24 C 64/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená anonymizováno jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovaným: ; 1) nezletilý celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalované ; 2) nezletilá celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni zákonnými zástupci, a to otcem: osobní údaje otce bytem adresa žalovaného a žalované a matkou: jméno celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni Mgr. jméno příjmení , anonymizováno , advokátem se sídlem adresa o náhradu škody,

I. Zamítá se návrh, jímž se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaní 1) a 2) zaplatili společně a nerozdílně 101.625 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 14. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 1) a 2), oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 103.914,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta v [obec].

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení 2.162,42 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalované 1) a 2) zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 101.625 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 14. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin řídil manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] automobil tovární značky Subaru Forester, [registrační značka] a došlo k dopravní nehodě, a to ke střetu přední části tohoto vozidla s oběma žalovanými. Z levé strany od zadní části pohybujícího se autobusu v místech řádně označeného přechodu pro chodce vběhl do jízdní dráhy manžela žalobkyně nejprve žalovaný 1) a následně žalovaná 2). Při střetu došlo ke zranění obou žalovaných a zároveň k poškození vozidla žalobkyně. Vozidlo mělo promáčklý a hnutý levý nárazník, rozbitý světlomet, zdeformovanou kapotu motoru s lakem, rozbitou přední masku auta a hnutý a rozbitý přední nárazník. Vozidlo žalobkyně bylo vyrobeno v roce 2012 a v době nehody mělo najeto cca 246 600 km. Na vozidle žalobkyně byla opravena kapota motoru včetně lakování, držáky nárazníku, přední nárazník, výztuha předního nárazníku, absorber nárazníku, světlo Xenon a přední maska. Opravu prováděl autorizovaný servis [anonymizováno] v [obec] a dne 5. 3. 2018 byla zaplacena faktura na žalovanou částku. Veškeré položky uvedené na faktuře souvisí s nehodou. Podle žalobkyně její manžel nemohl střetu s žalovanými nikterak zabránit, oba žalovaní měli možnost střetu zabránit, kdyby zkontrolovali, zda mohou bezpečně přejít a kdyby nevběhli do koridoru pohybu vozidla řízeného manželem žalobkyně. Žalovaní prostřednictvím svých zákonných zástupců reagovali na výzvu žalobkyně k náhradě škody tak, že nehodu zavinil manžel žalobkyně. V trestním řízení byl vypracován znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce], který konstatoval, že oba žalovaní vytvořili manželovi žalobkyně překážku náhlou, při které nebyl schopen z přiměřené rychlosti zastavit vozidlo, přitom žalovaní měli možnost střetu zabránit, kdyby ověřili, zda mohou bezpečně přejít. Škoda na vozidle žalobkyně ve výši žalované částky vznikla v příčinné souvislosti s jednáním obou žalovaných, kteří s ohledem na svůj věk měli mít již dostatečně osvojeny způsoby bezpečného přecházení silnice. Jedná se o děti školního věku, které jsou dostatečně rozumově vyspělé a způsobilé ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Ze strany jejich zákonných zástupců se nejedná o zanedbání náležitého dohledu. Podle žalobkyně za vzniklou škodu jí odpovídají pouze oba žalovaní společně a nerozdílně.

2. Žalovaní 1) a 2) navrhli zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když dopravní nehodu způsobil výlučně manžel žalobkyně, který dostatečně nezpomalil před přechodem pro chodce, nepřizpůsobil svou jízdu dopravní situaci a vozidlo nemělo navíc v době nehody platnou státní technickou kontrolu. V šetření dopravní nehody došlo k závažným pochybením. Při nehodě utrpěl žalovaný 1) pouze lehčí zranění a žalovaná 2) vážnější zranění, a to [anonymizováno 9 slov]. Oba žalovaní poukázali na to, že manžel žalobkyně jakožto řidič vozidla místo nehody znal, jednalo se o pravidelnou příjezdovou cestu do jeho bydliště, musel si být vědom, že na daném místě je přechod pro chodce a mohl a měl očekávat, že přechod je relativně frekventovaný. V místě autobusové zastávky byl autobus, proto je logické, že zde budou také chodci využívající nejbližší přechod pro chodce. Pokud měl řidič vozidla žalobkyně zastíněn výhled na chodníky v místě přechodu pro chodce, bylo jeho povinností zpomalit své vozidlo na takovou rychlost, aby mohl zabrzdit v případě, kdy se objeví chodec zpoza takové překážky. Manžel žalobkyně však tak neučinil, a jednal v rozporu se zákonem o silničním provozu, neboť nepřizpůsobil rychlost vozidla jiným okolnostem, jež lze předvídat. Podle znaleckého posudku se pohyboval rychlostí 48 km/h ±2 km/h, tedy na samé hranici nejvyšší povolené rychlosti. V blízkosti zastávek autobusů je samozřejmé, že řidiči motorových vozidel mají dbát zvýšené opatrnosti, zvláště v blízkosti přechodu pro chodce. Podle znalce [příjmení] [celé jméno znalce] mohl manžel žalobkyně odvrátit dopravní nehodu, pokud by se pohyboval v místě střetu s žalovanými rychlostí do 41 km/h. Manžel žalobkyně však tuto rychlost zjevně překročil, i když vyjížděl ze zatáčky do nepřehledného místa, kde bylo možné očekávat chodce na přechodu pro chodce. Manželu žalobkyně byl v dřívější době uložen trest zákazu řízení motorových vozidel z důvodu řízení bez řidičského oprávnění. Žalovaní zdůraznili, že měli volný průchod z jedné strany, kde jim dával řidič vozidla přijíždějícího za autobusem, z levé strany přednost. Pokud by žalovaní nevstoupili na přechod za takovéto dopravní situace, bránili by plynulosti silničního provozu. Policejní orgán věc odložil a dopustil se několika pochybení, například nezajistil vozidlo žalobkyně, které nemělo platnou státní technickou kontrolu, nezajistil důkazy, zejména videozáznam z jedné z kamer, a k prvním úkonům trestního řízení došlo až za více než 4 týdny po nehodě, a navíc neumožnil uplatňovat nezletilým žalovaným jejich práva osob poškozených. Ve prospěch manžela žalobkyně vzal policejní orgán fakt, že ho zmátl rozjíždějící se autobus, a proto nečekal osoby na přechodu pro chodce. Tato úvaha však není správná, když za rozjíždějícím se autobusem stál osobní automobil, který zastavil před přechodem pro chodce. Manžel žalobkyně tak měl vnímat nejen autobus, ale také osobní vozidlo stojící za ním, měl tudíž přizpůsobit jízdu dopravní situaci, tedy příjezdu k přechodu pro chodce v době, kdy manžel žalobkyně nemohl předpokládat, že přes přechod pro chodce chodci nepůjdou. Pokud by tedy manžel žalobkyně dodržel všechny své zákonné povinnosti, k nehodě by nedošlo.

3. Dopravní nehoda, při níž došlo ke střetu vozidla žalobkyně s oběma nezletilými žalovanými, byla předmětem šetření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, územního odboru Brno – venkov, dopravního inspektorátu pod [číslo jednací] a soud provedl důkaz listinami z tohoto spisu následně uvedenými. Dne 6. 3. 2018 byl vyhotoven záznam o zahájení úkonů trestního řízení, neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin mohl být manželem žalobkyně [jméno] [příjmení] spáchán přečin ublížení na zdraví z nedbalosti tak, že téhož dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo na silnici druhé třídy č. 383 v km 16,036 v obci Pozořice ve směru Sivice – Hostěnice k dopravní nehodě osobního motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] [registrační značka] majitelky žalobkyně, které podle oprávnění řídil její manžel [jméno] [příjmení], s nezletilými chodci, žalovanými 1) a 2). K nehodě došlo tak, že řidiči [jméno] [příjmení] z poza zadní části stojícího autobusu v místech vodorovného dopravního značení [anonymizováno] vběhl do jízdní dráhy nezletilý žalovaný 1) a následně nezletilá žalovaná 2), přičemž došlo ke střetu přední části osobního automobilu s nezletilými žalovanými, následkem čehož došlo k jejich pádu na zem a zranění. Oba byli převezeni do Fakultní dětské nemocnice v [obec]. U řidiče byla provedena dechová zkouška na alkohol s negativním výsledkem, technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. Dne 29. 1. 2018 byl vypracován protokol o nehodě v silničním provozu. Účastníci dopravní nehody byli oba nezletilí žalovaní a řidič [jméno] [příjmení], svědky byly [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. K nehodě došlo v pondělí [datum] v [údaj o čase] hodin v [obec] na ulici [ulice] na přechodu pro chodce, maximální rychlost je zde stanovena na 50 km/h. Komunikace je ve směru od obce Sivice k Obci [obec] tvořena jedním jízdním pruhem pro přímý směr jízdy šíře 3,3 metru a protisměrným jízdním pruhem šíře 3,0 m. [obec] dopravní nehody je z pohledu směru jízdy vozidla přehledné, rozhledové podmínky jsou bez výrazného omezení, povrch vozovky je živičný v dobrém technickém stavu, vozovka je suchá, hustota provozu je střední. V době nehody byl soumrak, zataženo bez deště a mlhy, dobrá viditelnost nebyla snížena vlivem nepříznivého počasí, teplota vzduchu okolo 10 °C. Při nehodě došlo ke zranění obou žalovaných, u žalované 2) těžce, a dále ke hmotné škodě na vozidle [anonymizováno] žalobkyně. Manžel žalobkyně řídil vozidlo žalobkyně ve směru jízdy od centra obce Pozořice na místní část Jezera. Oba nezletilí žalovaní přebíhali vozovku mimo přechod pro chodce v těsné jeho blízkosti, za stojícím autobusem, který stál na komunikaci a odbočoval vlevo a pouštěl protijedoucí vozidla. [příjmení] [příjmení] nemohl na vzniklou situaci nějak reagovat, chodci mu vběhli bezprostředně zpoza autobusu zleva jeho jízdy, do jeho jízdní dráhy, aniž by se řádně přesvědčili, že mohou vozovku bezpečně přejít. Přitom vozidlo žalobkyně zachytilo oba chodce přední částí, chodci upadli na vozovku, žalovaný 1) utrpěl lehké zranění a žalovaná 2) těžké zranění. Vozidlo žalobkyně mělo prošlou platnost technické prohlídky do 25. 1. 2018. Situace byla zakreslena na plánku dopravní nehody a z místa události byla pořízena fotodokumentace.

4. Dne 31. 1. 2018 podal na policii manžel žalobkyně, řidič [jméno] [příjmení], vysvětlení. Z něj soud zjistil, že vozidlo bylo po technické stránce zcela v pořádku, byla tma, veřejné osvětlení svítilo, řidič jel ve směru od centra obce na místní část Jezera a v jeho směru jízdy jiné vozidlo nejelo. V protisměru stál 1 autobus v zálivu autobusové zastávky a za ním v jízdním pruhu stál další autobus, který odbočoval vlevo z jeho pohledu jízdy a dával přednost manželu žalobkyně. Manžel žalobkyně místo dobře znal, věnoval zvýšenou pozornost výjezdu z parkoviště u obchodu, kde někteří řidiči často nedávají přednost v jízdě. Když byl těsně před přechodem pro chodce, náhle zpoza autobusu stojícího v protisměrném pruhu vyběhl chlapec přímo do jeho jízdní dráhy, manžel žalobkyně přišlápl brzdový pedál a všiml si, že chlapce zachytil pravým předním rohem auta, chlapec pokračoval v běhu mimo komunikaci. Vozidlo bylo ještě v minimální rychlosti, manžel žalobkyně sledoval chlapce, zda se mu něco nestalo, a v tuto chvíli ucítil náraz do přední části auta, všiml si postavy dívky, která od přední části vozidla spadla na vozovku, což bylo již za přechodem pro chodce.

5. Za více než rok později bylo podané vysvětlení manžela žalobkyně doplněno dne 11. 3. 2019, a soud z úředního záznamu o podaném vysvětlení zjistil, že manžel žalobkyně uvedený úsek velmi dobře znal, neboť tudy projížděl asi 4× denně. Na místě byl dost hustý provoz. Podle manžela žalobkyně dopravní nehodu zavinily děti, tedy oba žalovaní, kteří vybíhali za autobusem, aniž by dali manželu žalobkyně nějakou šanci střetu zabránit, vyběhli na tak krátkou vzdálenost, že nebylo v jeho možnostech vozidlo dobrzdit. Ničeho víc již udělat nemohl.

6. Žalobkyně podala vysvětlení na policii dne 11. 3. 2019, k nehodě se však nemohla vyjádřit, neboť při ní nebyla přítomna. Připojila se pouze k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody 100.000 Kč.

7. Žalovaná 2) na policii neuvedla ničeho, dne 19. 2. 2018 její zákonný zástupce, otec [jméno] [celé jméno žalovaného], sdělil, že vlivem utrpěného zranění si žalovaná 2) ničeho nepamatuje. Žalovaný 1) podal na policii vysvětlení dne 19. 2. 2018, a z úředního záznamu zjistil soud tyto skutečnosti. Žalovaný 1) vystoupil s žalovanou 2), svojí sestrou, z autobusu na zastávce v [obec] na ulici [ulice], bylo pološero a svítilo veřejné osvětlení. Poté šli spolu po chodníku směrem k přechodu pro chodce, u přechodu zastavili a žalovaný 1) viděl, že auto jedoucí od místní části obce Jezera před přechodem zastavilo. Na silnici v tomtéž pruhu, ale až za přechodem pro chodce stál další autobus, přechod pro chodce byl volný. Když žalovaný 1) viděl, že vozidlo je pouští, řekl žalované 2) pojď, a vyběhl, žalovaná 2) vyběhla za ním, a následně je srazilo auto jedoucí od náměstí. Řidič vozidla, který oba žalované srazil, říkal žalovanému 1), že se moc omlouvá a že ho to mrzí, že ho sice viděl, ale žalovanou 2) už nikoli. Žalovaný 1) podal vysvětlení na policii v jeho přítomnosti svého otce, sdělil, že vběhl do vozovky, křikl na sestru, ať běží také a nepodíval se za autobus. Jeho otec poté sdělil, že žalovaný 1) už na další dotazy odpovídat nebude.

8. Dne 29. ledna 2018 podala vysvětlení na místě dopravní nehody [jméno] [příjmení]. Z úředního záznamu vyplývá, že provoz na silnici popsala [jméno] [příjmení] jako nepřehledný, byly tam 2 autobusy ve směru od místní části Jezera, [jméno] [příjmení] šla právě do obchodu, dívala se směrem na silnici. Ve směru od Jezer stály 2 autobusy, 1 chtěl odbočit vlevo a dával přednost protijedoucím vozidlům, a [jméno] [příjmení] viděla vozidlo jedoucí v protisměru vůči autobusům, toto začalo prudce brzdit, ozvala se rána a viděla postavu padající před vozidlo doprava. [jméno] [příjmení] podala vysvětlení ještě 12. 3. 2018, kdy podle jejích údajů byl vyhotoven náčrtek. V době nehody se pohybovala pěšky ve směru k hlavní komunikaci ze silnice vedlejší, viděla 2 autobusy, první stál v zálivu zastávky, druhý stál za ním, měl zapnutý levý blikač a hodlal odbočit vlevo na komunikaci, kolem níž přicházela [jméno] [příjmení]. Všimla si, že z levé strany ve směru od [obec] jede blíže k její osobě vozidlo, kdy řidič druhého autobusu mu dával jakožto protijedoucímu přednost, [jméno] [příjmení] vnímala, že vozidlo projelo kolem ní a následně vnímala zvuk brždění a uslyšela ránu a náraz. Viděla, jak od prostoru pravého předního rohu vozidla bylo odhozeno tělo chodce. [jméno] [příjmení] běžela ke stojícímu vozidlu, uviděla někde před jeho předním kolem ležet ještě na vozovce dívku, o níž do té doby vůbec nevěděla. Pohyb obou chodců měla [jméno] [příjmení] zakrytý bokem a zadní částí autobusu a viděla pouze boční střet vozidla s chlapcem, v době střetu se žalovaný 1) nacházel za vodorovným dopravním značením přechodu pro chodce. [jméno] [příjmení] se domnívá, že oba žalovaní běželi trochu zešikma vpravo a chtěli se dostal do prostor vodorovného značení přechodu pro chodce, vbíhali do vozovky v místech mimo značení přechodu pro chodce.

9. V den nehody podala vysvětlení také [jméno] [příjmení]. Uvedla, že jela ve vozidle se svým manželem [jméno] [příjmení], před nimi jel autobus, který odbočoval vlevo a dávala přednost protijedoucím. Manžel zastavil za autobusem ještě před přechodem pro chodce. [jméno] [příjmení] viděla, jak 2 děti z chodníku po její pravé straně vbíhají do vozovky mimo zebru pro chodce a viděla náraz protijedoucího vozidla, jak zachytilo postavu děvčete, které upadlo na vozovku. Dne 14. 3. 2018 podala [jméno] [příjmení] další vysvětlení, a vypověděla, že řidič autobusu druhého dával přednost protijedoucím vozidlům a chtěl odbočit vlevo, zastavil tak, že jeho zadní část zasahovala do prostoru vodorovného značení přechodu pro chodce. Všimla si, že po pravé straně od vozovky po chodníku přicházejí k přechodu pro chodce 2 děti, tyto poznala, byli to žalovaní 1) a 2), žalovaného 1) znala i jménem. Děti došly do místa, kdy se nacházela zadní část autobusu a kde se nachází právě vodorovné značení přechodu pro chodce, žalovaný 1) vyběhl do vozovky a žalovaná 2) za ním, žádný z nich se nepodíval, zda může přes vozovku přeběhnout, dívaly se pouze do směru, kde [jméno] [příjmení] stála s manželem s vozidlem. Žalovaný 1) stačil před protijedoucím vozidlem přeběhnout, došlo k velice lehkému střetu, ale žalovaná 2) přeběhnout nestihla, takže došlo ke střetu s její osobou. [jméno] [příjmení] jako zdravotní sestra ihned začala poskytovat první pomoc žalované 2). Přicházeli pomoci i další lidé, i řidič vozidla, které obě děti srazilo. Tento řidič nemohl děti vidět, neboť v té době tam stál autobus a pohyb dětí měl řidič vozidla zakryt tímto autobusem.

10. V den dopravní nehody podal vysvětlení policii také [jméno] [příjmení], který uvedl, že jel za autobusem, který zastavil a dával přednost protijedoucím vozidlům, [jméno] [příjmení] viděl v tu chvíli 2 děti, jak jdou po chodníku od zastávky autobusů a byly u přechodu pro chodce. Na to reagoval zastavením a dával jim přednost. Děti, jak toto viděly, bezmyšlenkovitě vběhly do vozovky za stojícím autobusem. Protijedoucí vozidlo je nemohlo za stojícím autobusem vidět. Dne 14. 3. 2018 [jméno] [příjmení] doplnil své vysvětlení. Podle něj jel rychlostí okolo 40 km/h z části obce Jezera, před ním jel autobus veřejné dopravy, tento zastavil ve vozovce a zadní část zasahovala do vodorovného značení přechodu pro chodce, tento ale nezakrýval celý. [jméno] [příjmení] zastavil za autobusem ve vzdálenosti asi 15 m, viděl jiná vozidla jedoucí z protisměru, řidič autobusu jim dával přednost před odbočením vlevo. [jméno] [příjmení] uviděl, jak k přechodu pro chodce došly 2 děti, byli to žalovaní 1) a 2), které zná a oni znají jeho, žalovaný 1) se podíval ve směru vozidla [jméno] [příjmení], takže věděl, že vozidlo řídí on, poté se žalovaný 1) rozběhl do vozovky jako první a za ním jeho sestra, žalovaná 2). Žalovaný 1) stihl přeběhnout vozovku na druhou stranu, ale žalovaná 2) nikoli, a došlo ke střetu protijedoucího vozidla s ní. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaný 1) ho znal a viděl, že stojí s vozidlem, a tak si řekl, že oba žalované pouští, proto se zřejmě prudce rozběhl přes vozovku a za ním běžela jeho sestra. [jméno] [příjmení] po dopravní nehodě s žalovaným 1) mluvil, a ten mu sdělil, že se rozběhl proto, že ho viděl zastavit vozidlo.

11. Ve věci policie byl přibrán znalec [celé jméno znalce], a z jeho znaleckého posudku [číslo] zjistil soud tyto skutečnosti. Vozidlo žalobkyně [příjmení] narazilo přední částí nejdříve do žalovaného 1) bez zjevného poškození vozidla, čemuž odpovídá i zranění žalovaného 1), a následně do žalované 2) v místech největšího poškození přední masky a přední kapoty. Znalec určil po provedené analýze, že při spatření chodce řidičem [příjmení] mohla být rychlost jeho vozidla [anonymizováno] 48 km/h ± 5 %, tedy přibližně ±2 km/h, a mohl se nacházet ve vzdálenosti asi 21 m před místem střetu v čase 1,7 sekundy před střetem. V daném okamžiku mohl chodec [jméno], tedy žalovaný 1), vyběhnout za autobusem na konci přechodu pro chodce ve vzdálenosti okolo 2,8 m před místem střetu. Znalec stanovil možnosti odvrácení střetu a celé nehody jejími účastníky. [příjmení] [jméno] [příjmení] měl možnost nehodě zabránit, pokud by se v místech před nehodovým dějem, v okamžiku, kdy žalovaný 1) vyběhl za stojícím autobusem, pohyboval rychlostí do 41 km/h. Po uplynutí reakční doby řidiče, náběhu brzd a intenzivním brzdění obdobně jako při předmětné nehodě by zastavil před místem kolize. Nezletilí chodci vytvořili řidiči vozidla [anonymizováno] z technického hlediska náhlou překážku. Překážka náhlá je překážka, která vznikne na vzdálenost kratší, než na jaké je řidič schopen z přiměřené rychlosti zastavit. Chodci žalovaní 1) a 2) mohli nehodě zabránit, pokud by nevběhli do koridoru pohybu přijíždějícího vozidla [anonymizováno]. Měli možnost na úrovni zadní části autobusu zkontrolovat, zda-li mohou vozovku bezpečně přejít či přeběhnout, mohli počkat, až vozidlo projede, a potom, pokud by to situace umožňovala, mohli přecházení či přebíhání dokončit. [příjmení] [jméno], tedy žalovaný 1) mohl to, že vozidlo [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení] zastavilo za stojícím autobusem a před přechodem, vyhodnotit jako možnost, že i se sestrou mohou vozovku přeběhnout, ale již nezkontroloval, zda-li z druhé strany za stojícím autobusem nejede žádné vozidlo, jehož řidič je přes stojící autobus, oblast zakrytého výhledu, nemůže pozorovat. Zcela přesné určení místa střetu nemohlo být znalcem určeno, na technicky přijatelné místo střetu lze usuzovat pouze ze zdokumentovaných brzdných stop, konečné polohy vozidla [anonymizováno] a výpovědí svědků.

12. Znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] byl vyslechnut policií 26. 6. 2019, potvrdil závěry svého posudku. Doplnil, že děti musely zahájit přebíhání komunikace až za pohybujícím se autobusem a protijedoucí řidič nemohl předpokládat, že za pohybujícím se vozidle mohou vstoupit do jeho jízdního pruhu chodci. Závěry podaného znaleckého posudku není třeba měnit, pouze lze rozšířit možnosti odvrácení střetu na straně chodců tak, že tito mohli zabránit nehodě, pokud by nevběhli do koridoru pohybu přijíždějícího vozidla [anonymizováno] za jedoucím autobusem.

13. Podle úředního záznamu z 13. 3. 2019 prověřovala policie kamerové záznamy ve spolupráci s Městskou policií. V té době zde byly 2 kamery, jednak na domě [ulice a číslo] a jednak na budově obecního úřadu. Záznam z první kamery je nepoužitelný, jelikož byla v inkriminovanou dobu natočena na jiné místo a nehodu nesnímala. Záznam z kamery na budově obecního úřadu není kvalitní s ohledem na vzdálenost obecního úřadu od místa nehody.

14. Vysvětlení ve věci podala dne 11. 3. 2019 dodatečně ještě [jméno] [příjmení], a z úředního záznamu o jejím vysvětlení bylo zjištěno, že průběh dopravní nehody neviděla, uslyšela až náraz, spatřila stojící vozidlo a ležící žalovanou 2) a přišla na pomoc.

15. Usnesením z 30. 7. 2018 [číslo jednací] byla věc odložena, neboť nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Z usnesení je patrno, že žalovaný 1) utrpěl [anonymizováno 13 slov]. Žalovaná 2) utrpěla [anonymizováno 49 slov]. Na pokyn okresního státního zástupce z 21. 2. 2019 z podnětu obou žalovaných a po provedeném dohledu vrátil státní zástupce Krajského státního zastupitelství [obec] veškerý poskytnutý spisový materiál a zavázal dozorového státního zástupce Okresního státního zastupitelství [obec] k učinění dalších opatření. Státní zástupce uložil policejnímu orgánu pokračovat v prověřování věci konkrétními postupy. Po splnění těchto pokynů a doplnění šetření policejní orgán usnesením z 22. 10. 2019 [číslo jednací], které nabylo právní moci 4. 11. 2019, věc opět odložil, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání podle § 160 trestního řádu.

16. Manžela žalobkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří podali vysvětlení na policii, soud vyslechl ještě jako svědky. Z výpovědi svědka [příjmení] bylo zjištěno, že v době nehody bydlel v [obec] po dobu asi 8 let, jel tehdy domů a místo nehody znal, byla tma a svítilo veřejné osvětlení i na přechod pro chodce. Druhý autobus, který stál za prvním autobusem, zasahoval do přechodu pro chodce asi 1 m, zbytek přechodu byl volný. Za druhým autobusem zastavilo červené auto Škoda, které bylo vzdáleno od druhého autobusu celou šířku přechodu a ještě nějakou vzdálenost. Dopravní situace byla určitě nepřehledná, stály tam 2 autobusy, bylo šero, a směrem dolů byl nějaký další autobus. Svědek si myslel, že protijedoucí auto Škoda zastavilo kvůli druhému autobusu. Svědek jel plynule a začal brzdit, až uviděl chodce, tedy žalovaného 1). Měl pouze částečný výhled na místo za druhým autobusem, neviděl úplně dozadu za něj.

17. Svědek [jméno] [příjmení] před soudem doplnil, že zastavil za druhým autobusem, ale ještě před přechodem pro chodce, viděl oba žalované, jak stojí u přechodu a věděl, že oba ho znají, zřejmě předpokládali, že jim svědek dává na přechodu přednost. Potom se oba žalovaní rozběhli po přechodu. Autobus nezakrýval zadní částí celý přechod pro chodce. U hrany tohoto druhého autobusu se žalovaní nerozhlédli. Protijedoucí auto, které se s dětmi srazilo, viděl pouze svědek, jeho manželka nikoli.

18. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] před soudem potvrdila, že druhý autobus zastavil za prvním autobusem a čekal, aby mohl odbočit vlevo. Svědkyně viděla oba žalované, jak vystoupili z autobusu, šli k přechodu pro chodce, chtěli přejít, podívali se na svědkyni i jejího manžela, viděli je a začali přecházet. Když byli asi v polovině silnice, nerozhlédli se a přecházeli dál. Obě děti, tedy žalovaní 1) a 2) přecházeli po přechodu, byli určitě na přechodu.

19. Při ohledání na místě dopravní nehody se soud obeznámil s polohou přechodu pro chodce v obci, veřejného osvětlení a ověřil vzdálenosti. Žalovaný 1) označil místo, kde stálo vozidlo svědků [příjmení], i kam až zasahoval druhý autobus. Z výpovědi žalovaného 1) při ohledání bylo zjištěno, že oba žalovaní přijeli autobusem na zastávku, vystoupili z toho prvního autobusu, šli dozadu k přechodu pro chodce a žalovaný 1) si všiml, že před přechodem zastavilo auto a myslel si, že oba žalované pouští, aby mohli přejít přes přechod pro chodce. Druhý autobus svojí zadní částí stál těsně před přechodem z druhé strany. Žalovaný 1) s žalovanou 2) utíkali, neboť nechtěli zdržovat a chtěli uvolnit rychle přechod pro vozidla, byla už dost tma a svítily pouliční svítilny.

20. Znalec [celé jméno znalce] potvrdil před soudem svůj znalecký posudek shora uvedený, který vypracoval pro policii. Před soudem doplnil, že jeho úkolem nebylo posuzovat technický stav vozidla žalobkyně, tento nikdo nezpochybňoval, vozidlo mělo prošlou technickou kontrolu od 25. 1. 2018. Řidič vozidla sdělil, že vozidlo po technické stránce bylo v pořádku, zejména brzdy a řízení. Ve znaleckém posudku nebylo možné usuzovat z žádných skutečností na nevyhovující technický stav vozidla, přičemž z analýzy nevyplynulo, že by technický stav tohoto vozidla byl příčinou dopravní nehody. Vzájemné výhledové možnosti řidiče vozidla žalobkyně i chodců tedy žalovaných, byly omezeny druhým stojícím autobusem, tento bránil ve výhledu jak řidiči vozidla žalobkyně tak oběma žalovaným, a to v jejich vzájemném dohledu, a výhledové podmínky byly stejné na straně řidiče i žalovaných. Obě děti, tedy oba žalovaní, vytvořili řidiči vozidla žalobkyně náhlou překážku, přičemž pojem náhlá překážka je pojem technický, nejedná se o právní pojem.

21. Následující důkazy se týkají vozidla žalobkyně, jeho poškození a opravy. Podle technického průkazu, tedy osvědčení o registraci vozidla [anonymizováno] [číslo] se jedná o [značka automobilu] 2,0 [anonymizována dvě slova], [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalobkyně. Vozidlo bylo uvedeno do provozu v roce 2012.

22. Vozidlo žalobkyně absolvovalo servisní prohlídku po 240 000 km, jak vyplývá z faktury [číslo] na částku 13.444 Kč vystavené dne 27. 10. 2017. Na vozidle byla vyměněna brzdová kapalina, oleje, směs do ostřikovačů, těsnění, filtry olejový, palivový a pylový.

23. Dne 7. 2. 2018 byl vystaven zakázkový list č. [anonymizováno] pro žalobkyni zhotovitelem [právnická osoba] [obec] na přípravu a vyřízení STK a emisí s předběžným termínem provedení 28. 2. 2018 Cena díla byla určena odhadem, částka zde není uvedena. Z listiny posudek/kalkulace č. SB180124 vyplývá, že se jedná o výpočet nákladů na opravu vozidla žalobkyně ze dne 1. 3. 2018 na částku 104.729,06 Kč. Přehled zahrnuje náhradní díly, práci, vedlejší náklady a lakování. Soubor barevných fotografií zachycuje poškození vozidla žalobkyně, je patrné poškození přední kapoty, přední masky a nárazníku a registrační značky. Na fotografiích jsou vidět poškození do detailu zvenčí i uvnitř. Podle žalobkyně byly fotografie pořízeny v servisu při opravě.

24. Autoservis [právnická osoba] [obec] vystavil dne 5. 3. 2018 fakturu [číslo] pro žalobkyni na částku 101.625 Kč se splatností 12. 3. 2018. Tato částka se skládá z materiálu a z práce. Materiál zahrnuje lakování, sprej na ochranu dutin, režijní materiál, kapotu motoru, držáky nárazníku, přední nárazník, jeho výztuhu a absorbér, etiketu, levé přední světlo Xenon, příchytky a masku. Pracovní operace zahrnují karosářské práce podle systému Audatex, což je shora uvedená kalkulace, a konzervaci dutin.

25. Podle potvrzení o provedení tuzemské platby byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] poukázána žalovaná částka dne 5. 3. 2018 na účet č. [bankovní účet], což je účet servisu, uvedený na faktuře.

26. Žalobkyně se prostřednictvím své právní zástupkyně pokusila dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaných dopisem své právní zástupkyně z 2. 12. 2019, který byl podle podacích lístků odeslán oběma zákonným zástupcům nezletilých žalovaných dne 2. 12. 2019.

27. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 29. 1. 2018 v 17:20 hodin došlo v obci [obec] k dopravní nehodě, tedy ke střetu osobního vozidla žalobkyně [příjmení] [jméno], [registrační značka] s oběma žalovanými. Vozidlo žalobkyně řídil její manžel [jméno] [příjmení], který jel ve směru [obec] – [obec] po hlavní silnici, po ulici [ulice] v [obec]. V protisměrném pruhu se nacházely 2 autobusy, jeden v zastávkovém zálivu a druhý za ním, kdy tento druhý autobus se chystal odbočit doleva a dával znamení o změně směru jízdy. Druhý autobus měl zadní část u přechodu pro chodce, anebo malou částí do tohoto přechodu zasahoval. Oba žalovaní vystoupili z prvního autobusu, došli k přechodu pro chodce za druhým stojícím autobusem a viděli, že před tímto přechodem zastavilo vozidlo svědků [příjmení]. Žalovaný 1) viděl, že toto vozidlo řídí svědek [příjmení], kterého znal, a domníval se, že dává jemu a žalované 2) přednost. Proto se rozběhl po přechodu, za ním běžela žalovaná 2). Žalovaní jakmile se dostali k hraně autobusu při polovině vozovky, nerozhlíželi se již a pokračovali v přebíhání či přecházení vozovky po přechodu i přes protijedoucí pruh, kde do nich narazilo vozidlo řízené manželem žalobkyně. Žalovaný 1) byl lehce sražen jako první a utrpěl pouze lehké zranění. Žalovaná 2) byla sražena poté a její zranění bylo těžké. Při střetu tohoto vozidla s oběma žalovanými došlo k jeho poškození na přední části. Soud má za to, že oba žalovaní v dané situaci přecházeli po přechodu pro chodce, nacházeli se tedy na tomto přechodu. Svědkyně [příjmení] ve svém podání vysvětlení na policii sice uvedla, že se domnívá, že oba žalovaní běželi trochu zešikma vpravo s tím, že se chtěli dostat do prostoru vodorovného značení přechodu pro chodce, a že si myslí, že vbíhali do vozovky v místech mimo značení přechodu pro chodce, avšak soud zdůrazňuje, že tato svědkyně se pouze domnívá či si myslí, že to takto bylo. Stála v dost velké vzdálenosti od střetu a, jak se soud přesvědčil při ohledání, stěží mohla vidět do detailu pohyb chodců. Tato svědkyně rovněž uvedla, že vozidlo žalobkyně projelo kolem ní a následně vnímala zvuk brzdění a slyšela ránu, tedy náraz. Z toho soud dovodil, že svědkyně neviděla přesně, jak či na kterém konkrétním místě k nehodě došlo, spatřila až odhozená těla obou žalovaných. Svědkyně [příjmení] na policii v den nehody uvedla, že viděla 2 děti, jak z chodníku vbíhají do vozovky mimo zebru pro chodce, avšak při dalším vysvětlení sdělila, že děti došli do místa, kde se nachází vodorovné značení přechodu pro chodce, a kde se nacházela zadní část autobusu, přitom tato svědkyně jasně vypověděla, že zadní část autobusu zasahovala do prostoru vodorovného značení přechodu pro chodce. Soud proto vyslechl tuto svědkyni před soudem, kdy svědkyně jednoznačně potvrdila, že oba žalovaní šli po přechodu pro chodce. Stejně tak vyzněla i výpověď svědka [příjmení], tedy že žalovaní přecházeli vozovku po přechodu pro chodce. Soud má ze shora uvedených výpovědí za to, že druhý autobus nezakrýval svojí zadní částí celý přechod pro chodce, toto považuje soud za zcela vyloučeno. Svědek [příjmení] před soudem vypověděl, že vozidlo Škoda svědků [příjmení] bylo od konce druhého autobusu vzdáleno šířku přechodu a ještě něco k tomu, z čehož vyplývá, že druhý autobus nemohl celý přechod zakrývat. Žalovaní 1) a 2) tedy měli přechod odkrytý, a tudíž mohli po něm jít a přecházet vozovku, což by nebylo možné, kdyby zadní část druhého autobusu zakrývala přechod celý. V takovém případě by oba žalovaní museli přecházet vozovku mimo přechod pro chodce. Žalobkyně měla několik dní propadlou technickou kontrolu na svém vozidle, nebylo však zjištěno, že by vozidlo bylo ve špatném technickém stavu a že by nějaká jeho závada byla příčinou dopravní nehody. Žalobkyně si nechala vozidlo opravit ve značkovém servisu, a za opravu zaplatila žalovanou částku 101.625 Kč dne 5. 3. 2018. Znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] provedl analýzu nehodového děje na základě zajištěných stop a výpovědí a stanovil, že pokud by řidič vozidla žalobkyně jel rychlostí 41 km/h za hodinu a nižší, ke střetu by nedošlo. Rychlost vozidla žalobkyně byla 48 km/h ±2 km/h. Žalobkyně vyzvala oba žalované, respektive jejich zákonné zástupce, k jednání o uzavření dohody o náhradě škody na jejím vozidle, žalovaní žalobkyni na žalovanou částku dosud ničeho neuhradili. Šetřením nehody se zabývala Policie ČR, věc odložila, následně plnila pokyny dozorového státního zástupce, a po doplnění šetření byla věc opět odložena.

28. Vzhledem k tomu, že v trestním řízení byla věc odložena, neměl soud k dispozici rozhodnutí příslušného orgánu o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo je spáchal, kterým by byl vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 občanského soudního řádu. Tuto otázku si tedy soud musel posoudit sám.

29. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Obecná odpovědnost za škodu je upravena v ustanovení § 2910 občanského zákoníku tak, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Zavinění formou nedbalosti se předpokládá, jak je uvedeno v § 2911 občanského zákoníku, podle něhož způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Pro odpovědnost nezletilých osob však platí zvláštní ustanovení § 2920 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku. Podle nich nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného. Společně a nerozdílně s nezletilým škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled, jak je uvedeno v § 2921 občanského zákoníku.

30. Oba žalovaní v době předmětné nehody byly nezletilými dětmi, žalovaný 1) ve věku necelých [anonymizováno] let a žalovaná 2) ve věku [anonymizována tři slova] roku. V tomto věku se předpokládá, že děti chodí do školy a mají již osvojeny zásady přecházení vozovky, mimo jiné i to, že je třeba vozovku přecházet po vyznačeném přechodu pro chodce. Rovněž tak u dětí v tomto věku je obvyklé, že jsou si vědomy toho, že než vkročí do vozovky, musí se rozhlédnout, a nepřecházet vozovku bezmyšlenkovitě či zbrkle. U žalovaných nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tito nebyli schopni samostatně přecházet vozovku bez doprovodu či dohledu svých rodičů jakožto zákonných zástupců. O tom svědčí i skutečnost, že oba žalovaní po vystoupení z autobusu v zastávkovém zálivu šli až k přechodu pro chodce, a nesnažili se přejít vozovku v jiných místech mimo tento přechod.

31. K nehodě došlo v silničním provozu, a práva a povinnosti účastníků silničního provozu upravuje zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu. Soud se zabýval tím, zda manžel žalobkyně jakožto řidič jejího vozidla i žalovaní 1) a 2) si plnili své povinnosti dané tímto zákonem a do jaké míry, případně zda porušením těchto povinností způsobili či vyvolali předmětný střet či k němu přispěli.

32. Žalovaní 1) a 2) respektovali ustanovení § 54 odst. 1 zákona o silničním provozu, podle něhož je-li blíže než 50 m přechod pro chodce, musí chodec přecházet jen na tomto místě. Chodec jakmile vstoupí na přechod pro chodce, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat, anebo zdržovat, a nesmí vstupovat na přechod pro chodce bezprostředně před blížícím se vozidlem, jak je uvedeno v § 54 odstavec 3 téhož zákona. Žalovaní se na přechodu pro chodce nezastavovali ani nezdržovali, naopak přechod přeběhli. Na přechod nevstoupili bezprostředně před blížícím se vozidlem. Žalovaní, respektive žalovaný 1), viděl, že vozidlo svědků [příjmení] před přechodem zastavilo, a z toho nabyl dojmu, že řidič [příjmení] oba žalované pouští a dává jim na přechodu pro chodce přednost. Nelze však přehlédnout, že žalovaní měli zakrytý výhled zadní částí druhého autobusu na druhý pruh vozovky, a v době, kdy došli ke kraji zadní části autobusu, tedy přibližně ke středu vozovky, nepřesvědčili se, zda mohou v přecházení pokračovat dál. Žalovaní se tedy nechovali tak, aby svým jednáním neohrožovali život, zdraví nebo majetek jiných osob či svůj vlastní, jak jim ukládá ustanovení § 4 písm. a) téhož zákona. Je však otázkou, zda s ohledem na věk žalovaných je možné po nich požadovat, aby vyhodnotili takto situaci v silničním provozu, kdy spíše je soud toho názoru, že žalovaní se domnívali, že mají přednost po celé délce přechodu pro chodce, a automaticky počítali s tím, že je pustí i řidič v protijedoucím pruhu.

33. Při posuzování jednání řidiče vozidla žalobkyně, svědka [příjmení], soud přihlížel k následujícím ustanovením zákona o silničním provozu. Podle § 4 písm. a) tohoto zákona je každý při účasti na provozu na pozemních komunikacích povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, a své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Řidič vozidla je dále povinen ve smyslu § 5 odst. 1 písm. b) téhož zákona věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. Podle písmene d) je povinen dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem. Snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce je řidič povinen v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. h) téhož zákona tehdy, pokud sníží rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem. Důležité pro daný případ je také ustanovení § 18 odst. 1 téhož zákona, podle něhož rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, a smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Soud z tohoto ustanovení zdůrazňuje slova„ jiným okolnostem, které je možno předvídat“. Podle odst. 4 téhož ustanovení smí řidič v obci jet rychlostí nejvýše 50 km/h.

34. Soud přihlížel k těmto okolnostem. Sám řidič vozidla žalobkyně vyhodnotil situaci v silničním provozu před nehodou jako určitě nepřehlednou, když tam bylo více autobusů i vozidel, a bylo už šero či tma. Bylo zjištěno, že pouliční osvětlení svítilo, a přechod pro chodce byl dostatečně osvětlen. Řidič vozidla žalobkyně dané místo dobře znal, když bydlel ve stejné obci ve vzdálenosti pouhých několika set metrů od místa nehody, bylo mu známo, že se v místě nachází přechod pro chodce i autobusová zastávka. Jistě si byl vědom toho, že přechod pro chodce je určen pro přecházení vozovky chodci. Na tomto místě je třeba připomenout ustanovení § 5 odst. 2 písm. f) citovaného zákona, podle něhož řidič nesmí ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce. Soud hodnotil, zda řidič vozidla žalobkyně si počínal v souladu s tímto ustanovením. Řidič sledoval situaci v provozu, viděl, že první autobus zastavil v zastávkového zálivu a druhý autobus zastavil za ním a chystal se odbočit vlevo a dával mu přednost v jízdě. Řidič mohl a měl předpokládat, že z autobusu budou vystupovat lidé, kteří budou chtít přejít po přechodu pro chodce, a to i když přes tyto autobusy je řidič nemusel vidět. Řidiči muselo být zřejmé, že tito chodci přijdou k přechodu a budou chtít po něm vozovku přejít. I když měl řidič zakrytý zadní částí druhého autobusu výhled na polovinu přechodu, tedy jeho část v jemu protijedoucím pruhu, mohl předvídat, že na přechodu chodci budou. Za takové situace měl řidič zpomalit na rychlost určitě nižší než 40 km v hodině, aby mohl dodržet citované ustanovení a neohrozil či neomezil chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu nebo který po přechodu pozemní komunikaci přecházet zjevně hodlá. Z tohoto důvodu je řidič povinen vozidlo i zastavit před přechodem, což by řidič vozidla žalobkyně nebyl schopen z rychlosti, kterou jel, tedy 48 km/h. Soud připomíná výše citované ustanovení § 18 odst. 1, kdy rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit mimo jiné i jiným okolnostem, které je možno předvídat. Za takovéto jiné okolnosti, které je možno předvídat, pokládá soud právě nastalou situaci, kdy lidé vystupují z autobusu, jdou k přechodu pro chodce a přecházejí po přechodu vozovku, zvláště za situace, kdy řidič v protijedoucím pruhu před přechodem pro chodce zastavil a dával jim přednost. Při rychlosti, jakou řidič vozidla žalobkyně jel, nemohl dostát své povinnosti z těchto citovaných ustanovení. Je pravdou, že měl zakryt výhled, stejně jako oba žalovaní, zadní částí druhého autobusu, avšak to ho nezbavuje povinnosti předvídat, že po přechodu pro chodce budou přecházet chodci, kteří vystoupili z autobusu, případně jiní chodci. Řidič vozidla žalobkyně mohl předvídat, že na tomto přechodu budou přecházet chodci anebo tam budou chodci, kteří zjevně přecházet hodlají po přechodu, a za takové situace byl řidič vozidla žalobkyně dokonce povinen vozidlo před přechodem pro chodce i zastavit. Jak vyplývá ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], pokud by řidič vozidla žalobkyně jel rychlostí 41 km/h a nižší, ke střetu s žalovanými by vůbec nedošlo. Soud má za to, že tento řidič měl projevit více předvídavosti, přizpůsobit své jednání, zejména tedy rychlost jízdy, a jet nižší rychlostí než 41 km/h, a chovat se tudíž ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život a zdraví jiných osob ani svůj vlastní.

35. Pokud jde o pojem náhlá překážka, použitý ve znaleckém posudku, poukazuje soud na to, že se jedná o pojem technický, nikoli pojem právní. Jak uvedl znalec v posudku, není otázkou technického posouzení, jakou rychlostí měl řidič vozidla žalobkyně jet, aby střetu zabránil. Je třeba zohlednit, že náhlá překážka odpovídá překážce, která vznikne na vzdálenost kratší, než na jaké je řidič schopen z přiměřené rychlosti zastavit. Soud zde zdůrazňuje, že se jedná o přiměřenou rychlost, kdy posouzení toho, zda rychlost je přiměřená, je rovněž právní, a nikoli technické. Jinými slovy to znamená, že i když žalovaní představovali pro řidiče vozidla žalobkyně z technického hlediska náhlou překážku, neznamená to, že z právního hlediska tentýž řidič dodržel veškerá ustanovení výše citovaná zákona o silničním provozu.

36. Pokud jde o výhledové podmínky žalovaných i řidiče vozidla žalobkyně, určil znalec, že jak tento řidič, tak i žalovaní měli výhled omezen zadní částí druhého autobusu, a to vzájemně a ve stejné míře. Více povinností podle citovaného zákona však spočívalo na řidiči vozidla žalobkyně, než na žalovaných, a popsanou situaci je možné považovat právě za jinou okolnost, kterou je možné předvídat, kdy takové okolnosti musí řidič přizpůsobit rychlost jízdy.

37. Na základě všech výše uvedených skutečností je soud toho názoru, že odpovědnost žalovaných 1) a 2) za poškození vozidla žalobkyně nelze dovodit, když řidič tohoto vozidla porušil výše uvedená ustanovení zákona o silničním provozu, a tím způsobil, že došlo ke střetu tohoto vozidla s žalovanými. Řidič vozidla žalobkyně mohl střetu zabránit, kdyby tato ustanovení dodržel. Soud proto žalobu žalobkyně nepovažuje za důvodnou, a v plném rozsahu ji zamítl. Vzhledem k tomu, že není dán základ nároku na náhradu škody, nebylo třeba se zabývat ani výší škody, tedy konkrétně tím, v jakém stavu bylo vozidlo žalobkyně v době nehody, zda bylo nadměrně opotřebené, zda některé díly byly zrezivělé, a zda veškeré práce a materiál použité při opravě autoservisem souvisely s předmětnou nehodou.

38. Žalovaní 1) a 2) měli ve sporu úspěch, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jim vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení 103.914,80 Kč. Tato částka se skládá z odměny za 10 úkonů právní pomoci po 8.288 Kč, z 10 paušálů režijních výloh po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu a z částky 18.035 Kč, která odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty vypočtené z odměny a z paušálů. Výše odměny za 1 úkon byla stanovena podle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když odměna za úkon z žalované částky 101.625 Kč činí 5.180 Kč. Za společné úkony náleží za každou zastupovanou osobu odměna snížená o 20 %, tedy 4.144 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaných zastupoval 2 osoby, činí odměna za 1 úkon dvojnásobek, tedy 8.288 Kč. Odměna byla přiznána za úkony převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, vyjádření z 6. 12. 2021 na výzvu soudu, písemné dotazy na znalce z 23. 2. 2022, zastupování na ohledání 18. 2. 2022 a zastupování na 5 jednáních před soudem ve dnech 10. 12. 2020, 12. 1. 2022, 2. 3. 2022, 6. 4. 2022 a 2. 5. 2022. Soud nepřiznal odměnu za zaslání návrhu na dohled v trestním řízení dne 1. 1. 2021 a za vyhotovení závěrečného návrhu, když závěrečný návrh je součástí odměny za zastupování u dnešního jednání před soudem.

39. Úspěch obou žalovaných ve sporu promítl soud do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud u žalobkyně nezjistil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto neúspěšné žalobkyni uložil nahradit státu náklady řízení 2.162,42 Kč. Tato částka představuje znalečné, které bylo vyplaceno znalci [celé jméno znalce], za stvrzení jeho znaleckého posudku před soudem a za zodpovězení veškerých dotazů účastníků řízení.