33 C 167/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 279,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 31. 7. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení - částky 4 079,98 Kč - kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 489,97 Kč - kapitalizovaného úroku ve výši 907,57 Kč - zákonného úroku z prodlení z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do 30. 7. 2018 ve výši 8,05 %, zákonného úroku z prodlení z částky 4 079,98 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení - úroku 28 % ročně z částky 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 279,98 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 552 Kč, odměnu za zpracování, doručení ve výši 1 175 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 5 250 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 283 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 11. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 6. 11. 2017 uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne 6. 11. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 28,00 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 7 800 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 907,57 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 489,97 Kč, úroku ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 279,98 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci, a to s účinností k 14. 6. 2018. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného splácet zápůjčku žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobce úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si právní předchůdce žalobce tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen právnímu předchůdci splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 29. 8. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 9 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu ve výši 9 000 Kč, úrok ve výši 1 552 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 175 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 5 250 Kč, tj. celkem částku 16 977 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 283 Kč, poslední splátka ve výši 280 Kč.

5. Ze zákaznické karty ze dne 12. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že žije v nájmu, nevlastní automobil, má učňovské vzdělání, má vyživovací povinnost vůči 1 osobě a žije s partnerkou. Dále uvedl, že je zaměstnaný na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele [právnická osoba] na pozici stavební dělník, zedník a má čistý příjem ve výši 12 000 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti žalovaný neuvedl. Své výdaje žalovaný uvedl ve výši 6 000 Kč měsíčně, tyto blíže nespecifikoval. Dále žalovaný uvedl, že nemá kreditní kartu nebo zápůjčku u jiné společnosti. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného.

6. Ověření příjmu žalovaného žalobce doložil pracovní smlouvou uzavřenou dne 31. 8. 2016 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným, mzdovým výměrem a potvrzením o výši výdělku.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce ze dne 14. 6. 2018. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky do 10 dnů od doručení dopisu, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 13. 7. 2018.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 19. 3. 2020, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 13. 3. 2020.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. <i>10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>14. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 15. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalovaného) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

16. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel zápůjčky neučiní. Zápůjčka má být navíc poskytnuta jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel zápůjčky plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

17. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele zápůjčky dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

18. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy o zápůjčce dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětných smlouvách o zápůjčce, takové smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutou zápůjčku splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých zápůjček. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaný má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru (zápůjčky) pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru (zápůjčky), jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jeho tvrzení, je povinen jej vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalovaného, přičemž netvrdil ani neprokázal, že žalovaný tvrzené výdaje uváděné v zákaznických kartách doložil. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů pak vyplývá, že žalobce výdaje žalovaného uvedené v zákaznické kartě neprověřoval, dokonce ani nezjišťoval, jaké konkrétní výdaje žalovaný má. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na žalobci, aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V této souvislosti soud dodává, že pokud žalovaný uvedl, že žije v nájmu a vyživuje jednu další osobu, nemohly jeho výdaje činit pouze 6 000 Kč, jak uvedl v zákaznické kartě, musely být vyšší. Nadto byl příjem žalovaného ve výši 12 000 Kč poměrně nízký a poskytovatel zápůjčky tak měl nabýt pochybnosti o jeho kredibilitě již na základě jeho doložených příjmů a údajů uvedených v zákaznické kartě.

19. Soud tedy shrnuje, že žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, poskytl žalovanému zápůjčku, uzavřel s ním předmětnou smlouvu, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o zápůjčce neplatná. Z uzavřené smlouvy o zápůjčce tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaný však přijal od právního předchůdce platbu, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.

20. Žalovaný od právního předchůdce žalobce přijal dne 12. 9. 2016 částku ve výši 9 000 Kč, zaplatil částku 7 800 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 1 200 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, zpět 1 200 Kč.

21. V prodlení se zaplacením částky 1 200 Kč je žalovaný od 31. 7. 2018, neboť oznámením o postoupení pohledávky byl současně vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů od jeho doručení, k doručení došlo dle § 573 o.z. dne 18. 7. 2022, lhůta k plnění pak uplynula dne 30. 7. 2018. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 200 Kč od 31. 7. 2018 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 31. 7. 2018 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.

23. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.