33 C 220/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 362 753,54 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 362 753,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 353 266,10 Kč od 10. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 362 753,54 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek dle smlouvy o úvěru „Anonymizováno uzavřené mezi společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 8. 9. 2021. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému dne 9. 9. 2021 poskytnut na bankovní účet č. Anonymizováno úvěr ve výši 417 549 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve formě 96 měsíčních splátek. Žalovaný se dále zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 3,90 % p.a. ode dne čerpání do konečné splatnosti úvěru. Žalovaný porušil své povinnosti z úvěrové smlouvy vyplývající, kdy se dostal s hrazením měsíčních splátek do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně následně upomínkou ze dne 9. 11. 2023 celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě. Právní předchůdce žalobkyně následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 3. 2024 pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje zaplacení dlužné jistiny ve výši 353 266,10 Kč, smluvní úrok ve výši 9 487,44 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Anonymizováno ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že žalovaný žádal uzavření smlouvy o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně, na základě které by byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 417 549 Kč, a to ve výši 416 049 Kč na úhradu stávajících úvěrů žalovaného a ve výši 1 500 Kč na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, žalovaný by následně poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobkyně společně s příslušenstvím vrátil ve formě 96 měsíčních splátek po 5 579 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V případě řádného plnění smlouvy by žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku ve výši 487 466,94 Kč.

5. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně návrh žalovaného přijal, čímž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

6. Z odeslaných údajů soud zjistil základní údaje o osobě žalovaného a odeslané žádosti.

7. Z předělených kontraktů soud zjistil, jaké další smlouvy o spotřebitelském úvěru byly s žalovaným dříve uzavřeny, a jaký je jejich současný stav.

8. Z žádostí soud zjistil, jaké žádosti o spotřebitelský úvěr byly žalovaným podány a jaký byl výsledek jejich vyřízení.

9. Z doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný doplnil žádost o informaci, že má 7 dalších stávajících úvěrů, je svobodný, vyučený s maturitou a bydlí ve vlastním nebo družstevním bydlení, žalovaný dále prohlásil, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba, jeho čistí měsíční příjem činí částku 33 482 Kč, prohlášené výdaje (vyjma splácení úvěrů) ve výši 0 Kč, žalovaný dále uvedl součet splátek úvěrů ve výši 18 923 Kč, součet limitů kreditních karet ve výši 80 000 Kč a součet limitů kontokorentů 31 000 Kč. Žalovaný dále projevil zájem o pojištění skupinového pojištění splácet spotřebitelský úvěr s měsíčním pojistným.

10. Z informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, základní údaje o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému a způsobu jeho splacení.

11. Z výpisů účtu žalovaného za období od 1. 6. 2021 do 31. 8. 2021 soud zjistil, jaký byl pohyb finančních transakcí na účtu právního předchůdce žalobkyně.

12. Z výpisu z úvěru za období od 9. 9. 2021 do 30. 9. 2021 soud zjistil, že v předmětném období mělo dojít k čerpání úvěru ve výši 416 049 Kč, zaplacení poplatku za úvěrovou dokumentaci 1 500 Kč a dalšímu čerpání ve výši 1 500 Kč.

13. Z výpisu z úvěru za období od 30. 9. 2023 do 31. 10. 2023 soud zjistil že v rámci tohoto období byl k úvěru evidován zůstatek jistiny 353 266, 10 Kč, z toho po splatnosti 31 741,36 Kč, řádné úroky po splatnosti 8 825,64 Kč, úroky z prodlení 1 968,26 Kč a poplatky po splatnosti 4 030,67 Kč, v předmětném období nebylo na úvěr ničeho hrazeno.

14. Z oznámení o okamžité splatnosti úvěru ze dne 9. 11. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyrozuměl o zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 368 885,78 Kč nejpozději do 23. 11. 2023, odeslání oznámení bylo prokázáno poštovním podacím archem z 9. 11. 2023.

15. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni, odeslání oznámení bylo prokázáno poštovním podacím archem ze dne 18. 3. 2024.

16. Z výzvy ze dne 9. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 376 335,78 Kč za jistinu a ve výši 36 735,60 Kč za náklady právního zastoupení.

17. Ze sdělení právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že bankovní účet č. Anonymizováno byl veden na jméno žalovaného, přičemž dne 9. 9. 2021, ani jiného dne v měsíci záři, nebyla na předmětný bankovní účet žalovaného připsána žádná částka na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v režimu zákona o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobkyně závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše pospaný skutkový stav došel k závěru, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž smlouva byla uzavřena akceptací návrhu žalovaného ze stran právního předchůdce žalobkyně ke dni 8. 9. 2021. Žalobkyně však nebyla schopna v dostatečné míře prokázat, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému sjednaný úvěr, přičemž doložené výpisy z účtu obsahují údaje o finančních pohybech na účtu žalovaného v období předcházející tvrzenému poskytnutí úvěru. Z výpisu z úvěru sice vyplývá, že dne 9. 9. 2021 mělo dojít k čerpání úvěru, avšak tato informace není nijak doplněna ve směru, kým byl úvěr čerpán, na jaký bankovní účet apod. V této věci nelze ani opomenout sdělení právního předchůdce žalobkyně, dle kterého nebyla v měsíci září 2021 na účet žalovaného připsána žádná platba ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud v této věci zaslal žalobkyni opakovaně výzvy k doplnění svých skutkových tvrzení, nejen ve vztahu k poskytnutí úvěru, ale taktéž výpočtu žalované částky, ověření schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splatit apod., kdy však žalobkyně na tyto výzvy věcně nereagovala a toliko zaslala omluvu z jednání. S ohledem na uvedené soud došel k závěru, že nebylo žalobkyní dostatečně prokázáno poskytnutí tvrzeného úvěru žalovanému, a proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. Soud pouze okrajově dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno poskytnutí úvěru, nemohla by smlouva o spotřebitelském úvěru být platně uzavřena, neboť právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy právní předchůdce žalobkyně se spokojil toliko s tvrzením žalovaného o svých příjmech a výdajích, které jsou navíc co do stránky výdajů zcela nerealistická. Žalovaný prohlásil, že nemá žádné výdaje mimo splácení dalších úvěrů. Výdaje žalovaného jsou tak již na první pohled zcela nerealistické a již toto samotné postačuje k závěru, že právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného. Ohledně příjmové stránky se právní předchůdce žalobkyně taktéž spokojil s pouhým prohlášením žalovaného o svém měsíčním příjmu, který však není ničím doložen, např. výplatní páskou, nebo výpisy z bankovního účtu apod. Z informací o dalších žádostech žalovaného a dalších uzavřených smlouvách o spotřebitelském úvěru pak vyplývá, že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí různých spotřebitelských úvěrů, přičemž dokonce ve většině případů byly jeho žádosti zamítnuty, ve věci uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru pak byla přibližně v polovině případů uvedena informace o předčasném ukončení smlouvy. Ze všech těchto údajů tak vyplývá, že žalovaný nebyl schopen poskytnutý úvěr splatit, právní předchůdce žalobkyně tak neměl se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru vůbec uzavřít.

24. Soud v této věci pro úplnost podotýká, že žalovaný nebyl povinen vznést námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit jeho úvěruschopnost ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, kdy z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18 OPR, mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětných smluv z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).

25. Smlouva o spotřebitelském úvěru je tak absolutně neplatná, proto z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

26. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy by v daném případě bylo nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému nějaké plnění poskytl, proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

27. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 17. 9. 2025 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

28. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalovaný sice zaznamenal ve věci úplný úspěch a měl právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., avšak žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.