33 C 175/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 362 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 362 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 062 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 4 478,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 15. 2. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 362 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 062 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení. V žalobě uvedl, že žalovaný coby vlastník/provozovatel nákladního automobilu jiného než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka] neměl v období od 1. 11. 2021 do 25. 2. 2022 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobci proto podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. vzniklo právo na zaplacení příspěvku ve výši 10 062 Kč a také poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30. 6. 2022 a následně předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2022. Žalovaný dosud ničeho nezaplatil.

2. Ve věci byl dne 24. 4. 2023 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 39817/2023-11, proti němuž podal žalovaný řádně a včas odpor. V odůvodnění odporu ze dne 8. 6. 203 uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, protože nedisponuje předmětným vozidlem, neboť vozidlo je předmětem zadržovacího práva podle § 1395 NOZ.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 7. 2023, předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 22. 6. 2023. Dne 20. 7. 2023 byla soudu doručena omluva žalovaného z jednání a žádost o odročení jednání. Žalovaný se omluvil z jednání„ vzhledem k čerpání předem plánované řádné dovolené v termínu od 21. 7. 2023 do 27. 8. 2023“. Zároveň požádal o odročení jednání, a to v termínu po 15. 9. 2023. Žádost doložil potvrzením vystaveným [právnická osoba] podepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako ředitelkou společnosti, kterým bylo potvrzeno, že zaměstnanec [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného]. Přípisem soudu ze dne 21. 7. 2023 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že jeho žádosti o odročení jednání může být vyhověno pouze tehdy, bude-li řádně doložena, tedy pokud budou předloženy takové listiny, z nichž bude vyplývat, že existuje důvod, který mu brání v účasti u jednání (tj. nikoli čerpání dovolené, ale např. zahraniční dovolená) s tím, že v opačném případě nelze žádosti vyhovět. Žalovaný na přípis soudu nijak nereagoval.

4. Soud vyhodnotil žádost žalovaného o odročení jednání jako nedůvodnou a opožděnou. Pokud bylo žalovanému předvolání k jednání na den 24. 7. 2023 doručeno dne 22. 6. 2023 a žalovaný požádal o odročení jednání až dne 20. 7. 2023 (tj. 2 pracovní dny před jednáním) s tím, že od 21. 7. 2023 (až do 27. 8. 2023) čerpá plánovanou dovolenou, pak taková omluva není včasná, neboť žalovaný nepochybně věděl o této skutečnosti dříve a nic mu nebránilo podat žádost o odročení jednání záhy po doručení předvolání. Zároveň žádost o odročení jednání nebyla řádně doložena, neboť pouhá skutečnost, že žalovaný čerpá dovolenou, mu sama o osobě v účasti u soudního jednání nebrání za předpokladu, že žalovaný netráví dovolenou pobytem mimo dosah soudu v Brně. Nic o tom, že by žalovanému v účasti u jednání bránil pobyt v místě, odkud je účast u jednání soudu v Brně nemožná, žalovaný netvrdil. Soud nepřehlédl ani skutečnost, že potvrzení o čerpání dovolené vystavil žalovanému jeho zaměstnavatel, kterým je [právnická osoba], [anonymizováno], jejímž je žalovaný jednatelem. Konečně soud zohlednil i tu skutečnost, že procesní obranu žalovaného tak, jak byla uplatněna v odůvodnění odporu, bylo možno považovat za nedůvodnou, jak je uvedeno níže, a to bez toho, aby bylo nutno žalovaného poučovat o povinnosti označit důkazy k prokázání jeho tvrzení (a tyto důkazy provádět u jednání), a ve věci tak bylo možno případně rozhodnout i jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Z provedených důkazů soud zjistil, že výzvou ze dne 30. 6. 2022 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě částky 10 062 Kč z titulu zaplacení příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka] v období od 1. 11. 2021 do 25. 2. 2022, a to nejpozději do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Odeslání výzvy žalobce prokázal informacemi o podané zásilce. Lhůta k zaplacení příspěvku dle výzvy uplynula žalovanému dle tvrzení žalobce dne 13. 9. 2022 O úhradu příspěvku byl žalovaný upomínán upomínkami žalobce. O zaplacení byl žalovaný dále upomenut předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2022, jejíž odeslání žalobce doložil výpisem sledování zásilek České pošty.

6. Ze zprávy Městského úřadu Šlapanice bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] byl v období od 1. 11. 2021 do 25. 2. 2022 zapsán žalovaný.

7. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, vzhledem k tomu, že nesplnil svůj závazek plynoucí ze směnky vystavené dne 15. 11. 2019 ve výši 350 000 Kč splatné dne 15. 6. 2020, bylo uplatněno zadržovací právo k následující movité věci: osobní automobil značky MERCEDES – BENZ C 220, stříbrná metalíza, [registrační značka]. <i>8. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.</i> <i>9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.</i> <i>10. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.</i> <i>11. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.</i> <i>12. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.</i> <i>13. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.</i> <i>14. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady České kanceláře pojistitelů podle odstavce 4 zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Česká kancelář pojistitelů prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.</i> <i>15. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů České kanceláře pojistitelů, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit České kanceláři pojistitelů okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti České kanceláře pojistitelů uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů České kanceláře pojistitelů u soudu.</i> <i>16. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.</i> <i>17. Podle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.</i> <i>18. Podle § 1395 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.</i> 19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný byl v období od 1. 11. 2021 do 25. 2. 2022 vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], přičemž k tomuto vozidlu nebylo za uvedené období sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě příspěvku a nákladů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek a k zaplacení mu stanovil lhůtu, která nebyla kratší než 30 dní ode dne doručení výzvy. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je žalobce oprávněn požadovat příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Vozidlo bylo provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po dobu 117 dní při denní sazbě 86 Kč, příspěvek za tuto dobu činí 10 362 Kč, a to v souladu s § 4 odst. 3, odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobci náleží částka odpovídající příspěvku ve výši 10 362 Kč a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč v souladu s § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Celkem tak byla žalobci přiznána částka ve výši 10 362 Kč (10 062 + 300).

20. Procesní obrana žalovaného spočívající v tom, že vozidlo bylo v rozhodném období předmětem zadržovacího práva, je nedůvodná. Podle shora cit. § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. platí, že povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Žalovaný netvrdil ani jednu z těchto výjimek, a proto ani skutečnost, že s vozidlem v rozhodné době případně nedisponoval, jej nezbavuje povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Zároveň platí, že i pokud bylo vozidlo předmětem zadržovacího práva na základě jeho uplatnění ze dne 17. 9. 2020, byl žalovaný i nadále vlastníkem vozidla, a tedy osobou povinnou plnit povinnosti podle cit. zák. Procesní obrana žalovaného byla proto shledána nedůvodnou.

21. Protože žalovaný je s úhradou dluhu v prodlení, náleží žalobci rovněž úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 062 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, a to v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku 23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Protože jsou splněny předpoklady stanovené § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), kdy jde o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, postupoval soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle citovaného ustanovení. Žalobci tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení za 3 úkony právní služby ve výši 3x 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 a. t., a to za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepis žaloby, a 1 540 Kč za účast u jednání dle § 7 bodu 5 a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) a. t., tj. odměna ve výši 2 140 Kč, dále žalobci za uvedené úkony právní služby náleží režijní paušál ve výši 3x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 1x 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., tj. režijní paušál ve výši 600 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 638,40 Kč Celkem tak náklady řízení žalobce dosáhly částky 4 478,40 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobci nahradit, a to k rukám právní zástupkyně žalobce.

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.