24 C 122/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 419 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 419 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 419 Kč od datum do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov soudní poplatek ve výši 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 419 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce dne datum provedl převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice obec. Při převozu bylo najeto služebním vozidlem celkem 64 km. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních o ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů hradí dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. Náklady na převoz byly žalobcem vyúčtovány za jednu jízdu v částce 419 Kč. Žalovanému byla dne datum zaslána výzva k úhradě dlužné částky. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaný se na výzvu nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Ze záznamu o dechové zkoušce ve spojení s úředním záznamem ze dne datum bylo zjištěno, že stát. instituce dopravila do záchytné stanice žalovaného, kterému byla provedena zkouška na přítomnost omamných látek s pozitivním výsledkem. Z vyčíslení náhrady za použití služebního vozidla při eskortě osoby žalovaného do protialkoholní záchytné stanice ze dne datum, bylo zjištěno, že k převozu bylo použito služební vozidlo indentifikace vozidla. Celkem bylo ujeto 64 km, při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,10 Kč, byla dosažena celková cena 419 Kč. Průměrná spotřeba pohonných hmot výše označeného vozidla byla 7,4 l na 100 km a průměrná cena benzinu 33,10 Kč. Z výzvy k zaplacení ze dne datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 419 Kč nejpozději do datum. Dle § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. o opatření k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici, hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky ošetřená osoba. Dle § 16 odst. 5 zákona č. 379/2005 Sb., orientační vyšetření provádí útvar Policie České republiky, útvar Vojenské policie, Vězeňská služba České republiky, osoba pověřená kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život anebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, zaměstnavatel, ošetřující lékař nebo obecní policie. Odborné lékařské vyšetření provádí poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně a provozně způsobilý. Odmítne-li osoba podle odstavců 1 až 3 vyšetření podle odstavců 2 a 3, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Z listinných důkazů vyplývá, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že zaměstnanci žalobce přepravili žalovaného dne datum do protialkoholní záchytné stanice v obec, zkouška na přítomnost omamných látek byla u žalovaného pozitivní. Z tohoto důvodu vznikla žalovanému povinnost zaplatit náklady na provedení zkoušky a náklady na přepravu do protialkoholní léčebny. Žalovaný ve lhůtě neuhradil věřiteli dluh, je tak ve smyslu ustanovení § 1968 občanského zákoníku ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k úhradě v prodlení s úhradou dluhu a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle nějž má zcela úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náhrada nákladů řízení žalobce se skládá z paušální částky 2 x 100 Kč dle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v předžalobní výzvě a spisu žalobního návrhu. Celkem se tedy jedná o částku 200 Kč. Jelikož je žalobce v řízení osvobozen od soudních poplatků, uložil soud dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích žalovanému povinnost uhradit poplatek za žalobní návrh ve výši 1.000 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro poskytnutí jiné než zákonem stanovené lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu či exekuce.