29 C 223/2021
č. j. 29 C 223/2021-41
V PLATNOSTIOkresní soud Brno-venkov rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 252 Kč s příslušenstvím za převoz do záchytné stanice. Soud se opřel o § 89e odst. 1 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle něhož náklady na dopravu hradí osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalovaný nezpochybnil skutečnosti a nevyjádřil se k souhlasu s rozhodnutím bez jednání. Soud uložil žalovanému zaplatit i náklady řízení ve výši 600 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč.
Plný text
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; název žalobce, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 252 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 252 Kč se zákonným ročním úrokem z prodlení za období od 31. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5%, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu Brno-venkov, soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 252 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce dne 15. 9. 2020 provedl převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice, přičemž částka 252 Kč představuje náklady na převoz žalovaného.
2. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), když žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil již v návrhu na zahájení řízení a žalovaný se na výzvu soudu k této otázce nevyjádřil, přičemž ve výzvě byl poučen, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
3. Z protokolu o dopravě osoby do záchytné stanice bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 15. 9. 2020 v Kuřimi vyšetřen na přítomnost alkoholu v krvi s výsledkem 3,09 promile. S ohledem na pozitivní výsledek testu na přítomnost alkoholu byl žalovaný zaměstnanci žalobce převezen do záchytné stanice (viz potvrzení o přijetí na protialkoholní záchytnou stanici), v důsledku čehož zaměstnanci žalobce museli uskutečnit cestu na trase obec - obec. Trasa byla dlouhá 40 km. Z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního dopravního prostředku a technického průkazu bylo zjištěno, že k převozu žalovaného bylo využito vozidlo Škoda Octavia, registrační značka, přičemž náklady činily 252 Kč, a to v souladu s vyhláškou č. 358/2019 Sb. Z předžalobní výzvy k zaplacení ze dne 19. 7. 2021, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 252 Kč nejpozději do 30. 7. 2021.
4. Dle § 89c odst. 1 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon“) dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek.
5. Podle § 89e odst. 1 zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.
6. Z listinných důkazů vyplývá, že žaloba je důvodná. Bylo prokázáno, že zaměstnanci žalobce přepravili žalovaného dne 15. 9. 2020 do záchytné stanice, zkouška na přítomnost alkoholu byla u žalovaného pozitivní. Z tohoto důvodu vznikla žalovanému povinnost zaplatit náklady na přepravu do záchytné stanice dle § 89e odst. 1 zákona. Žalovaný ve lhůtě neuhradil žalobci dluh, je tak ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě k úhradě v prodlení s úhradou dluhu a žalobci dle § 1970 o.z. přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., dle nějž má zcela úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náhrada nákladů řízení žalobce se skládá z paušální částky 2x 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v předžalobní výzvě a sepisu žalobního návrhu. Celkem se tedy jedná o částku 600 Kč.
8. Jelikož je žalobce v řízení osvobozen od soudních poplatků, uložil soud dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, žalovanému povinnost uhradit poplatek za žalobní návrh ve výši 1 000 Kč.
9. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal důvody pro poskytnutí jiné než zákonem stanovené lhůty. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí u obecného soudu žalovaného nebo prostřednictvím soudního exekutora.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.