33 C 239/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-venkov na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území Oslavany, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 16 825 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení v plné výši částkou, která bude uvedena v samostatném usnesení, jímž bude výše náhrady nákladů řízení státu stanovena, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobou podanou dne 2. 9. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem nemovitostí označených ve výroku I. rozsudku. V žalobě uvedla, že je matkou žalované, které darovala předmětné nemovitosti a díky pozdějšímu chování žalované byla nucena dar odvolat. Předmětem darování byly nemovitosti v katastrálním území Oslavany, které žalobkyně darovala žalované v domnění, že bude předmětné nemovitosti užívat do konce svého života, za tím účelem byla ve prospěch žalobkyně zřízena služebnost doživotního bezplatného užívání. Žalovaná do Oslavan jezdila ráda, proto se žalobkyně rozhodla jí nemovitosti darovat. Žalobkyně si v dobré víře myslela, že dům bude udržovat a společně jej budou užívat jako chalupu, protože obě trvale žijí v Praze. V létě 2020 odcestovala žalovaná do Řecka a po třech měsících se rozhodla, že zůstane žít v Řecku. Z Řecka se žalovaná vrátila koncem února 2021, to se žalobkyně s žalovanou viděla naposledy. Při tomto posledním setkání žalobkyně žalované sdělila, že žalovaná nedostane peníze z bytu, který žalobkyně prodávala v [obec], žalovaná byla touto informací velmi rozezlena a sdělila žalobkyni, že prodá všechny darované nemovitosti v Oslavanech„ i s žalobkyní“. Žalovaná pak žalobkyni ještě telefonovala, sdělila jí, že je zlá a sobecká, že nemyslí na své děti a vnoučata a že už jí nechce vidět. Dne 23. 3. 2021 telefonovala žalobkyni paní [příjmení] z [anonymizována dvě slova], že má s žalobkyní vyjednat vzdání se práv vyplývajících ze služebnosti doživotního užívání předmětných nemovitostí v Oslavanech s tím, že žalovaná chce dům prodat a nechce, aby žalobkyně nadále darované nemovitosti užívala. Dne 21. 6. 2021 telefonicky kontaktoval žalobkyni pan [příjmení] z [anonymizována dvě slova] [obec], který jí měl předat nové klíče k domu v [obec], sdělil žalobkyni, že prodává pro žalobkyni byt v [obec], žalobkyně se jej ptala, zda chce žalovaná prodat i dům v [obec] a on řekl, že ano. Žalobkyně s žalovanou nadále není v žádném kontaktu, veškerá komunikace ustala. Žalovaná o žalobkyni nejeví absolutně žádný zájem. V březnu 2021 zkoušela žalobkyně žalovanou kontaktovat, žalovaná s žalobkyní nijak nekomunikovala. Žalovaná svým dlouhodobým a opakovaným chováním činí vše pro to, aby žalobkyně nemovitosti opustila, nadále je vůbec neužívala, aby se žalobkyně vzdala svého práva užívat nemovitosti doživotně bezplatně, aby nemovitosti byly prodány za vyšší kupní cenu a co nejdříve. Žalobkyně má k nemovitostem silný citový vztah. Označuje dané místo tak, že jsou tam její rodinné kořeny a byla by moc ráda, aby nemovitosti zůstaly v rodině. Pokud by žalobkyně tušila, že se k ní žalovaná bude takto chovat, nikdy by jí předmětné nemovitosti nedarovala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila nejprve v písemném podání ze dne 28. 12. 2021. Uvedla, že vzhledem k současné situaci ohledně lockdownu nemovitosti nenavštívila dva roky, nemovitosti jsou ve velké vzdálenosti od Prahy, většinu času je nikdo neobývá, tzn. že dům chátrá, není tam kontrola, co se tam děje. Při svém posledním pobytu v Praze zde byla s realitní makléřkou [jméno] [příjmení], aby zjistila, jaký je stav nemovitostí. Žalobkyně žalované sdělila, že chce nemovitosti užívat ještě 3 roky, žalovaná ji informovala, že je prodá, což se v té době zdálo, že žalobkyně chápe a rozumí důvodům. Jedním z důvodů pro prodej je i to, že jakožto majitelka nemovitostí nemá jistotu, že žalobkyně vzhledem k jejímu věku a zdravotnímu stavu se bude schopna o nemovitosti starat. Popřela, že by byl na žalobkyni vyvíjen jakýkoliv nátlak ze strany realitních makléřů paní [příjmení] a pana [příjmení]. Oba jí kontaktovali s dotazem, nikoliv s nátlakem, zda bych souhlasila s prodejem nemovitostí. Sdělila, že nesouhlasí, a tím celá záležitost prozatím skončila.

3. Žalovaná doplnila vyjádření k žalobě dále v písemném podání ze dne 21. 1. 2021 podaným prostřednictvím její právní zástupkyně. Uvedla, že k darování nemovitostí došlo v roce 2018, nemovitosti byly darovány zcela bez nátlaku, či v tísni, bez přemlouvání, či naléhání ze strany žalované. Žalobkyně darovala dceři nemovitosti dobrovolně. Součástí darovací smlouvy je rovněž služebnost doživotního užívání nemovitostí žalobkyní, kterému žalovaná žádným způsobem nebrání. Součástí ujednání v darovací smlouvě ani žádného jiného ústního ujednání nebylo, že by žalovaná měla na nemovitost pravidelně dojíždět, případně ji rekonstruovat. Naopak ani jedna z účastnic sporu nejezdila do nemovitosti pravidelně, neboť obě žily v Praze. Jednalo o víkendové, letní zařízení. Přes zimní období nejezdila do nemovitosti ani žalobkyně, následně, po začátku pandemie Covid 19 nejezdila do nemovitosti žalobkyně vůbec. Žalovaná, rovněž v důsledku celosvětové pandemie byla od počátku nucena zůstat v zahraničí – Řecko, kde pracovala pro svého zaměstnavatele na home office. Žalobkyně byla žalovanou informována, že je možné, že bude nemovitosti v budoucnu prodávat, neboť z důvodu jejího zahraničního pobytu, vyššího věku žalobkyně, která nemá kapacitu se o nemovitosti starat a ani tam jezdit, nechce vynakládat finanční investice na případnou rekonstrukci nemovitostí, když nyní žije v Řecku. Žalobkyně žalované sdělila, že by ráda nemovitosti navštěvovala ještě cca 3 roky a následně nemovitosti mohou prodat. Co se týká vzájemných vztahů mezi stranami, pak žalovaná se k žalobkyni chovala vždy s úctou, rozhodně popírá jakékoliv jednání, které by mělo být zjevným porušením dobrých mravů, či ublížením úmyslným nebo z hrubé nedbalosti. Žalobkyně a žalovaná se dostaly do konfliktu v souvislosti s prodejem bytu žalobkyně v Praze. Nejednalo se však o verbální napadání ze strany žalované, žalovaná pouze vyjádřila nesouhlas s řešením matky. Žalovaná namítla, že nejsou splněny podmínky pro odvolání daru pro nevděk podle § 2072 o. z. Má za to, že neshody v rodině nejsou takové intenzity, že by vzbuzovaly kolizi s dobrými mravy, kdy žalovaná žalobkyni nikterak neublížila, nijak ji slovně neuráží, nenapadá, ani nic podobného.

4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů a výpovědí svědků [titul]. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

5. Z výpisu z [list vlastnictví] pro obec a k. ú. Oslavany bylo zjištěno, že žalovaná je vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [anonymizována dvě slova], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení, a pozemku p. [číslo] o výměře [výměra], ostatní plocha, k nemovitostem je zapsáno věcné břemeno užívání pro žalobkyni, nabývacím titulem pro žalovanou je darovací smlouva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni 14. 12. 2018.

6. Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou dne [datum], jíž bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem převedeno na žalovanou, bylo zjištěno, že pod bodem IV. smlouvy byla ve prospěch dárkyně zřízena služebnost doživotního bezplatného užívání všech nemovitostí, které byly předmětem smlouvy, s tím, že žalobkyně je na jeho základě oprávněna užívat uvedené nemovitosti doživotně a bezplatně. Veškeré náklady na zachování a opravy domu a obou pozemků ponese obdarovaná. Služebnost bude trvat po dobu života dárkyně. Cena služebnosti byla sjednána v celkové výši 1 000 Kč, a to pro celou dobu jeho užívání.

7. Dopisem ze dne 31. 5. 2021 sdělila žalobkyně žalované, že dne 16. 5. přijela do Oslavan, [anonymizována tři slova], zjistila, že se svým klíčem nemůže dostat do domu. Přivolaný pohotovostní zámečník zjistil, že byl vyměněn zámek u vstupních dveří, což je v přímém rozporu s darovací smlouvou. Žalobkyně byla nucena na vlastní náklady zámek odvrtat a vyměnit za nový. Klíč k novému zámku je u žalobkyně a žalovaná si jej může po telefonické dohodě vyzvednout. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl odeslán poštou na adresu bydliště žalované dne 31. 5. 2021.

8. Z dopisu žalobkyně adresovanému Okresnímu státnímu zastupitelství Brno ze dne 7. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně podala na žalovanou trestní oznámení pro podezření ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku.

9. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 22. 6. 2021 nazvaného odvolání daru pro nevděk spojené s výzvou k vrácení daru, odstoupení od darovací smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně v něm uvedla, že v souladu s § 2072 o. z. odstupuje od darovací smlouvy uzavřené dne 11. 10. 2018, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti, zároveň využívá svého zákonného práva na odvolání daru pro nevděk a žádá o vrácení daru a poskytnutí součinnosti nutné k zápisu v příslušném katastru nemovitostí nejpozději do 16. 7. 2021. Uvedla, že žalovaná byla od počátku, kdy jí byl dar poskytnut, srozuměna se záměrem a snahou žalobkyně přenést na žalovanou, byť částečně, povinnosti související s údržbou domu a pozemky s ním souvisejícími, taktéž nemůže odhlédnout od svého již pokročilého věku, kdy pochopitelně očekávala alespoň elementární výpomoc ze strany žalované. Žalovaná nikterak neparticipovala na výdajích s darem spjatých, vyjma paušální platby daně. Po návratu žalované z Řecka v únoru 2021 se žalovaná od žalobkyně dozvěděla, že žalobkyně prodává svoji bytovou jednotku s tím, že získané finanční prostředky využije k pořízení nového bydlení v blízkosti svých vnoučat, které jsou dětmi jejího syna [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a s nimiž udržuje pravidelný kontakt. Sdělení žalobkyně o tom, že prodává svoji bytovou jednotku a získané finanční prostředky použije k pořízení nového bydlení, vyvolalo u žalované naprosto neadekvátní reakci, začala žalobkyni napadat s argumentací, že nehodlá akceptovat toto rozhodnutí, neboť to považuje za nakládání s jejím budoucím majetkem, který by měla nabýt jako dědictví. V tomto dehonestujícím chování pokračovala v rámci několika telefonních hovorů ve dnech 4. až 10. 3. 2021. K absolutní eskalaci došlo po obeznámení žalované s vůlí žalobkyně, když tato sdělila žalované svůj záměr, kterým je vypořádání jejího nového bytu nikoli dědictvím, nýbrž toliko budoucím obdarováním syna žalobkyně. Před opětovným vycestováním zpět do Řecka žalovaná žalobkyni sdělila, že nebude respektovat darovací smlouvu týkající se nemovitostí a dům i přes nesouhlas žalobkyně prodá, neboť jí věcné břemeno doživotního bezplatného užívání absolutně nezajímá. K prvotním krokům, které žalobkyně pociťuje jako psychický nátlak došlo záhy, a to dne 23. 3. 2021, kdy byla žalobkyně telefonicky kontaktována realitní makléřkou [titul]. [jméno] [příjmení], kterážto jí sdělila, že je žalovanou pověřena ke všem úkonům spojeným s prodejem daru, přičemž pokračovala slovy:„ Mám s Vámi vyřešit uvolnění nemovitostí do konce roku“, myšleno vzdání se věcného břemene doživotního bezplatného užívání daru ze strany žalobkyně, což žalobkyně pochopitelně odmítla, avšak s vážnými obavami, neboť je přesvědčena, že tímto nátlak žalované na svobodnou vůli žalobkyně v rozhodování rozhodně nekončí. K dalšímu neomluvitelnému a úmyslnému jednání došlo poté, kdy žalobkyně dne 16. 5. 2021 zjistila, že nemůže odemknout vchodové dveře. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dopis byl odeslán poštou na adresu bydliště žalované dne 22. 6. 2021. Z poštovní dodejky bylo zjištěno, že dopis se vrátil žalobkyni jako nevyzvednutý.

10. Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Brno, OOP Ivančice ze dne 20. 9. 2021, č. j. KRPB-110963-21-PČR-2021-060312-NO bylo zjištěno, že trestní věc podezření ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se měla dopustit [celé jméno žalované] tím, že měla v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 2021 do 17. 5. 2021 v Oslavanech na ulici [anonymizována dvě slova] [číslo] výměnou zámku u vstupních dveřích svého rodinného domu zabraňovat své matce paní [celé jméno žalobkyně], [datum narození] ve vstupu a řádném užívání rodinného domu, přestože má [celé jméno žalobkyně] v předmětné nemovitosti věcné břemeno doživotního bezplatného užívání, čímž měla být [celé jméno žalobkyně] způsobena újma, se odkládá, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc, jinak. Rozhodnutí bylo odůvodněno tak, že policejní orgán dospěl k závěru, že nebyla naplněna skutková podstata prověřovaného přečinu s tím, že prostředky trestněprávní represe slouží zejména v případě obchodněprávních či civilněprávních vztahů až jako krajní prostředek nápravy, zejména za situace, kdy občanské, případně obchodní právo disponuje množstvím nástrojů určených právě k úpravě a nápravě těchto porušení. Proti jednáním porušujícím práva vyplývající z občanskoprávních předpisů je třeba v prvé řadě brojit soukromoprávními prostředky, při jejich nedostatečnosti uplatnit sankce správní a teprve na posledním místě právo trestní.

11. Z výpovědi svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že byla oslovena žalovanou, aby odhadla cenu domu v Oslavanech s tím, že po odhadu se žalovaná rozhodne, zda bude dům prodávat. Společně s žalovanou se jely na dům podívat, bylo to asi na jaře 2021, dům však nešel odemknout, musely zavolat zámečníka. Cena domu byla odhadnuta asi na 3 500 000 Kč až 3 800 000 Kč s tím, že pokud by bylo zrušeno věcné břemeno, byla by cena nemovitostí asi 5 000 000 Kč. Svědkyně byla žalovanou požádána, aby oslovila žalobkyni a vysvětlila jí, že by žalovaná chtěla, aby bylo zrušeno věcné břemeno, aby mohla dům prodat. Svědkyně volala žalobkyni, ptala se jí, jestli by bylo možné věcné břemeno zrušit, třeba i v nějakém časovém horizontu, žalobkyně to odmítla. Svědkyně to sdělila žalobkyni a ta reagovala tak, že časem se to třeba změní.

12. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], nevlastní bratr žalované a syn žalobkyně vypověděl, že pro něj je chování žalované zarážející, označil ho jako bezcitnost, ubohost. Vypověděl, že dům v Oslavanech stavěl jeho pradědeček, k nemovitostem má žalobkyně velké rodinné vazby, pravidelně ji rekonstruovala, rodina tam trávila prázdniny, žalobkyně měla vizi, že jednou nemovitosti převezme někdo z jejích potomků. Žalobkyně svědkovi v březnu 2021 telefonovala, že byla oslovena realitní makléřkou, která byla žalovanou pověřena, aby s ní vyřešila ideálně do konce roku vzdání se věcného břemene. Žalobkyně byla z toho telefonátu šokovaná, svědka to zaskočilo. Následně svědkovi telefonovala žalovaná, říkala, že jí máma sere, že už jí v životě nechce vidět, že je ta chce ta mrcha připravit o dědictví, na co ona potřebuje nový byt. Sdělila mu také, že prodává dům v Oslavanech, že ho prodá stůj co stůj. K důvodům darování vypověděl, že jednak žalobkyně chtěla s nemovitostmi pomoct, protože sama se starala o svoji maminku, jednak měla záměr byt v Praze jednou přenechat dětem svědka, protože žalovaná měla zázemí v Praze v podobě bytu na Břevnově. Svědek dále popsal hovor mezi žalobkyní a žalovanou o tom, kdy žalobkyně měla žalované sdělit, že nemusí řešit, proč žalobkyně prodává v Praze svůj byt a kupuje jiný, protože už dostala byt na Břevnově a nemovitosti v Oslavanech, byt v Praze tedy jednou dostane svědek resp. jeho děti, na to měla žalovaná reagovat obrovským řevem. Vypověděl také, že nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že byt na Břevnově již žalovaná prodala.

13. Z provedených důkazů učinil soud takový závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně na žalovanou darovací smlouvu ze dne [datum] převedla předmětné nemovitosti a dopisem ze dne 22. 6. 2021 žalobkyně tento dar odvolala pro nevděk žalované, jenž spatřovala v chování žalované popsaném v odvolání daru.

14. Soud neprovedl důkaz výslechem svědka [titul]. [jméno] [příjmení], neboť výslech tohoto svědka byl navržen žalovanou, kterou však v řízení netížilo důkazní břemeno o tom, že jsou dány důvody daru pro nevděk. <i>15. Podle § 2072 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.</i> 16. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jež je ustálena v názoru že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k darované věci podle ustanovení § 2072 o. z., dojde na základě dvou právních skutečností, a to zjevného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného, jímž ublížil dárci nebo osobě jemu blízké, a jednostranného právního jednání dárce adresovaného obdarovanému a spočívajícího v odvolání daru (odstoupení od darovací smlouvy) pro nevděk obdarovaného. Takové odvolání daru musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní jednání obecně, tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti, tzn. že v něm dárce musí uvést zcela konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje zjevné porušení dobrých mravů obdarovaným. Řečeno jinak, odstupuje-li dárce od darovací smlouvy, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, resp. musí artikulovat, jak a čím mu obdarovaný ublížil, aby bylo možno posoudit, zda šlo o zjevné porušení dobrých mravů. Okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování, je dán označením (identifikací) závadného chování obdarovaného v odvolání daru. Chování, pro které dárce neodvolal dar, je z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku právně irelevantní. Zmíněná rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází např. z těchto rozhodnutí: rozsudek ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, a usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3643/2012, jež sice vycházejí z právní úpravy občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2014, avšak jsou použitelná i v poměrech právní úpravy o. z., účinného od 1. 1. 2014, a dále pak usnesení ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2061/2019, a ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2718/2019, jež byla vydána již v poměrech o. z.

17. Rovněž z judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018) vyplývá, že nevděkem ve smyslu § 2072 odst. 1 o. z. již není jen chování obdarovaného v rozporu s dobrými mravy, jak to vyžadovala předchozí úprava, ale musí se jednat o chování úmyslné či z hrubé nedbalosti, které dárci ublíží. Oproti předchozí právní úpravě tedy k naplnění podmínek pro odvolání daru nově vstupuje i zjišťování toho, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy a zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Nově je tedy akcentována„ zjevnost“ porušování dobrých mravů, čímž se myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Rozhodujícím má být objektivní hledisko zjevnosti porušení dobrých mravů a na druhém místě má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval dotčený dárce z hlediska ublížení mu. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování obdarovaného i dárce a věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým.

18. Soud v dané věci dospěl k závěru, že nebyly naplněny důvody pro odvolání daru žalobkyní pro nevděk žalované. Žalovaná svým chováním specifikovaným v odvolání daru ze dne 22. 6. 2021 nejednala vůči žalobkyni tak, že by tím zjevně porušila dobré mravy. Žalobkyně popsala chování žalované v odvolání daru ve třech odstavcích, přičemž v odstavci 1 vytkla žalované neplnění povinností souvisejících s údržbou domu, absenci participace na nákladech spojených s nemovitostmi, neposkytování alespoň elementární pomoci žalobkyni a také verbální napadání žalobkyně žalovanou, resp. dehonestující chování žalované vůči žalobkyni v souvislosti s rozhodnutím žalobkyně o prodeji jejího bytu v Praze s tím, že následně mělo dojít k „ absolutní eskalaci“ chování žalované. V odstavci 2 vytkla žalobkyně žalované, že jí žalovaná sdělila, že nemovitosti prodá i přes nesouhlas žalobkyně s tím, že jí věcné břemeno doživotního bezplatného užívání absolutně nezajímá a dále to, že byla kontaktována realitní makléřkou [titul]. [příjmení] s výzvou k vzdání se práv z věcného břemene. V odstavci 3 pak vytkla žalobkyně žalované, že dne 16. 5. 2021 nemohla odemknout vchodové dveře do domu v Oslavanech, neboť byl vyměněn zámek.

19. Pokud jde o důvody uvedené v odstavci 1, pak sama žalobkyně v podání ze dne 28. 1. 2022 uvedla, že je zdravá, vitální, vlastní řidičský průkaz, vyměnila auto za nové, tzn. je zjevné, že žalobkyně od žalované ani„ elementární výpomoc“ nepotřebuje. Stejný závěr platí i ohledně údržby domu a hrazení nákladů souvisejících s vlastnictvím předmětných nemovitostí. V žalobě i v písemném podání ze dne 28. 1. 2022 žalobkyně uvedla, že si myslela, že nemovitosti bude nadále udržovat, opravy nemovitostí i po uzavření darovací smlouvy realizovala sama žalobkyně, s žalovanou je nijak nekonzultovala.

20. K tvrzení žalobkyně o verbálním napadání žalobkyně žalovanou, dehonestujícím chování žalované vůči žalobkyni a následné absolutní eskalaci chování žalované soud předně poukazuje na to, že takové chování žalované není v odvolání daru dostatečně konkretizováno tak, aby mohlo být předmětem důkazního řízení, neboť není přesně uvedeno, jak konkrétně měla žalovaná žalobkyni verbálně napadat a v čem konkrétně mělo spočívat její dehonestující chování a jeho absolutní eskalace. I pokud by snad takové chování mohlo být považováno za dostatečně identifikované, pak nelze mít za to, že jde o chování ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu shora citované judikatury. Ke způsobu chování žalované vůči žalobkyni byl jako svědek slyšen nevlastní bratr žalované a syn žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], který vypovídal o jednom telefonátu mezi ním a žalovanou v březnu 2021, který měl navazovat na telefonát mezi svědkem a žalobkyní, kdy žalobkyně informovala svědka o tom, že byla kontaktována realitní makléřkou [titul]. [příjmení]. Telefonátu mezi svědkem a žalovanou předcházely telefonáty mezi žalobkyní a žalovanou, jejichž obsah znal svědek od žalobkyně. Svědek tak popsal jednání žalované v krátkém časovém úseku v období února, března 2021, následující poté, co došlo ke konfliktu mezi žalobkyní a žalovanou v souvislosti s prodejem bytu žalobkyně v Praze, koupí nového bytu a záměrem, jak v budoucnu s tímto bytem nakládat. Pokud žalovaná jako dcera ve vztahu k žalobkyni jako matce používala shora uvedené vulgarity a vyčítala jí, že hodlá s majetkem ve svém vlastnictví disponovat způsobem odlišným od představ žalované, pak nepochybně jde o jednání nemravné, avšak svou intenzitou nedosahující intenzity hrubého porušení dobrých mravů. Z konstantní judikatury vyplývá, že chování, která lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů, není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči dárci. Předpokladem úspěšnosti uplatnění práva dárce je totiž jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo porušování soustavné, a to ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 33 Odo 134/2003, nebo ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003). V daném případě jednání žalované takové intenzity nedosáhlo, nelze ani kvalifikovat jako soustavné. Ke zhoršení vzájemným vztahů mezi žalobkyní a žalovanou navíc nepochybně přispěla i žalobkyně svou reakcí na vzniklý konflikt, a to zejm. podáním trestního oznámení na žalovanou.

21. Důvody pro odvolání daru spatřovala žalobkyně dále v tom, že jí žalovaná sdělila, že nemovitosti prodá i přes nesouhlas žalobkyně s tím, že jí věcné břemeno doživotního bezplatného užívání absolutně nezajímá a dále to, že byla kontaktována realitní makléřkou [titul]. [příjmení] s výzvou k vzdání se práv z věcného břemene. Z výpovědi svědkyně [titul]. [příjmení] bylo zjištěno, že byla žalovanou požádána, aby kontaktovala žalobkyni s dotazem, zda by se žalobkyně vzdala práv ze služebnosti doživotního bezplatného užívání nemovitostí s tím, že po negativní odpovědi na žalobkyni nijak dále nenaléhala. Nic jiného žalobkyně k tvrzení uvedenému v žalobě o tom, že žalovaná činila vše pro to, aby žalobkyně nemovitosti nadále neužívala, v odvolání daru ze dne 22. 6. 2021 neuvedla a nelze tak učinit závěr o tom, že by toto její skutkové tvrzení bylo prokázáno. K tvrzení žalobkyně o záměru žalované nemovitosti prodat, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 942/2012, podle něhož: Je-li vlastník v mezích zákona oprávněn s předmětem svého vlastnictví nakládat, není prodej části pozemku jednáním, kterým by obdarovaný poté, co nemovitosti darováním nabyl, hrubě porušil dobré mravy. Není žádného důvodu učinit ohledně možnosti žalované předmětné nemovitosti zcizit jiné právní závěry, neboť žalovaná je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, a proto s nimi může jakkoli disponovat, včetně jejich převodu na jinou osobu. Pokud bylo pro žalobkyni důležité, aby žalovaná až do smrti žalobkyně s nemovitostmi nijak nenakládala, dává jí právo možnosti, jak tuto její vůli zakotvit do uzavřené darovací smlouvy (např. sjednáním zákazu zcizení). Navíc případným prodejem nemovitostí žalobkyně neztratí právo doživotního užívání nemovitostí sjednané v darovací smlouvě. Poukázat lze i na to, že z dosavadního chování žalované nelze mít za to, že by žalovaná usilovala o prodej nemovitostí i v situaci, kdy by se žalobkyně práv ze služebnosti užívání nemovitostí nevzdala.

22. Konečně pokud žalobkyně vytýkala žalované, že se nemohla v květnu 2021 do nemovitostí dostat z důvodu vyměněného zámku, pak z ničeho nelze dovodit, že by žalovaná zámek vyměnila s úmyslem znemožnit žalobkyni přístup do nemovitostí, když pravděpodobným důvodem bylo nedorozumění ohledně předání nových klíčů v souvislosti s opravou nemovitostí sjednanou žalobkyní a následnou výměnou zámku.

23. Protože soud dovodil, že nebyly naplněny důvody pro odvolání daru žalobkyní pro nevděk žalované, rozhodl o zamítnutí žaloby.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to náhrada nákladů právního zastoupení dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.) za 4 úkony právní služby ve výši 4× 3 100 Kč, tj. 12 400 Kč a to za příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 2. 2. 2022 a dne 16. 3. 2022, 4× režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 4 × 300 Kč, tj. 1 200 Kč, náhrada cestovních výdajů za cestu právní zástupkyně žalované k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět k jednáním ve dnech 2. 2. 2022 a 16. 3. 2022 ve výši celkem 925 Kč a náhrada času promeškaného právní zástupkyní žalované v souvislosti s cestami k jednáním soudu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. v celkové výši 2 300 Kč. Soud nepřiznal žalované odměnu za písemné doplnění důkazních návrhů ze dne 7. 2. 2022, neboť návrh na výslech svědkyně [titul] [příjmení] učinila již žalobkyně, návrh na výslech svědka [titul]. [příjmení] nebyl shledán důvodným. Celkem tak náklady řízení žalované dosáhly částky 16 825 Kč a tuto částku je žalobkyně povinna žalované nahradit, a to k rukám právní zástupkyně žalované.