29 C 267/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného a žalobce zastoupený opatrovnicí jméno příjmení , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobce o snížení výživného zletilého dítěte

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal změny rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 9. 2018, č. j. P 17/2009-235, kterým bylo naposledy stanoveno výživné žalobce na žalovaného ve výši 5 000 Kč měsíčně, tak, aby bylo sníženo na částku 2 500 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 10. 2021.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 8. 10. 2021 se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud rozhodl o snížení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 9. 2018, č. j. P 17/2009-235 částkou 5 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 10. 2021. V žalobě uvedl, že u žalobce od posledního rozhodnutí soudem o výživném došlo ke zhoršení zdravotního stavu, přičemž mu byla diagnostikována plicní sarkoidóza a přiznán invalidní důchod I. stupně ve výši 8 743 Kč měsíčně, který od ledna 2022 činí 9 461 Kč měsíčně. Ze zdravotních důvodů tak žalobce musel změnit zaměstnání a čistý příjem mu poklesl na částku 24 500 Kč měsíčně. S ohledem na onemocnění žalobce lze očekávat v budoucnu větší pokles příjmů ze zaměstnání a nutnost zaměstnání pouze na zkrácený úvazek. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] je poživatelkou invalidního důchodu III. stupně ve výši asi 12 000 Kč měsíčně. Na straně žalovaného došlo od posledního rozhodnutí soudu taktéž ke změně poměrů. Žalovaný byl omezen na svéprávnosti v širokém rozsahu a opatrovníkem byla ustanovena jeho matka [jméno] [příjmení], a to rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 8. 2021, č.j. Nc 7803/2020. Pro svůj zdravotní stav je žalovaný poživatelem invalidního důchodu III. stupně ve výši 13 000 Kč měsíčně a pobírá příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně. Žalovaný ukončil učební obor cukrář a byl přijat na denní studium oboru stravovací a ubytovací služby na Odborném učilišti [obec]. Žalobce je však přesvědčený, že další studium nemá pro žalovaného žádný význam. Přestože si je žalobce vědom, že se žalovaný aktuálně není schopen sám živit, požaduje s ohledem na zhoršení svého zdravotního stavu a nově získané příjmy žalovaného výživné na žalovaného přiměřeně snížit, a to na částku 2 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný zastoupený matkou jako opatrovníkem navrhl zamítnutí žaloby s tím, že není schopen sám se o sebe samostatně postarat, veškerou základní péči mu musí zajišťovat jeho matka. Příjmy, které má žalovaný z invalidního důchodu ve výši 14 160 Kč měsíčně a příspěvku na péči ve výši 880 Kč měsíčně, nepostačují na zajištění všech jeho potřeb a zvýšených výdajů. Matka má invalidní důchod I. stupně ve výši 6 500 Kč měsíčně, když současně není schopna kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu (rakovina tenkého střeva, nález v levém prsu, astma, depresivní porucha) pracovat. Matku nadto čekají dvě náročné operace. Vůči matce žalovaného je vedeno insolvenční řízení, na které musí hradit částku 3 900 Kč měsíčně, tuto však hradí její matka, neboť sama toho není schopna. Žalobce jako otec žalovaného na žalovaného nad rámec výživného vůbec nepřispívá, o žalovaného se nestará, nestýká se s ním. Snížením výživného by byla žalovanému způsobena újma, neboť není schopen se sám živit a aktuální příjem žalovaného včetně výživného od žalobce v částce 5 000 Kč měsíčně sotva vystačí na zajištění jeho nezbytných potřeb.

3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 8. 2009, č. j. 29 C 110/2009-17 soud zjistil, že manželství žalobce a matky žalovaného bylo rozvedeno. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 9. 2018, č. j. P 17/2009-235 soud zjistil, že tímto byla schválena dohoda rodičů žalovaného, kterou se žalobce s účinností od 1. 9. 2018 zavázal na výživu žalovaného přispívat částkou 5 000 Kč měsíčně, a to k rukám matky žalovaného. Žalovaný byl v době rozhodování soudu o výživném nezletilý, neměl žádný příjem, již tehdy měl zvýšené výdaje související se zdravotními problémy. V té době soud vycházel z příjmů matky žalovaného v částce 11 200 Kč měsíčně, přičemž její výdaje na bydlení činily 3 660 Kč měsíčně. Matka sdílela domácnost pouze se žalovaným, se kterým bydlela v domě svých rodičů. K tehdejším majetkovým poměrům žalobce soud uvedl, že jeho průměrný čistý příjem činil 29 000 Kč měsíčně a jeho výdaje na bydlení a cestovné činily celkem částku 10 700 Kč měsíčně. Společnou domácnost sdílel žalobce s přítelkyní v jejím bytě, přičemž příjem jeho přítelkyně činil částku 12 000 Kč až 13 000 Kč měsíčně.

4. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 8. 2021, č. j. Nc 7803/2020-98 byl žalovaný omezen na svéprávnosti v širokém rozsahu na dobu pěti let, tedy na maximální dobu, opatrovníkem byla ustanovena jeho matka [jméno] [příjmení].

5. Ze zprávy školského poradenského zařízení pedagogicko-psychologické poradny [obec] ze dne 4. 10. 2021 a z rozhodnutí odborného učiliště [obec] ze dne 18. 6. 2021 vyplývá, že žalovaný je schopen pokračovat v přípravě na budoucí zaměstnání s tím, že v současnosti navštěvuje 1. ročník odborného učiliště [obec] - obor stravovací a ubytovací služby. Z sms konverzace mezi žalobcem a matkou žalovaného a ze shodného tvrzení účastníků dále vyplývá, že žalovaný dříve studoval jiný učební obor (cukrář), avšak studium na tomto učebním oboru ukončil a začal studovat nový učební obor (stravovací a ubytovací služby).

6. Z posudku o invaliditě žalovaného ze dne 13. 8. 2020 a z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný má s ohledem na svůj zdravotní stav invaliditu III. stupně, přičemž pobírá důchod ve výši 14 160 Kč měsíčně. Potvrzením prokazujícím dobu poskytování péče Úřadu práce ČR ze dne 7. 3. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný má stupeň závislosti I., přičemž žalovanému byl v této souvislosti přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně.

7. Z dokladu pro strávníka za měsíce září 2021 až leden 2022 soud zjistil, že náklady žalovaného na školní obědy činí částku 700 Kč měsíčně. Z výpovědi matky žalovaného, jakožto opatrovníka, bylo zjištěno, že výdaje žalovaného dále sestávají z příspěvku na bydlení (energie) ve výši 4 000 Kč, k tomu doložen doklad SIPO za měsíc leden 2022 znějící na částku 13 269 Kč. Z poplatku za odvoz odpadu ve výši 774 Kč ročně, z nákladů na léky ve výši 1 500 Kč až 2 000 Kč měsíčně, z nákladů na stravu ve výši 6 000 Kč až 7 000 Kč měsíčně, z nákladů na drogerii ve výši 1 000 Kč měsíčně, nákladů na telefon ve výši 300 Kč měsíčně, příspěvku na internet ve výši 300 Kč měsíčně a z jízdného ve výši 300 Kč měsíčně. Ilustrativně opatrovnice soudu předložila doklady za léky za měsíc listopad 2021 v částce 1 399 Kč, dále potvrzení o zaplacení poplatku za odpady v tvrzené výši a též doklady o zaplacení oblečení a obuvi žalovaného. Dále žalovaný trpí zubními problémy, které si vyžádají vyšetření za částku 13 000 Kč, což bylo soudu doloženo.

8. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (psychiatričky) ze dne 19. 7. 2021 a ze dne 3. 2. 2022 vyplývá, že žalovaný je dlouhodobě léčen pro poruchu aktivity a pozornosti čtyřkombinací psychofarmak, která musí pravidelně užívat. Žalovaný je hypersenzitivní, labilní a má problémy s denním režimem, organizací času a aktivit, je naléhavý na svoje požadavky. Žalovanému bylo doporučeno další studium.

9. Z posudku o invaliditě matky žalovaného ze dne 20. 4. 2021 a z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 1. 2022 vyplývá, že čerpá důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 7 259 Kč měsíčně. Z lékařských zpráv vyplývají tvrzené zdravotní problémy matky žalovaného. Výdaje matky sestávají z výdajů na bydlení (energie) ve výši 4 000 Kč, k tomu doložen doklad SIPO. Dále z poplatku za odvoz odpadu ve výši 774 Kč ročně, z nákladů na léky ve výši 1 000 Kč měsíčně, z nákladů na stravu ve výši 3 000 Kč měsíčně, nákladů na telefon ve výši 300 Kč měsíčně a příspěvku na internet ve výši 300 Kč měsíčně. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že insolvenční soud zjistil úpadek matky žalovaného a povolil ji oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2017, č.j. [insolvenční spisová značka] soud zavázal [jméno] [příjmení] (matka opatrovnice (matky) žalovaného), aby na insolvenční řízení hradila splátkou ve výši 3 900 Kč měsíčně.

10. Z potvrzení o výši příjmu žalobce a výplatních pásek bylo zjištěno, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za období od října 2021 do února 2022 u zaměstnavatele [anonymizováno] . [anonymizována dvě slova]. činil částku 27 642 Kč (včetně odměn). Dále žalobce pobírá invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 9 461 Kč měsíčně. Žalobce žije ve společné domácnosti s družkou, [jméno] [příjmení], která má příjem 15 000 Kč měsíčně. Žalobce s družkou žijí v jejím bytě, na který hradí hypotéku, přičemž žalobce na bydlení přispívá částkou 8 000 Kč měsíčně, což doložil potvrzeními o provedení transakce za měsíc prosinec 2021 až březen 2022. Dále žalobce mezi své výdaje uvedl výdaje na dopravu ve výši 5 000 Kč měsíčně, telefon ve výši 1 000 Kč měsíčně (doloženo fakturami), splátky úvěru ve výši 3 000 Kč měsíčně (doloženo smlouvou se společností m [právnická osoba] v částce 2 936 Kč měsíčně), penzijní pojištění ve výši 800 Kč měsíčně, životní pojištění ve výši 1 000 Kč měsíčně (doloženo dodatkem se společností [právnická osoba] a potvrzeními o provedené transakci) a výživné na žalovaného v částce 5 000 Kč měsíčně. Dále žalovaný doložil potvrzení o provedených transakcích za jídlo, benzín a potvrzení o uzavření smlouvy o pojištění vozidla.

11. Ze zpráv o ambulantním vyšetření žalobce soud zjistil, že mu byla diagnostikována sarkoidóza plic. Žalobce dále soudu sdělil, že má zubní problémy a lze očekávat s tím spojené výdaje, přičemž doložil soudu fakturu za zubní ošetření znějící na částku 520 Kč. <i>12. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>13. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>14. Podle § 914 občanského zákoníku je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.</i> <i>15. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> 16. V projednávané věci jde o výživné pro dnes již zletilého syna žalobce (žalovaného), který studuje na odborném učilišti a v současné době s ohledem na své zdravotní postižení pobírá invalidní důchod. Soud se zabýval rozsahem vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému s ohledem na shora uvedené skutečnosti. Soud tak posuzoval schopnosti, možnosti a majetkové poměry rodičů žalovaného, jakožto povinných, a odůvodněné potřeby žalovaného, jakožto oprávněného. Vedle toho soud posuzoval, zda od doby posledního rozhodnutí o výživném došlo ke změnám, které by odůvodňovaly snížení výživného na žalovaného. Z dokazování soudu je zjevné, že žalovaný v současnosti není schopen být zaměstnán a sám se živit. Je pravdou, že žalovaný nově pobírá invalidní důchod a příspěvek na péči, zároveň ale má zvýšené odůvodněné výdaje, neboť s ohledem na věk žalovaného má tento potřeby dospělého člověka, které jsou navíc podstatně navýšeny s ohledem na jeho zdravotní stav a studium (škola, dojíždění do školy, platby u zubaře, za léky). U žalobce nedošlo od posledního rozhodování soudu k podstatné změně, která by odůvodňovala snížení výživného. Přestože mu byla diagnostikována sarkoidóza plic, jeho příjem k rozhodování soudu o vyživovací povinnosti k žalovanému výrazně nepoklesl, když je navíc jeho zdravotní stav plně kompenzován invalidním důchodem. Žalobce má v současnosti průměrný čistý příjem ze zaměstnání v částce 27 642 Kč měsíčně a z důchodu v částce 9 461 Kč měsíčně a jeho majetkové poměry se tudíž naopak zlepšily. Po odečtení celkových žalobcem uváděných výdajů (vč. výživného na žalovaného) v částce 23 800 Kč (8 000 + 5 000 + 3 000 + 800 + 1 000 + 1 000 + 5 000) od příjmů v částce 37 103 Kč, zbývá žalovanému volně k dispozici částka ve výši 13 303 Kč. Uvedená částka s přehledem stačí pro financování dalších běžných i mimořádných výdajů žalovaného a tvorbě úspor. Ke změně došlo v majetkových poměrech matky žalovaného, která v současnosti pobírá pouze invalidní důchod v částce 7 259 Kč měsíčně. S ohledem na své příjmy, zdravotní stav a probíhající insolvenční řízení, není matka žalovaného schopna na něj finančně přispívat. Matka žalovaného však o žalovaného, osobně pečuje, přičemž mu s ohledem na jeho zvýšené potřeby zajišťuje veškerou péči – kontrola nad dodržováním denního režimu, hygienických návyků, nákupy jídla, ošacení, obuvi a jiných potřeb, pravidelné návštěvy lékařů, školského zařízení apod. Naopak žalobce o žalovaného osobně nepečuje, nestýká se s ním. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že vyživovací povinnost k žalovanému mají oba rodiče, kdy matka tuto vyživovací povinnost plní poskytováním bydlení a zajištěním péče o žalovaného, naproti tomu žalobce se na péči o žalovaného dlouhodobě žádným způsobem nepodílí a je tak třeba mít za to, že tuto svoji povinnost musí plnit alespoň v podobě poskytování výživného. Pokud má žalobce příjem přesahující 37 000 Kč měsíčně a pouze jednu vyživovací povinnost, a to k žalovanému, pak nepochybně je v jeho možnostech platit výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.

17. Nad vše výše uvedené soud dodává, že zákon nezná objektivizaci výživného, tj. tabulky, procenta z příjmů povinného apod., nicméně pro účely stanovování výživného byla vypracována tzv. ministerská doporučující tabulka. Dle uvedené tabulky má výživné na dítě, které má 18 a více let činit 19 % - 25 % z měsíčního čistého příjmu povinné osoby. S ohledem na skutečnost, že příjmy žalobce v současnosti činí částku 37 103 Kč měsíčně, činí spodní hranice výživného na žalovaného, částku 7 050 Kč měsíčně.

18. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že vyživovací povinnost dle občanského zákoníku předchází právu na dávky z nepojistných systémů, tedy v daném případě dávky invalidního důchodu a příspěvku na péči o žalovaného. K tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 2306/12„ Objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně z důvodu těžkého zdravotního postižení vedoucího až ke zbavení způsobilosti k právním úkonům nemůže být přičítána k tíži tohoto dítěte – jež má podle čl. 32 odst. 4 Listiny základní právo na rodičovskou výchovu a péči – v tom smyslu, že by po přiznání sociálních dávek již nemělo mít právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (a že by nemělo mít právo na výživné ze strany rodiče). Takto znevýhodněné dítě si své postižení nezpůsobilo, a naopak potřebuje pomoc po všech stránkách, aby jeho život byl co nejvíce snesitelný v rámci již tak značně omezených možností. Důsledky (i majetkové, tj. vyživovací povinnost) takového postižení dítěte proto musí jít hlavně k tíži toho, kdo (jako racionální bytost) dítě na svět – dobrovolně a při vědomí všech možných důsledků – přivedl, tedy rodiče, pokud to samozřejmě jeho majetkové možnosti objektivně umožňují.“ 19. Ze všech shora uvedených důvodů soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby na snížení výživného a je tedy povinností žalobce nadále platit žalovanému výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.

20. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků nepřiznal, neboť procesně zcela úspěšný žalovaný se nároku na náhradu nákladů řízení vůči žalobci vzdal.