33 C 133/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 488,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 488,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 227,85 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 488,70 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 5. 2025, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 37 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 24. 6. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 10. 11. 2026. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. účtu, a to dne 25. 5. 2025 v částce 10 000 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informován emailem ze dne 23. 9. 2025. Žalovaný má zaplatit celkem 23 488,70 Kč, a to za jistinu 10 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvní úrok 12 747,16 Kč, poplatek za službu informační SMS servis 28,85 Kč a smluvní pokutu ve výši 513,69 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2026.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na jednání soudu dne 17. 6. 2026, kdy uvedl, že smlouvu o půjčce uzavíral ve finanční tísni, měnil tehdy zaměstnání a výrazně mu klesl příjem. Splácel další závazky ve výši přes 30 000 Kč měsíčně, hrozilo mu zesplatnění dalších závazků, nikde nebylo možno získat půjčku, až žalobkyně mu vyhověla. Příjem měl tehdy 17 000 Kč. Na půjčku ničeho nezaplatil. Částka uplatněná žalobou se mu zdá vysoká, dluh by byl schopen splácet ve splátkách 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalovaný následně k dotazu soudu ve věci úvěruschopnosti uvedl, že tato byla ověřena obchodním zástupcem přes SMS, který žalovanému slíbil, že to udělá tak, aby úvěr prošel.

4. Soud při jednání dále provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kreditní rámec až do výše 37 000 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 10. 11. 2026. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 24. 6. 2025 6. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovanému byly stanoveny denní splátky ve výši 108,31 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den 26. 5. 2025 a poslední denní splátka měla být splatná dne 11. 11. 2026 7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 4 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 5 100 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 200 Kč, ověřený měsíční příjem 21 700 Kč.

8. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.

9. Z přehledu identifikovaných příjmů soud zjistil, že příjem žalovaného byl ověřen ve výši 21 700 Kč, uvedený výpis neobsahuje žádné údaje o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. č. účtu dne 25. 5. 2025 částku 10 000 Kč.

11. Ze sdělení právnická osoba., ze dne 22. 5. 2026 soud zjistil, že účet č. č. účtu je veden na žalovaného. Zároveň bylo touto zprávou potvrzeno přijetí žalobkyní tvrzené platby na účet žalovaného.

12. Z upomínky ze dne 23. 9. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 24 713,70 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 25 120,05 Kč do tří dnů, přičemž odeslání předžalobní výzvy žalobkyně doložila potvrzením předání zásilky zprostředkovateli doručení ze dne 30. 1. 2026.

14. Dále žalobkyně předložila údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, informace pro spotřebitele, kopii občanského průkazu žalovaného a všeobecné obchodní podmínky, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 5. 2025 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o. z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně vystupovala v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, přičemž otázka uzavření úvěrové smlouvy není mezi účastníky řízení sporná. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva o spotřebitelském úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr.

21. Soud zde dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného, a dále z dalších databází umožňující posouzení majetkových poměrů žalovaného. Takto získané informace měla žalobkyně hodnotit tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru, soud se s tímto hodnocením neztotožňuje. Z doložených listinných důkazů řádné zkoumání majetkových poměrů nevyplývá. Ve věci příjmové stránky žalovaného právní předchůdkyně ověřila čistý příjem žalovaného ve výši 21 500 Kč, přičemž však žalobkyně k tomuto nedoložila, na základě jakých konkrétních údajů dospěla k uvedené částce, kdy soudu nebyly předloženy žádné výplatní pásky, výpisy z bankovního účtu žalovaného apod. Ohledně výdajové stránky žalovaného pak žalobkyně vycházela z částky výdajů na bydlení, výdajů na další půjčky a ostatních zbytných výdajů, kdy opět žalobkyně k těmto nedoložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, jakým konkrétním způsobem k uvedeným částkám dospěla. Soud zde dále poukazuje na tvrzení žalovaného ve vztahu k ověřování úvěruschopnosti, přičemž obchodní zástupce žalobkyně, se kterým byla smlouva uzavírána, mu měl slíbit, že to udělá tak, aby úvěr prošel, kdy i toto tvrzení vzbuzuje značné pochybnosti o řádném zkoumání majetkových poměrů žalovaného žalobkyní. Soud zde pro úplnost zdůrazňuje, že soud by k závěru o neřádném zkoumání majetkových poměrů žalovaného dospěl i bez tvrzení žalovaného, které nebylo ničím podloženo, jelikož žalobkyně nedoložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývaly konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, tj. údaje tvrzené žalobkyní nebyly nijak objektivizovány.

22. Soud k tomuto dodává, že ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně však ke konkrétním majetkovým poměrům žalovaného nepředložila žádné listiny. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti.

23. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně porušila své povinnosti dané jí v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného, její tvrzení uvedená ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti řádně neověřila. Žalobkyně jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytla žalovanému úvěr a uzavřela s ním předmětnou smlouvu. Za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná. Z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

24. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že ani v případě, kdy by soud dospěl k závěru, že majetkové poměry žalovaného byly zkoumány řádně, nebylo by možné konstatovat, že smlouva o úvěru byla sjednána zcela platně, a to s ohledem na výši smluvního úroku 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, která mnohonásobně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, takovou výši úroku je nutno považovat za nepřiměřenou a ve zjevném rozporu s dobrými mravy, což má podle § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost ujednání o smluvní úrokové sazbě.

25. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 17. 6. 2026 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

26. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný následně na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, pak má žalobkyně nárok na zaplacení celé poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl s ohledem na absenci platné smlouvy o úvěru (výrok II.).

27. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, publikován pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

28. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci převážný úspěch a měl by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady si nenárokoval. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

29. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. byla stanovena dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaný ke svým možnostem tvrdil, že je schopen dluh splácet ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč, kdy má příjem ve výši asi 20 000 Kč. Soud tuto částku s ohledem na uvedené shledal jako částku přiměřenou možnostem žalovaného, proto rozhodl o uložení povinnosti žalovanému dle výroku I. ve formě měsíčních splátek po 1 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.