29 C 43/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], a to k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba: [adresa žalobkyně a žalovaného], bydlení, k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba: bez čp/če, zem. stav., k pozemku [parcelní číslo] a k pozemku [parcelní číslo], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno – venkov.

II. Nemovitosti specifikované ve výroku I se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu na nemovitostech částku ve výši 3 860 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Okresního soudu Brno – venkov, náklady řízení ve výši 5 016,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen nahradit republice, na účet Okresního soudu Brno – venkov, náklady řízení ve výši 5 016,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětnou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec], a to k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba: [adresa žalobkyně a žalovaného], dále k pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba bez čp/če, dále k pozemku [parcelní číslo] a pozemku [parcelní číslo] (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, žalobkyně se byla nucena z nemovitostí odstěhovat, nemá k nim přístup. Účastníci byli manželé od [datum] do [datum]. Předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví žalovaného, ten však darovací smlouvou ze dne [datum] převedl jednu polovinu předmětných nemovitostí ze svého výlučného vlastnictví do výlučného vlastnictví žalobkyně. S žalovaným se snažila na vypořádání dohodnout v prosinci 2018, kdy požadovala vyplacení částky 2 300 000 Kč, žalovaný však ve stanovené lhůtě na návrh nereagoval. Navrhla, aby podílové spoluvlastnictví bylo zrušeno a vypořádáno tak, že nemovitosti budou přikázány do vlastnictví žalovaného, kterému bude stanovena povinnost vyplatit jí na vypořádání 2 300 000 Kč. Odmítla vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, jak navrhoval žalovaný, viz níže, popřela, že by za trvání manželství byly na domě provedeny jakékoliv úpravy či opravy. Ke stanovení ceny předmětných nemovitostí navrhla vypracování znaleckého posudku.

2. Žalovaný souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem i s návrhem žalobkyně, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví, nesouhlasil však s výší vypořádacího podílu. Navrhl vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším smyslu, konkrétně, aby od hodnoty vypořádacího podílu žalobkyně byla odečtena polovina zůstatku hypotečního úvěru u [právnická osoba] poskytnutého ve výši 2 200 000 Kč dle smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena mezi bankou a žalovaným na nákup pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], vše v k. ú. [obec]. Zůstatek hypotečního úvěru k právní moci rozsudku o rozvodu manželství byl přibližně 1 580 000 Kč. Dále navrhl od hodnoty vypořádacího podílu žalobkyně odečíst náklady spojené s opravami, rekonstrukcemi a údržbou domu v celkové částce přibližně 870 000 Kč, a to ve výši jedné poloviny těchto nákladů. Dodal, že oprava, údržba, rekonstrukce domu byla hrazena výhradně z prostředků ve výlučném vlastnictví žalovaného, které žalovaný získal z prodeje bytu v [obec] na ulici [ulice a číslo] dle kupní smlouvy ze dne [datum], jenž měl ve výlučném vlastnictví.

3. U prvního jednání žalovaný setrval na svém požadavku odečíst polovinu zůstatku úvěru a polovinu nákladů na opravy, rekonstrukci a údržbu od hodnoty vypořádacího podílu žalobkyně. Žalovaný tedy uplatil kompenzační námitku a vypořádání v širším smyslu proto nebylo možné. Jak vyplývá z konstantní soudní judikatury, kompenzační námitka nemůže být úspěšná, srovnej zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2354/2016, který navazuje na dosavadní judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná ve věcech sp. zn. 22 Cdo 5884/2008, sp. zn. 22 Cdo. 4193/2008, sp. zn. 22 Cdo 1927/2004, ze kterých jednoznačně vyplývá, že o širším vypořádání nelze rozhodnout jediným výrokem, ani provést započtení nároků z širšího vypořádání proti budoucímu nároku žalobkyně na zaplacení vypořádacího podílu, neboť rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je pouze rozhodnutím konstitutivním a zakládá tak práva a povinnosti teprve do budoucna, právo na zaplacení náhrady tak vzniká spoluvlastníkovi až po právní moci tohoto rozhodnutí a teprve proti takto existujícímu nároku lze namítat započtení. Kompenzační námitka žalovaného je tak nepřípustná. Poučení žalovaného o správném uplatnění nároku na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví nebylo na místě, neboť by se jednalo o poučení o hmotném právu, které je jako takové nepřípustné a v rozporu se zásadou rovnosti účastníků.

4. Pouze na rámec uvedeného soud uvádí, že žalovaný v podání ze dne 25. 10. 2021 (čl. 81) navrhl opravu protokolu z výše uvedeného jednání ze dne 14. 10. 2021, kdy výhrada má spočívat v tom, že od hodnoty vypořádacího podílu žalobkyně budou odečteny celé částky, nikoliv polovina. K tomu soud dodává, že o návrhu na opravu protokolu nebylo rozhodováno ve smyslu § 41a odst. 3 o. s. ř., neboť se jednalo o návrh nepřípustný, kdy takový návrh je možné podat jen při jednání ve smyslu § 40 odst. 8 o. s. ř., obsah protokolu se nadto shoduje se samotným vyjádřením k žalobě ze dne 8. 10. 2019 (čl. 19), kdy jak ohledně úvěru, tak ohledně nákladů spojených s opravami, rekonstrukcemi a údržbou navrhuje žalovaný odečíst polovinu. S ohledem na závěry z předchozího odstavce o nepřípustnosti kompenzační námitky však uvedené skutečnosti nejsou pro rozhodnutí významné.

5. I přes výše uvedené byl nad rámec potřebného žalovaný u prvního jednání byl poučen o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k tvrzenému hypotečnímu úvěru a k nákladům na opravy, rekonstrukci a údržbu (v podrobnostech viz obsah poučení dle protokolu z jednání čl. 68). Žalovaný zaslal soudu ve stanovené lhůtě doplnění, které však neobsahovalo požadované chybějící skutečnosti a důkazní návrhy. K hypotečnímu úvěru žalovaný uvedl, že byl splácen z osobního účtu žalovaného, a to výhradně z jeho vlastních prostředků, výše splátky se pohybovala mezi 10 000 Kč až 13 000 Kč měsíčně, úvěr byl sjednán na nákup nemovitosti v [adresa]. K nákladům na rekonstrukci a opravu nemovitosti doplnil, že byly s žalobkyní vždy konzultovány, řadu z nich požadovala, bylo k nim přistoupeno po nabytí nemovitostí, kdy žalovaný mohl investovat prostředky z pojištění vozidla, v němž zahynula prvním manželka. Bylo provedeno nejprve odvodnění povrchové vody, zpevnění objektu pomocí lan a jejich skrytí do podhledu stropu místností, byla zbořena část hospodářské budovy na nádvoří, později rekonstruováno na posezení, byla vybourána spíž, zazděny průchozí dveře – obývák, ložnice, změněna dispozice oken v kuchyni, vybourány a znovu položeny podlahy, vyměněná okna za plastová, včetně vchodových dveří do ulice a nádvoří, později v suterénu (celkem za cca 225 000 Kč), proběhla výměna rozšíření ústředního plynového vytápění a rozvodů vody a odpadů (za cca 107 000 Kč), výměna pojistkové skříně a rozvodů elektřiny (za cca 120 000 Kč), po prodeji bytu 3+1 v [obec] [část obce] mohl žalovaný dále investovat především do rekonstrukce střechy (za 417 432 Kč [právnická osoba]) a zateplení fasády, včetně betonáže podpěrných zdí z ulice (celkem za cca 370 000 Kč). Po nákupu obkladů (cca 50 000 Kč) byl obložen sokl (cca 50 000 Kč). Mnoho materiálu nakupoval a práce prováděl sám žalovaný. Řadu prací prováděla [právnická osoba] [příjmení] bez fakturace. V přízemí proběhla rekonstrukce koupelny a vstupní haly a mnohé další bez účasti firmy či doložení faktury. K uvedenému navrhl důkazy smlouvou o hypotéce, kupní smlouvou na byt v [část obce], odkazem na minulé podání, výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Žalovaný tak ani po pučení soudem dle § 118a neunesl břemeno tvrzení, a tedy ani důkazní, kdy k jednotlivým opravám chyběla tvrzení o tom, kdy byla ta která prováděna, na základě čeho (dohoda spoluvlastníků či jinak), jakým způsobem, jaké přesné náklady si vyžádala, jak byla hrazena a z jakých prostředků. Žalovaný byl dále u jednání poučen, že pokud označuje ve vyjádření k žalobě k důkazu soubor listin, pak je specifikovat, jaký konkrétní navržený důkaz je navržen k prokázání jakého konkrétního skutkového tvrzení, neboť žalovaný doložil k vyjádření k žalobě (čl. 19) soubor faktur a jako důkazy označil„ faktury za provedené práce na domě“, dále výpisy z účtu žalovaného. V doplnění však tyto důkazní návrhy nijak nespecifikoval tak, jak byl vyzván a poučen.

6. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu účastníků a dále znaleckým posudkem. Soud dále vyšel ze shodných tvrzení účastníků.

7. Mezi účastníky nebylo sporné, že účastníci byli manželé v období od [datum] do [datum], kdy jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu č. j. 5 C 252/2017-95 ze dne 13. 5. 2019, který nabyl právní moci dne 13. 6. 2019. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, kdy předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví žalovaného, ten však darovací smlouvou ze dne [datum] převedl jednu polovinu předmětných nemovitostí ze svého výlučného vlastnictví do výlučného vlastnictví žalobkyně. Tato skutečnost je potvrzena výpisem z Katastru nemovitostí LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec], ze kterého vyplývá, že předmětné nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků s velikostí podílu ve výši jedné poloviny, kdy jako nabývací titul je pro žalovaného označena smlouva kupní ze dne [datum], následně pro žalobkyni smlouva darovací ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Důkaz byl proveden i právě uvedenou darovací smlouvou, ze které vyplývá, že byla uzavřena mezi účastníky dne [datum], a na základě této smlouvy žalovaný jako dárce na žalobkyni jako obdarovanou převedl vlastnictví ideální jedné poloviny předmětných nemovitostí ze svého výlučného vlastnictví do výlučného vlastnictví žalobkyně, to vše za situace, kdy ke dni uzavření smlouvy, jak vyplývá z výše uvedeného, již účastníci byli manželé. V článku 3 darovací smlouvy dárce prohlásil, že v okamžiku podpisu smlouvy neváznou na nemovitostech žádné právní závady vyjma zástavního práva smluvního ve věci ve prospěch [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru [číslo] obdarovaná prohlásila, že se seznámila se stavem převáděných nemovitostí a přejímá je do svého výlučného vlastnictví.

8. Ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum], tedy před uzavřením manželství, žalovaný jako dlužník uzavřel s bankou [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 200 000 Kč za účelem nákupu předmětných nemovitostí. Žalovaný výpisy ze svého účtu a potvrzeními z banky doložil, že uvedený úvěr splácel z účtu vedeného na své jméno pravidelnými měsíčními splátkami. Z potvrzení o zůstatku úvěru ze dne [datum] vyplývá, že ke dni [datum] banka k žádosti žalovaného sdělila, že zůstatek úvěru činí 1 534 204,28 Kč. Žalovaný dle názoru soudu neprokázal, že by v období trvání manželství s žalobkyní hradil splátky na úvěr ze svého výlučného vlastnictví, kdy k tomuto nedoplnil řádně skutková tvrzení a důkazní návrhy. Soud má za to, že se jedná o výlučný dluh žalovaného, když závazek vznikl žalovanému před uzavřením manželství, dále bylo nepochybně prokázáno, že polovinu předmětných nemovitostí převedl žalovaný na žalobkyni darovací smlouvou, soud má za to, že závazek žalovaného z uvedeného úvěru není dluhem souvisejícím se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí ve smyslu § 1148 o. z., když z darovací smlouvy nijak nevyplývá, že by se účastníci jakkoliv dohodli ohledně úhrady závazku žalovaného, respektive, že by s převodem vlastnictví darovací smlouvou úhrada úvěru nějak souvisela. Ostatně v průběhu celého manželství byl úvěr hrazen ze společných prostředků, skutečnost, že splátky odcházely z účtu vedeného na jméno žalovaného, neznamená, že splátky pocházely z jeho výlučných prostředků.

9. Výzvou k uzavření dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k uzavření dohody o zrušení a vypořádání předmětného sporu podílového spoluvlastnictví s tím, že by zůstaly ve vlastnictví žalovaného a on by vyplatil žalobkyni částku 2 300 000 Kč. Doručení předžalobní výzvy žalovaný nezpochybňoval.

10. Mezi účastníky nebylo sporu ohledně zrušení podílového spoluvlastnictví a způsobu vypořádání, spor byl co do výše vypořádacího podílu, kdy žalovaný žádal širší vypořádání. Účastníci se tedy shodovali na tom, že chtějí zrušit předmětné podílové spoluvlastnictví s tím, že předmětné nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného. Ke stanovení hodnoty předmětné nemovitosti byl soudem na návrh účastníků ustanoven znalec, z jeho bylo prokázáno, že cena obvyklá předmětných nemovitostí činí částku 7 720 000 Kč. Proti znaleckému posudku neměli účastníci žádných námitek.

11. Na základě shora uvedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý s podílem ve výši 1/2. Účastníci se na vyřešení věci smírně nedohodli. Oba účastníci chtějí zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví tak, že předmětné nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného a žalovaný vyplatí žalobkyni vypořádací podíl. Obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 7 720 000 Kč. Žalovaný v řízení řádně netvrdil a neprokázal pohledávky, ani dluhy, které by souvisely se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí a bylo na místě je mezi účastníky vypořádat.

12. Pokud byly v řízení prováděny k důkazu listiny, které soud v rozsudku podrobně nehodnotí, pak z toho důvodu, že z nich nebyly prokázány žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci. V řízení sice soud provedl listinné dokazování k nedostatečně tvrzeným nákladům na rekonstrukci a úpravy, nicméně s ohledem na nepřípustnou kompenzační námitku výsledky takového dokazování nemohly mít vliv na rozhodnutí soudu. <i>13. Podle § 1140 odst. 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, anebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.</i> <i>14. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.</i> <i>15. Podle § 1148 odst. 1 při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.</i> 16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Ohledně možného rozdělení předmětných nemovitostí se účastníci nevyjadřovali, neboť od počátku byla shoda na způsobu vypořádání předmětných nemovitostí. Soud je přesvědčen, že v předmětném případě rozdělení nemovitostí dobře možné není, s ohledem na charakter nemovitostí, kdy se jedná o typický rodinný dům se zahradou určený k obývání pro jednu rodinu. Soud tedy uzavřel, že rozdělení společné věci nebylo dobře možné. V daném případě tedy dle shodného návrhu účastníků přistoupil ke zrušení předmětného podílového spoluvlastnictví, kdy předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného dle návrhu účastníků (výrok I., II.), pokud jde o povinnost žalovaného vyplatit žalobkyni vypořádací podíl na nemovitostech (výrok III.), pak stanovil žalovanému lhůtu v prodlouženém trvání jednoho měsíce ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když prodlouženou lhůtu oproti zákonným třem dnům žalovaný žádal s odkazem na nutnost vyřízení hypotečního úvěru. Širší vypořádání s ohledem na nepřípustnost kompenzační námitky, viz výše, soud neprováděl, vyšel z obvyklé ceny nemovitostí ve výši 7 720 000 Kč, kdy polovina z této částky připadá na vypořádací podíl pro žalobkyni, tedy ve výši 3 860 000 Kč, kdy výrokem III byla uložena žalovanému povinnost takovou částku na vypořádání podílu žalobkyně vyplatit.

17. Nad rámec soud dodává, že i pokud by byl nárok na širší vypořádání žalovaným uplatněn řádně, žalovaný by podle názoru soudu nemohl být úspěšný. Závazek z úvěrové smlouvy je výlučným závazkem žalovaného, který vznikl před vznikem předmětného spoluvlastnictví a žalobkyně nemá v souvislosti s tímto závazkem žalovaného k úvěrující bance, ani k žalovanému, jakékoli povinnosti. Polovinu předmětných nemovitostí se žalovaný rozhodl darovat ze svého výlučného vlastnictví žalobkyni do jejího výlučného vlastnictví za situace, kdy závazek již existoval, předmětné nemovitosti byly zatíženy zástavním právem ve prospěch úvěrující banky, tato skutečnost byla účastníkům darovací smlouvy známa, žádná další práva a povinnosti s ohledem na tento úvěr účastníkům darovací smlouvy nevznikla. Pokud jde o polovinu tvrzených nákladů na rekonstrukci a opravy nemovitosti, pak v tomto směru žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

18. Pokud jde o náklady řízení (výrok IV) soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Vycházel přitom z nedávného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. I. US 262/20 (když předchozí judikatura vykazovala nejednotnost), ve kterém Ústavní soud vyslovil názor, že v řízeních s povahou judicium duplex (civilní soudní řízení, ve kterém mají účastníci na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného) je ustanovení § 142 o. s. ř. třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků majících v řízení s povahou judicium duplex totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Soud je přesvědčen, že v daném případě neexistují okolnosti, které by odůvodňovaly postup ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř., když oba účastnici se shodovali na zrušení podílového spoluvlastnictví, přikázání nemovitostí žalovanému, rozcházeli se pouze ve výši vypořádacího podílu, žalobkyně se tedy obrátila s žalobou na zrušení a vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví na soud, když jiná možnost jim nezbývala. Cen obvyklá nemovitostí, která byla pro stanovení výše vypořádacího podílu stěžejní, je do značné míry závislá na odborném posouzení, účastnici odbornými znalostmi nedisponují a odhadovat obvyklou cenu nemovitosti v současném období, kdy ceny nemovitostí na trhu s nemovitostmi strmě stoupají, je pro účastníka bez odborných znalostí značně obtížné.

19. Výrokem V a VI soud rozhodoval o nákladech řízení státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy jak bylo výše vysvětleno, úspěch obou účastníků v dané věci je stejný, náhradu nákladů řízení státu tak soud rozdělil na 1/2, kdy náklady státu představují vyplacené znalečné (po odečtení zálohy), které činilo 10 032,44 Kč (č.l. 134), pro každého z účastníků tak zbylo nahradit náklady řízení státu ve výši 5 016,22 Kč.