33 C 16/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 330 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 753,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 284,46 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 56 % ročně z částky 4 753,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 575,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 22. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 12 330 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu [číslo] s produktovým názvem [anonymizována čtyři slova] [číslo], jejíž nedílnou součástí jsou též smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany postupitele posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, postupitel dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě smlouvy byla postupitelem žalovanému poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal ve smlouvě postupiteli zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 4 430 Kč. Celkovou částka ve výši 10 430 Kč se žalovaný se zavázal postupiteli zaplatit v 45 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky činila 232 Kč (poslední splátka činila 222 Kč). Žalovaný následně na pohledávku postupitele uhradil celkem částku ve výši 2 000 Kč, a to dne 5. 2. 2020 1 000 Kč, dne 16. 2. 2020 500 Kč, dne 20. 3. 2020 500 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 1 246,39 Kč na jistinu 6 000 Kč, která tak byla ponížena na 4 753,61 Kč, další uhrazené platby ve výši 753,61 Kč byly započteny na výše specifikované poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 4 430 Kč, které byly poníženy na 3 676,39 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas, když nehradil předepsané splátky. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vzniklo žalobkyni právo na uhrazení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně nichž byl žalovaný v prodlení (tato denní smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována na částku dle přiloženého výpočtu ke dni 1. 2. 2022, přičemž je po žalovaném požadována pouze v částce 3 000 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení požadovaného pouze ve výši 284,46 Kč, který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek (viz přiložený výpočet k 1. 2. 2022, ze kterého je rovněž patrné, s jakými splátkami a jak dlouho byl či případně je žalovaný v prodlení) a sankčních poplatků ve výši 900 Kč, které jsou po žalovaném požadovány v souladu se smluvním ujednáním v rámci čl." Postup při prodlení zákazníka". Dne 28. 1. 2022 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mj. postoupil žalobkyni postoupil pohledávku z titulu předmětné smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. K tomuto dni byla pohledávka postupitele kapitalizována na částku ve výši 12 614,46 Kč, která je složena z jistiny 4 753,61 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 3 676,39 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 284,46 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne 10. 2. 2022 odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu. V této výzvě byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku ve výši 12 614,46 Kč uhradil nejpozději do 17. 3. 2022. Jako příslušenství pohledávky pak dále žalobkyně za žalovaným uplatňuje smluvní úrok ve výši 56 % p. a. z jistiny 4 753,61 Kč jdoucí ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. jdoucí z jistiny 4 753,61 Kč ode dne 18. 3. 2022 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 11. 1. 2023 doplnila žalobkyně svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného s tím, že právní předchůdce žalobkyně jakožto přední nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou povinnost v každém jednotlivém případě naplňuje. Vycházel zejména z informací, které si sám aktivně zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Prověřil výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (BRKI, NRKI, SOLUS) a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném (interní databáze právního předchůdce žalobkyně, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, neplatné doklady, evidence adres obecních, městských úřadů), následně přistoupil ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalovaného s ohledem na jeho příjem a provedl také vyhodnocení rozhodných výdajů žalovaného, kdy posuzoval nejen výdaje sdělené a doložené žalovaným, ale konfrontoval je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 27. 2. 2023, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena [datum] mezi [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli poplatek ve výši 4 430 Kč, a to úrok ve výši 1 598 Kč (s tím, že úroková sazba činí 56 % a je pevná po celou dobu trvání smlouvy) a částku 2 832 Kč jako částku za zpracování spotřebitelského úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 10 430 Kč se žalovaný zavázal zaplatit v 45 týdenních splátkách po 232 Kč, poslední splátka ve výši 222 Kč. V čl. 6 1. smluvních podmínek smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení se zaplacením celkové dlužné částky. V čl. 6 3. smluvních podmínek byla sjednána povinnost hradit poplatek 300 Kč za každou zaslanou upomínku. V čl. 9 1. smluvních podmínek bylo sjednáno, že smlouva je uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné splátky.

5. Ze zákaznické karty ze dne 31. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že k datu uzavření smlouvy žije v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje. Dále uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [obec] a má čistý příjem ve výši 22 036 Kč měsíčně, a to na základě pracovní smlouvy ze dne 16. 5. 2011 uzavřené na dobu neurčitou. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 11 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici výplatní pásky žalovaného za období 11, 12/2019.

6. Z výpisu ze seznamu exekucí ze dne 28. 12. 2022 soud zjistil, že proti žalovanému byla vedena jedna exekuce, která byla zahájena dne 3. 10. 2022, tj. po uzavření úvěrové smlouvy.

7. Z výstupu z bankovního a nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že neobsahují žádný záznam o žalovaném.

8. Z tabulky předložené žalobkyní soud zjistil, že žalovaný byl povinen hradit splátky ve výši 232 Kč tak, že první splátka byla splatná dne 7. 2. 2020, poslední splátka ve výši 222 Kč byla splatná dne 11. 12. 2020 a dále, že žalovaný na dluh uhradil dne 5. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 16. 2. 2020 částku 500 Kč a dne 20. 3. 2020 částku 500 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 1. 2. 2022.

10. Z výzvy k okamžitému zaplacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedené smlouvy do 17. 3. 2022, k zaplacení dluhu před podáním žaloby byl vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022.

11. Žalobkyní navržený výslech svědkyně [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť v řízení nevyšlo najevo nic, co by zpochybňovalo pravdivost údajů uvedených v zákaznické kartě žalovaného. <i>12. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>14. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru v platném znění je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

18. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

19. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně v daném případě dostál své povinnosti dané mu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaný má pravidelné měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 22 036 Kč, a to na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou uzavřené dne 16. 5. 2011, je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bez kreditní karty a jiných závazků, výdaje má ve výše 11 000 Kč. Pokud zároveň právní předchůdce žalobkyně z dalších shora uvedených informačních zdrojů nezjistil nic, co by zpochybňovalo pravdivost žalovaným uvedených údajů, pak lze mít za to, že bylo možno učinit závěr, že žalovaný je schopen splatit poskytnutý úvěr sjednanými splátkami, tj. ve výši 232 Kč po dobu 45 týdnů.

20. Na základě platně uzavřené smlouvy vznikla žalovanému povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnutý úvěr ve výši 6 000 Kč a zaplatit sjednaný úrok ve výši 1 598 Kč představující úrok ve výši 56 % po dobu trvání smlouvy a sjednaný poplatek ve výši 2 832 Kč, tj. celkem částku 10 430 Kč, a to ve sjednaných splátkách ve výši 232 Kč (poslední ve výši 222 Kč) po dobu 45 týdnů. Žalovaný v řízení netvrdil, že na dluh uhradil více, než uvedla žalobkyně, tj. dne 5. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 16. 2. 2020 částku 500 K č a dne 20. 3. 2020 částku 500 Kč, tj. celkem 2 000 Kč. Žalobkyně se tak důvodně domáhá zaplacení částky 8 430 Kč (10 430 Kč minus 2 000 Kč) a rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč sjednané ve smluvních podmínkách smlouvy, a to v jejich čl. 6 1. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (podle § 2048 o. z.), poplatků v celkové výši 900 Kč sjednaných v čl. 6 3. smluvních podmínek a rovněž úroků z prodlení v kapitalizované výši 284,46 Kč a ve výši 11,75 % z částky 4 753,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení (podle § 1970 o. z.). Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Soud proto v této části podané žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

21. Naproti tomu jako nedůvodný shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 56 % ročně z částky 4 753,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že ve smlouvě bylo sjednáno právo na zaplacení úroků ve výši 56 %, avšak jen po dobu trvání smlouvy přesně stanovenou částkou (1 598 Kč) s tím, že v čl. 9 1. smluvních podmínek bylo výslovně uvedeno, že smlouva je uzavřena na dobu a její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy oběma stranami do dne splatnosti poslední splátky, tj. do 11. 12. 2020. Nárok na zaplacení úroků ve výši 56 % z nezaplacené jistiny úvěru tak ze smlouvy nevyplývá. I pokud by snad nebylo možno jednoznačně dovodit, že smlouva právo na zaplacení úroků ve výši 56 % z nezaplacené jistiny po skončení trvání smlouvy nezakládá, poukazuje soud na § 1812 odst. 1 o. z., kdy smlouva minimálně vyvolává pochybnost, zda bylo takové právo sjednáno a v takovém případě je namístě smlouvu vykládat způsobem pro spotřebitele nejpříznivějším. Soud proto výrokem II. žalobu částečně zamítl.

22. K zaplacení byla stanovena lhůta v trvání 3 dnů dle § 160 o. s. ř., když důvody pro stanovení lhůty jiné, nebyly shledány.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a procesně převážně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 a. t., a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, a 1 620 Kč za účast u jednání dle § 7 bodu 3 a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a. t., tj. odměna ve výši 2 520 Kč, dále žalobkyni za uvedené úkony právní služby náleží režijní paušál ve výši 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1x 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., tj. režijní paušál ve výši 600 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 655,20 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 4 575,20 Kč a tuto částku je žalovaný povinna žalobkyni nahradit, a to k rukám právního zástupce žalobkyně, rovněž v zákonné lhůtě 3 dnů.