29 C 329/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 260 059,33 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 260 059,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 257,95 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 257 349,33 Kč od 29.03.2020 do zaplacení ve výši 10 %.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětnou žalobou ze dne 21. 4. 2020, doplněnou podáním ze dne 3. 2. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení celkem částky 260 059,33 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba smlouvu o úvěru (dále smlouva), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky (VPP). Žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky formou 96 řádných měsíčních splátek ve výši 8 013,25 Kč počínaje dnem 15. 11. 2014. Splátka se skládala z platby jistiny a úroků 7 531,25 Kč a úhrady pojištění 482 Kč. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto původní věřitel prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Domáhal se zaplacení nesplacené jistiny, obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění, dlužných poplatků a jdoucího zákonného úroku z prodlení tak, jak je specifikováno v žalobě. Žalovaný neuhradil předmětný dluh ani po předžalobní výzvě ze dne 6. 4. 2020. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem 416 968,07 Kč. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že původní věřitel (banka) posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum. Banka hodnotila žádost individuálně v souladu se schvalovacími strategiemi, kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmů, který klientovi přicházel na běžný účet vedený u banky, žalovaný bance deklaroval, že v jeho případě se jedná o měsíční čistý příjem, který byl ve výši 19 053 Kč. V čestném prohlášení o zasílání mzdy ze dne 3. 10. 2014 pak i žalovaný potvrdil, že na jeho běžný účet byla zaslána za poslední 4 měsíce mzda. V žádosti uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 45 000 Kč, že bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 730,81 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného tak banka žádosti o úvěr žalovaného vyhověla a konsolidovala jeden interní závazek žalovaného úvěrem 350 000 Kč, když výše nové splátky byla 7 531,25 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 5. 5. 2022, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce.

4. Uzavření smlouvy ve smyslu žalobních tvrzení bylo prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne datum. Uzavření předmětné smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ostatně žalovaný nezpochybňoval, stejně jako načerpání úvěrové částky 350 000 Kč a skutečnost, že žalovaný z titulu uzavřené smlouvy zaplatil 416 968,07 Kč právnímu předchůdci žalobce, tyto skutečnosti byly doloženy platební historií a výpisem z úvěrového účtu.

5. Žalobce tvrdil, že původní věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného, tato tvrzení však dle názoru soudu nebyla dostatečná a řádné prověření úvěruschopnosti při sjednání smlouvy benkou nebylo řádně tvrzeno ani prokázáno, a to ani po poučení soudem u jednání ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (podrobnosti poučení viz protokol z jednání ze dne 5. 5. 2022), kdy žalobce pouze doplnil, že odkazuje na žalobu, na vyjádření banky k procesu prověření úvěruschopnosti, dále na skutečnost, že žalovaný byl klientem banky, znali tedy situaci na jeho účtu a je zřejmé, že v takovém případě probíhá posouzení úvěruschopnosti jinak a nároky na posuzovatele jsou jiné, než v případě, kdy by žadatel o úvěr přicházel zvenčí. Pokud jde o skutková tvrzení žalobce o prověřování úvěruschopnosti bankou (viz odst. 1), pak právní předchůdce žalobce měl vycházet z čisté mzdy žalovaného ve výši 19 053 Kč měsíčně, což mělo být žalovaným deklarováno v čestném prohlášení, dále vycházela banka z jeho účtu, na který příjem přicházel. Ohledně příjmu žalovaného však nebylo tvrzeno, zda a jakým způsobem prověřovala banka charakter a důvěryhodnost takového příjmu, není zřejmé, zda žalovaný dokládal pracovní smlouvu, o jaký pracovní poměr se jednalo, zda na dobu určitou či neurčitou, kdy splátky byly sjednány na dlouhé období 96 měsíců v relativně vysoké částce 8 013,25 Kč. Není tedy zřejmé, zda banka řádně zjišťovala, že uvedený příjem pokryje celou sjednanou dobu splácení. Pokud banka uvádí, že vycházela z celkového příjmu domácnosti 45 000 Kč, pak není tvrzeno a není tedy zřejmé, z jakých informací tento závěr učinila, zda byly informace k dalšímu příjmu jakkoliv doloženy. Stejně tak není tvrzeno, ani prokázáno, v jakých poměrech se žalovaný nacházel v době uzavření smlouvy, zda byl ženatý, není doloženo tvrzení, že by bydlel skutečně u rodičů. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobce netvrdí, v jaké výši byly u žalovaného zjištěny a prokázány, naopak tvrdí, že vycházel z výdajů odhadnutých, takové zjištění finanční situace dlužníka, kterému je poskytován dlouhodobý úvěr s relativně vysokou splátkou je podle názoru soudu zcela nedostatečné, banka ke dni sjednání smlouvy neměla objektivní představu o pravidelných výdajích žalovaného, minimálně tyto výdaje netvrdila a neprokázala, že je znala, posoudila a s jakým výsledkem. Nedostatečnost zjištění a posouzení konkrétních výdajů i příjmů žalovaného nemůže nahradit doložená listina Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti, která je vyhotovena samotnou bankou a údaje v ní uvedené nejsou nijak doložené, stejně tak nemůže absenci výše uvedeného nahradit tvrzení o zjišťování poměrů žalovaného v bankovních a nebankovních databázích. Soud má za to, že žalobce řádně netvrdil a neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného byla v době sjednání smlouvy s dostatečnou pečlivostí prověřena a vyhodnocena 6. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku na současného žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s přílohou číslo 1, která obsahuje soubor pohledávek původního věřitele obsahující rovněž předmětnou pohledávku.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 věta druhá zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smlouvy) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 2991 odstavec 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Žalobce, jak už bylo výše popsáno, řádně netvrdil a neprokázal, že byla řádně posouzena schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobci se tak nepodařilo prokázat, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. I pouhé nedostatečné prověření bonity klienta je ve smyslu § 588 OZ ve spojení s § 9 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru důvodem pro absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (v souladu s judikaturou, například rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-99). Z tohoto důvodu také soud nerozhodl dle návrhu žalobce rozsudkem pro zmeškání, kdy v žalobě dosud chyběla skutková tvrzení a návrhy důkazů k posouzení bonity klienta, kdy absence takového řádného posouzení bonity klienta je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Tvrzená předmětná smlouva o úvěru předložená žalobcem k důkazu byla tak soudem vyhodnocena jako absolutně neplatná, jejími jednotlivými ujednáními se proto soud podrobněji nezabýval.

11. Předmětná smlouva byla tak vyhodnocena jako absolutně neplatná. V úvahu by eventuálně připadal nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., to ovšem za předpokladu, že by žalovaný nevrátil peníze poskytnuté mu na základě neplatné smlouvy. Na základě předmětné neplatné smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 350 000 Kč, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil z titulu neplatné smlouvy právnímu předchůdci žalobce, celkem částku 416 968,07 Kč. Žalovaný žalobci tak ničeho nedluží. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.

12. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně procesně úspěšnému žalovanému by příslušela náhrada nákladů řízení, tento však náhradu nákladů řízení nepožadoval a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.