17 C 58/2018

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Josefem Kavalcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO: IČO žalovaného , se sídlem Adresa žalovaného o určení vlastnictví,

I. Zamítá se žaloba o určení, že , jméno FO, , narozený , rodné přijmení, , datum, , zemřelý dne , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem pozemků parc. č. , hodnota, zastavěná plocha o výměře , Anonymizováno, m2 a části pozemku parc. č. , hodnota, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , č. plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , a v tomto plánu označené jako nová parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 nyní zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, .

II. Určuje se, že žalobkyně je vlastnicí id. ½ pozemků parc. č. , hodnota, zastavěná plocha o výměře , Anonymizováno, m2 a části pozemku parc. č. , hodnota, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , č. plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , a v tomto plánu označené jako nová parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 nyní zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, a že , jméno FO, , narozený , rodné přijmení, , datum, , zemřelý dne , datum, , byl ke dni své smrti vlastníkem id. ½ pozemků parc. č. , hodnota, zastavěná plocha o výměře , Anonymizováno, m2 a části pozemku parc. č. , hodnota, vzniklé geometrickým plánem zhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa, , č. plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , a v tomto plánu označené jako nová parcela č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 nyní zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je její otec , jméno FO, byl ke dni své smrti vlastníkem nemovitostí specifikovaných ve výroku I, eventuálně určení že byl vlastníkem id ½ těchto pozemků a vlastníkem druhé ideální ½ je žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že jako dědička po své matce , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , kdy dědictví bylo projednáno Státním notářstvím v , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a rozhodnuto dne , datum, , nabyla vlastnictví k ideální ½ nemovitostí v k. ú. , adresa, , a to pozemkům p. č. , hodnota, stavební plocha, p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , obojí zahrada. Následně jako dědička po svém otci , jméno FO, , narozeném dne , datum, , zemřelém dne , datum, , kdy dědictví o dědictví bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyla ideální ½ nemovitostí, a to pozemky p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Jde o stejné pozemky, jako v dědictví po , jméno FO, , které byly přečíslovány. V rámci dědických řízení byly projednány pouze pozemky, které byly v evidenci nemovitostí a později v katastru vedeny ve vlastnictví zůstavitelů. Žalobkyně se ujala vlastnictví a nemovitosti užívala ve stejném rozsahu, jak to činili její rodiče, bez toho, že by měla jakoukoli pochybnost o oprávněnosti svého užívání. Společně s pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, tak fakticky užívala i pozemek p. č. , hodnota, , na kterém stojí část rodinného domu č. p. , Anonymizováno, , který byl také ve vlastnictví žalobkyně, a část pozemku p. č. , hodnota, , která k domu přiléhá. Jedná se o pozemky, které byly a jsou vedeny jako pozemky ve vlastnictví , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , právnická osoba, , tedy žalované. Rodiče žalobkyně se užívání a držby těchto pozemku ujali na základě smlouvy uzavřené s tehdejším Národním výborem v , jméno FO, , na který se obrátil otec žalobkyně s žádostí ze dne , datum, , kdy žádal o přidělení části parcely č. , hodnota, - obecní cesty. Svoji žádost odůvodnil tím, že v obci byla vybudována nová silnice a kvůli stavbě mu byla odebrána předzahrádka před jeho domem. Pozemky manželů , jméno FO, přešly na stát na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli , datum, s , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , n. p. Podle této smlouvy , jméno FO, a , jméno FO, jako prodávající prodali státu část svého pozemku p. č. , hodnota, část své pozemku p. č. , hodnota, za kupní cenu , částka, . Pozemky byly použity na úpravu trasy silnice a , jméno FO, logicky požádal o prodej části parcely tehdy označené jako p. č. , hodnota, , která se úpravou trasy silnice uvolnila. , právnická osoba, v , jméno FO, žádosti vyhověl a dne , datum, byla , jméno FO, vystavena faktura na částku , částka, za pozemek p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, včetně šesti stromů, které se na tomto pozemku nacházejí. Požadovanou platbu , jméno FO, poukázal dne , datum, , když předtím na základě výzvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, pozemek převzal do své držby. , jméno FO, se na základě shora uvedených skutečností domníval, že zaplacením požadované ceny se stal vlastníkem nemovitostí, které požadoval a které mu , právnická osoba, vytýčil, proto se k pozemkům jako vlastník choval. Pozemky užíval k uložení různého materiálu a na základě stavebního povolení ONV v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . ze dne , datum, na pozemku dokonce provedl stavbu domu č. p. , Anonymizováno, , jehož část se nachází na pozemku p. č. , hodnota, . ONV v , adresa, rozhodnutím ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, udělil povolení k užívání této stavby. Na části pozemku č. p. , Anonymizováno, vybudoval v padesátých letech studnu, která je zdrojem pitné i užitkové vody pro dům č. p. , Anonymizováno, , a umístil zde i prefabrikovanou garáž, která se na pozemku nachází dodnes. Vše činil s vědomím MNV , adresa, a ostatních správních orgánů a od roku , Anonymizováno, nebyl ani on ani jeho právní nástupci v držbě a užívání pozemků jakkoli rušeni. Teprve v letech , Anonymizováno, a , Anonymizováno, bylo zjištěno, že ve veřejném seznamu vlastnické právo k těmto pozemkům není zapsáno ve prospěch , jméno FO, nebo manželů , jméno FO, , ale je zapsáno ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalobkyně přesvědčena, že mezi MNV , adresa, , jméno FO, byla uzavřena kupní smlouva shora popsaným způsobem kupní smlouva, kterou však MNV , adresa, nevložil do pozemkové knihy ani následně do evidence nemovitostí či katastru nemovitostí. Pro řadového občana, který neměl žádné zkušenosti s vyřizováním úředních záležitostí a při všeobecně známé velmi nízké úrovni vedení dokumentace národními výbory není tato situace překvapivá. Na druhé straně nelze očekávat, že občan v padesátých letech poté, co národnímu výboru jako orgánu státu zaplatil za pozemek a národní výbor mu pozemek přidělil, bude zjišťovat a kontrolovat, zda bylo jeho právo v pozemkové knize zapsáno. Vzhledem k tomu, že , jméno FO, převzal pozemky do oprávněné držby vzápětí po výzvě ze dne , datum, , začala mu běžet vydržecí doba k nabytí nemovitosti. Tato vydržecí doba uplynula nejpozději , datum, tedy dnem účinnosti zákona č. 509/1991 Sb., kterým se měnil zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník. K tomuto datu , jméno FO, naplnil veškeré předpoklady pro nabytí vlastnického práva vydržením ve smyslu § 134 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Vlastnické právo , jméno FO, nemohlo být převedeno na třetí osobu, a protože nebylo, a není zapsáno v katastru nemovitostí. Nemohlo být ani předmětem dědického řízení. Proto žalobkyni, jako jediné dědičce nezbývá než se domáhat určení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vytýčení části pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , která byla předmětem kupní smlouvy uzavřené s MNV , adresa, , a která byla v držbě , jméno FO, a následně žalobkyně, bylo provedeno geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , když část užívaná žalobkyní a jejím právním předchůdcem je označena p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Pozemek p. č. , hodnota, je pak žalobkyní užíván celý. Dále žalobkyně uvedla, že se již dříve domáhala určení, že sporné pozemky byly ve spoluvlastnictví jejích rodičů , jméno FO, a , jméno FO, . Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , , spisová značka, , byla žaloba zamítnuta. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Podle žalobkyně krajský soud dospěl k závěru, že došlo k vydržení vlastnického práva, avšak nikoliv ve prospěch společného jmění manželů, ale výlučně do vlastnictví , jméno FO, . I když tedy řízení skončilo zamítavým rozhodnutím soudů, bylo to pouze z procesních a formálních důvodů a dle skutkových a právních závěrů odvolacího soudu byl ke dni smrti vlastníkem sporných pozemků , jméno FO, . Žalobkyně poté dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k součinnosti při změně vlastnického práva, což však žalovaná odmítla. Za této situace je dán naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Předně namítla, že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, která je tvořena právě rozhodnutími zmiňovanými žalobkyní. V této věci je podle žalované dána totožnost účastníků i totožnost předmětu řízení, neboť i ve zmiňovaném řízení se žalobkyně domáhala určení vlastnického práva ke stejným pozemkům ve prospěch , jméno FO, na základě tvrzení, že nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s MNV , adresa, . K věci samotné žalovaná uvedla, že ve prospěch , jméno FO, nebyla nikdy uzavřena smlouva v písemné formě. Sama žalobkyně k prokázání svého tvrzení o existenci uzavřené kupní smlouvy nenabízí žádný důkaz. Dále žalovaná uvedla, že podle právní úpravy platné v roce 1955 bylo možné nakládat s věcmi, které byly v socialistickém vlastnictví, zejména takové věci zcizovat, jen v rámci obvyklého hospodaření nebo pokud pro to byly dány podmínky stanovené ve zvláštních předpisech (§ 104 zákona č. 141/1950 Sb.). K platnosti právních úkonů týkajících se práv k nemovitostem byla vyžadována písemná forma pod sankcí neplatnosti (§ 38 a § 40 zákona č. 141/1950 Sb.). Podle ustanovení § 111 téhož zákona se pak vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádělo již samotnou smlouvou, pokud nebyly zvláštními předpisy stanoveny další podmínky. Tímto zvláštním předpisem bylo mimo jiné vládní nařízení č. 110/1953 Sb. o správě národního majetku rozpočtovými organisacemi, kde bylo mimo jiné stanoveno, že národní výbory mohou zcizit národní majetek jen se souhlasem nadřízeného národního výboru (§ 20). Pokud tedy měl pozemky převádět MNV , adresa, , podléhala by kupní smlouva schválení ONV v , adresa, . Z obsahu žaloby je zřejmé, že pan , jméno FO, byl ženatý a jeho manželkou byla paní , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , zemřelá dne , datum, . Pokud by domnělým nabývacím titulem měla být kupní smlouva z roku , Anonymizováno, , pak by se ve vztahu k dotčeným pozemkům ve smyslu ustanovení § 22 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, ve znění účinném v roce , Anonymizováno, , muselo jednat o zákonné společenství majetkové, neboť toto ustanovení stanovilo: „(1) Jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství - vyjma to, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání - tvoří jeho získaný majetek. (2) Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným (zákonné společenství majetkové).“ To znamená, že pokud by pan , jméno FO, nabyl předmětné pozemky na základě kupní smlouvy v roce , Anonymizováno, , nejednalo by se o jeho výlučné vlastnictví, ale o zákonné společenství obou manželů , jméno FO, , případně by i paní , jméno FO, musela být účastníkem kupní smlouvy. Toto majetkové společenství zaniklo podle § 500 zákona č. 40/1964 Sb. s účinností ke dni , datum, a k tomuto dni vzniklo bezpodílové vlastnictví spoluvlastnictví manželů, a to ke všemu, co do bezpodílového spoluvlastnictví patří. Toto bezpodílové spoluvlastnictví by trvalo až do úmrtí paní , jméno FO, v roce , Anonymizováno, . Z uvedeného pak podle žalované plyne, že předmětnou kupní smlouvou nemohl otec žalobkyně pozemky nabýt. Pokud jde o případné vydržení, ani v tomto žalovaná s žalobou nesouhlasila. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, podle kterého se dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě ústní smlouvy o jejím převodu, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje.

3. Z dopisu , jméno FO, adresovaného MNV , adresa, soud zjistil, že jmenovaný žádá o přidělení části pozemku č. , hodnota, přiléhající k jeho rodinnému domu. Podle podacího razítka byl dopis doručen MNV , adresa, dne , datum, .

4. Z faktury č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vystavené , datum, v záhlaví označené razítkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, a potvrzené Radou místního národního výboru v , jméno FO, , adresované , jméno FO, soud zjistil, že touto fakturou byla jmenovanému vyfakturována za pozemek p. č. , hodnota, a p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m částka , Anonymizováno, Kčs a za , Anonymizováno, stromů částka , Anonymizováno, Kčs, celkem tedy , hodnota, Kčs. Přílohou faktury měla být poštovní poukázka.

5. Z výzvy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, adresované , jméno FO, soud zjistil, že škola vyzvala jmenovaného, aby se do školy dostavil ohledně převzetí pozemku.

6. Z podacího lístku soud zjistil, že , jméno FO, dne , datum, uhradil na účet , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, částku , Anonymizováno, Kčs.

7. Z kupní smlouvy datované , datum, uzavřené mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , n. p., jako kupující stranou, a , jméno FO, a , jméno FO, , , adresa, , jako stranou prodávající, soud zjistil, že předmětem koupě jsou nemovitosti, a to část pozemku p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2 a část pozemku p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2. Dohodnutá kupní cena činila , částka, . Dále smlouva obsahuje návrh na zápis změn na základě této smlouvy do pozemkové knihy.

8. Z porovnání parcel soud zjistil, že původním pozemkům dle pozemkového katastru (PK) p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p. č. , hodnota, odpovídají nyní pozemky dle katastru nemovitostí p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, .

9. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, dne , datum, soud zjistil, že podle tohoto plánu by měl být dosavadní pozemek p. č. , hodnota, o výměře , Anonymizováno, m2 rozdělen na dva pozemky, a to pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2 a pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2. Geometrický plán byl dne , datum, schválen katastrálním úřadem.

10. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, soud zjistil, že pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, jsou ve vlastnictví České republiky a příslušnost hospodařit s tímto majetkem má , Jméno žalovaného, .

11. Z rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve věci dědictví po , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , soud zjistil, že podle dohody dědiců nabyla žalobkyně mimo jiné id. 1/2 nemovitostí v k. ú. , adresa, , a to pozemky p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, a dále novostavbu rodinného domu.

12. Ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne , datum, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , pořízeného v rámci řízení o dědictví po , jméno FO, , soud mimo jiné zjistil, že ohledně ocenění pozemků znalec uvedl: „Protože není LV, není známa výměra pozemků. Vyčíslení a ocenění se provede při dědickém řízení.“13. Z protokolu sepsaného dne , datum, v rámci řízení o dědictví po , jméno FO, , zemřelém , datum, , (sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) soud zjistil, že jednání se účastnili potomci zůstavitele , Jméno žalobkyně, a , tituly před jménem, , jméno FO, , do soupisu majetku byly sepsány pouze členské vklady u ZD , adresa, a podíl zůstavitele u Jednoty SD , adresa, . Podle dohody dědiců tato aktiva nabyl výše uvedený syn zůstavitele.

14. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , soud zjistil, že soud schválil výše uvedenou dohodu dědiců. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

15. Ze žádosti o dodatečné projednání dědictví ze dne , datum, soud zjistil, že žádost podala žalobkyně s tím, že v původním dědickém řízení po , jméno FO, nebyly projednány mimo jiné pozemky p. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zapsané na LV č. , hodnota, , výpis z katastru nemovitostí konkrétně LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, pořízený ke dni , datum, byl k žádosti připojen.

16. Z usnesení zdejšího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ve věci dědictví po , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , soud zjistil, že podle dohody o vypořádání dědictví nabyla žalobkyně mimo jiné id. ½ nemovitostí, a to budovy bez č. p./č. e. na pozemku p. č. , hodnota, a pozemků p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, .

17. Z rozhodnutí Okresního národního výboru v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že dne , datum, bylo provedeno místní šetření a jeho základě bylo uděleno povolení k obývání stavby rodinného domu, jehož výstavba byla povolena rozhodnutím Okresního národního výboru v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – , Anonymizováno, . V povolení k obývání nejsou uveden pozemky, na kterých se dům nachází.

18. Z vyjádření , právnická osoba, , adresa, , stavebního úřadu ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že stavební úřad potvrzuje, že povolení k obývání (kolaudační rozhodnutí) uvedené výše je k domu stojícímu nyní na pozemcích p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , kdy jeho č. p. je , Anonymizováno, .

19. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

20. Zdejší soud se nabytím vlastnického práva k předmětným nemovitostem na základě shodných tvrzení žalobkyně již dvakrát zabýval. Poprvé to bylo ve zmiňovaném řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, , kdy se žalobkyně vůči žalované domáhala určení, že ke dni svých smrtí byli spoluvlastníky těchto nemovitostí , jméno FO, a , jméno FO, , a to v režimu společného jmění manželů. Jak již bylo uvedeno, žaloba byla zdejším soudem zamítnuta a toto zamítavé rozhodnutí bylo potvrzeno (byť částečně z jiných důvodů) i rozhodnutím odvolacího soudu. Krajský soud v , Anonymizováno, ve svém rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , mimo jiné uzavřel, že žalobkyně se po procesní stránce domáhá určení, že její rodiče byli spoluvlastníky sporných nemovitostí v režimu společného jmění manželů k okamžiku smrti , jméno FO, a stejného určení spoluvlastnického práva , jméno FO, a , jméno FO, též ke dni úmrtí , jméno FO, . Na rozdíl od soudu prvního stupně vycházel při posouzení omluvitelnosti právního omylu držitele v padesátých letech z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterých může být právní omyl omluvitelný i proto, že byl vyvolán státním orgánem, neboť držitel může důvodně předpokládat, že státní orgány znají právo. Uvedená judikatura je podle odvolacího soudu zcela aplikovatelná v projednávané věci, kde je tvrzeno převzetí držby (na základě výzvy z , datum, na její převzetí) po žádosti , jméno FO, o přidělení sporných pozemků z , datum, (tedy z žádosti o nabytí pozemků do vlastnictví) a z výzvy k zaplacení ceny na základě faktury z , datum, schválené , Anonymizováno, , právnická osoba, , adresa, . Podle odvolacího soudu i v této věci je nutno zohledňovat historicky specifické období po ukončení druhé světové války, po převratném únoru , Anonymizováno, , kdy docházelo ke konfiskacím, k procesu znárodňování, k přidělování zabaveného majetku na základě dekretů prezidenta republiky z roku , Anonymizováno, v přidělovacích řízeních státními orgány, v období po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku – zákona č. 141/1950 Sb. (k , datum, ), kdy odborná úroveň státních orgánů zejména nižších stupňů (typicky MNV) nebyla vždy dobrá (o čemž svědčí řada dobových dokumentů), ačkoli měly široká faktická i právní oprávnění do vlastnických vztahů zasahovat. Informační možnosti v té době byly omezené a nový občanský zákoník byl přijat ve zcela nových společenskopolitických podmínkách. Na základě tohoto právního názoru pak odvolací soud s ohledem na zjištěné skutečnosti uzavřel, že právní omyl o existenci titulu o úplatném převodu vlastnictví i přes absenci písemné formy smlouvy a bez zaevidování vlastnictví do veřejných knih (v té době k nabytí vlastnictví nikoli nezbytného) je tedy omylem omluvitelným. I přes tento závěr, však odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního potvrdit, neboť je ve svém výroku správný, byť z jiných než uvedených důvodů. Vydržet vlastnické právo k pozemku ve státním vlastnictví umožnil až zákon č. 509/1991 Sb. novelizující občanský zákoník s účinností od , datum, , s možností započíst si do desetileté vydržecí doby u nemovitostí i dobu, po kterou měl věc v oprávněné držbě předchůdce. V projednávané věci mělo dojít k převzetí držby pozemků v roce , Anonymizováno, . Do , datum, tak neuplynula desetiletá vydržecí doba vyžadovaná občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. k nabytí vlastnictvím vydržením. Do této doby tedy manželé , jméno FO, vlastnické právo (podle § 22 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném účinného od , datum, do , datum, v režimu zákonného společenství majetkového) nabýt nemohli, i kdyby se nejednalo o nezcizitelnou věc v socialistickém vlastnictví. Vydržet pozemek ve stáním vlastnictví tak bylo možno až od , datum, , to už ovšem , jméno FO, , zemřelá dne , datum, , nežila, a neměla tedy způsobilosti mít právo a povinnosti. Nemohla tudíž nabývat vlastnické právo. , jméno FO, tedy nikdy nebyla vlastníkem ani spoluvlastníkem předmětných pozemků. Podle odvolacího soudu mohl pozemky nabýt pouze tehdy žijící , jméno FO, do svého výlučného vlastnictví od , datum, .

21. Podruhé to pak bylo již v této věci, když rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve vztahu vůči původnímu petitu (nyní primárnímu) žalobu zamítl, aniž by prováděl dokazování, když uzavřel, že není dána překážka věci rozhodnuté, neboť v předcházejícím řízení se žalobkyně domáhala určení, že předmětné pozemky byly ke dni úmrtí rodičů v jejich společném jmění manželů, v tomto řízení se domáhá určení, že výlučným vlastníkem předmětných pozemků byl ke dni své smrti , jméno FO, . Jde tedy o jiné určení a překážka věci rozhodnuté dána není. Žalobkyně jako jediná dědička po , jméno FO, má také naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť předmětné pozemky nebyly v dědickém řízení projednány a případné vyhovující rozhodnutí může být důvodem dodatečné projednání dědictví. Pokud jde o věc samotnou, již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žaloba není důvodná. Jak plyne z žaloby, předmětné pozemky jsou užívány společně s domem čp. , Anonymizováno, v , jméno FO, , když na pozemku p. č. , hodnota, tento dům z části stojí a na části pozemku p. č. , hodnota, , kterou , jméno FO, užíval, vybudoval studnu, která je zdrojem pitné i užitkové vody pro dům čp. , Anonymizováno, a umístil zde i prefabrikovanou garáž, která se zde nachází dodnes. Dále z žalobních tvrzení plyne, že po smrti , jméno FO, nabyla vlastnictví k ideální ½ mimo jiné domu čp. , Anonymizováno, žalobkyně. , jméno FO, tak k , datum, nebyl výlučným vlastníkem zmiňovaného domu, ale pouze podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti ideální ½. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v případě, kdy společnou nemovitost výlučně užívá jeden z podílových spoluvlastníků z titulu podílového spoluvlastnictví, přičemž z omluvitelného důvodu drží současně i sousedící část cizího pozemku, pak naplňuje-li předpoklady pro vydržení, vydrží takový pozemek v zásadě nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví, tedy i pro ostatní spoluvlastníky podle poměru jejich spoluvlastnického podílu. Tento závěr by neplatil pouze v případě, že by ostatní spoluvlastníci (neužívající předmětný pozemek) nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim předmětný pozemek jako spoluvlastníkům patří. Z uvedeného pro projednávanou věc plyne, že i pokud by dům čp. , Anonymizováno, a sporné pozemky po smrti své manželky až do , datum, užíval výlučně , jméno FO, , vydržel by sporné pozemky nikoli výlučně pro sebe, ale do podílového spoluvlastnictví, tedy i pro žalobkyni. Nedostatek dobré víry žalobkyně nebyl v řízení ani tvrzen. Za této situace tedy soud žalobu zamítl, neboť samotná žalobní tvrzení, i pokud by byla prokázána, vedou k závěru, že , jméno FO, nebyl ke dni své smrti výlučným vlastníkem předmětných pozemků. K odvolání žalobkyně Krajský soud v , Anonymizováno, usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tento rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil tím, že stejně jako soud I. stupně dospěl především k závěru, že žalobkyně na požadovaném určení vlastnického práva svého právního předchůdce , jméno FO, ke sporným pozemkům ke dni jeho úmrtí má naléhavý právní zájem, který vyplývá ze skutečnosti, že žalovaná je jako vlastnice těchto nemovitostí zapsána v katastru nemovitostí a vyhovující rozhodnutí by jí umožnilo uplatňovat ve vztahu k nim své dědické právo po zemřelém , jméno FO, . Rozsudek soudu o určení vlastnictví by tak mohl sloužit po dodatečném projednání dědictví ohledně sporných pozemků jako poklad pro zápis tvrzeného vlastnického práva žalobkyně z titulu dědického práva do katastru nemovitostí. Dále odvolací soud uvedl, že otázka vydržení vlastnického práva k sporným nemovitostem již byla jednou posuzována, a to shora uvedenými soudními rozhodnutími o určení vlastnictví , jméno FO, a , jméno FO, ke dni jejich smrti v režimu společného jmění manželů, dle nichž oprávněná držba sporných nemovitostí právními předchůdci žalobkyně se opírala o tzv. omluvitelný omyl vycházející z nevědomosti o tom, že právní úprava účinná v době uchopení držby vyžadovala pro kupní smlouvu písemnou formu. Žalobě však nebylo vyhověno proto, že ode dne uchopení držby do , datum, neuplynula desetiletá vydržecí doba požadovaná občanským zákoníkem č. 265/1949 Sb. o právu rodinném účinným do , datum, k nabytí sporných nemovitostí do zákonného společenství majetkového. Protože , jméno FO, zemřela , datum, , nemohla k , datum, vydržet vlastnické právo ke sporným pozemkům ani spoluvlastnické právo v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a vlastnické právo tak mohl nabýt pouze otec žalobkyně , jméno FO, do svého výlučného vlastnictví, a to od , datum, . Jestliže se na základě těchto právních závěrů žalobkyně domáhá určení vlastnického práva svého otce , jméno FO, k sporným pozemkům k okamžiku jeho smrti, měl soud I. stupně v řízení provést navržené důkazy a na základě jejich zhodnocení o důvodnosti žaloby rozhodnout. Jeho postup, kdy neprovedl žádné dokazování s odkazem na údajnou nedůvodnost žaloby plynoucí z žalobních tvrzení, není správný. Na danou věc totiž nelze aplikovat závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Proto odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby rozhodl o návrhu žalobkyně na změnu žaloby učiněném v odvolání proti rozsudku, jíž se chce in eventum domáhat určení, že je vlastnicí ideální jedné poloviny sporných nemovitostí, a dále určení, že jejich spoluvlastníkem ke dni své smrti byl její otec , jméno FO, , provedl dokazování a o věci znovu rozhodl.

22. Podle ustanovení § 80 písm. c) OSŘ lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Nejprve se soud zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. Jak dovodila judikatura věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Přitom může jít i o účast, jež se ve sporu o určení vlastnictví neprojevuje přímo vlastnickým nárokem žalobce k předmětu určení, nýbrž dědickým či restitučním nárokem žalobce k této věci. V projednávané věci se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva k nemovitostem vůči vlastníku zapsanému v katastru nemovitostí za situace, kdy je dědičkou tvrzených vlastníků. Případné určení vlastnického práva předchůdců žalobkyně by mohlo mít dopad do dědického řízení (dodatečné projednání dědictví). K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Proto má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení23. S ohledem na okamžik tvrzeného uchopení se držby předmětných nemovitostí, je třeba otázku vydržení posuzovat podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku , datum, , č. 141/1950 Sb. Podle § 111 odst. 1 se vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí už samou smlouvou, není-li umluveno jinak anebo nevyplývá-li nic jiného ze zvláštních předpisů. Podle ustanovení § 38 není-li zákonem stanoveno jinak, není k platnosti právního úkonu třeba, aby byl učiněn ve zvláštní formě, a vůli lze projevit nejen výslovně, nýbrž i jinak, není-li vzhledem k okolnostem o projevené vůli pochybnosti. Podle ustanovení § 40 odst. 1 věty první je písemné formy třeba u právních úkonů o právech k nemovitostem, ledaže jde o nájem rodinného domku nebo jiné podobné stavby anebo jen části budovy. Podle ustanovení § 115 lze vydržením nabýt vlastnického práva, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví. Podle ustanovení § 116 odst. 1 práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté. Podle § 145 odst. 1 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným. Podle odst. 2 téhož ustanovení se má v pochybnostech za to, že držba je oprávněná.

24. Jestliže se rodiče žalobkyně chopili držby předmětných nemovitostí v dubnu , Anonymizováno, , měla by vydržecí doba skončit v dubnu , Anonymizováno, . Od , datum, však již byl účinný občanský zákoník ze dne , datum, , č. 40/1964 Sb. (dále též jen „ObčZ“), který je třeba také na věc aplikovat. V období od , datum, do , datum, tato nová právní úprava vydržení vlastnického práva k nemovitosti v socialistickém vlastnictví neumožňovala. Až od účinnosti novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. opět občanský zákoník vydržení předmětných nemovitostí umožňoval. Podle ustanovení § 134 odst. 1 ObčZ ve znění účinném od , datum, se oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 130 odst. 1 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Pokud jde o otázku držby vykonávané před , datum, dospěla soudní judikatura k závěru, že do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba započíst i držbu vykonávanou před , datum, (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 50/2000).

25. Z citovaných ustanovení plyne, že jak v případě držby podle občanského zákoníku č. 141/1950 Sb., tak i podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném od , datum, je nezbytnou podmínkou pro vydržení věci (kromě uplynutí vydržecí doby a způsobilosti předmětu vydržení) oprávněná držba, která je v dobou případech definována shodně.

26. Soud se tak zabýval nejprve otázkou existence oprávněné držby předchůdců žalobkyně. Podle konstantní judikatury oprávněná držba předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem; uvedené podmínky musí být splněny současně. , adresa, víra spočívá v přesvědčení držitele, že je vlastníkem věci, kterou drží, anebo subjektem práva, které vykonává, popřípadě že jsou dány právní skutečnosti, které mají za následek vznik vykonávaného práva. , adresa, víra je vnitřní, psychický stav držitele. Ze zákona vyplývá, že držitel musí být v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Posouzení, je-li držitel v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka, a je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. , adresa, víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Na tom nic nemění skutečnost, že držitel může v tomto případě být nadále subjektivně v dobré víře (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Soudních rozhledech, , Anonymizováno, , č. , hodnota, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , publikovaný v Soudních rozhledech, , Anonymizováno, , č. , hodnota, ). Oprávněná držba se tedy zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv „se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným. V projednávané věci jde podle tvrzení žalobkyně o omyl právní, neboť předchůdci žalobkyně se měli domnívat, že nabyli vlastnické právo k nemovitostem na základě kupní smlouvy, ač právní úprava účinná v době uchopení se držby vyžadovala pro takový úkon formu písemnou. Je tak třeba posoudit, zda omluvitelným omylem může být i omyl právní. Právní omyl spočívá v neznalosti anebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. I když platí zásada, že neznalost zákona neomlouvá, nadále platí, mohou se výjimečně vyskytnout případy, kdy držitel bude „se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře“ i v případě, že jeho přesvědčení bude vycházet z právního omylu (např. v případě objektivně nejasného znění zákona). Omyl vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení občanského zákoníku platného v době, kdy se držitel ujímá držby, však omluvitelný není (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, , právnická osoba, . Beck, pod č. C , Anonymizováno, ). V dalších rozhodnutích zejména ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo z , datum, sp. zn. , spisová značka, , řešících obdobný případ jako v této věci, Nejvyššího soud uzavřel, že právní omyl může být omluvitelný i proto, že byl vyvolán státním orgánem, neboť držitel může důvodně předpokládat, že státní orgány znají právo. Uvedené závěry dovodil za situace, kdy se fyzické osoby ujaly držby nemovitosti v době, kdy byla závažným způsobem narušena stabilita vlastnických vztahů, kdy nebyly uznávány některé tradiční principy soukromého práva, právní úprava vlastnických vztahů byla nepřehledná (týkaly se jí často i odvozené normy) a konečně, kdy správní orgány (národní výbory) měly široká faktická i právní oprávnění zasahovat do vlastnických vztahů. Za této situace není vyloučeno považovat právní omyl za omluvitelný. Vzhledem k tomu, že podle odvolacího soudu (jak je uvedeno výše) je posledně uvedené závěry třeba aplikovat na projednávanou věc, uzavírá soud, že držba předchůdců žalobkyně byla oprávněná. , jméno FO, v březnu , Anonymizováno, o část parcely č. , hodnota, požádal , právnická osoba, v , jméno FO, jako o náhradu za pozemek - předzahrádku státem již v té době mu „odebrané“ stavbou silnice. Žádal o ni v době, kdy státní orgány měly oprávnění pozemky i přidělovat. Je skutečností, že až do roku , Anonymizováno, na jeho žádost podle důkazů provedených v tomto řízení nebylo nijak reagováno. Nicméně je též skutečností, že stát s manžely , jméno FO, smlouvu o prodeji části jejich pozemku za účelem stavby této silnice využité uzavřel až v lednu , Anonymizováno, , ačkoli podle žádosti , jméno FO, z roku , Anonymizováno, část jeho pozemku byla již tehdy stavbou silnice fakticky „odebrána“ (zřejmě tedy zastavěna). Stát tedy sám s odkoupením pozemků zjevně otálel. Pro manžele , jméno FO, nemohlo proto být (i objektivně nazíráno) nic překvapivé na tom, že na žádost z března , Anonymizováno, bylo reagováno až v únoru , Anonymizováno, vystavením faktury na úhradu požadovaných pozemků, potvrzené radou , právnická osoba, v , jméno FO, . Manželé , jméno FO, se mohli důvodně domnívat, že státní orgány znají právo (v té době poměrně nedávno nově účinný občanský zákoník a další v té době platné předpisy) včetně formy právních úkonů. Ze skutečnosti, že byli vyzváni k úhradě částky za pozemky (o něž předtím požádali) a cenu zaplatili a s odkazem na vystavenou fakturu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, byli vyzváni i k převzetí pozemků, se tak mohli důvodně domnívat, že se jednalo o úplatný převod pozemků do jejich vlastnictví. Ostatně z důkazního řízení není zřejmé, co jiného by si o důvodu platby ceny za pozemky a jejich „převzetí“ mohli myslet, pokud na základě jejich dřívější žádosti o pozemky byli k úhradě ceny a převzetí pozemků vyzváni a stát jejich platbu doloženou složenkou přijal. Je skutečností, že o rok dříve části svých pozemků státu prodávali písemnou kupní smlouvou, avšak jednalo se o převod z fyzických osob na stát a nikoli o dispozici státem s vlastním majetkem. Situace tedy nebyla zcela srovnatelná. , adresa, si lze představit, že by občan jednající (důvodně) v důvěře, že státní orgány právo znají, přistoupil v uvedené pohnuté době ke studiu právních předpisů z důvodu ujištění se o tom, že jejich postup je zcela v souladu se zákony, a domáhal se po nich nápravy. Požadavek na fyzické osoby v uvedené době, aby studovaly právní předpisy za účelem ověření si správnosti postupu státních orgánů při nakládání se svým vlastním majetkem je tedy pro posouzení jejich dobré víry o nabytí vlastnictví požadavkem nepřiměřeným daným okolnostem. Právní omyl o existenci titulu o úplatném převodu vlastnictví i přes absenci písemné formy smlouvy a bez zaevidování vlastnictví do veřejných knih (v té době k nabytí vlastnictví nikoli nezbytného) je tedy omylem omluvitelným a držba předchůdců žalobkyně oprávněná.

27. Dále se soud zabýval tím, zda právní předchůdci žalobkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydrželi. Jak patrno ze shora uvedeného, pokud v daném případě došlo k převzetí držby pozemků předchůdci žalobkyně v únoru , Anonymizováno, (tedy poté, co se poprvé vystavením faktury stát prostřednictvím národního podniku , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , schválené radou , právnická osoba, v , jméno FO, , k žádosti , jméno FO, z , datum, vyjádřil a dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , jméno FO, k převzetí pozemku vyzvala), pak do , datum, neuplynula desetiletá vydržecí doba vyžadovaná občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. k nabytí vlastnictví vydržením. Do této doby tedy manželé , jméno FO, vlastnické právo (podle § 22 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb. o právu rodinném účinného od , datum, do , datum, v režimu zákonného společenství majetkového) nabýt nemohli, i kdyby se nejednalo o nezcizitelnou věc v socialistickém vlastnictví. Vydržet pozemek ve státním (socialistickém) vlastnictví tak bylo možno až od , datum, , to už ovšem , jméno FO, , zemřelá , datum, , nežila a neměla tudíž způsobilost mít práva a povinnosti podle § 18 občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. tehdy účinného. Nemohla tudíž nabývat vlastnické právo. , jméno FO, tedy nikdy vlastnického práva ke sporným pozemkům, ani spoluvlastnického práva v režimu bezpodílového spoluvlastnictví manželů podle § 143 a následujících občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb. účinného do její smrti, vydržením nabýt nemohla. Navíc bezpodílové spoluvlastnictví manželů podle § 148 odst. 1 tohoto zákona zanikalo zánikem manželství, které podle § 22 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině účinného od , datum, do , datum, zanikalo smrtí. I kdyby proto , jméno FO, s , jméno FO, vlastnické právo ke dni smrti , jméno FO, , datum, vydržením nabýt mohli a vzniklo jejich bezpodílové spoluvlastnictví manželů (společné jmění manželů upravoval občanský zákoník až od , datum, na základě zákona č. 91/1998 Sb., byť jeho součástí se staly všechny věci, které bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke dni , datum, tvořily), nemohly by být ke dni smrti , jméno FO, o , Anonymizováno, let později (, datum, ) v bezpodílovém spoluvlastnictví, natož společném jmění manželů vzniklém od , datum, , i s ohledem na důsledky nastalé uplynutím tří let od jeho zániku vyplývající z ust. § 149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do , datum, . Je tedy třeba zabývat se otázkou, zda mohl za shora pospaného skutkového stavu vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržet , jméno FO, , a zda se na základě vydržené mohl stát jejich výlučným vlastníkem. Jak je patrné z výše uvedeného držby předmětných pozemků se uchopili oba manželé , jméno FO, společně. Pokud by , jméno FO, nezemřela před uplynutím zákonné vydržecí doby, vydrželi by manželé vlastnické právo společně. Z toho pak plyne, že na straně , jméno FO, v době uchopení se držby vůle nesměřovala k tomu být výlučným vlastníkem předmětných pozemků, ale stát se jejich vlastníkem společně se svojí manželkou (s ohledem na tehdy platný majetkový režim manželů). Za situace, kdy jeho manželka zemřela, a id. 1/2 pozemků p. č. , hodnota, , p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, a dále novostavbu rodinného domu v k. ú. , adresa, nabyla žalobkyně, která jak vyplynulo z jejího (nikým nezpochybněného vyjádření) po smrti matky zděděné pozemky i dům užívala společně se svým otcem, stala se z hlediska držby sporných pozemků právní nástupkyní své matky a držela tedy tyto pozemky společně s otcem. Pokud jde o její dobrou víru, že je vlastníkem sporných pozemků, vycházela z toho, že sporné pozemky užívala ve stejném rozsahu, jako její rodiče. Pokud jde o žalovanou namítanou skutečnost, že sporné pozemky nebyly předmětem dědického řízení po , jméno FO, , a tedy v žalobkyně i její otec museli v době řízení o dědictví vědět, že pozemky nejsou jejich vlastnictvím (když je k projednání nenavrhli), soud odkazuje na obecně známou situaci, kdy v době před vznikem katastru nemovitostí byla evidence nemovitostí neúplná a neodpovídala vždy skutečnému stavu. K dokreslení dobového kontextu lze odkázat i na výše uvedené úvahy ohledně omluvitelnosti právního omylu předchůdců žalobkyně. O tom, jak v dřívější době i státní orgány vycházely z evidence nemovitostí svědčí i skutečnost, že rodinný dům žalobkyně postavený z části na sporném pozemku p. č. , hodnota, byl zkolaudován (vydáno povolení k užívání) aniž by se Okresní národní výbor v , adresa, zabýval tím, na kterých pozemcích se stavba nachází. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně byla v dobré víře, že sporné pozemky, v rozsahu, v jakém je užívali společně její rodiče a následně ona se svým otcem, jsou byly ve vlastnictví rodičů a po smrti matky s ohledem na podílové spoluvlastnictví její a jejího otce v jejich podílovém spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu, že sporné pozemky společně s pozemky, které dříve nabyli předchůdci žalobkyně, tvoří jeden funkční celek, a byly tak také po celou dobu od převzetí držby předchůdci žalobkyně užívány, měly by také sdílet stejný právní režim. Proto se tedy podle přesvědčení soudu se ke dni účinnosti novely tehdy platného občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb. žalobkyně a její otec stali ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1 ObčZ ve znění účinném od , datum, vlastníky sporných pozemků, když jim ve smyslu výše zmiňované judikatury byla započtena i držba vykonávaná před , datum, . S ohledem na režim sousedních společně se spornými pozemky užívaných pozemků žalobkyně a jejího otce se stali podílovými spoluvlastníky sporných pozemků s výší podílu u každého z nich ½. Otec žalobkyně sám, nemohl sporné pozemky vydržením nabýt do výlučného vlastnictví, neboť zjevně od počátku u něj absentovala vůle získat pozemky do výlučného vlastnictví. Proto soud žalobu, co do primárního petitu zamítl, a naopak jí vyhověl v petitu eventuálním.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná (byť bylo vyhověno sekundárnímu petitu), právo na náhradu nákladů řízení ve výši částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků za žalobu a odvolání v celkové výši , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Při vyčíslení nákladů žalobkyně soud vycházel pouze z obsahu spisu, a z údajů získaných soudem z evidence subjektů DPH, neboť zástupce žalobkyně soudu své vyčíslení nákladů nedoručil. Proto nebylo soudem rozhodováno o cestovném a náhradě za promeškaný čas, neboť k tomu chyběla tvrzení doklady zástupce žalobkyně. Proto soud žalobkyni přiznal k tíži žalované částku , částka, .