24 C 78/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Mádrem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci o zaplacení 22 003 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22.003 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 12.494 Kč od [datum] do zaplacení, s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 3.880 Kč od [datum] do zaplacení a s 9% úrokem z prodlení ročně z částky 5.629 Kč od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 3.600 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 30.538,10 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec].</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit České republice – na účet Okresního soudu Brno-venkov náklady řízení ve výši 4.267 Kč, která bude určena v písemném vyhotovení rozsudku, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou soudu [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 22.003 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně předmětem sporu učinila tři nezaplacené dodávky zboží, které žalobkyně dodala žalované v rámci déletrvající obchodní spolupráce. Tuto obchodní spolupráci popsala v doplnění žaloby z [datum], kdy uvedla, že za žalobkyni vždy nabídku k zakoupení zboží učinil její zástupce p. [příjmení], který měl vždy k dispozici ceník nabízeného zboží. Žalobkyně tvrdila, že ve všech třech případech příslušná pracovnice žalované z této nabídky vybrala konkrétní zboží, které objednala a posléze převzala. Splatnost ceny zboží byla vždy dohodnuta na 14 dní po dodání zboží. Po dodání zboží byla vždy vystavena a podepsána faktura pracovnicí žalované, která sloužila současně jako dodací list. Ve všech třech případech žalobkyně dodala žalované drobné potravinářské zboží, a to cukrovinky, které byly specifikovány ve vystavených fakturách (např. bonbony, žvýkačky apod.). Žalobkyně poukazovala na to, že mezi účastníky byla zavedená obchodní praxe, neboť spolu obchodovali již od roku 2017 a obchodují dosud (s jediným rozdílem, že nyní již žalovaná platí vždy při převzetí zboží). Žalobkyně předmětem sporu učinila tři nezaplacené dodávky, a to dodávku zboží z [datum] v hodnotě 12.494 Kč, která byla fakturována žalované fakturou [číslo] se splatností [datum]. Dále se jednalo o dodávku zboží z [datum] v hodnotě 3.880 Kč, která byla fakturována žalované fakturou [číslo] se splatností [datum]. Konečně se jednalo o dodávku zboží z [datum] v hodnotě 5.629 Kč, na základě které byla žalované vystavena faktura [číslo] se splatností [datum]. Žalobkyně ke všem třem dodávkám tvrdila, že žalovaná žádnou vystavenou fakturu nezaplatila ani částečně; nezaplatila ani poté, co jí byla zaslána dne [datum] předžalobní výzva.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. V řízení namítala, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání tří tvrzených obchodů. Poukázala na to, že předložené faktury neprokazují, že by došlo k dodání zboží. Namítala rovněž, že prodavačky žalované nemají oprávnění objednávat zboží, když toto právo náleží jen obchodnímu vedení žalované.

3. Žalobkyně vzhledem k námitkám žalované ještě doplnila tvrzení v tom směru, že první předmětná dodávka proběhla v prodejně žalované v [obec], ulice [ulice], druhá dodávka v prodejně v obci [obec], ulice třída [ulice] a třetí dodávka v prodejně v obci [obec], ulice [ulice].

4. Sporné tři dodávky zboží, které byly předmětem tohoto sporu, soud vzal za prokázané na základě předložených faktur žalobkyně [číslo] z [datum] (splatné [datum]), faktury [číslo] z [datum] (splatné [datum]), faktury [číslo] z [datum] (splatné [datum]) a z výslechů slyšených svědků, zejména [jméno] [příjmení] (obchodní zástupce žalobkyně) a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (prodavačky žalované). Výše uvedené faktury sloužily současně jako dodací list, když na každé faktuře bylo přesně specifikováno zboží konkrétním označením, cenou i dodaným množstvím. Ve všech třech případech byla žalobkyně označena jako dodavatel zboží a žalovaná jako odběratel zboží (příp. kupující). Ve všech třech případech žalovaná na dokladu potvrdila, že převzala všechno zboží uvedené v té které faktuře. Každá faktura obsahovala razítko [jméno] [příjmení] jako obchodního zástupce žalobkyně s podpisem a razítko žalované s podpisem prodavačky, která zboží převzala.

5. Obě výše uvedené svědkyně potvrdily, že v rámci výkonu zaměstnání u žalované byla zavedena praxe, že mohly objednávat u zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení] drobné potravinářské zboží (cukrovinky) a že tak bylo běžně postupováno. Tato zavedená praxe pak byla potvrzena i výslechem dalších svědků – prodavaček žalované na různých prodejnách, kam žalobkyně prostřednictvím [jméno] [příjmení] dodávala cukrovinky, a to svědkyní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z výpovědi většiny svědkyň vyplývalo to, že v dřívější době bylo objednané zboží prostřednictvím zástupce žalobkyně [jméno] [příjmení] placeno tzv. na fakturu; později byl zavedený způsob, že se začalo platit hotově hned po dodání zboží. Všechny svědkyně potvrdily, že [jméno] [příjmení] vždy přijel se svým automobilem a vystavil nabízené zboží. Prodavačky žalované tedy věděly, co objednávají a za jakou cenu. Svědkyně se zcela neshodovaly v tom, zda u žalované byl zaveden nějaký finanční limit, který prodavačky měly pro objednávání zboží u žalobkyně. Některé svědkyně uvedly, že takovýto limit stanovený nebyl. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že někdy jim vedení říkalo, aby se při objednávání zboží„ držely při zemi“, a že někdy měly„ volnou ruku“. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že limit pro objednávání byl něco okolo 2.000 Kč. Tato svědkyně potvrdila, že u druhé předmětné dodávky (faktura na částku 3.880 Kč) tento limit překročila, ale že nikdo z vedení žalované to neřešil.

6. Na základě shora uvedených důkazů tak soud vzal za jednoznačně prokázané, že žalobkyně na základě objednávek pracovnic působících v jednotlivých pobočkách žalované (prodavaček) dodala žalované zboží specifikované ve třech předmětných fakturách. Prodavačky žalované měly zmocnění k objednávání drobného potravinářského zboží (cukrovinek), když v tomto směru mezi nimi byla zavedená praxe, kdy prodavačky objednávaly zboží podle potřeb té které prodejny. V době objednání prodavačky žalované věděly, kolik stojí nabízené zboží. Všechny tři dodávky byly předány žalované kompletní a žalovaná svým podpisem (podpisem prodavaček na jednotlivých fakturách) potvrdila, že dodávka byla v pořádku a svým podpisem potvrdila i souhlas s fakturovanou cenou.

7. Za dané situace důkazní břemeno k prokázání zaplacení fakturovaných částek bylo na žalované. Na ní bylo, aby tvrdila a prokazovala, že fakturované zboží za uskutečněné dodávky zaplatila. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila a neprokazovala.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil skutkový závěr v tom směru, že žalobkyně dne [datum] dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 12.494 Kč, když splatnost ceny byla dohodnuta na [datum], dne [datum] žalobkyně dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 3.880 Kč, když splatnost ceny byla dohodnuta na [datum] a dne [datum] žalobkyně dodala žalované na základě její objednávky cukrovinky v hodnotě 5.629 Kč, když splatnost byla dohodnuta na [datum]. Na základě těchto tří dodávek tak žalované vznikl celkový dluh ve výši 22.003 Kč. Tento dluh žalovaná doposud nezaplatila.

9. Z předžalobní výzvy z [datum] soud vzal za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení tří konkrétních dodávek v celkové částce 22.003 Kč s tím, že požadovala zaplatit dluh do pěti dnů od obdržení výzvy. Z dodejky k této zásilce bylo prokázáno, že výzva byla zaslána žalované doporučenou poštou.

10. Všechny tři závazkové vztahy, které vznikly na základě tří předmětných dodávek, soud právně hodnotil jako při kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (občanský zákoník, dále jen o. z.). V tomto případě kupní smlouvy nebyly uzavřeny písemnou formou ale reálnou nabídkou žalobkyně, kterou žalovaná akceptovala. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce ve všech třech případech splnila svou povinnost, která pro ni z kupní smlouvy vyplývala, a to dodat prodávajícímu věc, která je předmětem koupě a umožnit mu nabýt vlastnické právo k této věci (věcem). Naopak žalovaná ve všech třech případech nesplnila základní povinnost kupujícího, a to zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Jak již bylo výše uvedeno v daném případě kupní smlouvy byly uzavřeny na základě zavedené obchodní spolupráce, což bylo prokázáno provedenými důkazy. V tomto případě se jednalo o obchodní spolupráci mezi podnikateli.

11. V řízení nebyla důvodná námitka žalované v tom směru, že zaměstnanci žalované (prodavačky), kteří objednali a převzali od žalobkyně zboží, mohli překročit své oprávnění, když buď vůbec neměli oprávnění k objednávání zboží nebo překročili finanční limit k objednávkám. Zde je opět nutné zdůraznit to, že mezi účastníky byla zavedena dlouhodobá obchodní praxe, na základě které zboží bylo žalovanou objednáváno a žalobkyní dodáváno. I kdyby některá prodavačka žalované překročila své zástupčí oprávnění, i tak by žalovaná byla tímto jednáním svého zástupce (prodavaček) vázána, neboť podle § 431 o. z. právní jednání podnikatele je závazné, i když jeho zástupce překročí své zástupčí oprávnění. To by neplatilo jen v případě, pokud by bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně věděl o tom, že prodavačky žalobkyně překračují své zástupčí oprávnění. Toto v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno; naopak vyplynulo, že zástupce žalobkyně zboží dodával do prodejen žalované právě na základě již vzniklé obchodní praxe.

12. Vzhledem k výše uvedenému tak žalované vznikla povinnost zaplatit za tři předmětné dodávky celkovou kupní cenu ve výši 22.003 Kč. Jelikož kupní ceny za jednotlivé dodávky nebyly zaplaceny v dohodnuté splatnosti, žalovaná se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tedy vzniklo i právo na zaplacení úroků z prodlení z jednotlivých fakturovaných částek. Proto žalobkyni byl přiznán i požadovaný úrok z prodlení, tak jak je specifikován ve výroku I. tohoto rozsudku, když do prodlení se žalovaná dostala vždy dnem následujícím po splatnosti té které faktury. Výše požadovaných úroků z prodlení není v rozporu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. Podle § 513 o. z. mezi příslušenství pohledávky pak patří i náklady spojené s jejím uplatněním. Paušální výše těchto nákladů je pak upravena v § 3 vyhlášky č. 351/2013 Sb., který stanoví, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše těchto nákladů u každé pohledávky 1.200 Kč. Žalobkyni tedy kromě zákonných úroků z prodlení vzniklo právo i na zaplacení paušální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve výši 1.200 Kč (celkem 3.600 Kč).

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 30.538,10 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 881 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 29.657,10 Kč Náklady za právní zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna za 10,5 úkonů právní služby po 2.020 Kč. Úkony právní služby byly podle § 11 odst. 1, odst. 2 spatřovány v těchto úkonech: převzetí a příprava zastoupení, sepsání jednoduché předžalobní výzvy (za tento úkon byla přiznána podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátní tarifu poloviční odměna), podání žaloby k soudu, účast u jednání soudu dne [datum], vyjádření k námitkám žalované z [datum], účast u jednání soudu dne [datum], podání ve věci samé z [datum], účast u jednání soudu dne [datum] (jednání přesáhlo 2 hodiny, proto se jednalo o 2 úkony právní služby), účast u jednání soudu dne [datum] a účast u jednání soudu dne [datum]. Základní odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2.020 Kč je odůvodněna § 7 advokátního tarifu Celkem tedy byla přiznána odměna ve výši 21.210 Kč (10,5 úkonu po 2.020 Kč). Za každý úkon právní služby pak zástupkyni žalobkyně byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (celkem tedy 3.300 Kč). Náklady za právní zastoupení tak dosáhly celkové částky 24.510 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, byla tato částka navýšena o 21% DPH na částku 29.657,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů státu (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a procesně neúspěšné žalované byla uložena povinnost nahradit státu náklady řízení, které platil. Jednalo se o svědečné, které bylo vyplaceno na základě pravomocných usnesení tohoto soudu některým svědkům, a to [jméno] [příjmení] (418 Kč), [jméno] [příjmení] (572 Kč), [jméno] [příjmení] (572 Kč), [jméno] [příjmení] (1.644 Kč), [jméno] [příjmení] (1.247 Kč) a [jméno] [příjmení] (174 Kč). Celkem tak z rozpočtových prostředků zdejšího soudu bylo na svědečném vyplaceno 4.627 Kč.