29 C 162/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně o určení výživného na zletilé dítě

I. Zamítá se návrh žalobkyně, kterým se domáhala, aby jí byla uložena povinnost platit výživné na žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 04.03.2020.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem podaným zdejšímu soudu ze dne 26. 3. 2020, doplněným podáním z čl. 11, čl. 19 a čl. 61, se žalobkyně domáhala, aby jí soud uložil povinnost platit výživné pro žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020, a to konkrétně do vazby na účet věznice do doby, než bude matka zase moci o syna pečovat osobně doma v individuální péči.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil podáním dne 16. 9. 2021 (čl. 136) k návrhu se připojil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 9. 2021, oba účastníci se jednání omluvili, nepožádali o odročení, věc tak byla projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků ve shodě s § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. V předmětné věci je tedy rozhodováno v civilním sporném řízení o návrhu žalobkyně jako matky žalovaného na stanovení výživného pro zletilého syna. Již Krajský soud v Brně usnesení ze dne 4. 8. 2021, č. j. 13 Co 151/2021-102, kterým potvrzoval usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobkyně na ustanovení zástupce, konstatoval, že v daném případě ze samotné žaloby vyplývá, že nemůže mít šanci na úspěch, neboť žalobkyně není aktivně věcně legitimována k jejímu podání. Žalobkyně se z povahy věci nemůže domáhat, aby jí soud uložil povinnost platit výživné žalovanému. Pokud má zájem platit výživné žalovanému, může tak učinit dobrovolně, neboť vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi vyplývá přímo ze zákona a k jejímu plnění ze strany žalobkyně není třeba žádného soudního rozhodnutí, odvolací soud tak uzavřel, že v dané věci se jedná o případ svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva žalobkyní.

5. V daném případě tak bylo na místě bez dalšího žalobu zamítnout. Soud proto ve věci neprováděl žádné dokazování, ostatně účastníci ani žádné nenavrhovali. Vězeňská služba ČR zaslala bez výzvy soudu ve věci potvrzení o platbách přijatých na účet žalovaného, soud se však touto listinou podrobněji nezabýval s ohledem na výše popsanou zřejmou bezúspěšnost žaloby a nedostatek aktivní legitimace žalobkyně v tomto sporu.

6. Pro doplnění v této věci je možné uvést následující: <i>7. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>8. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>9. Podle § 2 písm. t) z. ř. s. tento zákon upravuje řízení ve věcech péče soudu o nezletilé.</i> <i>10. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů, a aby práv nebylo zneužíváno.</i> <i>11. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.</i> 12. Řízení ve věci výživného pro zletilé dítě je z procesního hlediska upraveno zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Jedná se o civilní sporné řízení, které je možné zahájit pouze na návrh a účastníci řízení jsou žalobce a žalovaný. V tomto směru tedy vysvětlení pro účastníky, kteří brojí proti označení [celé jméno žalovaného] jako žalovaného v tomto řízení.

13. Jak už bylo uvedeno, ze shora citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně vyplývá, že návrh v předmětné věci, tedy sporu o výživné pro zletilé dítě, nemůže podat žalobkyně jako matka zletilého syna, žalovaného. Návrh může podat pouze ten, v jehož prospěch má být výživné hrazeno v případě, že není schopen se sám živit, v daném případě tedy, pokud by splňoval zákonné podmínky, zletilý syn žalobkyně (srovnej komentář k § 910 o. z. komentář přístupný na www.beck–online.cz, bod XI, 1). Soud již pouze opakuje shora uvedené, že pokud má matka zájem platit výživné svému synovi, žalovanému, ať již na účet věznice, či na účet jiný, může tak činit zcela bez omezení a zcela dobrovolně a k takovému jejímu plnění, tedy placení výživného žalovanému, není třeba žádného soudního rozhodnutí. Návrh žalobkyně je tak zcela bezpředmětný a byl v celém rozsahu z výše uvedených důvodů zamítnut.

14. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval o podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.