33 C 247/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 44 096,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 799,34 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 30. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 760,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 635,64 Kč od 15. 1. 2025 do 29. 5. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 836,30 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 6. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 44 096,01 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 3. 2024, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 18. 4. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat 9. 9. 2025. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, následně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka, či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného, příp. vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících příjem žalovaného. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet , č. účtu, , a to dne 20. 7. 2024 v částce 6 432 Kč, dne 3. 10. 2024 v částce 9 481 Kč, dne 17. 5. 2024 v částce 6 000 Kč a dne 19. 3. 2024 v částce 5 500 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 5 613,66 Kč, a to prostřednictvím plateb ze dne 26. 3. 2024 v částce 5 500 Kč, dne 16. 6. 2024 v částce 13,78 Kč, dne. 16. 7. 2024 v částce 19 Kč, dne 15. 8. 2024 v částce 32,95 Kč a dne 17. 9. 2024 v částce 47,93 Kč. Žalovaný se dostal s placením denních splátek do prodlení, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž byl žalovaný informována emailem ze dne 14. 1. 2025. Žalovaný má zaplatit celkem 43 560,12 Kč, a to na jistinu 21 799,24 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 394,77 Kč, smluvní úrok 20 924,48 Kč a poplatek za službu „Presto“ 441,63 Kč. Žalobkyně dále navrhla, že pokud by soud neměl nárok vyplývající z revolvingového spotřebitelského úvěru za prokázaný, žalobkyně nárokuje úhradu neuhrazené části jistiny, která by představovala nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložila žalobkyně, a které si soud vyžádal.

4. Žalobkyně k důkazu předložila žalovanou nepodepsanou listinu – smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Jako smluvní strany jsou uvedeny v listině strany sporu, kdy žalobkyně je ve smlouvě označena jako „věřitel“ a žalovaný jako „klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského úvěru do výše 80 000 Kč, který bylo možno čerpat postupně i opakovaně. Úvěr mohl být čerpán po dobu platnosti tzv. kreditního rámce do 10. 9. 2025. Úvěr měl být dále úročen úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně. Splacení úvěru bylo sjednáno ve formě denních splátek, první denní splátka měla být splatná 30. dnem po poskytnutí úvěru, tj. v tomto případě dne 18. 4. 2024. Listina v místě podpisu pro věřitele je elektronicky podepsána blíže nespecifikovanou osobou dne 19. 3. 2024, na místě podpisu klienta není smlouva nikým podepsána.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyhotoveného žalobkyní soud zjistil, že ohledně žalovaného jsou vedeny tyto údaje: počet členů ve společné hospodařící domácnosti 1, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 18 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 3 500 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, ověřený měsíční příjem 62 133 Kč.

6. Z obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, jaké jsou u žalobkyně v obecné rovině pravidla posuzování úvěruschopnosti.

7. Z přehledu identifikovaných příjmů sod zjistil, že příjem žalovaného byl doložen prostřednictvím bankovních výpisů, v rámci kterých byl na základě příjmových transakcí zjištěn ověřený čistý příjem žalovaného 62 133 Kč.

8. Z přehledu bankovních transakci vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. , č. účtu, dne 19. 3. 2024 částku 5 500 Kč, dne 17. 5. 2024 částku 6 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částku 6 432 Kč a dne 3. 10. 2024 částku 9 481 Kč. Celkem tak žalobkyně na uvedený účet zaslala částku ve výši 27 413 Kč.

9. Ze sdělení , právnická osoba, ., z 12. 9. 2025 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného. Zároveň bylo touto zprávou potvrzeno přijetí žalobkyní tvrzených plateb na účet žalovaného.

10. Z upomínky ze dne 14. 1. 2025 soud zjistil, že smlouva o revolvingovém úvěru měla být ze strany žalobkyně vypovězena a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 44 096,01 Kč se splatností ke dni vypovězení smlouvy.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 44 818,38 Kč do tří dnů, přičemž výzvu dle podacího lístku odeslala téhož dne.

12. Dále žalobkyně předložila autorizaci ověření totožnosti a bankID výpis, ze kterých soud nezjistil pro věc nic podstatného.

13. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Mělo jít o spotřebitelský úvěr podle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobkyní závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobkyní. Listina, která neobsahuje podpis žalovaného, není způsobilá prokázat tvrzení žalobkyně o jejím uzavření. Žalobkyně ve smyslu § 562 občanského zákoníku ani nepředložila k důkazu žádné záznamy, které by případně jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v dané věci neunesla břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru.

14. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, neboť žalobkyně před jejím uzavřením s odbornou péčí neprověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci). Žalobkyně v této věci nepředložila žádné listiny, které by svědčili o prověření výdajů žalovaného. Žalobkyně předložila pouze přehled identifikovaných příjmů, který však neobsahuje žádné transakce, ale pouze informaci o ověřené výši příjmu žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak podle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

15. Za situace, kdy se žalobkyně k soudnímu jednání dne 8. 10. 2025 nedostavila (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce), nemohla být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a zejména neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne 19. 3. 2024 částku 5 500 Kč, dne 17. 5. 2024 částku 6 000 Kč, dne 20. 7. 2024 částku 6 432 Kč a dne 3. 10. 2024 částku 9 481 Kč, tj. celkem částku 27 413 Kč. Žalovaný následně žalobkyni uhradil dne 26. 3. 2024 částku 5 500 Kč, dne 16. 6. 2024 částku 13,78 Kč, dne.16. 7. 2024 částku 19 Kč, dne 15. 8. 2024 částku 32,95 Kč a dne 17. 9. 2024 částku 47,93 Kč, tj. celkem 5 613,66 Kč. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tyto platby považoval ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku za platby bez právního důvodu, kterými se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný se po započtení shora uvedených plateb obohatil o částku 21 799,34 Kč. Žalovaný je ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatil, tj. žalobkyni. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v předžalobní upomínce ze dne 21. 5. 2025, jejíž odeslání žalobkyně doložila podacím lístkem z téhož dne. Žalovaný měl částku uhradit ve lhůtě tří dnů od doručení. Ohledně doručení výzvy platí domněnka dojití daná v § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě 21. 5. 2025, má se tedy za to, že došla žalovanému 26. 5. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě ve lhůtě do 3 dnů, proto byl žalovaný povinen zaplatit dlužnou částku do 29. 5. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 30. 5. 2025, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

17. Ve výroku I. rozsudku soud s ohledem na výše uvedené vyhověl žalobě v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 799,34 Kč, neboť v této části jde o oprávněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalobkyni přiznal i nárok na zaplacení úroků z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu ve zbytku zamítl, a to s ohledem na absenci platné smlouvy o úvěru.

19. Žalobkyně měla ve sporu úspěch ohledně 49,4 % předmětu řízení (částka 21 799,34 Kč) a ohledně 50,6 % úspěch neměla (částka 21 760,78 Kč). Žalobkyně měla ve věci převažující neúspěch a byl to žalovaný, který byl naopak ve věci úspěšnějším účastníkem. Míra úspěchu žalovaného, o kterou převažuje neúspěch žalobkyně, je však zanedbatelná (rozdíl 0,6 %), proto soud ve výroku III. rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud pouze pro úplnost doplňuje, že žalovanému navíc žádné náklady řízení nevznikly.

20. Lhůta ke splnění povinnosti uložené ve výroku I. byla stanovena v trvání tří dnů v souladu s § 160 o. s. ř.