33 C 100/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 69 914,73 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 914,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 26. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 13. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 914,73 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 4. 2025, uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovaným. V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela prostřednictvím webového portálu , Anonymizováno, dne 17. 4. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 69 914,73 Kč, poskytnutý úvěr měl být splacen nejpozději do 25. 9. 2025. Úvěr byl právní předchůdkyní poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím výpočtu doložených příjmů a výdaji. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy vyplývající, kdy poskytnutý úvěr právní předchůdkyni nevrátil ke sjednanému dni splatnosti úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 24. 4. 2026, č. j. 33 C 100/2026-34 byla žalobkyně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení o tom, jakým konkrétním způsobem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, v jaké výši a kdy byl úvěr poskytnut, kdy a v jaké výši žalovaný na úvěr plnil. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně.

5. Z listiny označené jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienta s trvalým bydlištěm v České republice“ soud zjistil, že jako smluvní strany jsou v této označeny právní předchůdkyně jako věřitel a žalovaný jako klient, předmětem listiny bylo poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým limitem ve výši 45 000 Kč, splatnost úvěru má nastat patnáct dní od data výpisu, částka prvního čerpání byla stanovena ve výši 40 000 Kč, denní úrok ve výši 0,4026 %, listina není nikým podepsána, přičemž neobsahuje ani určené místo pro podpis smluvních stran.

6. Z výpisu application details soud zjistil, jaké údaje právní předchůdkyně eviduje za žalovaným.

7. Z dat založených na č. l. 21 spisu a potvrzení o platbách soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 4. 2025 částku 40 000 Kč, dne 23. 4. 2025 částku 3 000 Kč, dne 28. 4. 2025 částku 2 000 Kč a dne 13. 5. 2025 částku 2 100 Kč, tj. celkem 47 100 Kč.

8. Z faktury soud zjistil, že právní předchůdkyně žalovanému vyúčtovala částku 70 276,53 Kč, přičemž právní předchůdkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 31 998,14 Kč do 25. 9. 2025.

9. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, uzavřené dne 27. 1. 2020, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného společně s předžalobní výzvou, vyrozuměla o postoupení pohledávky, dále žalovaného vyzvala k zaplacení částky 80 078,73 Kč, odeslání výzvy dne 21. 10. 2025 bylo doloženo potvrzením o převzetí zásilky zprostředkovatelem doručení.

11. Žalobkyně dále soudu předložila výpis , Anonymizováno, , standartní podmínky úvěrové smlouvy, kopii občanského průkazu žalovaného a standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.

12. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž ačkoliv si strany sjednaly maltské právo, spotřebitel je nadále chráněn kogentními normami státu, jehož právo by se aplikovalo v případě neexistence volby práva, tj. právo české, přičemž žalovaný má bydliště na území České republiky, dle čl. 6 odst. 1, 2 nařízení Řím I. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s právním předchůdkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy. Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalobkyně ani žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně tvrzení v tomto směru nedoplnila ani na výzvu soudu.

13. Soud zde doplňuje, že pokud snad žalobkyně uzavření smlouvy dokládala výpisem LOAN Application info, pak žalobkyně k tomuto neuvedla žádná konkrétní skutková tvrzení, tedy jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně měla s žalovaným uzavřít smlouvu a jaké relevantní údaje jsou ve výpisu uvedené, kdy uvedený výpis obsahuje řadu různých údajů, navíc je vyhotoven v anglickém jazyce, přičemž žalobkyně je povinna k označeným důkazům doložit i patřičná skutková tvrzení. Úkolem soudu není si skutková tvrzení samostatně dotvářet z předložených listin, naopak je to žalobkyně, kterou v daném případě tížilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení a měla by tak tvrdit, jaké konkrétní údaje jsou z jaké listiny zjistitelné a co jí má být prokázáno.

14. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť právní předchůdkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné listiny, kdy její tvrzení v žalobě v tomto směru byla strohá a ničím nepodložená, zároveň byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,4026 % denně, tj. 146,949 % ročně, což je výše úroku, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy.

15. Stejný závěr jako ohledně výpisu LOAN Application info platí ohledně potvrzení o jednotlivých platbách, neboť žalobkyně v žalobě neuvedla nic o tom, v jaké výši byl úvěr poskytnut a tato tvrzení nedoplnila ani na výzvu soudu. I zde platí, že není úkolem soudu si skutková tvrzení samostatně dotvářet z předložených listin, naopak je to žalobkyně, kterou v daném případě tížilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení a měla by tak tvrdit, jaké konkrétní údaje jsou z jaké listiny zjistitelné a co jí má být prokázáno. Žaloba neobsahovala ani žádná skutková tvrzení o tom, kolik případně žalovaný na úvěr zaplatil, nebo údaj o tom, že ničeho nezaplatil.

16. Za situace, kdy se žalobkyně k soudním jednání dne 25. 5. 2026 (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

17. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, přičemž s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy, resp. na neplatnost smlouvy, by byla neplatná i volba práva, pak by soud platby zaplacené žalovanému považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně, bezdůvodně obohatil. Žalobkyně však ani na výzvu soudu neuvedla, jaké plnění bylo žalobkyní poskytnuto žalovanému a zda a případně v jaké výši bylo plněno žalovaným žalobkyni. Soud proto nemůže rozhodnout o vydání vzniklého bezdůvodného obohacení, jelikož není postaveno na jisto, v jaké výši bezdůvodné obohacení k dnešnímu dni trvá, přičemž bylo právě na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, že bezdůvodné obohacení trvá v konkrétní výši.

18. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala konkrétní výši, ve které existuje nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, nezbyla soudu jiná možnost než rozhodnout o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

19. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci plný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.