33 C 220/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 362 753,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 362 753,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 353 266,10 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 362 753,54 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek dle smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 8. 9. 2021. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému dne 9. 9. 2021 poskytnut na bankovní účet č. , Anonymizováno, úvěr ve výši 417 549 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve formě 96 měsíčních splátek. Žalovaný se dále zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 3,90 % p.a. ode dne čerpání do konečné splatnosti úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy vyplývající, kdy se dostal s hrazením měsíčních splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně následně upomínkou ze dne 9. 11. 2023 celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Právní předchůdce žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2024 pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 353 266,10 Kč, smluvní úrok ve výši 9 487,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „, Anonymizováno, ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný žádal uzavření smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, na základě které by byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 417 549 Kč, a to ve výši 416 049 Kč na úhradu stávajících úvěrů žalovaného a ve výši 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, žalovaný by následně poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně společně s příslušenstvím vrátil ve formě 96 měsíčních splátek po 5 579 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V případě řádného plnění smlouvy by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku ve výši 487 466,94 Kč.

5. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně návrh žalovaného přijal, čímž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z odeslaných údajů soud zjistil základní údaje o osobě žalovaného a odeslané žádosti.

7. Z předělených kontraktů soud zjistil, jaké další smlouvy o spotřebitelském úvěru byly s žalovaným dříve uzavřeny, a jaký je jejich současný stav.

8. Z žádostí soud zjistil, jaké žádosti o spotřebitelský úvěr byly žalovaným podány a jaký byl výsledek jejich vyřízení.

9. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný doplnil žádost o informaci, že má 7 dalších stávajících úvěrů, je svobodný, vyučený s maturitou a bydlí ve vlastním nebo družstevním bydlení, žalovaný dále prohlásil, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , jeho čistí měsíční příjem činí částku 33 482 Kč, prohlášené výdaje (vyjma splácení úvěrů) ve výši 0 Kč, žalovaný dále uvedl součet splátek úvěrů ve výši 18 923 Kč, součet limitů kreditních karet ve výši 80 000 Kč a součet limitů kontokorentů 31 000 Kč. Žalovaný dále projevil zájem o pojištění skupinového pojištění splácet spotřebitelský úvěr s měsíčním pojistným.

10. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, základní údaje o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému a způsobu jeho splacení.

11. Z výpisů účtu žalovaného za období od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021 soud zjistil, jaký byl pohyb finančních transakcí na účtu právního předchůdce žalobkyně.

12. Z výpisu z úvěru za období od 9. 9. 2021 do 30. 9. 2021 soud zjistil, že v předmětném období mělo dojít k čerpání úvěru ve výši 416 049 Kč, zaplacení poplatku za úvěrovou dokumentaci 1 500 Kč a dalšímu čerpání ve výši 1 500 Kč.

13. Z výpisu z úvěru za období od 30. 9. 2023 do 31. 10. 2023 soud zjistil že v rámci tohoto období byl k úvěru evidován zůstatek jistiny 353 266, 10 Kč, z toho po splatnosti 31 741,36 Kč, řádné úroky po splatnosti 8 825,64 Kč, úroky z prodlení 1 968,26 Kč a poplatky po splatnosti 4 030,67 Kč, v předmětném období nebylo na úvěr ničeho hrazeno.

14. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl o zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 368 885,78 Kč nejpozději do 23. 11. 2023, odeslání oznámení bylo prokázáno poštovním podacím archem z 9. 11. 2023.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni, odeslání oznámení bylo prokázáno poštovním podacím archem ze dne 18. 3. 2024.

16. Z výzvy ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 376 335,78 Kč za jistinu a ve výši 36 735,60 Kč za náklady právního zastoupení.

17. Ze sdělení právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že bankovní účet č. , Anonymizováno, byl veden na jméno žalovaného, přičemž dne 9. 9. 2021, ani jiného dne v měsíci záři, nebyla na předmětný bankovní účet žalovaného připsána žádná částka na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše pospaný skutkový stav došel k závěru, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva byla uzavřena akceptací návrhu žalovaného ze stran právního předchůdce žalobkyně ke dni 8. 9. 2021. Žalobkyně však nebyla schopna v dostatečné míře prokázat, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému sjednaný úvěr, přičemž doložené výpisy z účtu obsahují údaje o finančních pohybech na účtu žalovaného v období předcházející tvrzenému poskytnutí úvěru. Z výpisu z úvěru sice vyplývá, že dne 9. 9. 2021 mělo dojít k čerpání úvěru, avšak tato informace není nijak doplněna ve směru, kým byl úvěr čerpán, na jaký bankovní účet apod. V této věci nelze ani opomenout sdělení právního předchůdce žalobkyně, dle kterého nebyla v měsíci září 2021 na účet žalovaného připsána žádná platba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud v této věci zaslal žalobkyni opakovaně výzvy k doplnění svých skutkových tvrzení, nejen ve vztahu k poskytnutí úvěru, ale taktéž výpočtu žalované částky, ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit apod., kdy však žalobkyně na tyto výzvy věcně nereagovala a toliko zaslala omluvu z jednání. S ohledem na uvedené soud došel k závěru, že nebylo žalobkyní dostatečně prokázáno poskytnutí tvrzeného úvěru žalovanému, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. Soud pouze okrajově dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno poskytnutí úvěru, nemohla by smlouva o spotřebitelském úvěru být platně uzavřena, neboť právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy právní předchůdce žalobkyně se spokojil toliko s tvrzením žalovaného o svých příjmech a výdajích, které jsou navíc co do stránky výdajů zcela nerealistická. Žalovaný prohlásil, že nemá žádné výdaje mimo splácení dalších úvěrů. Výdaje žalovaného jsou tak již na první pohled zcela nerealistické a již toto samotné postačuje k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného. Ohledně příjmové stránky se právní předchůdce žalobkyně taktéž spokojil s pouhým prohlášením žalovaného o svém měsíčním příjmu, který však není ničím doložen, např. výplatní páskou, nebo výpisy z bankovního účtu apod. Z informací o dalších žádostech žalovaného a dalších uzavřených smlouvách o spotřebitelském úvěru pak vyplývá, že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí různých spotřebitelských úvěrů, přičemž dokonce ve většině případů byly jeho žádosti zamítnuty, ve věci uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru pak byla přibližně v polovině případů uvedena informace o předčasném ukončení smlouvy. Ze všech těchto údajů tak vyplývá, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splatit, právní předchůdce žalobkyně tak neměl se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru vůbec uzavřít.

24. Soud v této věci pro úplnost podotýká, že žalovaný nebyl povinen vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit jeho úvěruschopnost ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, kdy z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 OPR, mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

25. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná, proto z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

26. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy by v daném případě bylo nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému nějaké plnění poskytl, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

27. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 17. 9. 2025 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

28. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci úplný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.