29 C 52/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Petrem Ciběnou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o splnění povinnosti vyplývající ze smlouvy

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované splnění závazku dle čl. 6 smlouvy číslo deníku , Anonymizováno, a přeložení nadzemního vedení mimo pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku, ve kterých nemrzne, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 462 Kč, k rukám právního zástupce žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 2. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti splnit závazek podle čl. 6 smlouvy číslo deníku , Anonymizováno, a přeložit nadzemní vedení mimo pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku, ve kterých nemrzne. Tuto žalobu žalobce odůvodnil tak, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, – zahrada o výměře 1 935 m2, v k. ú. , adresa, , přičemž žalované svědčí na tomto pozemku podle zápisu v katastru nemovitostí věcné břemeno k předmětnému pozemku jakožto tzv. nepravidelná služebnost. Toto věcné břemeno vzniklo z písemně uzavřené smlouvy z roku 1924 (číslo deníku , Anonymizováno, ) mezi povinnou , jméno FO, , právní předchůdkyní žalobce a oprávněným , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, “). Z předmětné kupní smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena podle čl. 8 na dobu určitou, a to po dobu provozu , Anonymizováno, v , adresa, , přičemž tato ukončila svůj provoz dne 30. 5. 1993. Podle žalobce je tedy ode dne 31. 5. 1993 vlastnické právo žalobce omezeno bez právního důvodu. V katastru je předmětné věcné břemeno výslovně označeno jako nepravidelná služebnost, což podle žalobce v souladu s § 479 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“ nebo „o. z.“) znamená, že oprávněným z věcného břemene byla osoba výlučně označená ve smlouvě, tj. , Anonymizováno, . Zánikem této oprávněné právnické osoby předmětné věcné břemeno zaniklo, a to ke dni 31. 12. 1945 přeměnou oprávněné společnosti na národní podnik. Byť podle čl. 4 předmětné smlouvy byly , Anonymizováno, oprávněny postoupit práva z věcného břemene, ze smlouvy vyplývá, že byly v případě postoupení povinny tuto skutečnost ohlásit vlastníkovi, což se nestalo. Předmětná smlouva dále v čl. 6 obsahuje závazek, podle kterého „Ukázalo-li by se, že následkem staveb, jež vlastnice služebního pozemku hodlá provésti je zapotřebí, aby se vedení, nebo jiné části přeložily, je vlastnice služebního pozemku shora uvedeného oprávněna požádati od firmy , Anonymizováno, , aby do 6 měsíců, ve kterých nemrzne, čítajíc ode dne, kdy dotyčné písemné vyzvání , Anonymizováno, obdrží, vedení takovým způsobem přeložily, aby nepřekáželo zamýšlené stavbě“. Jelikož žalobce hodlá na předmětném pozemku vystavět rodinný dům, žalobce dopisem vyzval želovanou, aby splnila závazek podle čl. 6 smlouvy a přeložila nadzemní vedení mimo pozemek p. č. , hodnota, . Smlouvu z roku 1924 nadále považuje žalobce za platnou a účinnou, vychází přitom ze zásady „pacta sunt servanda“.

2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 10. 2. 2023, bylo rozhodnuto o tom, že nesouhlas Městského soudu v Brně s postoupením věci, je důvodný. Místně příslušným je tak zdejší soud.

3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k žalobě ze dne 29. 5. 2023 navrhla její zamítnutí. V odůvodnění vyjádření uvedla, že nadzemní vedení je na pozemku žalobce umístěno a provozováno na základě zákonného věcného břemene podle zákona č. 79/1957 Sb., a zákona č. 458/2000 Sb., Právní názor žalobce, že vedení je umístěno na pozemku na základě smlouvy uzavřené s právním předchůdcem žalované a právní předchůdkyní žalobce, není správný. Předmětné vedení bylo původně vybudováno na pozemku žalobce na základě věcného břemene zřízeného na základě citované smlouvy, avšak účinností zákona č. 79/1957 Sb., tedy ode dne 1. 1. 1958 je nadzemní vedení na pozemku žalobce umístěno a provozováno na základě zákonného (legálního) věcného břemen. Toto věcné břemeno se nezapisuje do katastru nemovitostí. Aktuálně účinný zákon č. 458/2000 Sb. toto zákonné věcné břemeno zachoval. K tomu žalovaná odkázala na znění některých ustanovení předmětných zákonů. Dále žalovaná uvedla, že vzhledem k tomu, že žalované svědčí zákonné věcné břemeno spočívající v oprávnění provozovat na pozemku žalobce předmětné nadzemní vedení, není žádný důvod k tomu, aby soud ukládal povinnost splnit závazek podle čl. 6 smlouvy číslo deníku 54/24 a přeložit nadzemní vedení mimo pozemek žalobce.

4. V rámci ústního jednání, které bylo nařízeno na 27. 7. 2023, žalobce i žalovaná setrvali na svých názorech obsažených v předmětných podáním adresovaných soudu, kdy žalobce doplnil, že konkludentním jednáním účastníků předmětné smlouvy z roku 1924 je tato smlouva nadále platná, a to na dobu neurčitou i přes to, že provoz , Anonymizováno, byl ukončen. Soud u jednání dále provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici, a to zejména kupní smlouvou z roku 1924, zprávou o , adresa, , výpisem z KN a situačním nákresem. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Z kupní smlouvy z roku 1924 (číslo deníku , Anonymizováno, ) uzavřené mezi povinnou , jméno FO, , právní předchůdkyní žalobce a oprávněným , Anonymizováno, , právním předchůdcem žalované, vyplývá, že tato byla uzavřena podle čl. 8 na dobu určitou, a to po dobu provozu , Anonymizováno, v , adresa, . Z čl. 4 předmětné smlouvy dále vyplývá, že , Anonymizováno, byla oprávněna postoupit práva z věcného břemene, přičemž byla povinna tuto skutečnost oznámit. Z čl. 6 předmětné smlouvy dále vyplývá, že se , Anonymizováno, zavázala pro případ, že vlastnice služebního pozemku hodlá provést na předmětném pozemku stavbu, které by vedení překáželo, vedení takovým způsobem přeložit, aby nepřekáželo zamýšlené stavbě.

6. Ze zprávy o , adresa, má soud za prokázané, že , Anonymizováno, v , adresa, ukončila svůj provoz dne 30. 5. 1993. Dále má soud z této zprávy za prokázané, že tato elektrárna byla prohlášena za podnik všeužitečný v souladu s § 4 zákona č. 438/1919 Sb.

7. Z předložených fotografií a situačního nákresu vyplývá umístění předmětného vedení na pozemku ve vlastnictví žalobce.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že vlastníkem předmětného pozemku je žalobce. Z části C předmětného výpisu má dále soud za prokázané, že je zde zapsáno věcné břemeno pro oprávněného, kterým je žalovaná, a to jako věcné břemeno č. d. , Anonymizováno, -nepravidelná služebnost (původně pro , Anonymizováno, p. č. , hodnota, pro , Anonymizováno, .), kdy jako listina je uvedena jednak pozemková kniha vložka 10/, poté ohlášení přechodu oprávnění ze dne 3. 4. 2008 (zák. č. 670/2004 Sb., čl. II) a jednak výpis z obchodního rejstříku prokazující splynutí obchodních společností ze dne 2. 7. 2008.

9. Soud má dále za prokázané, že právním nástupcem , Anonymizováno, se stala žalovaná, když tuto skutečnost žádný z účastníků nepopíral a mezi stranami je tak tako skutečnost nesporná.

10. Soud danou věc posuzoval podle právní úpravy platné a účinné od roku 1924, tedy od okamžiku uzavření předmětné kupní smlouvy. Soud vycházel ze zákona č. 438/1919 Sb., dále ze zákona č. 79/1957 Sb. a zákona č. 458/2000 Sb.

11. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 438/1919 Sb., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, podniky pro výrobu nebo dodávku elektrické energie pro všeobecnou potřebu (elektrické podniky), náležející státu neb zemi neb korporacím místní samosprávy neb smíšeným společnostem, v nichž veřejné korporace súčastněny jsou alespoň šedesáti procenty kapitálu, aneb společnostem zřízeným podle § 2, dále podniky jimi projektované, slouží-li soustavné elektrisaci, může ministerstvo veřejných prací po dohodě se súčastněnými autonomními správami prohlásiti za všeužitečné. Podle § 11 odst. 1 téhož zákona práva užívací přecházejí s povinnostmi, které s nimi jsou spojeny, na právního nástupce elektrického podniku, vyhovuje-li podmínkám § 4. Práva tato jsou účinna proti každému držiteli nemovitosti. Podle § 12 odst. 1 téhož zákona pro elektrická vedení a jejich příslušenství, včetně zařízení transformačních a spojovacích, může se všeužitečným elektrickým podnikům povoliti vyvlastnění (§ 7), vyžadují-li toho důležité důvody té, neb je-li náklad na jich zřízení na jiném místě nepoměrně vysoký; pravidelně povoluje se pro díla tato zřízení služebnosti.

12. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), energetickými díly pro výrobu nebo rozvod elektřiny (dále jen "energetická díla") se v tomto zákoně rozumějí b) zařízení pro rozvod elektřiny ( § 3) nebo jejich části, pokud slouží nebo jsou určeny k dodávce elektřiny více odběratelům (dále jen "zařízení pro veřejný rozvod elektřiny"). Podle § 3 tohoto zákona se zařízením pro rozvod elektřiny rozumí zařízení pro přenos, přeměnu a rozvádění elektřiny, jako stanice (transformovny, spínací stanice a měnírny) a elektrická vedení. Podle § 22 odst. 1 písm. a), odst. 5 tohoto zákona energetickým podnikům přísluší oprávnění a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení. Povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno. Podle § 34 odst. 1 téhož zákona dnem počátku účinnosti tohoto zákona vznikají oprávnění a povinnosti podle § § 22 až 26 i ve prospěch vedení [§ 22 odst. 1 písm. a)] ve správě energetických podniků, která byla zřízena přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona.

13. Podle § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), oprávnění k cizím nemovitostem, jakož i omezení jejich užívání, která vznikla před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčena.

14. Z nálezu Pléna Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 25/04 se podává, že věcná břemena zřízená na základě zákona (tedy nejen podle energetického zákona) mají specifický režim, upravený veřejnoprávními předpisy, na jejichž základě byla zřízena. I když mají nesporný veřejnoprávní prvek daný způsobem jejich vzniku a účelem, kterému slouží, nelze přehlížet, že mají i významný prvek soukromoprávní. Občanské právo definuje věcné břemeno jako právo někoho jiného než vlastníka věci, které ho omezuje tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tzv. zákonná věcná břemena tento charakter mají také. Ostatně zákony, podle nichž vznikají, je tímto pojmem označují. Jejich režim však není zcela totožný s režimem smluvních věcných břemen, neboť se řídí speciální úpravou právních předpisů, které upravují činnosti, k jejichž provozování vznikly. Nejde však o úpravu komplexní, která by vylučovala použití obecné úpravy občanského práva o věcných břemenech. Proto pokud tyto speciální předpisy nemají zvláštní úpravu, řídí se jejich režim obecnou úpravou občanskoprávní. Na danou problematiku je dále nutno pohlížet podle zásady nepravé retroaktivity. Podle této zásady vyplývají práva a povinnosti ze zřízeného věcného břemene nikoliv z právní úpravy, na jejímž základě vznikla, nýbrž ze současné zákonné úpravy zákonných věcných břemen.

15. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. III. ÚS 2498/19 vyplývá, že specifikum posuzované věci je určeno povahou omezení vlastnického práva k nemovité věci, které má umožnit realizaci části užitné hodnoty této věci "ve prospěch" veřejně prospěšné stavby, typicky nejrůznějších inženýrských sítí (např. rozvody elektrické energie, plynu, tepla, vody, telekomunikací), příp. dalších liniových staveb (např. komunikací). Integrace veřejného zájmu na zajištění provozu takových staveb a soukromého zájmu vlastníka dotčené nemovité věci se v právní úpravě projevila zakotvením speciálních konstrukcí. Jejich podstatu výstižně formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 7. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1624/2000: "Již v době platnosti obecného občanského zákoníku se v úzké souvislosti s omezeními vlastnického práva hovořilo o tzv. zákonných neboli legálních služebnostech, ovšem s tím, že nejde o služebnosti ve vlastním slova smyslu. Ve skutečnosti jde o zákonná omezení vlastnického práva, navazující na § 123 ObčZ, který limituje výkon oprávnění vlastníka ,mezemi zákona‘. Tato omezení se podobají věcným břemenům podle ObčZ tím, že obdobně omezují práva vlastníka pozemku, liší se však tím, že vznikají ze zákona a ve veřejném (nikoliv soukromém, jak je tomu u věcných břemen podle ObčZ) zájmu. O tom, zda jde o instituty práva soukromého nebo veřejného, rozhoduje podstata těchto institutů, nikoliv jejich pojmenování. Pokud zákon užil pojem ,věcná břemena‘ a současně zdůraznil, že jde o oprávnění vykonávaná ve veřejném zájmu, nelze pouze z užití uvedeného pojmu dovodit, že by nadále mělo jít o soukromoprávní oprávnění. V takovém případě jde o zákonná (legální) věcná břemena, která jsou instituty svého druhu, náležejícími veřejnému právu. Jejich podstata spočívá v tom, že jde o veřejnoprávní omezení vlastnického práva, nebo také o vymezení obsahu vlastnického práva veřejnoprávním předpisem". Z těchto důvodů není pochyb o tom, že speciální předpisy mají přednost před obecnou právní regulací také při formulaci podmínek pro vznik příslušného oprávnění užívat cizí nemovitost, pro předpoklady jeho výkonu, též pro případné posouzení účinků nevykonávání (promlčení, prekluze) a také pro zánik.

16. Z provedeného dokazování, podřazením pod citovaná zákonná ustanovení a soudní judikaturu, má soud za jednoznačně prokázáno, že žaloba není důvodná. Soud má po provedeném dokazování za jednoznačné, že smlouva z roku 1924, uzavřená mezi právními předchůdci účastníků řízení, již zanikla, a to ke dni 30. 5. 1993, kdy ukončila provoz , adresa, , neboť byla uzavřena pouze na dobu určitou, a to právě po dobu trvání provozu , Anonymizováno, . Tuto skutečnost také potvrdil sám žalobce, který nicméně konstatoval, že smlouva je nadále platná, neboť bylo konkludentně nadále pokračováno v právech a povinnostech z této smlouvy. Tato domněnka žalobce se však nezakládá na pravdě, navíc nebylo nijak prokázáno, že smlouva je nadále platná. Žalovaná ani neměla důvod nadále v platnosti smlouvy konkludentně pokračovat, když jí svědčící věcné břemeno k provozování elektrického vedení na pozemku žalobce vzniklo na základě zákona, jak bude níže uvedeno. Z tohoto důvodu právo žalobce na splnění povinnosti žalovanou zaniklo, a to ke dni, kdy zanikla platnost předmětné smlouvy. Pokud se tedy nyní žalobce dovolává splnění povinnosti na základě neplatné smlouvy, pak je nutné takovou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť žalovaná již není podle žádného aktuálně platného právního jednání povinna tuto povinnost bezplatně splnit.

17. Soud se nicméně zabýval i tím, na základě čeho žalovaná předmětné elektrické vedení užívá, a zda se tak skutečně nejedná o prodloužení platnosti kupní smlouvy konkludentním jednáním účastníků, přičemž dospěl k závěru, že žalované svědčí k elektrickému vedení zákonné věcné břemeno, které nahradilo původní věcné břemeno ujednané ve smlouvě z roku 1924. Toto zákonné věcné břemeno vzniklo účinností zákona č. 79/1957 Sb., a to konkrétně na základě ustanovení § 34 odst. 1, kdy dnem počátku účinnosti tohoto zákona vznikla oprávnění a povinnosti podle § § 22 až 26 i ve prospěch vedení [§ 22 odst. 1 písm. a)] ve správě energetických podniků, která byla zřízena přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona. Tento zákon nabyl účinnosti dnem , datum, , od tohoto okamžiku tudíž svědčí žalované zákonné věcné břemeno, které i s ohledem na výše uvedenou judikaturu Ústavního soudu má přednost před úpravou obsaženou ve smlouvě a de iure veřejnoprávní úprava nahradila zřízení věcného břemene smlouvou. I další zákony zachovaly kontinuitu takto zřízeného věcného břemene až do okamžiku rozhodnutí soudu a zákonné věcné břemeno ve prospěch žalované tak nadále trvá. Za situace, kdy zde neexistuje již platná smlouva, podle které byla žalovaná povinna přeložit elektrické vedení v případě stavby na pozemku žalobce, a za situace, kdy je elektrické vedení zatíženo zákonným věcným břemenem ve prospěch žalované, nemá žalovaná žádnou povinnost předmětné elektrické vedení přeložit a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že Ústavní soud se ve dvou shora zmíněných nálezech obsáhle vyjádřil k institutu zákonného věcného břemene, kdy posuzoval podobnou situaci jako v tomto případě, přičemž zdejší soud neměl nejmenší důvod se od této judikatury odchýlit. Naopak nerespektování závazného právního názoru by bylo porušením práva na spravedlivý proces a zejména porušením zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Účastníci byli před vyhlášením rozhodnutí poučeni o zákonných ustanoveních, aktuální soudní judikatuře a předběžném názoru soudu, přičemž i po tomto poučení žalobce nadále na žalobě setrval.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v nákladech jejího právního zastoupení. Jedná se o celkem 3 úkony právní služby á 1 500 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7, bod 4, vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, písemném vyjádření k žalobě ze dne 31. 5. 2013 a účasti u jednání dne 27. 7. 2023., Anonymizováno, Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 3 režijní paušály á 300 Kč,, Anonymizováno, dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a cestovné, kdy právní zástupce žalované učinil jednu cestu z místa svého sídla v , adresa, k jednání soudu v Brně (jedna cesta činí 214 km), přičemž byl použit osobní automobil , Anonymizováno, , s průměrnou spotřebou 4,4 l nafty na 100 km, se sazbou základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč. Průměrná cena za 1 litr nafty činí 34,40 Kč (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad). Podle výpočtu cestovné celkem činí 2 873 Kč. Za cestu právnímu zástupci v souladu s § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu náleží také náhrada za promeškaný čas v rozsahu 12 půlhodin (za jednu půlhodinu ve výši 100 Kč), tj. celkem 1 200 Kč. Dále náklady právního zastoupení tvoří 21% DPH ve výši 1 989 Kč, neboť právní zástupce žalované osvědčil, že je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tedy náklady právního zastoupení žalované činí 11 462 Kč. Splatnost nákladů řízení byla provedena v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.