33 C 112/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 542 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 542 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 542 Kč od 19. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 408 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 11. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 27 542 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně“). V žalobě uvedla, že právní předchůdkyně uzavřela dne 19. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové částce 19 000 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 18. 9. 2024. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni vrátit ve lhůtě do dne splatnosti úvěru, žalovaný však povinnosti ze smlouvy vyplývající porušil, kdy poskytnutý úvěr ke dni jeho splatnosti právní předchůdkyni nevrátil. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 19 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný následně na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

4. Žalobkyně k důkazu předložila žalovaným nepodepsanou listinu – smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Jako smluvní strany jsou vedeny v listině strany sporu, kdy právní předchůdkyně je ve smlouvě označena jako „úvěrující“ a žalovaný jako „úvěrovaný“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 000 Kč, který se žalovaný měl zavázat žalobkyni vrátit v celkové výši 24 749,07 Kč do 18. 9. 2024. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně. Listina v místě podpisu pro právní předchůdkyni je podepsána blíže nespecifikovanou osobou, na místě podpisu klienta je uvedeno, že žalovaný smlouvu podepsal dne 19. 8. 2024 v 11:00 hodin elektronickým kódem.

5. Z úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně za žalovaným evidovala, že má příjem ze zaměstnání ve výši 47 275 Kč a výdaje ve výši 25 000 Kč měsíčně, které se ve výši 9 000 Kč skládají z nákladů na splácení úvěrů bankám, ve výši 8 500 Kč z nákladů na splácení nebankovním společnostem, ve výši 4 000 Kč z nákladů na bydlení a ve výši 3 500 Kč z ostatních výdajů.

6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně dne 19. 8. 2024 zaslala na účet č. , č. účtu, částku ve výši 19 000 Kč.

7. Ze zprávy , právnická osoba, soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalovaného, dále bylo potvrzeno přijetí tvrzené platby.

8. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 11. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 54 920,68 Kč, a to do 3 dnů, odeslání výzvy žalobkyně prokázala potvrzením o předání zásilky zprostředkovateli doručení ze dne 14. 10. 2025.

10. Žalobkyně dále doložila soudu formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterého soud pro věc nic podstatného nezjistil.

11. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi právní předchůdkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s právní předchůdkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a v den uzavření takové smlouvy, které by prokázaly postup uzavření smlouvy, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového portálu www.creditgo.cz elektronickým kódem zadaným žalovaným. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

12. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčily o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze listinu označenou jako úvěruschopnost klienta, avšak k této nebyly předloženy žádné listiny, které by tvrzené příjmy a výdaje dokládaly. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

13. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že tvrzená smlouva byla uzavřena a majetkové poměry žalovaného byly zkoumány řádně, nebylo by možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla sjednána zcela platně, a to s ohledem na výši smluvního úroku 36 % p.a. a RPSN ve výši 9 057,48 %, která zahrnuje úrok z jistiny a poplatek za poskytnutí úvěru, který je svou povahou v projednávané věci především tzv. skrytým úrokem, přičemž takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.

14. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 25. 5. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 19. 8. 2024 částku 19 000 Kč. Žalovaný následně právní předchůdkyni ničeho neuhradil. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný se obohatil o částku 19 000 Kč. Žalovaný je ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil, tj. žalobkyni.

16. Ve výroku I. rozsudku soud s ohledem na výše uvedené vyhověl žalobě v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 000 Kč, neboť v této části jde o oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

17. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu ve zbytku zamítnul, a to s ohledem na absenci platné smlouvy o úvěru.

18. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

19. Žalobkyně měla ve sporu převážný úspěch, vznikl jí proto nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu reflektující míru úspěchu žalobkyně podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 102 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) ve výši 3x 400 Kč, tj. 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu, 3x režijní paušál po 100 Kč, tj. 300 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 2 917 Kč. Jelikož žalobkyně měla, při zohlednění příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, úspěch v rozsahu 57 % a v rozsahu 43 % úspěch neměla, vzniklo jí právu na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %, přičemž 14 % z nákladů řízení dosahuje částky v zaokrouhlené výši 408 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám její advokátky.

20. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. byla stanovena v trvání tří dnů v souladu s § 160 o. s. ř.