16 C 96/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o žádost o výživné manželky,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném výživného manželky za dobu od 1. 1. 2021 do budoucna ve výši 3.000 Kč měsíčně, se zamítá v celém rozsahu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího osudu dne 12. 3. 2021, doplněnou dne 1. 4. 2021, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému, coby jejímu manželovi, povinnost platit jí výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2021. Žalobu odůvodnila tím, že od září 2020 jí žalovaný nedává ani korunu a všecko propije, ona má jen částečný důchod ve výši 5.600 Kč a z něho dává žalovanému na nájem 3.000 Kč.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl ji zamítnout, a to z důvodu, že on je invalidní, pobírá příspěvek na péči 4.400 Kč měsíčně, příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč měsíčně, invalidní důchod ve výši 15.548 Kč měsíčně, z čehož si platí veškeré potřeby sám, a chod domácnosti hradí také pouze on, bez podpory žalobkyně a tato mu žádným jiným způsobem nepomáhá. Žalobkyně pobírá důchod v České republice ve výši 5.600 Kč, přivydělává si jako číšnice v restauraci u [název] v [obec] a ještě bere důchod [anonymizováno] [země]. Žalovaný v průběhu manželství hradil půjčky, které si spolu s žalovanou brali v průběhu manželství.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 6. 2021, k němuž se dostavil pouze žalovaný. Žalobkyně svou nepřítomnost ani neomluvila. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal a ve věci rozhodl na základě provedeného dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

4. Manželství účastníků trvalo od [datum] do [datum], což soud zjistil z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z rejstříku zdejšího soudu. Žalobkyně si v průběhu manželství brigádně přivydělávala jako servírka a pobírala částečný invalidní důchod a žalovaný je upoután na invalidní vozík kvůli ztrátě nohy. (zjištěno z uvedeného rozsudku a z protokolu o jednání v rozvodovém řízení účastníků ze dne [datum]). Žalobkyni je vyplácen [anonymizována dvě slova] [země] invalidní důchod ve výši 124,20 EUR měsíčně, což soud zjistil z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Žalované byl v prosinci 2021 přiznán příspěvek důchodci ve výši 5.000 Kč, což soud zjistil ze sdělení České správy sociálního zabezpečení. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 20. 10. 2015 soud zjistil, že žalovaný je v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu a kvůli tomu není schopen zvládat 5 základních životních potřeb jako mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost, a proto mu byl od srpna 2015 přiznán příspěvek na péči ve výši 4.000 Kč měsíčně. Rozhodnutím Úřadu práce ČR ze dne 2. 12. 2015 byl žalovanému přiznán příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně. (zjištěno z uvedeného rozhodnutí) Žalovanému je vyplácen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 15.548 Kč, což soud zjistil z ústřižku poštovní poukázky z 8. 4. 2021.

5. Žalovaný v rámci své účastnické výpovědi dne 21. 6. 2021 uvedl, že bydlí v bytě, který má on v nájmu od města od [datum]. Žalobkyně v současné době do tohoto bytu chodí tak, že si přijde vyprat a potom zase odejde. Naposledy v tom bytě nebyla 14 dní. Když byli ještě manželé, tak žalovaný věděl, že žalobkyně pracuje v hospodě [anonymizována dvě slova] v [obec] už 10 let, ale ona mu nikdy neřekla, kolik vydělává. Žalobkyně pracuje 2 dny, 2 dny má volno, pak 3 dny pracuje, pak zase 2 dny volno, a tak se to střídá. Ona tam [anonymizováno] vlastně po celý den. V 8:30 otevírají a v jedenáct hodin zavírají, a ona je tam celý den. Čepuje pivo a roznáší je, je servírka. Žalovaný má auto, na něj dostal příspěvek od státu 100.000 Kč kvůli své invaliditě. Žalobkyně auto nemá. Za celou dobu, co byli spolu, nikdy na společné dovolené nebyli a ani žalobkyně na dovolené nebyla. Volný čas tráví žalobkyně tak, že sedí s kamarádkama [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně má diabetes a musí si píchat inzulín. V současné době od 1. 6. 2021 žalovanému mu chodí pomáhat jedna paní, jeho vzdálená příbuzná, která je nahlášena jako jeho pečující osoba, a to pondělí, středa a pátek. Ona pouklízí i uvaří, chodí nakupovat a on jí za to dá nějaké peníze. V době, kdy byli s žalobkyní ještě manželé, tak žalobkyně mu nevařila a pravidelně neuklízela. Dělala nákupy a on jí na ten nákup přispěl. Žalobkyně si všechny věci pro sebe kupovala sama, jemu žádné peníze nedávala. V tomto roce v době, kdy ještě byli manželé, mu přispěla na bydlení za 3 měsíce, dohromady 9.000 Kč. On v současné době dostává příspěvek na péči ve výši 4.500 Kč měsíčně a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč. Invalidní důchod ve výši 15.548 Kč bere po celé žalované období.

6. Předmětem řízení je nárok manželky vůči manželovi na výživné od 1. 1. 2021 do zániku manželství. Vyživovací povinnost mezi manžely je upravena v § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a to následovně. Podle odst.1 manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Podle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. Podle § 922 odst. 1 OZ výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení.

7. S ohledem na ustanovení § 922 odst. 1 OZ a na datum podání žaloby by bylo možno žalobkyni přiznat výživné nejdříve od 12. 3. 2021, což je datum zahájení řízení, a to pouze do 5. 6. 2021, což je datum zániku manželství, tedy za necelé 3 měsíce, v celkové výši 8.500 Kč, pokud by soud shledal tento nárok oprávněným. Za dobu od 1. 1. 2021 do 11. 3. 2021 soud nemůže výživné žalobkyni přiznat, a to dle § 922 odst.1 OZ, jelikož se jedná o výživné za dobu před zahájením řízení.

8. V tomto případě však soud neshledal nárok žalobkyně oprávněným ani za období od 12. 3. 2021 do 5. 6. 2021, jelikož žalobkyně neprokázala, že by manželé v tomto období neměli stejnou hmotnou a kulturní úroveň, a ani žádný důkaz na prokázání takové skutečnosti nenavrhla. Žalobkyně totiž v řízení nenavrhla vůbec žádný důkaz a k nařízenému jednání se nedostavila. Naopak v řízení bylo prokázáno, že žalovaný je člověk upoutaný na invalidní vozík, kvůli čemuž není schopen výdělečné činnosti a ani dostatečné péče o svou osobu a domácnost a jeho potřeby jsou pokrývány pouze invalidním důchodem, příspěvkem na mobilitu a příspěvkem na péči. Zároveň nebylo zjištěno, že by žalovaný měl kromě automobilu, na který dostal příspěvek od státu kvůli svému zdravotnímu stavu, nějaký hodnotný majetek. Co se týká žalobkyně, pak soud zjistil, že tato pobírá částečný invalidní důchod od České správy sociálního zabezpečení, invalidní důchod od [anonymizována dvě slova] [země] a je schopna se samostatně živit minimálně formou brigád. Z těchto skutečností rozhodně nevyplývá, že by hmotná a kulturní úroveň žalobkyně byla v období od 12. 3. 2021 do 5. 6. 2021 nižší než žalovaného.

9. Soudu proto s ohledem na učiněná zjištění a neunesení důkazního břemene žalobkyní nezbylo, než zamítnout žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným byl v tomto řízení žalovaný, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však tuto náhradu nepožadoval, soud ji nepřiznal žádnému z účastníků.