33 C 142/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 17 507,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 130 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 377,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 270 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 909,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 309,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 843,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 507,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29% ročně z částky 5 507,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 1. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 507,66 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] (dále také„ smlouva o zápůjčce [číslo]) právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 941 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 5 684 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 3 300 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 459 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 4. 2021. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 2. 4. 2021 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 3. 4. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávku vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 909,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 270 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

2. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále také„ smlouva o zápůjčce [číslo]), na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 331 Kč, odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 683 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč a pojistného, a to v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 4. 2020. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 27. 4. 2020 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 28. 4. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 29,00 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 6 870 Kč. Pohledávku vyplývající ze smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce smlouvou ze dne 28. 1. 2022. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 507,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 843,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 309,60 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 507,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny v ve výši 5 507,66 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

3. K prověření úvěruschopnosti žalovaného splácet zápůjčku žalobce v obou případech uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v předmětných smlouvách, ve kterých je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Na výzvu soudu žalobce doplněním žaloby ze dne 15. 12. 2022 doplnil a konkretizoval svá skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že v obou případech právní předchůdce žalobce vycházel zejména z informací získaných od žalovaného, přičemž tyto jsou vždy zaznamenány v zákaznické kartě k dané smlouvě. Dále uvedl, že pro případ, že by soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil na jednání, které bylo nařízeno na den 19. 7. 2023 tak, že je pravdou, že si bral půjčku od [anonymizováno], kterou nezaplatil, je ochoten ji zaplatit, pokud bude dlužná částka do 20 000 Kč, je schopen ji zaplatit najednou. Dále žalovaný popřel, že by k prověření úvěruschopnosti žalobci předložil pracovní smlouvu, neboť žádnou neměl, pracoval a pracuje jako OSVČ, totožně nepředkládal výpisy z bankovního účtu, neboť tehdy žádný neměl.

5. Žalobce se na jednání, které soud nařídil na den 19. 7. 2023 nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) jednal v jeho nepřítomnosti. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

6. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla dne 2. 10. 2019 podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 12 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 12 000 Kč, úrok ve výši 2 941 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 684 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 300 Kč, tj. celkem částku 26 247 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 459 Kč, poslední splátka ve výši 1 444 Kč.

7. Ze zákaznické karty ze dne 2. 10. 2019 ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že k datu uzavření smlouvy žije ve vlastním bydlení, má učňovské vzdělání, je svobodný a zápůjčku potřebuje na vybavení domácnosti. Dále uvedl, že je OSVČ a má čistý příjem ve výši 25 245 Kč měsíčně. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 7 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného ze dne 10. 4. 2019 a výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od června do srpna 2019. Dokumenty k ověření příjmu žalovaného žalobce nedoložil.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ke dni 31. 1. 2022 žalovaný na svůj dluh z této smlouvy nehradil ničeho.

9. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla dne [datum] podepsána zástupcem společnosti [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1 331 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 683 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 346 Kč, tj. celkem částku 17 360 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 386 Kč, poslední splátka ve výši 376 Kč.

10. Ze zákaznické karty ze dne 17. 6. 2019 ke smlouvě o zápůjčce [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že k datu uzavření smlouvy žije v nájmu, má učňovské vzdělání a je svobodný. Dále uvedl, že je OSVČ a má čistý příjem ve výši 17 786 Kč měsíčně. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 5 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného ze dne 18. 10. 2013, potvrzení o příjmu a výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od dubna do května 2019. Dokumenty k ověření příjmu žalovaného žalobce nedoložil.

11. Z tabulky umoření ke smlouvě o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že ke dni 31. 1. 2022 žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil částku 6 870 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že obě výše specifikované pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 30. 1. 2022. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 24. 2. 2022.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 27. 5. 2022, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 12. 5. 2022.

14. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. <i>15. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>17. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>19. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 20. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce [číslo] nebo [číslo] z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

21. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

22. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

23. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál ani u jedné ze smluv své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Každou ze smluv se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Žalobce v řízení tvrdil, že právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmy a výdaje žalovaného a že tyto příjmy a výdaje ověřil listinami, a to pracovní smlouvou, výpisy z bankovního účtu a potvrzením o příjmu žalovaného. Uvedené listiny však žalobce nedoložil, žalovaný poskytnutí listin právnímu předchůdci žalobce popřel a žalobce tudíž neprokázal, že by příjmy či výdaje žalovaného skutečně ověřil. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je na žalobci, aby příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. K jednání soudu dne 19. 7. 2023 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o tom, že prověřil úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětných smluv a poskytnutím zápůjček, neboť jde o poučení poskytované u jednání. V případě, že se žalobce ani jeho zástupce k jednání bez omluvy nedostavili, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (srovnej např. usnesení NS ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce prokázáno, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene.

25. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, v obou případech poskytl žalovanému zápůjčku, uzavřel s ním předmětné smlouvy, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o zápůjčce neplatná. Z uzavřené smlouvy o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

26. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vrátit žalobci to, co z neplatných smluv obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] poskytnuta částka 12 000 Kč, pak má žalobce nárok na zaplacení této částky. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný dosud na dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ničeho nezaplatil a je tak povinen mu vrátit částku 12 000 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný vrátil 6 870 Kč, je tak povinen žalobci zaplatit částku 3 130 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

27. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Dle názoru soudu pak břemeno tvrzení a důkazní o těchto možnostech spotřebitele nese sám spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalovaný (jakožto spotřebitel) na jednání dne 19. 7. 2023 tvrdil, že pokud bude dlužná částka do 20 000 Kč, je schopen ji zaplatit najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 15 130 Kč tak soud určil žalovanému lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. K zákonným úrokům z prodlení soud doplňuje, že z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že splatnost bezdůvodného obohacení dle tohoto ustanovení neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností spotřebitele (žalovaného); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku tak vzniká věřiteli (žalobci) teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tímto okamžikem je den, kdy se žalovaný ocitne v prodlení se splacením dluhu podle výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem účastníků je zanedbatelný.