24 C 42/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Mádrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci sídlem adresa o zaplacení 11.227 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.227 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18.448,80 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec]</b> <b>III. Základ nároku České republiky na náhradu nákladů řízení vůči žalované je dán v rozsahu 100% O výši tohoto nároku bude rozhodnuto poté, co výše těchto nákladů bude známa.</b> 1. Žalobou podanou soudu [datum] ve znění doplnění žaloby z [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11.227 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od [datum] zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu] [registrační značka] (dále jen předmětné vozidlo) a že toto vozidlo si nechala opravit u žalované. Předmětem opravy byla oprava hlavy motoru a výměna prvního vstřiku motoru. Žalobkyně převzala od žalované vozidlo opravené dne [datum] a poté uhradila žalované cenu opravy ve výši 34.378 Kč. Tvrdila dále, že po provedení opravy vozidlo nenajelo ani 400 km, když muselo být odtaženo jako nepojízdné do jiného autoservisu. Žalobkyně proto reklamovala u žalované dne [datum] provedení opravy. Žalovaná reklamaci neuznala. Proto žalobkyně nechala posoudit provedení opravy žalovanou soudním znalcem [jméno] [příjmení]. Tento znalec provedl demontáž hlavy motoru předmětného vozidla a poté zjistil, že u prvního vstřiku volně ležela v olejové lázni napínací destička vstřiku a upevňovací šroub destičky a že napínací destička byla jasně deformovaná. Rovněž byly zjištěny roztržené těsnící gumy vstřiku. Došlo tak k vytržení upevňovacího šroubu napínací destičky na prvním vstřiku a k následnému poškození hlavy válců, napínací destičky a těsnících gum prvního vstřiku, tedy součástek, které byly předmětem opravy žalované. Žalobkyně poukazovala na to, že jelikož žalovaná neprovedla opravu řádně a závadu neodstranila, požaduje žalobkyně slevu z ceny díla ve výši 9.177 Kč. Výpočet slevy z ceny opravy (viz doplnění žaloby z [datum]) vycházel z toho, že žalobkyně si předmětné auto nechala opravit u jiné firmy a že tato oprava ji stála celkem 7.584 Kč bez DPH (s DPH 9.177 Kč). Jelikož tedy žalobkyně musela opakovaně zaplatit za určité položky materiálu a práce, požadovala slevu z ceny díla. Konkrétně se jednalo o tyto položky: jeden šroub za 1.310 Kč, jeden šroub za 306 Kč, napínací deska za 180 Kč, sada těsnění za 3.388 Kč, montáž a demontáž vahadel za 1.800 Kč a oprava závitu za 600 Kč (vše bez DPH). Součástí žalované částky byly i náklady na znalecké posouzení znalcem [jméno] [příjmení] ve výši 2.050 Kč. Proto žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 11.227 Kč (9.177 Kč + 2.050 Kč). Žalobkyně tvrdila, že vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení částky 11.227 Kč do [datum]. Jelikož žalovaná požadovanou částku ani částečně neuhradila, žalobkyně z dlužné částky požadovala i zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala, že opravu předmětného vozidla provedla nejlépe, jak mohla. Poukazovala rovněž na skutečnost, že tvrzené závady na vozidle měly původ v jiné závadě než na hlavě motoru, kterou si žalobkyně nechala opravit. Namítala také, že ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] nevyplývá, jaké byly příčiny zjištěných závad. Konečně žalovaná namítala, že žalobkyně nepostupovala v souladu s ustanovením § 2107 občanského zákoníku, když žalovaná měla právo odstranit vadu, dokud žalobkyně neuplatnila nárok na slevu z ceny za opravu. Žalovaná poukazovala na to, že takto učinit chtěla a že vyzvala žalobkyni k přistavení vozidla, aby jej mohla prohlédnout, a pokud by zjistila, že vadu způsobila, mohla ji odstranit. Žalovaná poukázala na to, že toto žalobkyně odmítla, když si vozidlo nechala opravit v jiném servisu. V závěrečné fázi řízení (v rámci svého závěrečného návrhu) pak žalovaná namítla i to, že žalobkyně neoznámila vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistila.

3. Na základě shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) a faktury žalované č. [číslo] z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně si nechala u žalované opravit předmětné vozidlo v rozsahu, jak tvrdila v žalobě s tím, že po provedení opravy a převzetí vozu zaplatila žalované cenu za opravu ve výši 34.378 Kč (včetně DPH). Provedení opravy potvrdil i svědek [jméno] [příjmení] (zaměstnanec žalované); z jeho výpovědi bylo možno vzít za prokázané i to, že oprava byla provedena nadvakrát, když poprvé žalobkyně nebyla s opravou spokojena.

4. Z posudku [číslo] [rok] vypracovaného znalcem [jméno] [příjmení] na objednávku žalobkyně bylo možno vzít za prokázané jen to, že ke dni provedení prohlídky ([datum]) na předmětném vozidle byly závady popsané v žalobě. Tento posudek se ale nijak nezabýval příčinami vzniku těchto závad a z posudku nebylo možno dovodit, že by žalovaná zanedbala své povinnosti při opravě předmětného vozidla.

5. Za dané situace byl na návrh žalobkyně ustanoven soudní znalec [celé jméno znalce] (znalec v oboru strojírenství, autoopravárenství a technický stav motorových vozidel). Z jeho posudku č. [rok] z [datum] i z ústního podání posudku soud mohl vzít za prokázané, že příčinou poruchy předmětného vozidla bylo uvolnění a následné vysunutí šroubu napínací desky vstřikovače prvního válce, v důsledku čehož došlo k uvolnění celého vstřikovače a ke ztrátě těsnosti mezi těsnící plochou vstřikovače a těsnící plochou v hlavě válců, na pozici prvního válce. Znalec v posudku neuvedl jednoznačnou příčinu vzniku popsané poruchy, když uvedl tři možné příčiny, a to: 1) opětovné použití již jedenkrát použitého šroubu napínací desky vstřikovacího elementu u prvního válce, 2) nedodržení předepsané technologie montáže šroubů napínacích desek, 3) vadný závit v hlavě válců pro šroub napínací desky na pozici prvního válce.

6. Znalec při ústním podání posudku vysvětlil, že i kdyby vnitřní závit v hlavě válců byl poškozen již před opravou (tak jak žalovaná namítala), tak pokud by byl dodržený při opravě technologický postup montáže šroubu, mohla být závada tohoto vnitřního závitu zjištěna. Dle znalce kontrola vnitřního závitu při opravě hlavy měla být udělána standardně, minimálně aspoň nějakým kalibrem. Ze závěrů znalce ohledně možných příčin poškození předmětného vozidla po opravě u žalované soud dovodil, že ať už byla příčina jakákoliv (ze třech možných znalcem naznačených příčin), vždy by se jednalo o porušení standardní či předepsané technologie vyžadované při dané opravě. Pokud by žalovaná dodržela všechny standardní technologické postupy, lze dojít k závěru, že k poškození vozidla žalobkyně by nedošlo.

7. Z emailové korespondence, která mezi účastníky probíhala v období od [datum] do [datum], soud vzal za prokázané, že žalobkyně poprvé poruchu předmětného vozidla reklamovala u žalované emailem z [datum] s tím, že žalované byla současně zaslána fotografie současného stavu vozidla a s tím, že žalobkyně výslovně žádala žalovanou o zaslání pokynu k reklamaci, jak dále postupovat. Že reklamace žalobkyně byla doručena žalované, vyplývá z emailu žalované z [datum], kdy žalovaná (mimo jiné) sděluje, že k reklamaci se zatím staví tak, že vzniklá porucha není její vinou. Poté žalobkyně emailem z [datum] žalované sdělila, že trvá na tom, že vzniklá porucha vznikla při opravě vozidla u žalované. Na to reagovala žalovaná emailem z [datum], kdy žalobkyni sdělila, že žádá o dopravu předmětného vozidla na dílnu s tím, že se podívá na závadu, zjistí, co se stalo a vozidlo opraví tak, aby bylo pojízdné.

8. Ze shodných tvrzení účastníků soud mohl vzít za prokázané, že žalobkyně nepojízdné vozidlo nedopravila do provozovny žalované (tak jak žalovaná požadovala v emailu z [datum]), ale vozidlo nechala opravit v servisu [název] v obci [adresa] (tato skutečnost byla ověřena i soudním znalcem [titul] [jméno znalce], jak vyplývá ze str. 16 znaleckého posudku). Z faktury [číslo] z [datum] (na faktuře byla omylem jako příjemce uvedena žalobkyně namísto servisu [příjmení] [jméno]) bylo možno vzít za prokázané, že žalobkyni bylo za provedenou opravu předmětného vozidla účtováno: za dodání šroubů 1.310,40 Kč a 306,80 Kč, za napínací desku 180,20 Kč, za sadu těsnění pro čerpadlo/trysku 3.388 Kč, za demontáž a montáž vahadel a vstřikovačů 1.800 Kč a za opravu závitu pro napínací desku prvního vstřiku 600 Kč Celkem tedy za tento materiál a práci bylo účtováno 7.585,40 Kč bez DPH, tj. 9.178,33 Kč s DPH (žalobkyně touto žalobou požadovala 7.584 Kč bez DPH a 9.177 Kč s DPH). Z faktury vyplynulo rovněž to, že součástí opravy u autoservisu [název] byla i dodávka akumulátoru v ceně 2.497 Kč bez DPH, plnění klimatizace za 500 Kč bez DPH a dodávka chladiva do klimatizace za 654 Kč bez DPH (tyto dodávky nebyly předmětem tohoto sporu).

9. Žalovaná v řízení nezpochybňovala, že si žalobkyně na své náklady nechala vypracovat znalecký posudek u znalce [jméno] [příjmení] (když sama žalovaná poukazovala na to, že z tohoto posudku nevyplývá příčina vzniku poruchy na vozidle žalobkyně) a nezpochybňovala nijak ani tvrzené náklady na zaplacení tohoto posudku ve výši 2.050 Kč Tyto vzniklé náklady tedy lze mít rovněž za prokázané na základě shodného tvrzení účastníků.

10. Z předžalobní výzvy z [datum] a z poštovního podacího archu doporučených zásilek z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení částky 9.177 Kč, včetně DPH z titulu slevy z ceny díla a dále k zaplacení nákladů za znalecké posouzení ve výši 2.050 Kč, tj. celkem zaplacení částky 11.227 Kč.

11. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. V přesně nezjištěné době před [datum] si žalobkyně nechala u žalované opravit předmětné motorové vozidlo, a to konkrétně hlavu motoru a výměnu prvního vstřiku motoru. Oprava byla dokončena a vozidlo bylo žalobkyni předáno [datum]. Žalobkyně zaplatila žalované za opravu částku 34.378 Kč. V červnu 2019 opravené vozidlo žalobkyně mělo poruchu a stalo se nepojízdným. Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že porucha spočívala v uvolnění a následném vysunutí šroubu napínací desky vstřikovače prvního válce; porucha byla způsobena nedodržením standardní nebo předepsané technologie montáže prováděné žalovanou při opravě předmětného vozidla. Žalobkyně dne [datum] reklamovala u žalované opravu svého vozidla. Žalovaná dne [datum] nejprve sdělila, že reklamace není důvodná, poté [datum] žalobkyni žádala, aby ji předmětné vozidlo dopravila s tím, že zjistí závadu a případně vozidlo opraví tak, aby bylo pojízdné. Žalobkyně si nepojízdné vozidlo nechala opravit u jiného autoservisu a za tuto opravu zaplatila částku 9.177 Kč s DPH. Žalobkyně v souvislosti se zjišťováním příčin poruchy svého vozidla zaplatila za znalecký posudek znalci [jméno] [příjmení] částku 2.050 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou dopisem odeslaným doporučeně dne [datum] k zaplacení částky 9.177 Kč z titulu slevy z kupní ceny i nákladů na znalecké posouzení ve výši 2.050 Kč. Žalovaná doposud z těchto částek žalobkyni nic nezaplatila.

12. Závazkový vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o dílo uzavřenou podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník, dále jen o. z.). Na základě uzavřené smlouvy žalované vznikla povinnost provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalobkyni (jako ob jednatele) požadované dílo (opravu hlavy motoru a výměnu prvního vstřiku motoru na vozidle žalobkyně), naopak žalobkyni vznikla povinnost po skončení díla převzít toto dílo a zaplatit žalované sjednanou cenu. V řízení nebylo sporné, že žalovaná požadovanou opravu provedla, že dílo (automobil) bylo žalobkyni předáno [datum] a že žalobkyně poté zaplatila žalobkyni cenu díla ve výši 34.378 Kč. Spor byl o to, zda žalobkyni vznikl nárok z tvrzené vady díla. Podle § 2615 odst. 2 o. z. o právech ob jednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Současně podle § 2618 o. z. platí, že soud nepřizná ob jednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li ob jednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně. V daném případě vyplynulo, že žalobkyně vady díla oznámila žalované bezprostředně poté, co se vozidlo stalo nepojízdným, když toto oznámila již v emailu z [datum]. Nelze tedy říci, že by žalobkyně vady díla neoznámila žalované bez zbytečného odkladu, tak jak se snažila žalovaná namítat. Navíc soud poukazuje na to, že tato námitka byla uplatněna až po skončení koncentrace řízení (v rámci závěrečného návrhu), takže touto námitkou by se soud ani zabývat nemusel.

13. Žádný účastník nezpochybňoval tvrzení žalobkyně o tom, že v době reklamace bylo vozidlo žalobkyně nepojízdné. Za situace, kdy ze znaleckého posudku vyplynulo, že příčina poruchy (ať už byla jakákoliv ze tří možných variant) byla způsobena především nedodržením standardního nebo předepsaného technologického postupu při opravě, lze dojít k závěru, že oprava byla žalovanou provedena vadně a tímto vadným plněním došlo k podstatnému porušení smlouvy ve smyslu § 2106 o. z. Jelikož žalobkyně nesdělila žalované, jaké právo si zvolila (z těch práv, které jí náleželo ve smyslu § 2106 odst. 1 o. z.), měla žalobkyně nadále práva tak jako v případě, že by se jednalo o vadné plnění, kterým byla smlouva porušena jen nepodstatným způsobem. Podle § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyni i při nepodstatném porušení smlouvy zůstalo právo na přiměřenou slevu z ceny díla nebo na odstranění závady. Je na žalobkyni, aby si jako ob jednatel vybrala, které právo využije; žalobkyni tudíž nelze nutit k nové opravě u žalované. Za situace, kdy žalobkyně využila právo na slevu z ceny díla, bylo úkolem soudu posoudit, zda požadovaná sleva je přiměřená, a to s ohledem na původní cenu díla prováděného žalovanou i s ohledem na rozsah nové opravy. Současně bylo nutné posoudit i to, zda oprava vozidla (díla) provedená novým dodavatelem (autoservis [název]) byla v příčinné souvislosti s původní vadně provedenou opravou. Soud dospěl k závěru, že z faktury nového dodavatele i ze znaleckého posudku soudního znalce [titul] [jméno] [příjmení] lze dojít k závěru, že oprava provedená novým dodavatelem je přiměřená a odpovídající rozsahu poškození vozidla zjištěné znaleckým posudkem. Proto soud žalobkyni přiznal právo na slevu z ceny díla ve výši 9.177 Kč. Nárok na náklady za vypracování posudku [jméno] [příjmení] v částce 2.055 Kč pak vyplývá z § 513 o. z., když náklady spojené s uplatněním pohledávky představují zvláštní druh příslušenství pohledávky. Žalobkyni tedy vznikl celkem nárok na zaplacení částky 11.227 Kč (9.177 Kč + 2.050 Kč).

14. Jelikož žalovaná požadovanou částku nezaplatila na základě písemné výzvy žalobkyně z [datum], dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak vzniklo právo i na úroky z prodlení z dlužné částky. Proto byl žalobkyni z přisouzené částky přiznán i požadovaný 10% úrok z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, když výše požadovaného úroku z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tak bylo vyhověno v celém rozsahu (výrok I.).

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 18.448,80 Kč. Tato částka se skládá z nákladů za právní zastoupení žalobkyně ve výši 13.648,80 Kč a z hotových nákladů žalobkyně, které představuje 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a 4.000 Kč za zálohu na vypracování znaleckého posudku, která byla žalobkyni uložena k zaplacení soudem. Náklady za právní zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 6 úkonů právní služby po 1.580 Kč. Úkony právní služby byly podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu spatřovány v těchto úkonech: převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy, podání žaloby k soudu, písemné vyjádření k odporu žalované, účast u jednání dne [datum] a dne [datum]. Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby byl zástupci žalobkyně přiznán i režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) Celkem tak náklady za právní zastoupení dosáhly částky 11.280 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena od 21% DPH na 13.648,80 Kč.

16. O náhradě nákladů státu (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 152 odst. 2 o. s. ř. Bylo vycházeno z toho, že žalovaná je jako neúspěšná strana povinna nahradit státu náklady řízení, které mu vznikly. Mezi tyto náklady patří zejména znalečné v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Jelikož v době rozhodnutí soudu nebyla ještě známa celková výše znalečného, rozhodl soud o tomto nároku, jen co do základu s tím, že po právní moci usnesení o znalečném a vyplacení příslušné částky znalci bude rozhodnuto samostatným usnesením o výši těchto nákladů (výrok III.).