33 C 207/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 225 526,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 164 102,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 30. 4. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 424,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 225 526,90 Kč od 28. 1. 2024 do 29. 4. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 61 424,14 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 25 512 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 12. 3. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobkyni částku 225 526,90 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 7. 12. 2022 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 213 814 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, věřitel tak využil svého smluvního oprávnění a úvěr zesplatnil, a to ke dni 27. 1. 2024. Celkový dluh žalovaného činí na jistině 217 077,60 Kč a na řádných úrocích 8 449,30 Kč. Dne 23. 4. 2024 uzavřel věřitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek.

2. Podáními ze dne 14. 8. 2025 a 15. 8. 2025 doplnila žalobkyně skutková tvrzení žaloby tak, že smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly měsíční splátky ve výši 5 000 Kč, které byl žalovaný povinen platit vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 1. 2023 a konče dnem 18. 6. 2029, celkový počet splátek činil 78. Žalovaný se do prodlení dostal od 17. 10. 2023. Celkem bylo žalovaným uhrazeno 49 711,24 Kč. Pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho celkový příjem se pohybuje ve výši 17 483 Kč, výdaje uvedl ve výši 0 Kč a nájem ve výši 1 200 Kč. Právní předchůdce žalobkyně přezkoumal výdaje z výpisů z běžného účtu, kdy se výdaje na životní potřeby od jídla, paliva do automobilu a dalších potřeb pohybovaly v rovině 7 000 Kč – 8 000 Kč měsíčně v průměru. Pro ověření právní předchůdce za pomoci statistických údajů a interních záznamů vypočetl částku všeobecných normativních nákladů žalovaného na 7 662 Kč. Celkové splátkové zatížení činilo pouze 5 180 Kč (včetně jiných splátkových povinností), žalovanému zbývalo 12 303 Kč na pokrytí životních nákladů.

3. Ve věci byl dne 19. 5. 2025 vydán elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto byl usnesením ze dne 11. 6. 2025 zrušen.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

5. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 110 000 Kč, uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, jeho hlavní měsíční příjem činí 17 483,33 Kč, jeho zaměstnavatelem je , právnická osoba, .

6. Z listiny vyhotovené , právnická osoba, . nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho celkový příjem se pohybuje ve výši 17 483 Kč, což bylo ověřeno na základě příchozích transakcí na jeho účet. Právní předchůdce žalobce dále ověřil insolvenční rejstřík, informace z CBCB a interní evidenci klientů, nebyly zjištěny žádné negativní informace. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč banka stanovila jeho výdaje na základě dat sdělených žalovaným jako počet vyživovaných osob, způsob bydlení apod. v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických dat, takto byly výdaje stanoveny na 7 662 Kč. Žalovaný uvedl výdaje 0 Kč, bankou byly zjištěny výdaje na kontokorentní úvěr s limitem 1 000 Kč a orientační splátkou 30 Kč, na revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč s orientační splátkou 150 Kč a úvěr pro fyzické osoby – hotovostní se splátkou 2 500 Kč měsíčně, který byl konsolidován.

7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 213 814 Kč, který měl být vyplacen na účet žalovaného. Úvěr byl sjednán na dobu určitou do 18. 6. 2029. Žalovaný se zavázal platit měsíční splátky ve výši 5 000 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 19,01 %. Do výše 103 814 Kč bylo sjednáno použití úvěru na konsolidaci dluhu u , právnická osoba, .

8. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, bylo zjištěno, za listopad 2022 na účet přišlo 87 872 Kč, odešlo 120 077,95 Kč, počáteční zůstatek činil 40 404,91 Kč, konečný zůstatek činil 8 199,36 Kč, z větších výdajů soud poukazuje na řádně čerpaný kontokorent dne 24. 11. 2022 ve výši 6 400 Kč, za říjen 2022 na účet přišlo 112 350 Kč, odešlo 71 229,49 Kč, počáteční zůstatek minus 715,60 Kč, konečný zůstatek 40 404,91 Kč, dne 13. 10. 2022 byla odepsána platba 8 000 Kč označená jako 5k bydlení 3k dluh, za září 2022 na účet přišlo 25 861 Kč, odešlo 25 813,33 Kč, počáteční zůstatek činil 763,27 Kč, konečný zůstatek činil minus 715,60 Kč, dne 13. 9. 2022 byla odepsána platba 6 000 Kč označená jako nájem + dluh.

9. Z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . č. ú. , č. účtu, bylo zjištěno, že příjem žalovaného z pracovního poměru činil v listopadu 2022 částku 17 009 Kč, v říjnu 2022 částku 22 079 Kč, v září 2022 částku 13 362 Kč.

10. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že úvěr ve výši 213 814 Kč byl čerpán dne 7. 12. 2022.

11. Z upomínky , právnická osoba, . ze dne 26. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl upozorněn na to, že na jeho úvěru je dluh po splatnosti, nebude-li uhrazen ve stanovené lhůtě, bude banka požadovat splacení celého úvěru.

12. Z dopisu , právnická osoba, . ze dne 27. 1. 2024 bylo zjištěno, že úvěr byl ke dni 27. 1. 2024 zesplatněn.

13. Z dopisu , právnická osoba, . ze dne 16. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností od 1. 5. 2024. Dle poštovního podacího lístku byl dopis na poště odeslán žalovanému dne 16. 5. 2024.

14. Z dopisu advokáta žalobkyně ze dne 16. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne doručení této výzvy.

15. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 7. 12. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na částku 213 814 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru, z těchto byl zjištěn příjem žalovaného. Žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to do 18. 6. 2029. Dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 27. 1. 2024 byl úvěr zesplatněn.

16. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., se soud nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Zároveň ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakotvuje jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost smlouvy.

26. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Právní předchůdce žalobkyně z výpisů z účtu žalovaného ověřil průměrný příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši, který odpovídá průměrnému příjmu, který uvedl žalovaný v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně však nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací o jeho výdajích, které uvedl žalovaný ve výši 0 Kč a na bydlení 1 200 Kč a tyto nijak neověřoval. Pokud žalobkyně uvedla, že informace o výdajích žalovaného na základní životní potřeby byly zjištěny z výpisů z účtu žalovaného ve výši 7 000 Kč až 8 000 Kč měsíčně, pak toto tvrzení z předložených výpisů z účtu nevyplývá. Ve výpisech z účtu se např. opakovaně objevují platby za bydlení ve výši 6 000 Kč, nebo 8 000 Kč měsíčně, není tedy pravdivé tvrzení žalovaného o tom, že jeho výdaje na bydlení činí 0 Kč měsíčně. Na účtu jsou vysoké obraty, aniž by bylo zjevné, jaké jsou důvody připisovaných i odepisovaných plateb, konečný zůstatek na účtu v listopadu 2022 činil 40 404,91, avšak zjevně jen z toho důvodu, že na účet byla dne 8. 11. 2022 připsána platba 40 604,40 Kč z účtu označeného jménem žalovaného (zřejmě tedy z jiného účtu žalovaného). Právní předchůdce žalobkyně tak neměl přehled o příjmech a výdajích žalovaného, z něhož by mohl uzavřít, že žalovaný je schopen po dobu 6,5 roku platit měsíčně splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Úvěr byl navíc již ke dni 27. 1. 2024 zesplatněn, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné v říjnu 2023, tj. ani ne rok po uzavření smlouvy.

27. Soud poukazuje na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, které byť bylo vydáno ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelné i v posuzované věci. Nejvyšší soud vysvětlil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

28. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně převedl ve prospěch žalovaného 213 814 Kč a žalovaný je povinen podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tuto jistinu úvěru žalobkyni, jejíž aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, vrátit. Protože žalovaný dosud zaplatil 49 711,24 Kč, byla mu uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 164 102,76 Kč.

29. V prodlení se zaplacením je žalovaný počínaje dnem 30. 4. 2024 na základě předžalobní výzvy žalobkyně. Nárok na zaplacení úroků z prodlení je dán § 1970 občanského zákoníku, jeho výše je dána nař. vl. č. 351/2013 Sb.

30. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. V daném případě byl žalovaný po celou dobu řízení pasivní, nereagoval na výzvy soudu, k jednání ve věci se nedostavil a soud tak nemá žádné informace o tom, jaké jsou schopnosti a možnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K zaplacení proto soud stanovil lhůtu v trvání 3 dnů dle § 160 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

31. Ve zbytku soud rozhodl o zamítnutí žaloby (výrok II).

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 73 % a žalovaný 27 %, žalobkyni tak náleží 46 % (73 % - 27 %) náhrady nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 9 022 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za tři úkony právní služby dle § 7, § 8 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši 4× 9 220 Kč, tj. 36 880 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání), 2× režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění do 31. 12. 2024, 2× režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění po 1. 1. 2025 a 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 059,80 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly částky 55 461,80 Kč a z této částky náleží žalobkyni 46 %, tj. částka 25 512 Kč.