29 C 95/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Šebelovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 100 000 Kč, dále úroku 10 % ročně z pohledávky 100 000 Kč od 16.03.2020 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 21 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] s žalovaným uzavřel kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo osobní vozidlo Ford tranzit, [registrační značka], VIN [anonymizováno], r. v. 2006 (dále jen předmětné vozidlo). Žalobce vozidlo prodal [právnická osoba] [anonymizováno], která byla vyzvána Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj k vydání vozidla, na kterém vázne zástavní právo, společnost [právnická osoba] úhradu odmítla a Finanční úřad zažaloval žalobce. Žalobce se bránil, výsledkem žaloby však je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 8 C 166/2019-80, kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen uhradit částku 62 900 Kč. Rozsudek byl doručen dne 4. 3. 2020, to nabyl i právní moci. Tento den žalobci vznikla škoda. U jednání žalobce doplnil, že žalobu podal bezprostředně po výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 a že do té doby nebylo zřejmé, zda žalobci škoda vznikne či nikoliv. Žalovaný byl o průběhu řízení informován, žalobcem vyzván k dobrovolnému uhrazení dluhu Finančnímu úřadu. V průběhu řízení Finanční úřad doložil dokument, který zcela zvrátil šance žalobce na obranu, a ze kterého vyplývá, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] věděl o zástavním právu na předmětném vozidle. Žalovaný vědomě porušil čl. 4 odst. 2 písm. a) kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, kde tvrdil, že vozidlo není předmětem zástavního práva. Podle čl. 6 uplatnil žalobce smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalovanému byla dne 4. 3. 2020 zaslána předžalobní výzva k uhrazení pohledávky, která mu byla doručena dne 11. 3. 2020, dodnes nereagoval.

2. U jednání žalobce upřesnil, že v předmětném sporu se domáhá nároku z titulu smluvní pokuty. Dále žalobce po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání (podrobněji viz protokol z jednání čl. 66) doplnil, že zástavní právo na předmětném vozidle ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy existovalo a že k prokázání tohoto tvrzení navrhuje spis Obvodního soudu pro Prahu 10, konkrétně rozsudek. Žalobce ještě u jednání doplnil, že z kupní smlouvy jasně vyplývá, že splnění povinností dle čl. 4 a pravdivost údajů prodávajícího ve smyslu smlouvy je pro žalobce nesmírně důležitá, poukázal na skutečnost, že dříve byl rejstřík zástav v registru vozidel, to následně bylo zrušeno, nyní je rejstřík zástav těžko dostupný, je dostupný na dotaz přes notáře a při objemu prodeje a nákupu aut u žalobce není možné, aby si každé auto žalobce prověřoval, uvedl, že to je riziko žalobce, do kterého musí jít, když prověřují exekuce i insolvence, které jsou snadno dostupné na internetu, naopak ohledně zástav tato dostupnost nebyla dosud obnovena. Dále uvedl, že žalovaný o zástavním právu musel vědět, neboť byl společníkem [právnická osoba] [anonymizováno] do 20. 1. 2017.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Vyjádřil se písemně v rámci odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Potvrdil uzavření smlouvy mezi účastníky, dále uvedl, že uzavíral smlouvu v dobré víře o tom, že jeho vlastní prohlášení jsou pravdivá. Poukázal na to, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, smlouva byla formulářová a nebylo možno ji jakkoli měnit, proto má za to, že mu žalobcem byl nedůvodně přiřčen statut podnikatele a tím byl krácen na svých právech. Konstatoval, že v případě čl. 4 odst. 2 písm. a) a odst. 6 smlouvy mu byla podsunuta tvrzení o skutečnostech, jež jsou objektivně mimo spotřebitelovu dispozici nebo trpí jinou vadou a žalovaný jako spotřebitel neměl možnost do znění smlouvy zasahovat, sankce v čl. 4 odst. 6 jsou z toho důvodu nepřiměřené a nemravné, jedná se o porušení spotřebitelské ochrany žalovaného. Žalovaný byl v dobré víře při uzavírání smlouvy, že jeho prohlášení jsou pravdivá, opíral se krom jiného i o obdobné prohlášení předchozího vlastníka v jeho nabývacím titulu k předmětnému vozidlu, neboť to jej k tomu plně opravňovalo. Tvrzení, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] věděl o zástavním právu na uvedeném vozidle je jen lichou domněnkou ve světle skutečností, že žalovaný sám k vozidlu žádné zástavní právo nezřizoval a o jiném v té době existujícím zástavním právu k vozidlu nebyl zpraven, neboť v nabývacím titulu byl výslovně ujištěn předchozím vlastníkem o neexistenci takového práva při nabytí vozidla žalovaným. Žalovaný v minulosti sice jednatelem předchozího vlastníka předmětného vozidla skutečně býval, ale nikoli v době uskutečnění koupě žalobcem. O zřízení zástavního práva počátkem roku 2015 sice informován byl, ale jako osoba mimo jakékoliv struktury předchozího vlastníka vozidla měl důvodně za to, že toto právo s ohledem na takřka dvouletou dobu od vzniku a nikterak významnou výši a prohlášení předchozího vlastníka již zjevně zaniklo. Shrnul, že namítá neplatnost ujednání smlouvy naplňující znaky porušení spotřebitelské ochrany žalovaného, a to zejména čl. 4 odst. 2 písm. a) a odst. 6, že namítá nedostatek subjektivní stránky smlčení předmětného váznoucího zástavního práva dle čl. 4 odst. 2 písm. a) smlouvy a namítl promlčení nároku žalobce s ohledem na počátek promlčecí lhůty dne 21. 2. 2017 a s ohledem na uplatnění nároku žalobce u zdejšího soudu dne 18. 3. 2020.

4. Po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání (podrobněji viz protokol z jednání čl. 66) doplnil, že žalovaný neměl jak zjistit objektivní stav a spoléhal se na úmluvu při svém odchodu jako statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizováno], že dluh firmy bude neprodleně uhrazen, písemně to měl potvrzeno v nabývacím titulu, konkrétně v kupní smlouvě na předmětné vozidlo se [právnická osoba] [anonymizováno] v čl. 2, že na vozidle neváznou žádná práva.

5. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhů účastníků.

6. Z obchodního rejstříku vyplývá, že u [právnická osoba] [anonymizováno] působil žalovaný jako jednatel od 8. 1. 2010 do 20. 1. 2017, ve stejném období rovněž jako společník. Z kupní smlouvy [anonymizováno] bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu dne [datum], žalovaný na straně prodávající a žalobce na straně kupující, předmětem smlouvy byl předmětný automobil Ford tranzit za kupní cenu 56 000 Kč Ze smlouvy vyplývá, že žalovaný jako prodávající v bodě 4.2 písm. a) prohlásil a stvrdil, že předmětné vozidlo není předmětem zástavního práva. Účastníci se mimo jiné ve smlouvě dohodli v čl. 4 upravujícím Práva z vadného plnění, a to v bodě 4.6, věta prvá, že prodávající je povinen veškerá prohlášení obsažená v odst. 4.1, 4.2, 4.3 smlouvy činit pravdivě a v souladu se skutečností, dále si v čl. 4 dohodli, že ukáže-li se kdykoli v budoucnu kterékoli prohlášení prodávajícího uvedené uvedených v odstavcích 4.1, 4.2, 4.3 smlouvy jako nepravdivé či zkreslené, tedy poruší-li prodávající svou povinnost výše uvedenou ve větě prvé čl. 4, je prodávající povinen zaplatit kupujícímu za každé porušení či nepravdivé prohlášení smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč, dále, že nárok na smluvní pokutu kupujícímu vzniká okamžikem porušení povinnosti prodávajícího. Uzavření a obsah smlouvy mezi účastníky nebylo sporné.

7. Z kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2017 vyplývá, že tato byla uvedeného dne uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem byl převod vlastnického práva z prodávajícího na žalovaného k předmětnému vozidlu za kupní cenu 20 000 Kč. V čl. 2, bod. 2.2 prodávající prohlásil, že není v dispozici s předmětem prodeje nikterak omezen a že na něm nevázne žádné zástavní právo nebo jakákoli jiná práva třetích osob a že má plné oprávnění a možnost převést vozidlo do vlastnictví kupujícího. Smlouva dále obsahuje článek o předmětu smlouvy, souhlasném prohlášení smluvních stran a předmětu prodeje, platebních a dodacích podmínkách, práv z vadného plnění, závěrečná ustanovení, celkem smlouva je obsažena na čtyřech A4 stranách.

8. Žalovaný namítal, že předmětná kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná v článku 4 pro rozpor s ochranou práv spotřebitele, konkrétně, že se jednalo o formulářovou smlouvu, kterou nebylo možno jakkoli měnit jakkoliv či do ní zasahovat a že mu jako spotřebiteli byl přiřčen z toho důvodu statut podnikatele a byl tak krácen na svých právech. Soud považuje tuto obranu žalovaného za ryze účelovou, je zcela běžnou praxí obchodníků s ojetými automobily, že mají připraveny vzory smluv, které následně uzavírají pracovníci společností se zákazníky jako spotřebiteli. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, že by se žalovaný domáhal úpravy smlouvy, či že by žalobce takové úpravy odmítal. Je pochopitelné a běžné, že smlouvy obdobného typu jsou předem připravené s ohledem na obdobný typ uzavíraných obchodů, a to i se spotřebiteli, že se tedy smlouva nesepisuje až za přítomnosti spotřebitele, tím není nepochybně vyloučena možnost dohody na úpravě smlouvy, který byla předpřipravena. Ostatně žalovaný měsíc před uzavřením předmětné smlouvy uzavíral obdobnou kupní smlouvu se svým právním předchůdcem, předchozím vlastníkem předmětného vozidla, kdy smlouva měla obdobné ustanovení v čl. 2, jako je ustanovení čl. 4 ve spojení s čl. 4 předmětné smlouvy, jehož platnost žalovaný v předmětné smlouvě napadá, ačkoliv platnost kupní smlouvy, kterou uzavíral v pozici kupujícího, nenapadá, naopak na obdobné prohlášení svého právního předchůdce dokonce odkazuje a dovolává se jej. Rovněž sjednané kupní ceny, kdy kupní cena v napadené smlouvě je více než dvojnásobně vyšší, svědčí o tom, že žalovaný v postavení spotřebitele a prodávajícího v předmětné kupní smlouvě nebyl na svých právech jakkoli krácen, naopak, že zcela přesně chápal své právní jednání a jeho důsledky při uzavření obou kupních smluv, i s přihlédnutím k jeho postavení jednatele u předchozího vlastníka předmětného vozidla a tedy nepochybně s ohledem na jeho povědomost o pravidlech obchodního styku tak, jak má na mysli § 4 o.z. Předmětnou smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne [datum] pak soud vyhodnotil jako platnou.

9. K tvrzení, že žalovaný věděl při sjednání předmětné kupní smlouvy o zástavním právu, které vázne na předmětném automobilu, žalobce předložil přípis žalovaného jako jednatele společnosti [právnická osoba] Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj z 10.12.2015, který byl doručen Finančnímu úřadu dne 15. 12. 2015, ze kterého plyne, že žalovaný jako jednatel společnosti [právnická osoba] požádál o povolení splácení dluhu na dani, přičemž konstatoval, že dluh je zajištěn zástavním právem Finančního úřadu na předmětném vozidle. Dále k uvedenému tvrzení předložil přípis žalovaného žalobci ze dne 14. 11. 2017, kterým reaguje na předmětný problém se zástavním právem na předmětném vozidle a rovněž na dopis žalobce ohledně tohoto problému žalovanému ze dne 27. 10. 2017. V dopise sděluje, že se pokoušel řešit předmětný problém, respektive najít finanční prostředky na řešení problému, který měla způsobit firma [právnická osoba], to se mu však nepodařilo, on sám je ve špatné finanční situaci a problém by mohl řešit pouze půjčkou, že zkouší najít řešení a žádá o projednání věci. V dopise dále uvádí, že v březnu 2015 byl jednatelem firmy a je jeho chybou, že o zástavním právu nevěděl, i když z titulu svého postavení o jeho zřízení vědět měl. Zřízení zástavního práva jim ale bylo podle informací z Finančního úřadu zasláno do datové schránky, kterou obsluhovala externí firma a veškeré dokumenty z ní se tiskly a zakládaly do šanonů, k dokumentům nemá přístup, aby zjistil, proč se k němu nedostaly. O této skutečnosti nevěděl, jinak by od firmy [právnická osoba] neodkoupil celkem tři vozy, v celé věci zkouší najít řešení. Z obou uvedených přípisů, jejichž autorem je žalovaný, u přípisu Finančnímu úřadu ze dne 15. 12. 2015 v pozici jednatele společnosti [právnická osoba], nepochybně vyplývá, že žalovaný o zástavním právu věděl, vzniklo v době, kdy byl jednatelem společnosti (ke vzniku viz níže odst. 11), žalovaný finanční úřad následně dokonce požádal jako jednatel společnosti o možnost splácení dluhu na dani, přičemž v přípise žalobci ze dne 14. 11. 2017 lhal, pokud žalobci tvrdil, že o zástavním právu nevěděl. Žalovaný se v přípise ze dne 14. 11. 2017 ani nesnažil tvrdit, že o zástavním právu nevěděl ke dni uzavření smlouvy, nýbrž prokazatelně uvedl nepravdivou informaci v tom smyslu, že dokonce nevěděl ani o samotném vzniku předmětného zástavního práva, z výše uvedeného přípisu finančnímu úřadu, kde žádal o splácení dluhu, však vyplývá opak. Z takového jednání lze podle názoru soudu nepochybně učinit závěr, že o předmětném zástavním právu žalovaný věděl i ke dni uzavření kupní smlouvy, tedy ke dni [datum], kdy toto datum je pouze měsíc poté, kdy ukončil funkci jednatele ve [právnická osoba] [anonymizováno], tento závěr je odůvodněn rovněž výše prokázanou skutečností, že již tři dny poté, co bylo ukončeno jednatelství žalovaného v uvedené firmě žalovaný koupil od uvedené společnosti předmětné vozidlo, pokud by zástavní právo mělo před uvedenou dobou zaniknout, nepochybně by o tom žalovaný musel vědět, neboť krom tří dnů byl do koupě předmětného vozidla od [právnická osoba] [anonymizováno] jejím společníkem i jednatelem. Bylo však nepochybně prokázáno (viz níže odst. 11), že předmětné zástavní právo ke dni uzavření kupní smlouvy trvalo, o čemž žalovaný nepochybně věděl, a proto se snažil předmětné vozidlo následně obratem prodat žalobci bez toho, aby ho na existující zástavní právo upozornil.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 3. 2020, která byla dle poštovního podacího archu a informace k zásilkám odeslána a převzata k poštovní přepravě dne 4. 3. 2020 a žalovanému doručena dne 11. 3. 2020 vyplývá, že žalobce touto výzvou vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč z důvodu porušení kupní smlouvy, konkrétně čl. 4 odst. 2 písm. a), kdy stvrdil, že vozidlo není předmětem zástavního práva, ačkoliv věděl, že tomu tak není, vyzval k úhradě požadované částky do tří dnů od doručení výzvy.

11. Důkaz byl dále proveden spisem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 8 C 166/2019, ze kterého soud zjistil, že v tamním řízení žalobou ze dne 9. 4. 2019 Finanční úřad pro Jihomoravský kraj jako žalobce požadoval po společnosti [právnická osoba] zaplacení 62 000 Kč s příslušenstvím, tedy po žalobci v předmětném řízení, ve věci byl vydán rozsudek ze dne 12. 2. 2020, č.j. 8 C 166/2019-80, kterým soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, rozsudek nabyl právní moci dne 20. 3. 2020. Ze spisu, a to z rozsudku a listin níže uvedených soud zjistil, že Finanční úřad pro Jihomoravský kraj v postavení správce daně rozhodnutím č. j. 958601/15/3005-80541-711454 dne 2. 3. 2015 zřídil k úhradě daňového nedoplatku daňového dlužníka [právnická osoba] zástavní právo mimo jiné k předmětnému vozidlu Ford tranzit. Zřízení zástavního práva vyplývá z rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, které je založeno na čísle listu 12 tamního spisu, potvrzení o zápisu zástavního práva v rejstříku zástav je založeno na čísle listu 19 tamního spisu a je tak evidentní, že zástavní právo k předmětnému vozidlu bylo zapsáno v rejstříku zástav dne 12. 3. 2015. Tamní soud v rozsudku uzavřel, že při převodu předmětného vozidla ze [právnická osoba] [anonymizováno] na [celé jméno žalovaného], žalovaného, s ohledem na předchozí jednatelství [celé jméno žalovaného] ve [právnická osoba] [anonymizováno] chyběla dobrá víra, že předmět zástavy nabyl bez vad. Následným převodem předmětného vozidla z [celé jméno žalovaného] na [právnická osoba] [anonymizováno], pak tato nenabyla předmět zástavy bez závad, neboť si měla a mohla zjistit, že na převáděném předmětu vázne zástavní právo zapsané v rejstříku zástav. Zástavní právo zaniklo až převodem ze [právnická osoba] [anonymizováno] na společnosti [právnická osoba]

12. Na základě shora popsaného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný předmětnou kupní smlouvou ze dne [datum] prodal žalobci předmětný automobil s vědomím, že na něm vázne zástavní právo zřízené dne 2. 3. 2015 a zapsané do rejstříku zástav. Žalovaný tak porušil smluvní povinnost z kupní smlouvy, respektive jeho prohlášení učiněné ve smyslu čl. 4 smlouvy o neexistenci zástavního práva se ukázalo jako nepravdivé, přičemž v čl. 4 si účastníci pro případ nepravdivosti takového prohášení žalovaným ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč, kdy nárok žalobci vznikl okamžikem porušení povinnosti prodávajícího, tedy žalovaného, tedy dnem uzavření smlouvy, konkrétně dne [datum]. Žalobce si při uzavření kupní smlouvy neprověřoval v rejstříku zástav, zda předmětné vozidlo je či není zatíženo zástavním právem, ačkoliv tak udělat mohl, neboť dle právní úpravy účinné ke dni uzavření smlouvy tak žalobce mohl učinit žádostí kterémukoli notáři. Tento přístup každého do rejstříku zástav bez povinnosti osvědčovat právní zájem žadatele se otevřel 1. 1. 2014 s účinností zákona č. 303/2013 Sb., kterým byl notářský řád změněn. Soud je přesvědčen, že žalobci tedy nic nebránilo ve zjištění, zda zástavní právo na předmětu koupě vázne či nikoliv, sám žalobce u jednání připustil, že nezjišťování těchto skutečností je jeho podnikatelským rizikem s ohledem na objem prodeje a nákupu aut žalobcem, kdy si pravidelně ověřují pouze insolvenci a exekuci, kdy tyto rejstříky jsou přístupné on-line, na rozdíl od rejstříku zástav. Nárok na zaplacení smluvní pokuty byl předmětnou žalobou uplatněn dne 18. 3. 2020, žalovaný namítl promlčení nároku. <i>13. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.</i> <i>14. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>15. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>16. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.</i> <i>17. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>18. Podle § 2079 odst. 1 kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>19. Podle § 35i odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, účinného ke dni 21. 2. 2017, kterýkoli notář vydá každému na jeho žádost opis nebo výpis z rejstříku zástav nebo potvrzení o tom, že v něm určitá věc není evidována jako zástava, anebo o tom, že není evidován zákaz zřízení zástavního práva k věci, neevidované v rejstříku zástav jako zástava.</i> 20. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena předmětná kupní smlouva, dále, že s ohledem na vědomé nepravdivé prohlášení žalovaného o neexistenci zástavního práva váznoucího na předmětu koupě vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty proti žalovanému, a to dnem porušení smluvní povinnosti žalovaného, tedy dnem 21. 2. 2017. Vznik nároku na smluvní pokutu okamžikem porušení povinnosti prodávajícího si účastníci výslovně ve smlouvě ujednali, a to v čl.

4. Žalovaný však namítl promlčení žalovaného nároku a soud dospěl k závěru, že námitka promlčení je důvodná. I s ohledem na výše uvedené smluvní ujednání, rovněž s ohledem na zákonnou úpravu má soud za to, že promlčecí doba uplynula dne 21. 2. 2020, kdy dle smluvních ujednání, promlčecí doba započala běžet dnem uzavření smlouvy, jak soud vysvětlil výše, žaloba však byla podána až 18.3.2020, tedy po uplynutí promlčecí doby. Nadto má soud za to, že i pokud by se soud řídil pouze zákonným ustanovením, a to § 619 odst. 2 o. z. shora citovaným, pak je přesvědčen, že počátek promlčecí doby by byl stejný, neboť žalobce se o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvědět měl a mohl ke dni uzavření kupní smlouvy, a to z rejstříku zástav, kdy si žalobce bez jakýchkoliv podmínek mohl požádat kteréhokoli notáře o informaci, zda předmětné vozidlo je zatíženo zástavním právem či nikoliv. Dále je soud přesvědčen, že žalobce s ohledem na své podnikání, kdy sám poukazoval na velký objem nákupu a prodeje aut, by v tomto směru měl být obezřetný a tyto informace zjišťovat. Soud poukazuje i na tu skutečnost, kterou již zjistil Obvodní soud pro Prahu 10 ve shora citovaném řízení a rozhodnutí, že žalobce veřejně deklaruje na svých webových stránkách, že vykupované vozy jsou kontrolovány pečlivě i po stránce legislativní (viz č.l. 22v, č.l. 25 pražského spisu), i za tohoto stavu lze podle názoru soudu uzavřít, že ve smyslu § 619 odst. 2 o. z. žalobce měl vědět, že na předmětném vozidle, které vykoupil od žalovaného, vázne zástavní právo. Nelze tedy přisvědčit stanovisku žalobce, že promlčecí doba začala běžet až od výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Uplatněný nárok žalobce je tak podle názoru soudu promlčen a žalovaný není povinen plnit ve smyslu § 609 o. z., žalobě tak nelze vyhovět.

21. S ohledem na okolnosti případu se soud zabýval i otázkou, zda uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného není v rozporu s dobrými mravy za situace, kdy žalovaný dle názoru soudu nejednal poctivě ve smyslu § 6 odst. 1 o. z. S ohledem na konstantní soudní judikaturu však soud musel učinit závěr, že námitka promlčení žalovaným nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Z rozsudku NS ČR sp. zn. 28 Cdo 1283/2019 vyplývá, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení tak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014), rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoliv z okolností a důvodů, z níž je dovozován vznikl uplatněného nároku (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 33 Odo 561/2006, 33 Cdo 126/2009. Z uvedeného se tedy podává, že nevyšlo-li v řízení najevo, že by k marnému uplynutí promlčecí doby po vzniku nároku přispěl právě žalovaný, například tím, že by žalobci v uplatněném nároku jakkoliv bránil nebo jej udržoval v mylném přesvědčení, že dluh dobrovolně uhradí, vznesená námitka promlčení nepředstavuje zneužití práva na úkor žalobce. Z uvedeného je zřejmé, že k nepoctivému jednání žalovaného při uzavření předmětné kupní smlouvy nelze při úvaze o rozpornosti uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy přihlížet, přihlížet by se mohlo pouze k okolnostem, které vznikly poté, co žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, tedy po uzavření předmětné kupní smlouvy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by takové skutečnosti nastaly, že by žalovaný žalobci bránil v uplatnění nároku, nebo že by žalobce ujišťoval, že nárok dobrovolně uhradí, žádná taková skutečnost prokázána nebyla, nebyla prokázána ani jakákoliv dohoda účastníků o mimosoudním jednání o předmětném nároku, která by mohla způsobit stavení promlčecí doby, byla prokázána pouze komunikace žalovaného směrem k žalobci s nepravdivým ujištěním, že žalovaný o zástavním právu nevěděl, že zkouší najít řešení a žádá o projednání věci. Tímto jednostranným právním úkonem žalovaného však nemohlo být prokázáno uzavření jakékoli konkrétní dohody účastníků (nebyla ani tvrzena) o mimosoudním jednání. Na základě shora uvedeného soudu nezbylo, než žalobu zamítnout v plném rozsahu.

22. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšnému žalovanému soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Tyto představují náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to odměna advokáta ve výši 20 400 Kč (sazba za jeden úkon právní služby činí 5 100 Kč dle § 7, odměna byla přiznána za 4 úkony právní služby v plné výši – příprava a převzetí věci, podání odporu, odůvodnění odporu a účast u jednání - § 11 odst. 1), dále 4x režijní paušál po 300,00 Kč dle § 11 a § 13 citované vyhlášky. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 21 600 Kč.