do začátku roku 2015, kdy se odstěhovala, žila s žalovaným ve společné domácnosti. Někdy jí žalovaný dal peníze, třeba na měsíční jízdné do školy, když neměla žalobkyně, nebo na svačinu 30- 40 Kč. Svědkyně s žalovaným měli velmi dobré vztahy. Když žili v domě ve [obec], tak svědkyně chodila na brigády, to bylo už od jejich 13 let. To co si vydělala, utratila pro sebe za oblečení, za věci do školy. Na brigády chodila převážně o prázdninách. Před tím, než odešla v roce 2015, co si pamatuje, do práce chodili oba účastníci. Žalobkyně platila inkaso a žalovaný hypotéku, aspoň tak se o tom účastníci bavili. Nákupy většinou dělali společně. Kdo platil, svědkyně neví, myslí, že jednou žalobkyně, jednou žalovaný. Od 16-17 let měla svědkyně přítele a i ten jí od té doby podporoval. Ona u něho převážně trávila víkendy, kupoval jí oblečení, brával ji ven. Chodila s ním 4,5 roku až do doby než se odstěhovala v roce 2015 do [země], a on ji po celou dobu takto podporoval. Vždycky ji podporovala babička z otcovy strany [celé jméno svědkyně] s dědečkem z otcovy strany, kupovali jí dražší dárky jako mobilní telefony, notebooky, které si žalobkyně nemohla dovolit, protože otec svědkyně nikdy neplatil alimenty.

11. Bývalá tchýně žalobkyně [celé jméno svědkyně] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že dvě starší dcery žalobkyně [jméno] a [ulice] jsou zároveň dcerami syna svědkyně. Svědkyně (s manželem) kupovali vnučkám každé počítač za 20.000 Kč, mobilní telefon, tablet, platili kredit na telefon, tehdy to bylo 400 Kč za měsíc. Celkově za telefonování vnuček zaplatili asi 50.000 Kč. Kupovali jim oblečení. Vnučky byly u nich každý týden. I v době, kdy vnučky bývaly ve [obec] s žalovaným, svědkyně (s manželem) kupovali oblečení, boty, platili jim cesty, např. když holky přišly, jestli by jim nedali peníze na oblečení a boty do školy, že„ mamka nemá a [jméno]“ nechce dát, tak jim peníze dali. Otec vnuček ze začátku alimenty platil, ještě když byly na základní škole. Potom se ale oženil a má s druhou ženou 3 děti, to už na ně alimenty neplatil a takto vlastně místo něho dělají svědkyně (s manželem). Dělají to i teď. Když mají holky narozeniny, nebo svátek, tak jim dají do obálky 1.000 Kč, nebo 500 Kč.

12. Matka žalobkyně [celé jméno svědkyně] uvedla, že žalobkyně s žalovaným spolu žili dlouho od doby, kdy ještě starší dcery žalobkyně byly malé. Tehdy žalovaný jezdil za žalobkyní do [obec], potom si spolu do pronájmu vzali byt v [obec] a potom spolu stavěli dům ve [obec]. Když to účastníci začínali stavět, takto všechno dělali spolu, byli tam denně. Bývalý manžel svědkyně jim dělal základovou desku, potom jim tam pomáhali kamarádi, kteří chodili ke svědkyni do hospody na jídlo, které nemuseli platit, jenom pití si platili. Svědkyně měla občerstvení [anonymizována dvě slova] na [ulice] ulici. Žalobkyně tam chodila i tehdy, kdy žalovaný ne, třeba natírat, čistit, brousit. I dcery žalobkyně tam chodily s nimi o víkendech, protože jim žalovaný řekl, že když chtějí pokojíky, že musí pomáhat. Žalovaný dělal v [anonymizováno], potom, když tam skončil, tak byl na pracáku a chodil na brigády. Žalobkyně musela platit inkaso, a když na to neměla, tak dala svědkyni inkasní lístek a svědkyně to zaplatila. Když se narodila dcera účastníků, tak svědkyně mnohdy dávala žalobkyni peníze na tampony, šampony, na věci, které potřebovala. To, co jí svědkyně půjčila, žalobkyně splácí, když má. Bylo to kolem 100.000 Kč. Žalobkyně pořád pracovala - v [anonymizováno], v [anonymizováno], u [anonymizováno] v [anonymizováno], tam pracovala, i když byla na mateřské, v [jméno] a v [anonymizováno]. Svědkyně žalovanému žádné peníze nedala, ale platila za něj a žalobkyni inkaso. Když bydleli v [obec], tak platila 4x inkaso i s nájmem a ve [obec] to bylo každou chvíli. Bylo to proto, že žalobkyně se bála říct žalovanému, že nemá peníze na inkaso, které musela platit ona. Žalobkyně vyvařovala a potom se bála říct, že na inkaso peníze nemá. Když žalovaný dělal v [anonymizováno], tak nejprve vydělával 20.000 Kč měsíčně, ale potom snížili platy a potom skončil, takže měl možná peníze na hypotéku. Svědkyně si myslí, že si i na rok přerušil placení hypotéky, protože byl na pracáku.

13. Předmětem řízení je nárok jednoho z bývalých manželů vůči druhému z bývalých manželů na vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“) podle § 740 a ustanovení souvisejících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a to konkrétně pouze nárok na vyplacení poloviny toho, co bylo ze společného jmění po dobu trvání manželství vynaloženo jedním z manželů na jeho výlučný majetek.

14. Podle § 740 OZ, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zániku společného jmění.

15. Podle § 708 odsr.1 OZ to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů. Podle § 709 odst. 1 OZ součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle odst. 2 součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle § 710 součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Podle § 711 odst. 1 OZ o nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí obecná ustanovení tohoto zákona. Podle odst. 2 částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl možnost s nimi nakládat. Podle § 736 OZ, zanikne-li společné jmění, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

16. Podle § 765 odst. 1 OZ zanikne-li manželství rozvodem, spravují se majetkové povinnosti a práva rozvedených manželů dohodou manželů nebo rozvedených manželů. Podle odst. 2, nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

17. Podle § 741 OZ nedojde-li do tří let od zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

18. Podle § 742 odst. 1 OZ, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

19. Podle § 690 každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

20. Soud má v tomto případě na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] a skončilo ke dni [datum] a zároveň s manželstvím vzniklo a zaniklo společné jmění účastníků. Dnem [datum] tak uplynula zákonná tříletá lhůta pro podání návrhu na vypořádání společného jmění účastníků. Žalobkyně tedy podala u soudu žalobu na vypořádání společného jmění účastníků včas.

21. Na základě výpisu z katastru nemovitostí, tvrzení účastníků a jejich výpovědí a výslechů svědkyň [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně], má soud za prokázané, že rodinný dům [adresa] ve [obec] patří do výlučného vlastnictví žalovaného a účastníci jej začali spolu stavět v době, kdy ještě nebyli manželi, ale kdy již vedli společnou domácnost, a to i se dvěma dcerami žalobkyně, že do tohoto domu se účastníci nastěhovali v roce 2009, tj. ještě před uzavřením manželství, a to i se dvěma dcerami žalobkyně, že již před uzavřením manželství si žalovaný vzal úvěr u [právnická osoba] za účelem investic do tohoto domu, což má soud za prokázané shodnými tvrzeními účastníků ve spojení se sdělením jmenované banky, a že účastníci se již před uzavřením manželství dohodli, že žalovaný bude splácet ze svých příjmů úvěr a žalobkyně ze svých příjmů inkaso a další potřeby že budou hradit společně. V průběhů manželství účastníků tato dohoda trvala. V průběhu manželství se účastníkům narodila společná dcera, která také s nimi žila ve společné domácnosti. Žalovaný ze svých příjmů zaplatil na uvedený hypoteční úvěr za trvání manželství částku 185.090 Kč, což má soud za prokázané sdělením jmenované banky. Na straně žalovaného v průběhu manželství došlo ke změně příjmů, kdy z důvodu ztráty zaměstnání jeho měsíční příjmy klesly, což má soud prokázané jak shodnými tvrzeními účastníků, tak svědeckou výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně]. Podle vyjádření samotného žalovaného jeho příjmy klesly na 10.000 Kč až 15.000 Kč měsíčně a zároveň mu vznikl dluh na sociálním a zdravotním pojištění. Pokud se týká potřeb dvou dcer žalobkyně v průběhu trvání manželství, které žalovaný označil za důvod své neschopnosti splácet dál řádně úvěr, pak soud má za prokázané, že na úhradě jejich potřeb se podíleli z velké části prarodiče z otcovy strany, kteří jim kupovali nákladnější věci jako oblečení, mobily, notebooky, hradily jim kredity na telefon, o víkendech jim zajišťovali stravu a jedna z dcer žalobkyně již v té době byla rovněž podporována svým přítelem. Dále má za prokázané, že finančně účastníky v době trvání jejich manželství podporovala rovněž matka žalobkyně, která za účastníky často platila inkaso anebo přímo žalobkyni dávala peníze na běžné potřeby. Na straně žalobkyně v průběhu manželství došlo k té změně, že téměř brzy od uzavření manželství otěhotněla, byla na mateřské dovolené a poté na rodičovské dovolené.

22. Žalovaný tvrdil, že v průběhu řízení musel uhrazovat dluhy žalobkyně či společné dluhy účastníků, že si musel na to půjčovat od svých příbuzných a známých, a soud by se těmito tvrzeními zabýval, pokud by byla blíže specifikovaná, i když byla uplatněna po uplynutí tříleté lhůty k podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů, avšak jelikož žalovaný tato tvrzení nekonkretizoval, a to ani na výzvu soudu, učiněnou před prvním jednáním, ani na výzvu soudu učiněnou v souladu s § 118b o. s. ř. na závěr prvního jednání, soud se jimi nemohl zabývat. Soud proto ani neprovedl důkazy výslechem žalovaným navržených svědků, jelikož nelze prokazovat něco, co není tvrzeno. Samotnou skutečnost, že třetí osoby platily za žalovaného část splátek úvěru, má soud za prokázanou zmíněným sdělením hypoteční banky. Pokud však sám žalovaný netvrdil, jaké konkrétní dluhy měl on sám, či žalobkyně, či oba společně, z jakého titulu a v jaké výši, a jakou část z půjčených peněz použil na splátky úvěru, jakou na své výlučné závazky, jakou na společné závazky účastníků či výlučné závazky žalobkyně, není k čemu provádět důkazy. Soud zároveň poukazuje na to, že žalovaný sám v průběhu řízení tvrzení o výši půjčených částek měnil. Z již provedených svědeckých výpovědí pak vyplynulo, že také žalobkyně si půjčovala peníze na pokrytí společných potřeb účastníků, a i ona tyto půjčky splácí. Také bylo prokázáno, že ona i její dcery byly i jinak podporovány třetími osobami, aby mohly být zajištěny jejich potřeby. Tudíž soud má za to, že bylo prokázáno, že účastníci byli v průběhu trvání manželství ve finanční tísni, a že oba se snažili tuto situaci řešit a oba, sice každý zvlášť, podle svých schopností a možností zajišťovali peníze na pokrytí společných potřeb půjčkami u třetích osob a tyto každý z nich splácí.

23. S ohledem na prokázanou skutečnost, že oba účastníci se spolu přičinili o to, aby byl postavený dům, ve kterém následně vedli společnou domácnost, tedy oba svou prací, úsilím, příjmy i péči o společnou domácnost přispěli k tomu, aby v uvedeném domě mohli bydlet, přičemž se jedná o dům ve výlučném vlastnictví žalovaného, který jediný z manželů jej může po skončení manželství užívat a může mít zisk z jeho pronájmu nebo prodeje, zatímco žalobkyně si musela najít bydlení jinde a z předmětného domu nebude mít žádný užitek, považuje soud za spravedlivé, aby byla žalobkyni žalovaným vyplacena polovina z vnosů ze společného jmění manželů na tento dům, která odpovídá polovině celkové částky zaplacené na splátky hypotečního úvěru v průběhu manželství účastníků ze společného jmění účastníků, což je částka 92.545 Kč.

24. Soudu je znám právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v jeho rozsudku z 28. 1. 2021 sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, a to:„ Je-li v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost ve výlučném majetku, ve které bydlí manželé a jejich dítě, a jde tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je v řízení o vypořádání třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Jestliže by částka vynaložená na splátky hypotéky byla stejná nebo i nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Jestliže by však např. měsíční splátky hypotéky byly vyšší než (potenciální) nájemné, bylo by třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo na splátky hypotéky vynaloženo.“ Soud však má za to, že každou věc je třeba posuzovat individuálně a zvažovat konkrétní okolnosti případu, například to, že na stavbě předmětného domu ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, na který se hradí splátky hypotéky v průběhu manželství ze společných prostředků účastníků, se oba účastníci podíleli ještě před uzavřením manželství, kdy již zároveň vedli společnou domácnost. Za situace, že dům je stavěn a financován z prostředků jednoho z účastníků, ale druhý účastník hradí inkaso a další potřeby společné domácnosti účastníků, účastníci spolu několik let partnersky žijí, spolu hospodaří a mají dohodu o úhradách různých nákladů na společné potřeby, a následně spolu uzavřou manželství, v tom domě žijí, dále stejným způsobem uhrazují náklady na své společné potřeby, a posléze se rozvedou, považuje soud za nespravedlivé, aby ten z partnerů, kterému dům nepatří, byť v něm byly zajišťovány jeho bytové potřeby, a který uhrazoval před uzavřením manželství spotřebovatelné záležitosti rodiny, jako jídlo, oblečení, platby za energie, a v průběhu manželství veškeré své příjmy použil na úhradu společných potřeb účastníků a jejich rodiny, pečoval o společné dítě účastníků a domácnost, neměl mít po zániku manželství žádný podíl na hodnotách vytvořených společně v průběhu manželství, a to jen proto, že vše, co sám hradil ze svých příjmů, se v průběhu společného života partnerů spotřebovalo, na rozdíl od druhého partnera, který před i po uzavření manželství hradil hypoteční úvěr, kterým sice vlastně uhrazoval na jedné straně náklady na zajištění bytových potřeb rodiny účastníků, ale zároveň si tím zhodnocoval výlučně svůj vlastní majetek a vytvářel pro sebe hodnoty do budoucna. Žalobkyně tedy coby manželka sice bydlela v domě patřícího výlučně žalovanému, a to i se svými dvěma dcerami, které nebyly dětmi žalovaného, čímž jim všem byly zajištěny bytové potřeby, nicméně žalobkyně sama i s dcerami se na stavbě tohoto domu ještě před uzavřením manželství podílela, a tedy v tom vidí soud ten zásadní rozdíl, tu individuální okolnost pro jiný postup, než který je použit v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu. Soud tak považuje částku 185.090 Kč zaplacenou za těchto zjištěných okolností na splátkách hypotečního úvěru po dobu trvání manželství účastníků za vnos na výlučný majetek žalovaného ze společného jmění účastníků, který je třeba vypořádat, a žalovaný je povinen polovinu této částky žalované na vypořádání společného jmění manželů vyplatit. Proto žalobě, a to v části zbylé po částečném zpětvzetí žaloby, tj. ohledně částky 92.545 Kč vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný, byť řízení ohledně částky 62.597 Kč bylo zastaveno. Částečné zastavení řízení však zavinila žalobkyně.