24 C 93/2020

Plný text

Krajský soud v  obec rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta a soudců Mgr. Hany Střítecké a JUDr. Jiřího Horáka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2020, č. j. 24 C 93/2020-116,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 220 Kč k rukám zástupce žalovaných 1. a 2. do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaných domáhala zaplacení částky 120 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 8. 4. 2020 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 29 220 Kč (výrok II.).

2. Žalobou ze dne 14. 4. 2020 se žalobkyně uvedené částky domáhala proto, že žalobkyni oslovil žalovaný 1. s nabídkou investiční možnosti. Uváděl, že ze svěřených peněz získá během 3 měsíců úrok 30 %. Na sjednanou schůzku se dostavil i se žalovaným 2. žalobkyně jim na zkoušku předala částku 20 000 Kč a po vrácení zhodnocené částky se rozhodla dále investovat. Takto žalovaným předala ve dnech 12. 6. 2018, 20. 6. 2018, 20. 9. 2019 a 1. 10. 2018 vždy částku 30 000 Kč za účelem investování. Částky předávala žalobkyně vždy v hotovosti žalovanému 2. a komunikace mezi žalobkyní a žalovanými probíhala formou SMS zpráv. Žalobkyni nebylo známo, jak ve skutečnosti žalovaní s penězi naložili. Žalobkyně měla přístup do internetové„ kanceláře“, kde mohla kontrolovat investovaná eura. První vklad 20 000 Kč se žalobkyni vrátil se zhodnocením, když jí žalovaný 2. vyplatil částku 25 000 Kč. Na podzim se však již další investiční cyklus na internetu neobjevoval. Žalobkyně chtěla peníze vybrat, ale žalovaní ji stále ujišťovali o výhodnosti investice. Následně se přístup do internetové„ kanceláře“ zablokoval a po té byl i smazán. Žalovaní žalobkyni vložené peníze přes její urgence nevrátili.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena nějaká smlouva, na základě které by žalovaní odpovídali za investice žalobkyně a nelze tak dojít k závěru, že by žalovaní porušili nějakou právní povinnosti, kvůli které by odpovídali za případnou škodu způsobenou žalobkyni. Soud prvního stupně měl za prokázáno, že peníze žalobkyně byly vloženy na účet, který si sama aktivně založila (na jméno [jméno] [příjmení]) a není proto možno dovodit, že by na straně žalovaných došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně jako dospělá svéprávná osoba si musela být vědoma, že v případě slibovaného zhodnocení o 30 % nemůže jít o nerizikovou a bezpečnou investici.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně, pokud vyhodnotil, že finanční prostředky svěřené žalovaným byly vloženy na účet pana [příjmení], který zakládala žalobkyně. Z potvrzovacích e-mailů, které chodily panu [příjmení] totiž vyplývá, že podíly budou aktivovány až po přijetí platby. U jednotlivých objednávek je pak uvedeno, že uhrazeny nebyly. Pokud pak soud prvního stupně neuvěřil verzi žalobkyně, že se mohla domnívat, že se jedná o nerizikovou investici, zcela ignoroval fakt, že žalobkyni pojilo s žalovaným 1. mnohaleté přátelství, z čehož pramenila její důvěra v žalovaného 1. O nerizikovosti investice a garanci zisku se zmiňovaly i webové stránky WeBet4You. Ačkoliv se žalobkyně snažila zjistit, co možná nejvíce informací o fungování projektu, dozvěděla se o [právnická osoba] až z vyjádření žalovaných k žalobě. Pokud by o systému investování věděla více, bylo by pro ni jednoduší peníze vkládat bezhotovostně a nikoli prostřednictvím žalovaných. Celý systém byl navíc v německém jazyce, který žalobkyně neovládá, proto spoléhala na informace od žalovaných. Žalovaní ve svém vyjádření přiznali, že tuto činnost vykonávali za provizi, proto nemohlo jít o kamarádskou výpomoc, ale o faktický vztah dvou podnikatelů (žalovaných) a žalobkyně jako spotřebitele. Tím že žalovaní zprostředkovávali investice za provizi, se fakticky jednalo o smlouvu o finančních službách dle § 1841 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedli, že k založení účtu bylo potřeba nahrání dokladu totožnosti a přístupové údaje znal pouze majitel tohoto účtu. Pokud tedy byl založen účet na jméno pana [jméno] [příjmení], měl jediný on právo znát heslo. Žalobkyně pak potvrdila všechny příchozí platby na účet pana [příjmení] formu SMS zpráv. Žalovaní popřeli, že by nesdělili žalobkyni podrobnosti o německém projektu eVisionTeam, rovněž uvedli, že ji upozornili na rizikovost projektu. Požadavek, aby pomohli žalobkyni s vložením peněz na účet projektu, vzešel od samotné žalobkyně, protože nechtěla sama řešit transfer přes bitcoinové peněženky. Účet byl dostupný i v české lokalizaci. Žalovaní rovněž popřeli, že by uzavřeli se žalobkyní jakoukoli smlouvu. Nebyla mezi nimi dohodnuta ani žádná provize a žalovaní nenabízeli ani neposkytovali žádné finanční služby. Stejně tak není pravdou, že by žalovaní byli v dané oblasti podnikatelé.

6. Krajský soud v Brně (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění soudu a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud se týká vymezení skutkových okolností, tyto byly ze strany žalobkyně tvrzeny nedostatečně, proto byla žalobkyně při jednání odvolacího soudu vyzvána ve smyslu § 118a odst. 1 o. s. ř., aby svá skutková tvrzení upřesnila. Žalobkyně doplnila, že žalovaní 1. a 2. učinili ve vztahu k ní v první polovině května 2018 nabídku ústní formou, jejímž předmětem byl závazek žalovaných společně a nerozdílně zprostředkovávat žalobkyni investice s tří měsíčním cyklem se zhodnocením 30 % z vložené částky s tím, že po té se žalobkyně může rozhodnout, zda zhodnocenou částku vybere či znovu investuje. Žalovaní dále žalobkyni nabízeli, že pro ni budou zajištovat vklady peněžních prostředků výhradně formou předávání hotovosti a zajišťovat i výběry hotovosti. Žalobkyně měla předávat žalovaným hotovost v českých korunách a žalovaní měli zajistit jejich směnu za eura v kurzu 25 Kč/euro. Dále žalovaní nabízeli žalobkyni, že jí budou poskytovat poradentství a odbornou pomoc při investicích. Předmětem investic měly být start-upy začínajících umělců. Po poradě s přítelem se žalobkyně rozhodla nabídku žalovaných přijmout. V polovině května 2018 jim za účelem zhodnocení předala částku 20 000 Kč. Byť předmětem ujednání účastníků nebyla odměna žalovaných za poskytované služby, měli žalovaní nárok na provize v rámci struktury investičního projektu. Oba žalovaní pak v době uzavření dohody se žalobkyní byli podnikateli, když předmětem jejich podnikatelské činnosti byla výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

8. K prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně v souladu s výzvou odvolacího soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. důkazy, kdy některé z nich byly již provedeny soudem prvního stupně (printscreen struktury žalovaných, výslech žalobkyně, SMS komunikace) a odvolací soud je nepovažoval za nutné opakovat, když soud prvního stupně z nich náležitě zjistil skutkový stav. Odvolací soud pak provedl žalobkyní navržený důkaz údaji z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného 1. a 2., ze kterých zjistil, že žalovaný 1. má živnostenské oprávnění pro předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, v oboru činnosti zprostředkování obchodu a služeb, a to od 12. 8. 2013 na dobu neurčitou. Žalovaný 2. pak pro stejný předmět podnikání měl živnostenské oprávnění v době od 18. 10. 2006 do 1. 7. 2020 Odvolací soud dále provedl i důkaz navrhovaný žalovanými, a to výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], z nějž vyplývá, že žalobkyně je jedinou společnicí i jednatelkou této společnosti a předmětem podnikání této společnosti je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence. Z údajů veřejné části živnostenského rejstříku žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně v období od 21. 4. 2010 do 29. 3. 2021 (kdy byla živnost přerušena) podnikala s předmětem podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence a od 21. 4. 2010 je podnikatelkou s živnostenským oprávněním po předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona 9. Na návrh žalobkyně odvolací soud vyslechl svědka [jméno] [příjmení], z jehož výpovědi bylo zjištěno, že tento je dlouholetým přítelem žalobkyně, kdy s ní bydlí ve společné domácnosti a před jednáním odvolacího soudu s ní probíral předmětnou záležitost. Osobně zná i oba žalované, z toho žalovaného 1. dlouhodobě. Svědek potvrdil, že v květnu 2018 jim žalovaní nabídli možnost investic. Tato nabídka proběhla po telefonu a byla zcela nekonkrétní. První sjednané schůzky se žalovanými se svědek neúčastnil. Až následně se od žalobkyně dozvěděl, o co konkrétně šlo. Nabídku probrali se žalobkyní a po 14 dnech svolili k další schůzce a k samotné investici. Ze strany žalovaných byli svědek a žalobkyně ujišťování, že vše je bezpečné a bezproblémové. Druhé schůzky se žalovanými se svědek osobně účastnil, zde souhlasili s navrhovanými investicemi a předali žalovaným částku 20 000 Kč. V případě všech předaných částek se jednalo o peníze žalobkyně, neboť svědek potřebnými prostředky nedisponoval. Žalovaní sdělili svědkovi a žalobkyni, že investované peníze se dají po 3 měsících vybrat. Žalovaní následně navrhli žalobkyni a svědkovi, že pokud do systému přiberou další osobu, je možno navýšit zisk. Proto byl založen další účet na jméno svědka. Registraci svědka v systému zařizovali žalovaní, jakým způsobem registrace proběhla, si svědek přesně nevybavoval. Měl dojem, že kopii svého občanského průkazu posílal elektronicky žalovaným. Žalobkyni měl účastí svědka v systému vzniknout nárok na provizi. Investice měly být k nahlédnutí v nějaké internetové„ kanceláři“. Tuto viděl, ale neměl potřebu do ní více nahlížet. Svědek věděl o předání další částky ve výši 30 000 Kč žalovaným, ohledně předání dalších částek v totožné výši již neměl přehled, bylo to v režii žalobkyně. K investicím se rozhodli proto, že znali žalované a důvěřovali jim. Svědek potvrdil, že užívá více e-mailových adres, nicméně popřel, že by užíval adresu, na kterou bylo zasíláno potvrzení objednávek podílů (č. l. 70 -74 spisu).

10. Po doplnění dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neunesla důkazní břemeno ve vztahu k jejímu tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalovaní zavázali zprostředkovávat pro žalobkyni investice s tříměsíčním cyklem, zajištovat jí vklady peněžních prostředků formou předávání hotovosti a poskytovat jí poradenství a odbornou pomoc při investicích. Žalovaní uzavření jakékoli smlouvy se žalobkyní popřeli a bylo tak na žalobkyni, aby svá tvrzení prokázala. To se jí však nepodařilo. Z žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy tak, jak to tvrdila žalobkyně. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně svá tvrzení v průběhu řízení měnila. Naposledy je upravila po poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Její tvrzení pak byla i ve značném rozporu s provedenými důkazy. Průběh vzniku tvrzené ústní smlouvy neodpovídá skutečnostem, které žalobkyně uvedla při svém výslechu před soudem prvního stupně po poučení podle § 131 o. s. ř. Zde uváděla, že první schůzka se žalovanými proběhla u ní doma a byl na ní přítomen i svědek [jméno] [příjmení]. Následně tuto skutečnost pobírá v doplnění skutkových tvrzení po poučení odvolacím soudem dle § 118a odst. 1 o. s. ř. a současně toto popřel i svědek [jméno] [příjmení], který uvedl, že a první schůzce se žalovanými přítomen nebyl. Taktéž samotná časová souslednost uváděná žalobkyní, kdy měla první částku ve výši 30 000 Kč předat až po zhodnocení první investice ve výši 20 000 Kč, neodpovídá provedenému dokazování. V řízení bylo totiž prokázáno, že zhodnocená částka (ve výši 25 000 Kč) měla být žalobkyni vrácena po 3 měsících od investování částky 20 000 Kč (v polovině května 2018), tedy v srpnu 2018. Nicméně již ve dnech 12. 6. 2018 a 20. 6. 2018 předala žalobkyně dle svého tvrzení žalovaným vždy částku 30 000 Kč. Stalo se tak tedy ještě před tím, než si ověřila, že systém funguje, nikoli až po tomto ověření, jak žalobkyně tvrdila. Taktéž v době, kdy se dožadovala výběru provize (SMS zpráva ze dne 28. 6. 2018 a následné zprávy ze 4. 9. 2018), která jí nebyla vyplacena, jak sama tvrdila, rozhodla se znovu investovat a dne 20. 9. 2018 předala žalovanému 2. další peníze, ačkoliv návratnost investice neměla jakkoli ověřenu, což je v rozporu s jejími skutkovými tvrzeními. Ve své výpovědi žalobkyně také uvedla, že peníze předávala vždy jen žalovanému 2., avšak v odvolacím řízení tuto skutečnost upravila, když tvrdila, že vždy jednala s oběma žalovanými. Rovněž tak provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně, že neměla přístup do internetové„ kanceláře“ a že učet pro ni a svědka [příjmení] zřizovali žalovaní, když z SMS zprávy zasílané žalovanému 1. dne 29. 5. 2018 (č. l. 52 spisu) zcela jasně vyplývá, že jí žalovaný 1. nabízel pomoc s registrací a ověřením, ale žalobkyně uvedla, že si toto již provedla sama a je to v pořádku. Ve své výpovědi před soudem prvního stupně uvedla, že účet pro [jméno] [příjmení] zřizovala sama za pomoci žalovaných a toto vyplývá i z její SMS zprávy zasílaní dne 31. 5. 2018 žalovanému 1. (č. l. 56 spisu). Ve své výpovědi také uvedla, že částky 4 x 30 000 Kč byly vloženy na účet [jméno] [příjmení], avšak následně svá tvrzení změnila, když uváděla, že peníze se na účtu neobjevily. Žalobkyně také tvrdila, že netušila nic o provizích, že mělo jít čistě jen o investici a zhodnocení peněz, avšak sama se v SMS komunikaci se žalovaným 2. dne 28. 6. 2018 dožadovala výběru provize (č. l. 36 spisu). Odvolací soud tedy tvrzení žalované hodnotí jako zcela nevěrohodná, když navíc byla provedeným dokazováním vyvrácena. Její tvrzení nebyla podpořena ani výpovědí svědka [příjmení]. Jeho výpověď pak soud rovněž nemůže hodnotit jako věrohodnou a objektivní. Vzhledem k tomu, že je dlouholetým přítelem žalobkyně a byl do dané situace osobně zainteresován, má nepochybně zájem na výsledku sporu a bylo tak v jeho zájmu a zejména zájmu jeho přítelkyně (žalobkyně) vypovídat ve prospěch žalobkyně. Jeho výpověď pak přesně odpovídá skutkovým tvrzením žalobkyně, které změnila až v odvolacím řízení a je tak zřejmé, že byl se žalobkyní na výpovědi domluven, což sám i při svém výslechu v odvolacím řízení přiznal, když uvedl, že se žalobkyni danou věc probírali. Jeho výpověď je pak rovněž v rozporu s provedenými důkazy. Jak již bylo zmíněno, i on uváděl, že se neúčastnil první schůzky se žalovanými, přitom žalobkyně nejprve uváděla, že ano a ke změně tohoto tvrzení došlo až v odvolacím řízení. Stejně tak je rozporné jeho tvrzení, že účet v předmětné internetové„ kanceláři“ zakládali žalovaní, když žalobkyně u svého výslechu v řízení před soudem prvního stupně uvedla, že jej zakládala ona a vyplývá to i z SMS zpráv provedených k důkazu. Svědek [příjmení] rovněž popřel, že by užíval e-mailovou adresu [email], ačkoliv to byla žalobkyně, kdo předkládal soudu důkazy v podobě došlých zpráv o potvrzení objednávek na tuto adresu a je tak zřejmé, že buď žalobkyně, nebo svědek museli mít k této e-mailové adrese přístup. Uvedená adresa je pak nápadně podobná těm, které svědek ve své výpovědi jmenoval, jako jím užívané, když současně označení adresy není zcela běžné a neodpovídá ani jménu svědka a je tak málo pravděpodobné, že by toto vymyslela jiná osoba bez znalosti důvodu použití takového označení e-mailové adresy. Je tak zřejmé, že výpověď svědka byla vedena snahou vypovídat ve prospěch žalobkyně a je tak zcela nevěrohodná. Jinými provedenými důkazy taktéž nebyl prokázán obsah žalobkyní tvrzené smlouvy.

11. Pro dané řízení je tak podstatné to, že žalobkyně tak neprokázala svá tvrzení o uzavření smlouvy se žalovanými se shora uvedeným obsahem. Neprokázala tak, že by se žalovaní zavázali provádět pro žalobkyni jakékoli investice ani to, že by za tyto investice měli odpovídat. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že nelze dojít k závěru, že by žalovaní porušili nějakou právní povinnost, když nebylo prokázáno uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu. Žalobkyni tak z tvrzené smlouvy nevznikl žádný nárok, a to ani na náhradu škody. Pokud žalovaná až v podaném odvolání uváděla, že žalovaní podnikali v oblasti finančních služeb a proto by soud měl posoudit vztah mezi účastníky dle § 1841 a násl. o. z., ani toto své tvrzení přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Ze žalobkyní navržených důkazů (údaje z veřejné části živnostenského rejstříku obou žalovaných) toto tvrzení nevyplynulo. To, že oba žalovaní měli v předmětné době května až října 2018 živnostenské oprávnění pro předmět podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, nijak nedokládá, že jejich oborem činnosti byly finanční či investiční služby. Poskytování investičních služeb upravuje zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Investičními službami se podle tohoto zákona rozumí zprostředkování obchodů s akciemi, dluhopisy, podílovými listy, deriváty a podobnými nástroji, správa portfolia cenných papírů nebo derivátů, obchodování s těmito nástroji např. formou systematických odkupů od veřejnosti a další vymezené činnosti. Poskytovat investiční služby může pouze právnická osoba - obchodník s cennými papíry, která má povolení [obec] národní banky (dříve [příjmení] pro cenné papíry). Vybrané jednodušší činnosti mohou na základě registrace u ČNB vykonávat i investiční zprostředkovatelé, které je třeba odlišovat od obchodníků s cennými papíry. Česká národní banka uveřejňuje seznam všech licencovaných osob, které poskytují či zprostředkovávají investiční služby, tj. všech obchodníků s cennými papíry a osob s registrací [obec] národní banky. Pokud tedy žalovaní nejsou registrováni jako investiční zprostředkovatelé Českou národní bankou, nemohou takové služby poskytovat. Stejně tak existuje i profesní databáze finančních poradců. Žalobkyně tedy měla možnosti, jak ověřit faktické podnikání žalovaných a soudu v tomto směru nabídnout relevantní důkazy, což neučinila. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by předmětem podnikání žalovaných byly finanční či investiční služby nelze její nárok podřadit ani pod § 1841 a násl. o. z. a už vůbec ne v situaci, kdy žalobkyně neprokázala uzavření jakékoli smlouvy se žalovanými. V řízení také bylo prokázáno, že sama žalobkyně podniká, a to dokonce ve stejném předmětu podnikání, jako oba žalovaní, nepřipadá proto v úvahu ani žalobkyní navrhované posouzení věci jako vztahu podnikatele a spotřebitele.

12. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala uzavření tvrzené smlouvy se žalovanými se soud prvního stupně řádně vypořádal i s otázkou případného bezdůvodného obohacení žalovaných 1. a 2. Žalobkyně jednak neprokázala, že by žalovaným postupně předala částku 120 000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně předala žalovaným dne 12. 6. 2018 částku 30 000 Kč, když z SMS zpráv vyplývá, že tyto peníze převzal žalovaný 2. a žalobkyně je chtěla vložit na [anonymizováno] na účet [číslo] (č. l. 35), když z provedeného dokazování vyplynulo, že účet s tímto číslem byl účtem svědka [příjmení]. Taktéž z SMS zpráv vyplývá předání další částky 30 000 Kč dne 20. 6. 2018, které žalobkyně rovněž chtěla vložit na účet [číslo]. Totožná situace je u další částky 30 000 Kč, jejíž předání bylo potvrzeno 1. 10. 2018 a vloženo na č. účtu w [číslo]. [jméno] žalovaní potvrdili předání těchto částek. Předání částky 30 000 Kč dne 6. 9. 2018 však není nijak prokázáno. Z SMS zpráv vyplývá, že žalobkyně dostala od žalovaného 2. pokyn zaslat ji v eurech na účet žalovaného [číslo] avšak nevěděla jak. Žádné další důkazy pak předání této částky neprokazují. Skutečnost, že žalobkyně vybrala nějakou částku (která svou výší ani neodpovídá částce předané žalovaným) ze svého bankovního účtu, nemůže nijak prokázat předání částky žalovaným, když z pouhého výběru z účtu nelze dovodit, jak bylo následně s penězi naloženo. Ačkoliv byla žalobkyně soudem prvního stupně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., neunesla břemeno tvrzení ohledně předání částky 120 000 Kč žalovaným, ale toliko částky 90 000 Kč. Navíc bylo prokázáno předání této částky pouze žalovanému [číslo] nikoli žalovanému [číslo] který by v případě nároku z bezdůvodného obohacení nebyl v řízení pasivně věcně legitimován. Soud prvního stupně však správně vyhodnotil, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných nedošlo. Jak bylo v řízení prokázáno, za účelem požadované investice bylo nutné mít nejprve peníze vloženy do tzv. virtuální peněženky a následně se z této peněženky realizovaly platby jednotlivých objednávek. K virtuální peněžence měla žalobkyně či svědek přístup ze svého účtu v internetové„ kanceláři“ Tohoto postupu si byla žalobkyně nepochybně vědoma, když z SMS zpráv účastníků vyplývá, že žalobkyně potvrzovala žalovaným přijetí peněz ve virtuální peněžence. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaní si svěřené peněžní prostředky neponechali pro svoji potřebu, ale vložili je dle požadavku žalobkyně na účet svědka [jméno] [příjmení], který mu sama žalobkyně založila pod označením w [číslo]. Z žalobkyní předložených e-mailů od [právnická osoba] adresovaných [jméno] [příjmení] (když odvolací soud uvedl již výše, že neuvěřil svědkovi, pokud tvrdil, že tuto e-mailovou adresu neužívá) je jednoznačně patrné, že svědek [příjmení] ve dnech 21. 6. 2018, 17. 9. 2018, 1. 10. 2018 a 8. 10. 2018 provedl objednávku nákupu podílů na projekt [anonymizováno], tato objednávka mu byla potvrzena a současně mu bylo sděleno, že podíly budou aktivovány až po přijetí platby (č. l. 70 – 73 spisu). Bylo tedy nutno učinit platbu z virtuální peněženky, ke které již nedošlo. To, že k platbě nedošlo je pak zřejmé z transakčních údajů, které žalobkyně předložila a musela si toho být vědoma (č. l. 74 – 77 spisu). Za toto však nijak neodpovídají žalovaní, neboť jak již soud výše uvedl, nebylo v řízení prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena jakákoli smlouva, jejímž obsahem by bylo provádění investice žalovanými na účet žalobkyně. Nebyli to tedy žalovaní, kdo by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto soud prvního stupně správně uzavřel, že zde není dán žádný právní důvod, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč.

13. Odvolací soud souhlasí i s hodnocením soudu prvního stupně, že si žalobkyně při tomto druhu investování počínala zcela lehkovážně a nezodpovědně. [jméno] žalobkyně potvrdila, že má ekonomické vzdělání a i z toho pohledu je zcela zarážející, že mohla uvěřit tomu, že investice s návratností během tří měsíců, navýšená o 30 %, je zcela neriziková a bezpečná. Pokud si tedy žalobkyně dostatečně neověřila systém fungování této investice a investovala své finanční prostředky pouze na základě důvěry v žalované, musí pak její ztráta jít výhradně k tíži žalobkyně. Žalobkyně měla možnost si na internetu ověřit systém fungování dané společnosti. Je zřejmé, že měla přístup do internetové„ kanceláře“ pod svými přihlašovacími údaji, kam se sama registrovala již v květnu 2018 (jak bylo prokázáno) a musela tak vědět, jaká společnost tyto internetové stránky provozuje. Měla tak možnost se přesvědčit o systému jejího fungování a investování. Nemůže se pak vymlouvat na to, že stránky byly v německém jazyce, který neovládá. Měla být dostatečně aktivní a využít možnosti internetových překladačů stránek či si domluvit osobu, která německý jazyk ovládá, aby jí s překladem pomohla. Rovněž tak mohla využít internetový systém recenzí a hodnocení uživatelů, aby si ověřila pravdivost jí podaných informací ze strany žalovaných. Taktéž je s podivem, že si sama nějaké informace o fungování daného systému nesháněla, pokud tvrdí, že jí je žalovaní na její naléhání odmítali poskytnout. Její chování tak naprosto neodpovídá § 4 o. z. Pokud tedy žalobkyně investovala své finanční prostředky jen na základě dlouhodobé známosti žalovaných a důvěry v ně, a nesnažila se sama aktivně získat relevantní informace, musí to jít výhradně k její tíži.

14. Odvolací soud zamítl další důkazní návrhy žalobkyně, když dospěl k závěru, že jejich provedení bylo nadbytečné. Pokud jde o navrhovaný účastnický výslech žalobkyně, nebylo jeho provedení namístě, když žalobkyně byla řádně vyslechnuta již v řízení před soudem prvního stupně, měla možnost se podrobně vyjádřit ke všem tvrzeným skutečnostem, což i učinila. Z jejího výslechu pak bylo možno vycházet i v odvolacím řízení. Náhled struktury žalovaných bez skrytých údajů rovněž nemohl nic změnit na právním hodnocení sporu. Tento náhled byl proveden k důkazu se zakrytými údaji a nebylo účelem řízení zjišťovat, jaké konkrétní osoby byly dále v systému investic zainteresovány. To, zda žalovaní měli z uvedeného systému nějaké provize či nikoli nebylo předmětem sporu, když hlavním účelem řízení bylo prokázat obsah smlouvy mezi účastníky tak, jak jej tvrdila žalobkyně, a z navrhovaného důkazu toto nemohlo být prokázáno.

15. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, a lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně správně výrokem I. rozsudku žalobu zamítl. Odvolací soud proto tento výrok, za užití § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil. Stejně tak potvrdil i výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, jejíž výše odpovídá jak právním přepisům, tak obsahu spisu.

16. Výrok II. tohoto rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšní žalovaní mají vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 29 220 Kč Tyto náklady jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaných za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2021 a 20. 1. 2022) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 4 720 Kč za každého ze žalovaných. Základní odměna za jeden úkon právní služby činí 5 900 Kč, tuto částku však odvolací soud ponížil o 20 % dle 12 odst. 4 advokátního tarifu, když se jednalo o zastupování dvou osob. Za jeden úkon tak náleží zástupci žalovaných odměna při zastupování dvou osob ve výši 9 440 Kč. Dále zástupci žalovaných byly přiznány 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu.