33 C 125/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 18 570 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 2. 1. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 18 570 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem právnická osoba. (dále jen „původní věřitel“). V žalobě uvedla, že původní věřitel uzavřel prostřednictvím webové stránky Anonymizováno dne 19. 12. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové částce 10 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnutý úvěr původnímu věřiteli vrátit, přičemž žalovaná se zavázala hradit původnímu věřiteli každý měsíc přirostlý úrok, jistinu mohla žalovaná zcela či z části splatit kdykoliv za dobu trvání smlouvy. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná následně však porušila své povinnosti ze smlouvy vyplývající, proto původní věřitel poskytnutý úvěr ke dni 19. 4. 2024 zesplatnil. Původní následně pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost právnická osoba., která následně pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 1. 6. 2026, kdy uvedla, že žalovaná nerozporuje, že jí byla na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná však namítala nepřiměřenost výše smluvního úroku ve výši 40 % p.m. a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, přičemž žalovaná k tomuto uvedla, že již po 34 dnech prodlení částka nárokovaná původním věřitelem přesahovala dvojnásobek poskytnuté částky. Dále žalovaná namítala, že nebyla řádně ze strany původního věřitele zkoumána její úvěruschopnost, kdy původní věřitel si od žalované vyžádal určité doklady (doklad totožnosti, výplatní pásky, ověření bankovního účtu), avšak žalované není známo, jakým způsobem byly tyto následně vyhodnoceny.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně.

4. Žalobkyně k důkazu předložila žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota, ze které soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla, že je vdova, její domácnost se skládá ze 6 osob, z toho 4 vyživované děti, ohledně způsobu bydlení žalovaná uvedla, že bydlí v pronajatém bytě, má měsíční příjem ve výši 48 011 Kč a výdaje ve výši 25 000 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že původní věřitel se zavázal žalované poskytnutou úvěr až do výše 30 000 Kč, s tím že žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr původnímu věřiteli vrátit společně s úrokem ve výši 40 % měsíčně, smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena na dobu do splacení úvěru, přičemž žalovaná se zavázala hradit původnímu věřiteli měsíční splátky ve výši přirostlého úroku. Smlouva nebyla podepsána žádnou ze smluvních stran.

6. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 19. 4. 2024 soud zjistil, že původní věřitel dne 19. 4. 2024 úvěr zesplatnil, přičemž žalovanou zároveň vyzval k zaplacení částky 30 367,58 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na společnost právnická osoba.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 a přílohy č. hodnota – seznamu pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba. pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 40 827 Kč, a to do 3 dnů, odeslání výzvy žalobkyně prokázala potvrzením o odeslání zásilky dne 23. 7. 2025.

10. Žalobkyně dále doložila soudu formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kopii občanského průkazu žalované a všeobecné obchodní podmínky, ze kterých soud pro věc nic podstatného nezjistil.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož původní věřitel vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele, přičemž tato skutečnost nebyla mezi účastníky řízení sporná. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda původní věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr.

16. Soud učinil právní závěr, že původní věřitel porušil svou povinnost s odbornou péčí ověřit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, kdy žalobkyně nedoložila žádné konkrétní důkazy o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně tvrdila zkoumání majetkových poměrů pouze v obecné rovině, kdy k tomuto nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, ačkoliv žalovaná ve svém vyjádření sama tvrdila, že původní věřitel si od žalované určité listiny vyžádal, avšak tyto nebyly žalobkyní soudu doloženy. Soud zde zdůrazňuje, že to byla žalobkyně, koho tížilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení ve věci řádného zkoumání majetkových poměrů žalované, přičemž tak byla povinna k tomuto uvést skutková tvrzení a předložit patřičné důkazy, která by tvrzení žalobkyně prokázala. Žalobkyně k tomuto doložila toliko žádost o uzavření spotřebitelského úvěru, ve které je uvedena částka o příjmech a výdajích žalované, avšak z ničeho nevyplývá, zda se jedná o částky uvedené žalovanou, nebo vyplývající z tvrzeného zkoumání jejích majetkových poměrů. Původní věřitel jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalované úvěr a uzavřel s ní předmětné smlouvy. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva absolutně neplatná, přičemž soud k tomuto přihlédne i bez návrhu. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

17. Soud k tomuto dodává, že ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně však ke konkrétním majetkovým poměrům žalované nepředložila žádné listiny. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že majetkové poměry žalované byly zkoumány řádně, nebylo by možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla sjednána zcela platně, a to s ohledem na výši smluvního úroku 40 % p.m., tj. 480 % p.a., která mnohonásobně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.

19. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 3. 6. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

20. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč, kdy poskytnutá částka není mezi účastníky řízení sporná, a žalovaná následně na žalobkyni, resp. původnímu věřiteli, ničeho neuhradila, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 10 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku, včetně nároku na smluvní pokutu, soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaná (jakožto spotřebitel) ke svým možnostem uhradit dlužnou částku ničeho netvrdila. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaná netvrdila a následně nedoložila, že její možnosti ji opravňují (umožňují jí) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalované je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 10 000 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud zde pro úplnost doplňuje, že ani žalovaná se k jednání dne 3. 6. 2026 nedostavila, a to bez řádné omluvy, přičemž taktéž nemohla být ve výše uvedeném směru poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

22. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

23. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaná sice zaznamenala ve věci převážný úspěch a měla právo na náhradu části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádnou náhradu nákladů řízení si nenárokovala. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.