33 C 201/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 5. 1. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč od 5. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 10. 1. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného povinnosti zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 12. 12. 2023 byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Úroky z úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná15. 7. 2024. Žalovaný své splatné závazky neuhradil ani na základě upomínek, žalobkyně proto dluh ze smlouvy ke dni 21. 12. 2024 zesplatnila. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 50 000 Kč a nákladů na upomínky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2024.

2. Podáním ze dne 22. 8. 2025 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě porovnání výdajů a příjmů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Průměrný příjem žalovaného byl zjištěn v částce 28 617 Kč, náklady na bydlení ve výši 6 020 Kč, dále byly zjištěny výdaje na sázky 133 Kč, nebyly zjištěny pravidelné finanční závazky, ani jednorázové závazky žalovaného. Podkladem pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly výpisy z účtu žalovaného. Dále žalobkyně obsáhle popsala obecné principy a postupy pro prověřování úvěruschopnosti.

3. Ve věci byl dne 24. 3. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto byl usnesením ze dne 11. 6. 2025 zrušen.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 12. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být vyplacen na účet žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a současně zaplatit úrok ve výši 90 000 Kč, byl tedy povinen zaplatit celkovou dlužnou částku ve výši 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úrok z poskytnuté jistiny splátkami ve výši 7 500 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci, současně s poslední splátkou úroku byla splatná poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. V čl. 5. 5. smlouvy byla sjednána možnost žalobkyně zesplatnit jistinu úvěru v případě, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě celé dlužné částky.

5. Z detailů pohybu bylo zjištěno, že dne 13. 12. 2023 byla od žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána platba ve výši 50 000 Kč.

6. Součástí smlouvy byla příloha číslo 1 obsahující formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v příloze číslo 1 je uvedeno, že žalovaný je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má příjem od zaměstnavatele Bítešská dopravní společnost, spol. s r. o. ve výši 28 617 Kč měsíčně, uvedl výdaje v podobě nákladů na bydlení ve výši 6 020 Kč měsíčně, 133 Kč na sázky, uvedl, že nemá žádné pravidelné, ani jednorázové závazky, žalobce provedl lustraci žalovaného v registru SOLUS, REPI (extrémně rizikový klient), AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů (vše bez záznamů) a interní databázi (úvěrovaný).

7. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že za září 2023 činila čistá mzda žalovaného částku 24 457 Kč, za říjen 2023 částku 22 997 Kč a za listopad 2023 částku 23 710 Kč (tj. průměrně 23 721 Kč). Z oznámení ČSSZ ze dne 16. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 16 887 Kč měsíčně. Z dalších listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného, insolvenční rejstřík žalovaného je bez záznamu, v registru SOLUS bez negativního záznamu, nebyl zjištěn neplatný doklad žalovaného, podle registru REPI (registr platebních informací) je žalovaný extrémně rizikovým klientem. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za září 2023 bylo zjištěno, že na účet celkem přišlo 401 Kč a celkem odešlo 407,52 Kč, z výpisu za říjen 2023 bylo zjištěno, že na účet přišlo 5 005 Kč a odešlo 2 063,29 Kč, z výpisu za listopad 2023 bylo zjištěno, že na účet přišlo 38 384 Kč, odešlo 41 214 ,28 Kč, od zaměstnavatele žalovaného přišlo 10 129 Kč.

8. Upomínkou číslo 1 ze dne 20. 7. 2024 byl žalovaný upomenut o úhradu splátky splatné 15. 7. 2024. Upomínkou číslo 2 byl žalovaný znovu upomenut o úhradu dlužné splátky s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do 20. 8. 2024, vystavuje se žalovaný riziku zesplatnění úvěru. Dopisem žalobkyně ze dne 21. 12. 2024 byl úvěr zesplatněn, dopis je zároveň předžalobní výzvou.

9. Podle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na úvěr 6 splátek v celkové výši 45 000 Kč.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 12. 12. 2023 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, na částku 50 000 Kč. Žalovaný prokázal žalobkyni svůj příjem od zaměstnavatele za období září až listopad 2023, dále doložil, že zároveň pobírá invalidní důchod. Smlouva obsahuje přílohu obsahující posouzení úvěruschopnosti žadatele. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 90 000 Kč, doba trvání úvěru 12 měsíců, úrok z úvěru měl žalovaný úvěr splácet splátkami ve výši 7 500 Kč měsíčně, s poslední splátkou úroku měl uhradit jistinu úvěru. Celkem měl žalovaný zaplatit 140 000 Kč. Žalobkyně 2× vyzvala žalovaného o úhradu dlužné splátky, dopisem ze dne 21. 12. 2024 úvěr zesplatnila.

11. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost smlouvy.

21. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobkyně ověřila příjem žalovaného, a to jednak od zaměstnavatele a jednak v podobě invalidního důchodu, avšak nepožadovala po žalovaném upřesnění a doplnění informací o jeho výdajích a tyto nijak neověřovala. Pokud měla žalobkyně k dispozici tři výpisy z účtu žalovaného, pak je zjevné, že z těchto výpisů nemohla získat přehled o příjmech a výdajích žalovaného, když s ohledem na nízké obraty na účtech (zejména za září a listopad 2023) je zjevné, že žalovaný musel mít k dispozici ještě jiný účet. Pokud žalobkyně nepožadovala další upřesnění a zároveň výdaje žalovaného žádným způsobem neověřila, nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že v registru REPI je žalovaný veden jako extrémně rizikový klient.

22. Soud poukazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, které byť bylo vydáno ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelné i v posuzované věci. Nejvyšší soud vysvětlil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně převedla ve prospěch žalovaného 50 000 Kč a žalovaný je povinen podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tuto jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Protože žalovaný dosud zaplatil 45 000 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč.

24. V prodlení se zaplacením je žalovaný počínaje dnem 5. 1. 2025, neboť předžalobní výzvou ze dne 21. 12. 2024 mu byla stanovena lhůta k plnění do 4. 1. 2025. Nárok na zaplacení úroku z prodlení je dán § 1970 občanského zákoníku, jeho výše je dána nař. vl. č. 351/2013 Sb.

25. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. V daném případě byl žalovaný po celou dobu řízení pasivní, nereagoval na výzvy soudu, k jednání ve věci se nedostavil a soud tak nemá žádné informace o tom, jaké jsou schopnosti a možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K zaplacení proto soud stanovil lhůtu v trvání 3 dnů dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

26. Ve zbytku soud rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.