33 C 177/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 39 643,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 095 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 17. 2. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 548,43 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z částky 12 880 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 16. 2. 2021 se žalobce domáhal po žalovanému zaplacení částky 39 643,43 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou celkovou částku ve výši 53 386 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 22 586 Kč a administrativní poplatek ve výši 10 800 Kč, a to v 35 měsíčních splátkách po 1 483 Kč a poslední 36. splátce ve výši 1 481 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 16. 3. 2020. Žalovaný však na platby dle smlouvy neuhradil ničeho. S ohledem na prodlení žalovaného žalobce neuhrazenou část jistiny i zápůjčky zesplatnil, a to ke dni 25. 11. 2020. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši 39 643,43 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 20 000 Kč, na neuhrazených obchodních úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 9 130 Kč a na neuhrazených měsíčních poplatcích za správu zápůjčky (administrativních poplatcích) za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po datu zesplatnění eviduje žalobce za žalovaným pohledávku ve výši 3 000 Kč. Za dobu do data 16. 2. 2021, tedy k datu vyhotovení žaloby, požaduje žalobce dále úrok z prodlení v celkové souhrnné výši 1 067,27 Kč. Žalobce dále tvrdil, že mezi účastníky byla dohodnuta smluvní pokuta dle čl. 13 3 obchodních podmínek pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením jakékoliv dlužné splátky nebo její části, a to ve výši 0,5 % denně, a podle čl. 13 7 obchodních podmínek pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dluhu po zesplatnění ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Na smluvních pokutách požaduje žalobce celkem částku 5 696,16 Kč. Žalobce se domáhá také úhrady nákladů spojených s odesláním poslední písemné upomínky ve výši 750 Kč a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 32 880 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k zaplacení byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) o. s. ř.

3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr jako jednorázovou půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 58 % s tím, že úrok byl sjednán jako pevný, nevázaný na žádný index ani referenční úrokovou sazbu s měsíčním úrokovacím obdobím ve výši p. a. (úrok činil celkem 22 586 Kč). Byla sjednána povinnost žalovaného hradit měsíční administrativní poplatek ve výši 36 × 300 Kč, tj. 10 800 Kč. Byly tak sjednány celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 33 386 Kč, celkový dluh ve výši 53 386 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dluh v 36 splátkách ve výši 35 × 1 483 + 1× 1 481, a to počínaje dnem 16. 3. 2020, vždy ke každému 16. dni v měsíci. Smlouva prokazuje rovněž tvrzení žalobce o jednání smluvních pokut pro případ prodlení žalovaného, jakož i oprávnění žalobce prohlásit doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou, a to včetně příslušenství, pokud žalovaný nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy.

4. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že částka 20 000 Kč byla žalovanému zaslána dne [datum] na účet žalovaného uvedený ve smlouvě.

5. Z výpisu ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.

6. V tabulce na č. l. 25 vyčísl žalobce dluh ke dni 16. 2. 2021, který představuje jistinu ve výši 20 000 Kč, úroky ve výši 9 130 Kč, administrativní poplatky ve výši 3 000 Kč, neuhrazený zákonný úrok z prodlení ve výši 1 067,27 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 5 696,16 Kč a neuhrazené účelně vynaložené náklady ve výši 750 Kč. Z tabulky je zároveň patrné, že žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.

7. Dopisem ze dne 30. 7. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek ve lhůtě nejpozději do 13. 9. 2020 s tím, že nebude-li dluh uhrazen, žalobce dluh v souladu se smlouvou zesplatní. Dopisem ze dne 25. 11. 2020 zaslal žalobce žalovanému oznámení o zesplatnění zápůjčky.

8. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného, předložil žalobce elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv online, formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 1. 2020, výplatní pásky žalovaného za říjen 2019 a listopad 2019 a výpisy z účtu žalovaného.

9. Ve formuláři příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 29. 1. 2020 žalovaný uvedl, že má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 24 000 Kč s tím, že do současného zaměstnání nastoupil v červnu 2014, není ve zkušební ani výpovědní lhůtě a není zaměstnán na dobu určitou. Průměrné měsíční výdaje uvedl ve výši 60 000 Kč s tím, že pravidelné splátky půjček činí 25 000 Kč. Dále uvedl, že bydlí u rodičů, nejvyšší dosažené vzdělání – výuční list, je svobodný.

10. Z výplatních pásek žalovaného za říjen 2019 a listopad 2019 bylo zjištěno, že tehdy byl zaměstnán u [právnická osoba], [anonymizováno], jeho čistá mzda za říjen 2019 činila částku 26 288 Kč a za listopad 2019 částku 42 841 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného bylo zjištěno, že v období od 21. 12. 2019 do 20. 1. 2020 činil počáteční zůstatek na účtu 5,89 Kč a konečný zůstatek minus 276, 14 Kč, za dobu od 19. 10. do 20. 11. 2019 počáteční zůstatek 189,28 Kč a konečný zůstatek 4 532,01 Kč a za dobu od 21. 11. do 20. 12. 2019 počáteční zůstatek 4 532,01 Kč a konečný zůstatek 5,89 Kč. <i>11. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>13. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Dle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovená neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

18. V posuzované věci je dle názoru soudu zjevné, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného byly předloženy shora označené důkazy, žádné další skutečnosti žalobce netvrdil a žádné další důkazy neoznačil. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný měl v rozhodném období příjem cca 24 000 Kč, zároveň však sám žalovaný ve formuláři příjmů a výdajů uvedl měsíční výdaje ve výši 60 000 Kč a pravidelné splátky půjček ve výši 25 000 Kč, zároveň z předložených výpisů z účtů vyplývá, že kreditní obrat na účtu žalovaného se v podstatě rovná debetnímu obratu, zůstatky na účtu jsou téměř nulové. Otázkou výdajů žalovaného se věřitel vůbec nezabýval. Je tak zjevné, že nelze mít za to, že byla dostatečně splněna povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného.

19. Soud proto uzavřel, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, žalovaným uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tento závěr zcela koresponduje s tím, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, v důsledku čehož je úvěrová smlouva ze dne [datum] neplatná (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20 000 Kč, na kterou dosud neuhradil ničeho.

21. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 5. 1. 2021 ve lhůtě do 26. 1. 2021, soud proto dovodil, že žalovaný je v prodlení s úhradou dluhu počínaje dnem 27. 1. 2021. Žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dle § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za dobu od 27. 1. 2021 do 16. 2. 2021 činí úroky z prodlení částku 95 Kč.

22. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 20 095 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 17. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy doba má být přiměřená možnostem žalovaného. Jelikož možnosti žalovaného nebyly v řízení v důsledku jeho pasivity zjištěny, stanovil soud lhůtu k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s.ř.).

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a protože procesní úspěch žalobce i žalovaného je přibližně stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.