33 C 205/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 141 634,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 540 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 113 094,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 005,69 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 49 070 Kč od 4. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 15. 1. 2023 se žalobce domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného povinnosti zaplatit žalobci částku 141 634,38 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 74 088 Kč (40 000 Kč jistina a 30 088 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 1 029 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23% p. a. Smluvní strany si sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou službu podpora spočívající v možnosti odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnosti přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný uhradil dvě splátky úvěru, dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2022, tedy nezaplatil splátku v celkové výši 1 730 Kč, když do této výše splátky je zahrnuta splátka úvěru a splátka za doplňkové služby podpora ve výši 701 Kč. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2022 a následně druhou upomínku ze dne 5. 11. 2022. Žalovaný přesto nezaplatil splátku splatnou 15. 10. 2022 a žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru dne 21. 11. 2022 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 141 723,11 Kč. Dluh představuje zbylá část jistiny úvěru ve výši 39 470,46 Kč, zbylá část úroků ve výši 32 559,69 Kč, zbylá část doplňkové služby podpora, a to odklad 9 730 Kč, nemoc 19 670 Kč, práce 19 670 Kč, dále náklady na upomínkování ve výši 800 Kč, smluvní úroky za prodlení úvěru 87,73 Kč a smluvní pokuta 19 735,23 Kč.

2. Ve věci byl dne 16. 3. 2023 vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto byl usnesením ze dne 15. 5. 2023 zrušen.

3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že částku ve výši 20 864 Kč vyplatí ve prospěch žalovaného za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 24. 6. 2022, částku 11 136 Kč vyplatí žalovanému a částka ve výši 8 000 Kč bude započtena na náklady žalobce specifikované v bodu 4. 8. smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 029 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. V čl. 5 5. smlouvy byla sjednána možnost žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě, že ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě celé dlužné částky. Zároveň bylo sjednáno právo žalobce na smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

4. Z detailů pohybu – platba převodem uvnitř banky a bezhotovostní platba bylo zjištěno, že dne 13. 7. 2022 bylo od žalobce na účet žalovaného č. [bankovní účet] odesláno 11 136 Kč, platba ve výši 20 864 Kč byla téhož dne odeslána na účet č. [bankovní účet].

5. Součástí smlouvy byly přílohy, a to příloha číslo 1 obsahující formulář pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, v příloze číslo 1 je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má příjem od zaměstnavatele [anonymizována čtyři slova] ve výši 30 360 Kč měsíčně, uvedl výdaje v podobě nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, uvedl, že nemá žádné pravidelné, ani jednorázové závazky, žalobce provedl lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, registru AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů (vše bez záznamů) a interní databázi (úvěrovaný).

6. Součástí smlouvy byla dále příloha číslo 2, kde je sjednána smlouva o zřízení doplňkové služby podpora s tím, že za zřízení této služby bylo sjednáno zaplacení částky 50 472 Kč, kterou byl žalovaný povinen hradit v měsíčních splátkách ve výši 701 Kč.

7. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že za březen 2022 činila čistá mzda žalovaného částku 16 702 Kč, za duben 2022 částku 19 421 Kč a za květen 2022 částku 20 240 Kč (tj. průměrně 18 788 Kč). Z potvrzení ČSSZ ze dne 19. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 11 573 Kč měsíčně. Z dalších listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce měl k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného, lustrací v neplatných dokladech MVČR zjistil, že občanský průkaz žalovaného není neplatný, v centrální evidenci exekucí zjistil, že žalovaný je bez záznamu, stejně jako v insolvenčním rejstříku, dále měl k dispozici potvrzení [právnická osoba] o tom, že vede účet žalovaného č. [bankovní účet].

8. Upomínkou číslo 1 ze dne 20. 10. 2022 byl žalovaný upomenut o úhradu splátky ve výši 1 730 Kč splatné 15. 10. 2022. Upomínkou číslo 2 byl žalovaný znovu upomenut o úhradu dlužné splátky s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do 20. 11. 2022, vystavuje se žalovaný riziku zesplatnění úvěru. Dopisem žalobce ze dne 21. 11. 2022 byl úvěr zesplatněn.

9. Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný na úvěr dvě splátky v celkové výši 3 460 Kč.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na částku 40 000 Kč, z níž zároveň vyplývá, že dne 24. 6. 2022 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena jiná úvěrová smlouva. Žalovaný prokázal žalobci svůj příjem od zaměstnavatele za období březen až květen 2022, dále doložil, že zároveň pobírá invalidní důchod. Smlouva obsahuje dvě přílohy, jednak posouzení úvěruschopnosti žadatele a jednak smlouvu o zřízení doplňkové služby podpora, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit celkem 50 472 Kč. Výše úvěru byla dohodnuta na 40 000 Kč, žalovaný však fakticky čerpal toliko částku 11 136 Kč, částky 20 864 Kč bylo použito na úhradu předchozího závazku a částka 8 000 Kč byla stržena ještě před čerpáním úvěru žalobcem na úhradu jeho nákladů. Žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 1 730 Kč měsíčně, celkem měl žalovaný zaplatit 120 560 Kč (jistina 40 000 Kč + úrok 30 088 Kč + služba podpora 50 472 Kč). Žalobce 2× vyzval žalovaného o úhradu dlužné splátky, dopisem ze dne 21. 11. 2022 úvěr zesplatnil. <i>11. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>14. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.</i> <i>15. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>16. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 19. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost smlouvy.

21. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že úvěrová smlouva byla uzavřena krátce poté, co žalovaný uzavřel se žalobcem jinou úvěrovou smlouvu, kterou zřejmě nebyl schopen plnit. Žalobce zřejmě dospěl k závěru, že žalovaný má relativně vysoký příjem, a to jednak od zaměstnavatele a jednak v podobě invalidního důchodu, a proto nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací o jeho výdajích a tyto nijak neověřoval. Pokud žalovaný uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, pak je zjevné, že nemůže jít o všechny jeho výdaje, pokud žalobce nepožadoval další upřesnění a zároveň výdaje žalovaného žádným způsobem neověřil, nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná.

22. Soud poukazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, které byť bylo vydáno ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelné i v posuzované věci. Nejvyšší soud vysvětlil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

23. Soud předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že ve skutečnosti žalovaný bude čerpat toliko 80 % této částky, 20 % nebude mít vůbec k dispozici, když tuto částku si žalobce započte na náklady na poskytnutí úvěru, za těchto okolností byl sjednán ještě úrok 23 % ročně a byla sjednána platba za služby v rámci služeb podpora (ve výši 50 472 Kč, tj. přesahující). Porovnáním výše splátky určené na umoření jistiny a úroku z úvěru s platbami za doplňkové služby je zjevné, že žalovaný nebyl schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu předmětného závazku. Smlouva je navíc velmi obsáhlá, psaná drobným písmem, zásadní ujednání, např. o možnosti zesplatnit úvěr, nebo o smluvní pokutě nejsou nijak zvýrazněna, jsou skryta v dlouhém textu, ujednání o doplňkových službách je uvedeno v přílohách smlouvy, a je otázkou, zda je běžný spotřebitel schopen vyhodnotit takové množství listin, text smlouvy samotné i různé žádosti o zřízení doplňkových služeb. Z výše uvedených skutečností soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek.

24. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl ve prospěch žalovaného 32 000 Kč a žalovaný je povinen podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tuto jistinu úvěru žalobci vrátit. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož je ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný dosud na jistinu úvěru zaplatil 3 640 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobci částku 28 540 Kč.

25. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. V daném případě byl žalovaný po celou dobu řízení pasivní, nereagoval na výzvy soudu, k jednání ve věci se nedostavil a soud tak nemá žádné informace o tom, jaké jsou schopnosti a možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K zaplacení proto soud stanovil lhůtu v trvání 3 dnů dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.