29 C 196/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba: [obec], [adresa], vše k. ú. [obec] u [obec], vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Nemovitosti specifikované ve výroku I se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání jeho podílu na nemovitostech částku 586 580 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Řízení se zastavuje v té části, kde se žalovaný domáhal po žalobkyni zaplacení částky 400 000 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je [anonymizováno]: [anonymizováno], vše k. ú. [obec] u [obec] (dále jen předmětné nemovitosti). Navrhla zrušení podílového spoluvlastnictví, dále, aby nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví, dále, aby byla zavázána vyplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 586 580 Kč, kdy tato částka vyplývá ze znaleckého posudku, který soudu doložila. Žalobu odůvodnila tím, že spolu s žalovaným jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, žalobkyně s podílem o velikosti 2/3, žalovaný s podílem o velikosti 1/3. V předmětné nemovitosti bydlí dále dcera účastníků a matka žalobkyně, které svědčí doživotní věcné břemeno užívání. Jedná se o nemovitosti, které byly po generace ve výlučném vlastnictví rodiny žalobkyně, žalovanému byl žalobkyní darován podíl o velikosti 1/3. S žalovaným se snažila na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout, k dohodě však nedošlo. Má za to, že je na místě přikázat předmětné nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví, a to zejména z následujících důvodů: žalovaný přibližně 10 let užívání předmětných nemovitostí ničeho nehradil (od roku 2009 do roku 2018) a to ani částečně, veškeré částky za spotřebované služby a další výdaje hradila ze svých příjmů žalobkyně, na úhradu za spotřebované služby začal žalovaný přispívat cca před čtyřmi lety, v současné době hradí za spotřebované služby měsíčně pouze částku 1 140 Kč. Na případných nedoplatcích za služby, úhradě daně z nemovitosti či jiných platbách se žádným způsobem nepodílí, žádné rekonstrukce na nemovitých věcech neprovádí. Pokud žalovaný argumentuje, odstěhováním žalobkyně z předmětné nemovitosti, pak k tomu je třeba uvést, že soužití s žalovaným se stalo pro žalobkyni neúnosné, neboť ve velké míře požíval a požívá alkoholické nápoje, žalobkyni, její matku, fyzicky napadal, starší dceru [jméno] psychicky týral, do nemovitosti byla opakovaně přivolána hlídka PČR, s žalovaným byla vedena přestupková řízení, dcera [jméno] musela vyhledat pomoc odborného lékaře, uvažovala o sebevraždě, žalobkyně a starší dcera [jméno] se proto raději z nemovité věci odstěhovaly. K argumentaci žalovaného, že v předmětné nemovitosti bydlí s mladší dcerou [jméno] a že on ani dcera nemají žádného jiného bydlení, je třeba uvést, že pro případ, že nemovitost by byla přikázána do vlastnictví žalobkyně, tato hodlá zachovat stav, kdy v předmětné nemovitosti bude i nadále bydlet mladší dcera [jméno] i matka žalobkyně. Žalobkyně má naopak za to, že je žádoucí, aby se žalovaný odstěhoval už jen z důvodu, že mezi ním a dcerou [jméno] vznikl jakýsi nezdravý vztah soužití otce s 29tiletou dcerou, která by se měla naopak osamostatnit, namísto toho, aby pečovala o svého otce, který je zdravý a soběstačný a schopný se o sebe postarat sám. Mladší dcera [jméno], která s žalovaným v předmětné nemovité věci žije, je dle názoru žalobkyně pod nezdravým vlivem žalovaného a žalovaným je a i v minulosti byla značně manipulována. Další důvody k přikázání věci do vlastnictví žalobkyně je, že žalobkyně je majoritním spoluvlastníkem, k tomu odkázala na příslušnou judikaturou (čl. 68), dále, že žalobkyně má tzv. lepší solventnost, když u posledního jednání prokázala dispozici vlastními finančními prostředky oproti nutnosti opatření prostředků úvěrem od třetí osoby, prokázala, že finanční prostředky k vyplacení má již k dispozici na bankovním účtu, k tomu rovněž odkázala v uvedeném podání na judikatu. Dále poukázala na to, že přikázáním nemovitostí do svého vlastnictví bude moci předmětné nemovitosti plnohodnotně užívat a zajistit tak lepší péči o svoji matku, neboť v současné době se žalobkyně bojí v předmětných nemovitých věcech setrvávat ve večerních či nočních hodinách s ohledem na svoje zdraví, dále uvedla, že v současné době nemá v jiném místě právně zajištěno bydlení a není vlastníkem jiné nemovitosti. Dále na podporu svého návrhu uvedla, že předmětné nemovité věci byly po generace majetkem rodiny žalobkyně, a proto by soud měl k této skutečnosti přihlédnout, rovněž k tomuto odkázala na judikaturu. V poslední řadě uvedla, že by soud měl přihlédnout i ke kritériu zásluhovosti na pořízení věci, to je k tomu, že žalovaný id. 1/3 nemovitých věcí obdržel darem od žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 10. 11. 2021 (čl. 18), dále u jednání soudu dne 16. 6. 2022 (čl. 50) a v závěrečném návrhu. S žalobou souhlasil potud, pokud se jedná o zrušení předmětného podílového spoluvlastnictví, se kterým souhlasil. Dále ve shodě s žalobkyní uvedl, že předmětné nemovité věci nelze reálně rozdělit. Nesouhlasil však se způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví, když žádal přikázání předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí žalobkyni vypořádací podíl. V odůvodnění svého návrhu uvedl zásadní zásluhu žalovaného na získání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, včetně vyplacení darovaného podílu na nemovitostech bratru žalobkyně [jméno] [příjmení] z vlastních finančních prostředků, dále rozsáhlou rekonstrukci společných nemovitostí za prostředky žalovaného a nakonec i mnohaletou péči o nemovitosti, jak v době, kdy je užíval spolu s žalobkyní, tak však zejména v období, kdy žalobkyně nemovitost opustila a o její stav nejevila žádný zájem. Rovněž poukázal na skutečnost, že v domě žije nepřetržitě s dcerou [jméno], se kterou sdílí rodinnou domácnost, že on ani dcera nemají možnost jiného bydlení, dále žalobkyně sama již více jak 10 let bydlí u svého nového partnera v [obec]. Je schopen a připraven žalobkyni v přiměřené lhůtě vyplatit vypořádací podíl, když má sjednány úvěrové smlouvy. Pokud jde o placení nákladů za užívání nemovitostí, žádal žalobkyni, aby veškeré platby inkasa převedla na něj, to odmítla, až od roku 2018 předala žalovanému předepsanou částku, kterou žádá hradit, včetně čísla účtu. K rekonstrukci nemovitosti uvádí, že prostředky, které na ni byly použity, byly výlučně jeho, a to ve výši 320 000 Kč, které získal darem od rodičů. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že se z nemovitosti musela odstěhovat pro neúnosnost soužití, uvedl, že je pravdou, že docházelo v době rozvodu k různým potyčkám, dokonce zasahovala i policie, nikoliv však pouze z podnětu žalobkyně, bylo to i opačně. Pokud jde o soužití s dcerou [jméno], uvedl, že toto soužití nepovažuje za nezdravé, naopak je to dcera, která pečuje o babičku, nikoliv žalobkyně. V závěrečném návrhu však žalovaný uvedl, že dcera účastníků pečuje o babičku pouze částečně.

3. Žalovaný se původně v rámci vyjádření se k žalobě domáhal tzv. širšího vypořádání a domáhal se, aby soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 400 000 Kč. Tento návrh však podáním ze dne 19. 4. 2022 (čl. 43) vzal zpět, v této části tak bylo řízení zastaveno tak, jak je uvedeno ve výroku IV rozsudku.

4. Dokazování soud provedl listinnými důkazy, výslechy účastníků a dále vyšel ze shodných tvrzení účastníků.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, a vyplývá to dále z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 74), že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, žalobkyně je spoluvlastníkem 2/3 předmětných nemovitostí a žalovaný 1/3 předmětných nemovitostí. Dále mezi účastníky nebylo sporné a rovněž to vyplývá z předmětného výpisu z katastru nemovitostí, že předmětné nemovitosti zatěžuje věcné břemeno užívání ve prospěch [jméno] [příjmení], matky žalobkyně, které bylo zřízeno smlouvou o věcném břemeni ze dne 25. 2. 1994, tato skutečnost dále vyplývá ze smlouvy o zřízení věcného břemene sepsané formou notářského zápisu ze dne 25. 2. 1994 (čl. 20 – čl. 21).

6. Z výše uvedeného notářského zápisu ze dne 25. 2. 1994, NZ [číslo], [spisová značka], dále vyplývá, že tímto zároveň byla uzavřena darovací smlouva, jejímiž účastníky byla [jméno] [příjmení], matka žalobkyně, [jméno] [příjmení], bratr žalobkyně, a oba účastníci. Do uzavření této darovací smlouvy žalobkyně byla spoluvlastníkem 1/3 předmětných nemovitostí, kterou nabyla v dědickém řízení, matka žalobkyně a bratr žalobkyně byli vlastníky každý id. 1/3 předmětných nemovitostí. Uvedenou smlouvou žalobkyně svou 1/3 darovala žalovanému svému tehdejšímu manželovi, matka žalobkyně a bratr žalobkyně darovali uvedenou smlouvou každý svou 1/3 žalobkyni. Z notářského zápisu dále vyplývá, že zjištěná cena předmětných nemovitostí činila ke dni uzavření smlouvy dle znaleckého posudku 264 836 Kč.

7. Žalovaný v řízení tvrdil, že smlouva byla sice koncipována jako darovací, nicméně ve skutečnosti za svou 1/3 na předmětných nemovitostech zaplatil bratru žalobkyně po sepsání notářského zápisu 80 000 Kč. Tato skutečnost byla prokázána jednak výpovědí žalovaného a dále čestným prohlášením sepsaným a podepsaným dne 3. 12. 2007, ve kterém tuto skutečnost výslovně prohlásil žalovaný a rovněž bratr žalobkyně [jméno] [příjmení], výslovně stvrdil, že částku 80 000 Kč po sepisu notářského zápisu částku 80 000 Kč převzal dne 25. 2. 1994, podpisy na čestném prohlášení žalovaného a [jméno] [příjmení] byly úředně ověřeny dne 3. 12. 2007.

8. Mezi účastníky nebylo sporné a vyplývá to z rozvodového rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2009, č. j. [číslo jednací], že účastníci uzavřeli manželství dne 13. 10. 1990 a manželství bylo uvedeným rozsudkem rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci dne 16. 12. 2009, jak vyplývá z informačního systému zdejšího soudu. Z rozvodového rozsudku (čl. 61) a protokolu z jednání v rozvodovém řízení ze dne 7. 9. 2009 (čl. 23) vyplývá, že neshody v manželství účastníků začaly právě v době rekonstrukce předmětných nemovitostí, kdy účastníci na rekonstrukci neměli dostatek finančních prostředků. Z protokolu z jednání a rozvodového rozsudku nepochybně vyplývá, že finančně se na rekonstrukci nepodílel výlučně pouze žalovaný finančními prostředky z darů svých rodičů ve výši 320 000, jak v předmětném řízení opakovaně tvrdil. Finanční dar od rodičů žalovanému a jejich použití na rekonstrukci předmětných nemovitostí je prokázán rozvodovým rozsudkem, protokolem z jednání a výpovědí žalovaného v předmětném řízení, nicméně zároveň z rozvodového protokolu a z rozvodového rozsudku vyplývá, že na rekonstrukci dále přispěla i matka žalobkyně, jak uvedla ve své výpovědi u rozvodového jednání, a dále zejména samotný žalovaný při výpovědi u rozvodového jednání výslovně uvedl, že„ peníze na rekonstrukci od jeho rodičů žalobkyně použila na rekonstrukci, musela mít všechno, co si usmyslela, peníze byly použity i na rovnátka s dcerami a na dovolenou, žalobkyně si potom musela brát půjčky, když byl dům rozdělaný a peníze došly“. Z toho nepochybně vyplývá, že rekonstrukce nebyla hrazena pouze z výlučných prostředků žalovaného, dále, že žalobkyně za účelem dalšího financování rekonstrukce uzavírala smlouvy o půjčkách, což následně v předmětné řízení žalovaný popřel. Nicméně tato skutečnost je prokázána jednak jeho výpovědí u rozvodového řízení a dále smlouvou o úvěru ze dne 17. 7. 2006, která byla tedy uzavřena v průběhu manželství účastníků a v období rekonstrukce, která probíhala dle shodných tvrzení účastníků a rozvodového spisu právě v roce 2006, smlouvu uzavřela žalobkyně na straně dlužníka a Česká spořitelna na straně věřitele, úvěrová částka byla 30 000 Kč, dále ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 4. 2006, uzavřené tedy ve stejném období mezi stejnými účastníky, kdy úvěrová částka byla 100 000 Kč. Obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny v průběhu manželství, jednalo se tak o společné dluhy účastníků, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by je žalobkyně použila mimo spotřebu ve prospěch SJM, z výše uvedenému dokazování nepochybně vyplývá, že úvěrové smlouvy sjednávala v období rekonstrukce, z úvěrových smluv, dále z výpovědi žalobkyně v předmětném řízení a z výše uvedeného protokolu z jednání a rozsudku z rozvodového řízení nepochybně vyplývá, že prostředky získané tímto způsobem byly použity ve prospěch financování chodu rodiny účastníků, kteří byli tehdy manželé a měli dvě dcery, mimo jiné tedy nepochybně na financování samotné rekonstrukce.

9. Pokud žalovaný v řízení tvrdil, že žalobkyně se o rekonstrukci nezajímala a veškerá starost o ni ležela na něm, pak toto tvrzení je vyvráceno listinami, které předložila žalobkyně, kdy se jedná o příjmové doklady dodavatelských firem a řemeslníků vystavené na jméno žalobkyně za materiál a stavební práce v období rekonstrukce domu (příloha 12, příloha 6, příloha 8 přílohové obálky žalobkyně), dále z těchto dokladů vyplývá, že i v následujícím období, tedy i po rozvodu účastníků žalobkyně o nemovitost pečuje a hradí nezbytné úpravy v nemovitosti, například výrobu a montáž kuchyňské linky v prosinci 2017 za cenu 49 773 Kč.

10. Z rozvodového rozsudku a protokolu z jednání dále nepochybně vyplývá, že mezi účastníky v průběhu manželství docházelo ke konfliktům, které byly řešeny Policií ČR a následně MÚ [obec], konflikty mezi účastníky potvrdila i matka žalobkyně u rozvodového jednání, která uvedla, že opakovaně viděla, že žalovaný žalobkyni napadal, fyzicky napadal i matku žalobkyně. Tyto skutečnosti dále vyplývají z rozhodnutí [územní celek], komise k projednání přestupků, a to ze dne 23. 10. 2007, kdy žalovaný byl schledán vinným, že se dopustil přestupku proti občanskému soužití, kdy po vzájemném konfliktu dne 3. 8. 2007 uhodil svoji manželku otevřenou dlaní do tváře a poté opakovaně do čela vlasaté části hlavy, čímž jí způsobil drobné ublížení na zdraví, za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč. Z rozhodnutí ze dne 29. 4. 2008 vyplývá, že žalovaný byl shledán vinným, že se dopustil dalšího přestupku proti občanskému soužití, když dne 27. 1. 2008 strčil do matky žalobkyně tak, že upadla na zem, čímž jí způsobil drobné ublížení na zdraví – hematomy a zhmožděniny v oblasti pravé kyčle, hrudníku a zad, za toto dostal napomenutí. Vzhledem k těmto zjištěným skutečnostem, ve spojení s výpovědí žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně opustila předmětné nemovitosti z toho důvodu, že soužití s žalovaným shledala neúnosné a odstěhování ze společné domácnosti, tedy z předmětných nemovitostí, bylo jedinou možností, jak neutěšené vztahy mezi účastníky v uvedeném období vyřešit. Tento závěr podporuje i skutečnost, že soužití účastníků v předmětné nemovitosti špatně snášela i starší dcera účastníků [jméno], která byla nucena vyhledat odbornou pomoc lékaře a dokonce uvažovala o sebevraždě, to dokazují lékařské zprávy z psychologické ambulance ze dne 21. 4. 2008 a ze dne 21. 7. 2008, ze kterých vyplývá, že [jméno] měla problémy ve vztahu k otci, to souvisí s tím, že se ji otec„ snaží používat jako informátora o chování matky, dívka toto nazývá výslechy a reaguje odmítáním otce, ze strany otce se začaly projevovat snahy mít na dceru moc, opakovaně se pokusil zamezit [jméno] odejít s matkou za jejím přítelem, brání dceři fyzicky, následně dochází k fyzickému napadení mezi otcem a matkou, a to opakovaně, [jméno] je vystavována výslechům a napadají ji myšlenky na sebevraždu, má z otce strach, pokud je matka na noční, přespává u tety“. V rámci poslední zprávy byla žalobkyně poučena o závažnosti situace, kdy chování otce bylo shledáno jako objektivně nebezpečné pro psychický stav [jméno] s realizací sebevraždy, kdy po tomto vyšetření matka uvedla, že bude informovat bývalého manžela o sebevražedných myšlenkách dcery a bude uvažovat o přechodném odstěhování rodinného domu, dokud nebudou vyřešeny majetkoprávní poměry, poté bude připravena bývalého manžela vyplatit, to je tedy zpráva ze dne 21. 7. 2008. Je tedy zřejmé, že žalobkyně se svou starší dcerou se odstěhovaly z předmětného domu pod tíhou situace a již v období tohoto odstěhování zamýšlela žalobkyně vyřešit majetkoprávní poměry tak, že žalovaného z domu vyplatí.

11. Mezi účastníky nebylo sporné, že v předmětné nemovitosti v současné době bydlí žalovaný, mladší dcera účastníků [jméno] a matka žalobkyně na základě oprávnění z věcného břemene. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že za svou matkou pravidelně dojíždí a vyřizuje nezbytné náležitosti, kdy matka je prozatím soběstačná. O matku žalobkyně jako o svou babičku dále částečně pečuje i mladší dcera účastníků [jméno], žalovaný nejdříve při vyjádření k žalobě u jednání slovy svého právního zástupce tvrdil, že o babičku pečuje výlučně, nicméně naopak v závěrečném návrhu zase tvrdil, že částečně. Sám žalovaný u jednání v rámci vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně za matkou dochází. Z výpovědi žalobkyně je nepochybné, že o matku pečuje sama žalobkyně částečně, která dosud nevyžaduje intenzivní péči, jak vyplynulo z rozvodového rozsudku a protokolu z jednání a dále z rozhodnutí o přestupcích žalovaného, vztahy matky žalobkyně a žalovaného v minulosti nebyly ideální, kdy docházelo i k fyzickému napadání, pokud se na vztahy matky žalobkyně a žalovaného soud dotazoval účastníků při výslechu v předmětné věci, žalobkyně uvedla, že vztahy nejsou dobré, matka by chtěla, aby se žalovaný odstěhoval, žalovaný uvedl, že nyní ve vztazích nejsou problémy, i když si situaci musel s matkou žalobkyně vyříkat, neboť v době rozvodu jej urážela a ponižovala a dělala naschvály, dneska je to však v pohodě. Žalobkyně tvrdila konflikt v době Vánoc, kdy měl žalovaný tahat její matku za vlasy, žalovaný takový konflikt popřel.

12. Mezi účastníky nebylo sporné, že v předmětných nemovitostech žili účastníci od počátku manželství roku 1990, rovněž to vyplývá z účastnických výpovědí účastníků. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobkyně se starší dcerou se z předmětných nemovitostí odstěhovala po rozvodu v roce 2009. Z účastnických výpovědí a dále ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že od odstěhování žalobkyně z předmětných nemovitostí do roku 2018 nepřispíval žalovaný nijak na platby spojené s užíváním předmětné nemovitosti. Žalovaný v řízení sice tvrdil, že žalobkyně v tomto období platby odmítala a nic tedy platit nemohl, zároveň však ve své výpovědi uvedl, že požadoval po žalobkyni, nechť na něho přepíše veškeré energie, což žalobkyně odmítla. Z výpovědí účastníků dále vyplývá, že od roku 2018 přispívá žalovaný na úhrady spojené s provozem a užíváním nemovitosti měsíčně částkou 1 140 Kč, kterou zasílá na účet žalobkyně. Z výpovědí účastníků vyplývá, že komunikace mezi nimi je nulová, je evidentní, že žádnou dohodu o výši plateb nebyli schopni uzavřít, žalobkyně tvrdí, že platby započaly poté, co žalovanému nechala na stole složenku na celé inkaso a číslo svého účtu, žalovaný si částku 1 140 Kč sám vypočítal, žalovaný tvrdí, že částku 1 140 Kč mu určila žalobkyně tím, že ji od ní dostal na papírku. Je nepochybné, že na straně žalovaného není ochota přispívat výrazně více, když sám právní zástupce žalobkyně u jednání uváděl, že ani pokud byl u jednání v předmětném řízení právním zástupcem žalobkyně požádán o vyšší příspěvek, s ohledem na současnou situaci (poznámka soudu energetická krize po konfliktu na Ukrajině), toto nepřijal a příspěvek platí stále stejný.

13. Z výpovědí účastníků, zejména výpovědi žalovaného bylo dále prokázáno, že přesto, že v řízení tvrdil, že řádně pečuje o předmětné nemovitosti v období po rozvodu, kdy v nich bydlí sám s dcerou a matkou žalobkyně, že dochází v podstatě pouze ke klasické údržbě, s výjimkou toho, že po rozvodu se v obci dělala kanalizace, s čímž byly spojeny náklady pro žalovaného ve výši 3 000 Kč, následně měl tedy výdaje pouze s klasickou údržbou nemovitosti, které vyčíslil na 10 000 Kč až 15 000 Kč ročně. Pokud žalobkyně provedla rekonstrukci kuchyně a zadala výrobu a montáž nové kuchyňské linky v kuchyni, kterou užívají jak matka žalobkyně, tak žalovaný s dcerou [jméno], pak označil při výslechu tuto investici za nepotřebnou, kdy linka byla funkční, a to za situace, jak vyplynulo z výpovědi žalobkyně, že se jednalo o plechovou linku z dob mládí matky žalobkyně, která má ke dni rozhodnutí 80 let. Z výpovědí účastníků vyplývá, že žalovaný přispěl na plynový kotel, který stál cca 60 000 Kč, a to částkou 20 000 Kč, další mimořádné náklady, jako nákup spotřebičů, a podobně hradí žalobkyně.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 11. 2020 vyplývá, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně navrhovala žalovanému dohodu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tím způsobem, že by odkoupila jeho podíl za částku ve výši 400 000 Kč. Účastníkům se však dohodnout nepodařilo. O smírné vypořádání se žalobkyně dále pokoušela předžalobní výzvou ze dne 18. 1. 2021 a navrhla žalovanému odkoupení jeho spoluvlastnického podílu a požádala o stanovisko s tím, že pokud nebude uzavřena dohoda, bude podána předmětná žaloba.

15. Mezi účastníky nebyla sporná obvyklá cena předmětných nemovitostí, a to ve výši 1 759 740 Kč, kdy oba účastníci se shodli na tom, že tato cena, která byla stanovena znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 10. 3. 2021, je odpovídající a ke stanovení obvyklé ceny nebylo navrhováno dalšího dokazování (viz protokol z jednání č.l. 51v).

16. Z mimořádného výpisu zaúčtovaných transakcím ze dne 4. 8. 2022 vyplývá, že žalobkyně má ke dni rozhodnutí dostatek finančních prostředků na svém účtu tak, aby byla schopna vyplatit žalovanému vypořádací podíl na nemovitosti, když zůstatek na účtu činí 600 318 Kč.

17. Rovněž žalovaný v řízení prokazoval svou připravenost vyplatit žalovanou ze spoluvlastnictví, kdy soudu předložil dvě smlouvy o úvěru, jednu smlouvu o úvěru od [ulice] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] ze dne 18. 11. 2021, kdy mu byl přislíben úvěr ve výši 700 000 Kč, kdy ze smlouvy vyplývá, že právo čerpat úvěr vyprší uplynutím 12 kalendářních měsíců následujících po nabytí účinnosti smlouvy, tedy 3. 12. 2022. Dále předložil smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, kterou uzavřel s [právnická osoba], kdy mu byl přislíben překlenovací úvěr až do částky 500 000 Kč, k tomu dále doložil potvrzení o změně termínu pro zahájení čerpání úvěru, které vydala [jméno] [anonymizována dvě slova] dne 13. 7. 2022, kdy nový termín čerpání byl stanoven na 31. 12. 2022.

18. Výše uvedeným dokazováním soud dostatečně zjistil skutkový stav potřebný pro posouzení předmětného sporu. Další dokazování tedy již z důvodu hospodárnosti řízení neprováděl a zamítnul jej usnesením u posledního jednání. Pokud jde o navržený důkaz výslechem mladší dcery účastníků [jméno], která žije v předmětných nemovitostech společně s žalovaným, pak žalovaný navrhoval její výpověď k prokázání jeho tvrzení ohledně placení nákladů na nemovitost a ohledně péče o matku žalobkyně. Pokud jde o péči o matku žalobkyně, ze samotných tvrzení účastníků vyplývá, že na péči se spolupodílí jak žalobkyně, tak dcera účastníků [jméno], to že žalobkyně za matkou dochází, vyplývá ze samotných tvrzení žalovaného, pokud se právní zástupce žalobce u jednání vyjadřoval k doplnění žaloby (čl. 51 verte), tak zároveň vyplývá ze závěrečného návrhu žalovaného, ve kterém uvádí, že dcera [jméno] se podílí na péči o babičku částečně. Nebylo tak třeba k tomuto provádět dokazování výslechem dcery [jméno], když péče o matku žalobkyně ze strany žalobkyně byla v řízení prokázána. Pokud jde o dokazování ohledně placení nákladů na nemovitost, i v tomto směru považoval soud výslech svědkyně za nadbytečný, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že do roku 2018 žalovaný nepřispíval nijak na náklady spojené s provozem nemovitosti, od roku 2018 přispívá pouze částkou 1 140 Kč. I pokud by dcera [jméno] potvrdila, že žalobkyně odmítala od žalovaného finanční prostředky, k prokázání této skutečnosti by svědecká výpověď soudu nepostačovala, a to s ohledem na zainteresovanost svědkyně ve sporu a s ohledem na výsledky dalšího dokazování, kdy z výpovědi žalobkyně plyne opak, výpověď žalobkyně považoval soud za věrohodnou, výpověď žalobkyně byla věcná a plná faktických údajů. Naopak výpověď žalovaného považoval soud za nedůvěryhodnou, plnou negativních subjektivních pocitů, zaobírající se křivdami z minulosti. Výpověď svědkyně by nic nemohla změnit na objektivní skutečnosti, že 10 let od rozvodu do roku 2018 žalovaný nijak nepřispíval na provoz nemovitosti a následně od roku 2018 přispívá pouze částkou 1 140 Kč, kterou soud shledává zcela neodpovídající. Je těžko uvěřitelné, že žalobkyně by odmítala finanční příspěvky žalovaného spojené s provozem předmětné nemovitosti. I související zjištěné skutečnosti, kdy žalovaný neměl zájem se podílet ani na mimořádných výdajích spojených s provozem nemovitosti, jako na nákupu spotřebičů, zejména na úhradě nové linky, kdy za dlouhé desetileté období od rozvodu manželství neprovedl žádné práce, které by výrazněji zhodnotily předmětné nemovitosti, které, jak sám zdůrazňoval užívá 32 let a posledních 10 let to byla právě žalobkyně jako dvoutřetinová spoluvlastnice, která byla z užívání předmětných nemovitostí vyloučena z důvodu nemožnosti soužití s žalovaným.

19. Na základě shora provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, žalobkyně svůj dvoutřetinový podíl nabyla darem od své matky a bratra, žalovaný darem od žalobkyně jako tehdejší manželky svou 1/3. V souvislosti s darováním přijal bratr žalobkyně po sepsání darovací smlouvy dne 25. 2. 1994 od žalovaného částku 80 000 Kč. Oba účastníci chtějí zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví, neshodnou se na způsobu vypořádání, kdy každý z účastníků žádá přikázat předmětné nemovitosti do svého vlastnictví. Cena obvyklá předmětných nemovitostí činí částku 1 759 740 Kč. Žalobkyně spolu se starší dcerou se z předmětných nemovitostí po rozvodu manželství účastníků v roce 2009 odstěhovala, neboť soužití účastníků bylo problémové, docházelo k neshodám, fyzickému napadání, žalovaný požíval ve větší míře alkoholické nápoje, starší dcera účastníků měla z žalovaného strach, který ji dováděl až k myšlenkám na sebevraždu, tyto skutečnosti vedly žalobkyni a starší dceru k odstěhování z předmětných nemovitostí. Účastníci byli manželé od roku 1990 do 16. 12. 2009. V předmětné nemovitosti žili od počátku manželství. V průběhu manželství byly předmětné nemovitosti rekonstruovány, rekonstrukce byla hrazena částečně z výlučných prostředků žalovaného, které získal darem od rodičů, a to ve výši 320 000 Kč, částečně z prostředků, kterými přispěla matka žalobkyně a dále částečně ze společných prostředků, které účastníci získali z úvěrů, jež sjednala žalobkyně v průběhu manželství, rekonstrukce byla prováděna v průběhu let 2006, 2007. Po odstěhování žalobkyně z předmětných nemovitostí až do roku 2018 žalovaný nijak nepřispíval na provoz nemovitosti a v předmětné nemovitosti a předmětné nemovitosti užíval zcela zdarma. Následně od roku 2018 přispívá žalobkyni pouze částkou 1 140 Kč. Platí pouze běžnou údržbu předmětných nemovitostí, k většímu zhodnocení předmětných nemovitostí od odstěhování žalobkyně nedošlo, až na novou kuchyňskou linku, kterou však hradila žalobkyně a dále byl pořízen nový plynový kotel, na který žalovaný přispěl 1/3. Žádný z účastníků není vlastníkem jiné nemovitosti. Žalobkyně má na účtu ke dni rozhodnutí dostatek finančních prostředků k vyplacení žalovaného, žalovaný má za účelem vyplacení žalobkyně přislíbeno poskytnutí účelového úvěru ze stavebního spoření. <i>20. Podle § 1140 odst. 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, anebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.</i> <i>21. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.</i> <i>22. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.</i> 23. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Ohledně možného rozdělení předmětných nemovitostí se účastníci vyjádřili tak, že není možné, soud je téhož názoru, kdy v předmětném případě se s ohledem na charakter nemovitosti, kdy se jedná o typický rodinný dům určený k obývání pro jednu rodinu, reálné dělení nemovitostí nepřichází v úvahu, soud tedy uzavřel, že rozdělení společné věci nebylo dobře možné. V daném případě tedy dle shodného návrhu účastníků přistoupil ke zrušení předmětného podílového spoluvlastnictví, o čemž byla mezi účastníky shoda. Účastníci se však neshodli na způsobu vypořádání, kdy každý navrhoval, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví. Po provedeném dokazování má soud za to, že je namístě, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. Při svém rozhodování se soud řídil následujícími hledisky. Významným hlediskem je podle názoru soudu ta skutečnost, že žalobkyně je majoritním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to podílu ve výši 2/3 oproti podílu žalovaného ve výši 1/3, že toto hledisko je významné zmiňuje i konstantní soudní judikatura, (srovnej například rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 4178/2015, 22 Cdo 4940/2017). Soud dále přihlédnul ke způsobu nabytí nemovitosti účastníky a k historickým souvislostem, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že předmětná nemovitost byla zcela ve vlastnictví rodiny žalobkyně, žalovaný se do nemovitosti nastěhoval po sňatku účastníků v roce 1990 a v roce 1994 získal 1/3 podíl darem od žalobkyně. V řízení bylo sice prokázáno, že v souvislosti s převodem na základě darovací smlouvy ve skutečnosti zaplatil bratru žalobkyně 80 000 Kč, nicméně ani tato skutečnost nemění nic na tom, že zásluhu na získání předmětné nemovitosti má žalobkyně a její rodina, bez sňatku s žalobkyní by žalovaný do svého spoluvlastnictví část předmětných nemovitostí nezískal, žalovaný již od roku 1990 měl možnost v nemovitostech bydlet a uspokojovat tak svou bytovou potřebu, účastníci tak neměli výrazně vyšších nákladů na pořízení bydlení ve srovnání s jinými rodinami, které si na startu manželského soužití pořizovali bydlení, například koupí nemovitosti či bytu. Soud dále přihlédl k neochotě žalovaného přispívat odpovídajícím způsobem na náklady spojené s užíváním předmětných nemovitostí, kdy objektivně po dobu 10 let od rozvodu do roku 2018 užíval předmětné nemovitosti bez jakéhokoli příspěvku, od roku 2018 platí pouze příspěvek ve výši 1 140 Kč, který je tedy příspěvkem na energie, kdy inkaso dle žalobkyně činí 6 000 Kč, tento příspěvek tak soud nepovažuje za dostatečný, dále je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyně, která platí zbytek nákladů spojených s provozem nemovitosti nemovitost nemá možnost nemovitost vůbec užívat. Z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný, ačkoli nemovitosti dlouhodobě užívá od rozvodu bez žalobkyně jako většinové spoluvlastnice, provádí pouze nezbytnou a běžnou údržbu předmětných nemovitostí, bez výraznějších investic, které by nemovitosti zhodnotily, kdy naopak novou kuchyni, která je nyní využívána, jak jím, tak dcerou účastníků a matkou žalobkyně, považoval za zbytečnou investici. Soud má dále za to, že žalobkyně prokázala lepší solventnost k vyplacení žalovaného ze spoluvlastnictví, když částku odpovídající 1/3 podílu žalovaného ve výši 586 580 Kč má již připravenu na svém účtu, naopak žalovaný má pouze sjednány dvě smlouvy o poskytnutí účelového úvěru ze stavebního spoření, finanční prostředky tak nemá bezprostředně ke dni rozhodnutí k dispozici, a dále vypořádací podíl, který by musel vyplácet žalobkyni je výrazně vyšší, a to dvojnásobný, tedy ve výši 1 173 160 Kč. Pokud jde o plnohodnotné využití předmětných nemovitostí jednotlivými účastníky, pak tyto nemovitosti by nepochybně využili oba účastníci, kdy žalovaný by předmětné nemovitosti nadále užíval společně s mladší dcerou účastníků, nemovitost by dále užívala na základě oprávnění z věcného břemene matka žalobkyně. Pokud žalovaný v závěrečném návrhu uváděl, že žalobkyně nemá pro nemovitosti účelné využití, když sama není připravená k nemovitosti bydlet, o což nemá zájem, podle názoru soudu tento názor neodpovídá skutečnosti, kdy sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi vypověděla, že v případě přikázání nemovitosti do jejího vlastnictví by se žalovaný z nemovitosti odstěhoval, v nemovitosti by zůstala mladší dcera, její maminka, ona by nemovitost zrekonstruovala, investovala by do ní peníze, nemovitost by tak nezůstala nevyužitá. Za podstatné soud považuje, že v nemovitosti bydlí matka žalobkyně, která s ohledem na svůj věk bude potřebovat stále výraznější péči, kdy bylo prokázáno, že o matku se stará žalobkyně a částečně i dcera účastníků [jméno]. Je nepochybné, že k realizaci péče o svou matku bude pro žalobkyni výhodnější, pokud nemovitost bude přikázána do jejího výlučného vlastnictví, užívání nemovitosti a péče o její matku tak nebude komplikována spolužitím s žalovaným, se kterým má žalobkyně špatné vztahy, žalobkyně má v plánu nemovitost opravit a zařídit ve prospěch péče o svou osmdesátiletou matku. Z dokazování vyplynulo, že minimálně v minulosti nebyly vztahy mezi matkou žalobkyně a žalovaným uspokojivé, dokonce docházelo k fyzickému napadání, soud je přesvědčen, že péče o matku žalobkyně tak bude lépe realizována tím způsobem, že bude dán prostor žalobkyni k takové péči tím, že nemovitost bude přikázána do jejího výlučného vlastnictví. Bylo zároveň prokázáno, že žalobkyně není vlastníkem žádné jiné nemovitosti.

24. Pokud jde o hlediska, které dle názoru žalovaného měly vést k opačnému rozhodnutí, k tomu se soud vyjadřuje následujícím způsobem. Žalovaný uváděl, že nemovitosti využívá účelným způsobem, kdy respektuje věcné břemeno a umožňuje užívání těchto nemovitostí jak sobě, tak dceři, tak matce žalobkyně a po celou dobu o nemovitosti pečuje, i za dobu, kdy žalobkyně nemovitosti opustila a nestará se o ně, jak sám žalovaný uvádí. Je třeba konstatovat, že ve prospěch matky žalobkyně svědčí oprávnění plynoucí z věcného břemene doživotního užívání, není tedy jakkoli zásluhou žalovaného, že jako menšinový spoluvlastník umožňuje matce žalobkyně nemovitost užívat, toto oprávnění je realizací oprávnění z věcného břemene. Pokud jde o mladší dceru účastníků, žalobkyně se opakovaně vyjádřila, že nebude bránit, aby mladší dcera [jméno] nemovitost nadále užívala, pokud se dcera rozhodne jinak, jedná se o dospělou zletilou osobu, které nemůže být bráněno, aby svou bytovou potřebu realizovala jiným způsobem. K péči žalovaného o nemovitost se soud vyjádřil výše. Dále žalovaný poukazuje na to, že v nemovitosti žije 32 let, a podstatným způsobem přispěl k jejich nabytí, k této skutečnosti se soud vyjádřil jinak, situaci zhodnotil odlišně, podle názoru soudu se žalovaný o nabytí předmětných nemovitostí žádným výrazným způsobem nezasloužil, pokud poukazuje na dlouhodobost užívání nemovitosti, je to právě zásluhou rodiny žalobkyně, že se do nemovitosti mohl přistěhovat a nemovitost od roku 1990 užívat, pokud poukazoval na rekonstrukci, kterou měl výhradně platit ze svých prostředků, pak z dokazování vyplynuly jiné skutečnosti, (podrobně viz odst. 8 odůvodnění). Pokud poukazoval na péči dcery [jméno] o babičku, pak na druhé straně bylo prokázáno, že o tuto zároveň však pečuje i sama žalobkyně jako její dcera, dceři [jméno], jak už bylo výše uvedeno, nebude další v užívání nemovitosti nijak bráněno a v podílení se na péči o babičku rovněž. Na základě zhodnocení všech výše uvedených hledisek soud dospěl k závěru, že je namístě přikázat předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II). Výrokem III soud rozhodl o povinnosti žalobkyně vyplatit žalovanému vypořádací podíl na nemovitostech, který odpovídá obvyklé ceně nemovitostí, na které se účastníci shodli, kdy 1/3 podíl žalovaného představuje částku 586 580 Kč, kterou uložil žalobkyni žalovanému zaplatit v zákonné lhůtě tří dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Pokud jde o náklady řízení (výrok V) soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel přitom z nedávného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. I. US 262/20 (když předchozí judikatura vykazovala nejednotnost), ve kterém Ústavní soud vyslovil názor, že v řízeních s povahou judicium duplex (civilní soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného) je ustanovení § 142 o. s. ř. třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků majících v řízení s povahou judicium duplex totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud je přesvědčen, že v daném případě neexistují okolnosti, které by odůvodňovaly postup ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., když oba účastnici se shodovali na zrušení podílového spoluvlastnictví, pokud jde o způsob vypořádání, v tomto se rozcházeli, o něm rozhodl autoritativně soud tímto rozsudkem, tato skutečnost, stejně tak jako okolnosti předmětné věci, však podle názoru soudu nejsou důvodem pro rozhodnutí odlišné, než které soud zvolil, tedy že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.