33 C 131/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokáta. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného, Anonymizováno o zaplacení 19 656,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 10 656,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 049,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 886,62 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 656,68 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 19 656,68 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 23. 3. 2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 19 656,68 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dále jen „právní předchůdce“). Právní předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dne 9. 2. 2023, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal právnímu předchůdci vrátit společně se smluvním úrokem a se smluvnímu poplatky, a to ve formě 18 měsíčních splátek po 2 884 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 9. 8. 2024. Žalovaný naposled uhradil splátku dne 21. 8. 2023. Právní předchůdce následně kde dni 31. 12. 2023 vyčíslil dlužnou jistinu na částku 19 656,68 Kč a dlužný poplatek na částku 15 304,42 Kč. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla následně postoupena právním předchůdcem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, s účinností ke dni 21. 10. 2025. Dlužná částka nebyla uhrazena ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise předložených žalobkyní.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal právnímu předchůdci poskytnutý úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 20 275 Kč, částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částkou za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 135 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit částku 51 910 Kč, a to ve formě 17 měsíčních splátek po 2 884 Kč a 1 měsíční splátce ve výši 2 882 Kč. Výše smluvního úroku dosahovala 86 %. Smlouva byla uzavřena vlastnoručním podpisem smlouvy dne 9. 2. 2023.

5. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, žalovaný dále v žádosti uvedl, že bydlí na ubytovně, má učňovské vzdělání, je rozvedený a nevyživuje žádnou osobu, je v invalidním důchodu s příjmem ve výši 8 500 Kč, ostatní příjmy domácnosti dosahují 9 300 Kč, odhadované výdaje žalovaného jsou v částce 4 000 Kč, příjme žalovaného byl doložen blíže nespecifikovanými složenkami.

6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný po uzavření smlouvy na tuto uhradil částku v celkové výši 16 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni s účinností ke dni 21. 10. 2025.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky, zároveň žalovaného vyzval k zaplacení částky 53 856,61 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení částky 43 108,30 Kč, odeslání výzvy žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem ze dne 16. 1. 2026.

10. Žalobkyně dále předložila soudu listinu označenou jako informace o zpracování osobních údajů, ze které soud nezjistil nic pro věc podstatného.

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dne 9. 2. 2023 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.

16. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu s žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného, přičemž právní předchůdce měl vycházet z částky invalidního důchodu žalovaného ve výši 8 500 Kč a dalších příjmů domácnosti ve výši 9 300 Kč. Ohledně výdajů pak právní předchůdce vycházel z částky odhadovaných výdajů žalovaného ve výši 4 000 Kč. Soud k tomuto sděluje, že tvrzený příjem žalovaného dosahuje velmi nízké částky, přičemž už z výše příjmu samotného žalovaného je zřejmé, že žalovaný nemůže být řádně schopen splácet úvěr s měsíční splátkou ve výši 2 884 Kč, tj. ve výši 34 % tvrzeného příjmů žalovaného. Nelze opomenout ani skutečnost, že v případě, kdy bylo právním předchůdcem vycházeno z příjmů domácnosti, pak pro řádné zkoumání majetkových poměrů bylo mimo jiné nutné zkoumat i celkové výdaje domácnosti, což však z doložených důkazů ani tvrzení žalobkyně nevyplývá, kdy zároveň nebylo žalobkyní tvrzeno, čím konkrétně má být tento příjem tvořen a v případě, že se jedná o příjem 3. osob, tak jaká je jejich role v rámci splácení poskytnutého úvěru. Ohledně odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného pak soud poukazuje na to, že částka 4 000 Kč je naprosto zjevně podhodnocené, přičemž tato částka je dokonce nižší než částka životního minima ke dni uzavření smlouvy (životní minimum dosahovalo k tomuto dni částky 4 470 Kč). Soud zároveň zdůrazňuje, že se jedná toliko o odhadnuté výdaje, tedy nejde o prokázanou či zkoumáním zjištěnou částku, tedy uvedená částka je naprosto subjektivní, zjevně podhodnocená a taktéž ničím nepodložená. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce majetkové poměry žalovaného nezkoumal vůbec, resp. toliko formálně.

17. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci).

18. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce porušil své povinnosti dané jí § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného. Právní předchůdce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalovanému úvěr a uzavřela s ní předmětné smlouvy. Za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvy neplatné. Z uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

19. Soud pro úplnost doplňuje, že na výše uvedeném nemůže nic změnit ani, že žalovaný po poměrnou dobu poskytnutý úvěr splácel, jelikož za žalovaného mohla např. splátky hradit třetí osoba, případně si mohl žalovaný finanční prostředky obstarat z dalšího úvěru apod. S ohledem na uvedené nemůže délka doby splácení samostatně postačovat k závěru, že byla řádně ověřena schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

20. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy od právního předchůdce obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřených smluv o úvěru poskytnuta celková částka 25 000 Kč, přičemž žalovaný následně zaplatil částku 16 000 Kč, pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 9 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl z důvodu absence platné smlouvy o úvěru (výrok II.).

21. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně nedoložil, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 9 000 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

23. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl právo na náhradu části nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.